Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hitlerův socialismus (II/II)

3. 6. 2016

Socializace hospodářství
Výše zmínění M. Hughes a Ch. Mann uvádějí pro 2. polovinu 30. let zvýšenou míru zasahování státu do obchodních záležitostí firem. Nacistické ústřední orgány diktovaly, co a v jakém množství mají vyrábět, zisky, mzdy, další rozvoj a výstavbu firem, to vše bylo nyní centrálně plánováno [25]. Takový systém lze označit za socialistický ve smyslu intervencionistického systému. Situace se však utužovala a socialismu přibývalo. Později Albert Speer zřídil centralizovaný úřad pro plánování, uzavřel malé firmy a na celostátní úrovni rozhodoval o alokaci surovin zdrojů a materiálu [26]. Na tom nic nemění ani to, že mezi členy různých komisí byli i někteří z velkopodnikatelů, tito se prostě stali po novu státními úředníky. Už roku 1935 byly zavedeny pracovní knížky, jež omezovaly svobodný výběr pracovního místa a umožňovaly státní kontrolu pracovního nasazení [27]. Jak to bylo s novodobými otroky? Vlastnil je skrze SS stát: "Pracovní nasazení vězňů řídil úřad hlavní hospodářské správy SS, jenž průmyslu účtoval mezi třemi a šesti markami za vězně a den - vzhledem k podprůměrnému pracovnímu výkonu vězňů mnohé podniky tyto částky odmítaly jako přehnané.". Některé výrobní závody patřily SS dokonce přímo [28]. Jinde se píše, že u nucené práce šlo především o redistribuci od zotročených Židů, Poláků, Ukrajinců a dalších ke státu a nikoliv o podporování soukromých firem. Daňové odvody z mezd vyplacených za nucenou práci činily 60 až 70% procent platů placených těmito firmami, v letech 1941 až 45 šlo o 13 miliard říšských marek [29].


Expert na hospodářství Třetí říše Walter Euken pak k socializaci hospodářství uvádí, že v Hitlerově Německu došlo k: "...politice plné zaměstnanosti od roku 1933 a k hospodářské politice centrálního řízení hospodářského procesu po roce 1936.". Přičemž rozdíl například oproti Sovětskému svazu byl v tom, že: "Centrálně administrativní řízení hospodářského procesu může sice být spojeno s kolektivním vlastnictvím, jak je tomu v Rusku od roku 1928, toto spojení však není nutné. V Německu ...převládalo dále soukromé vlastnictví výrobních prostředků, zemědělské a průmyslové podniky nadále patřily převážně soukromým osobám a společnostem. Soukromí vlastníci ale mohli s výrobními prostředky nakládat jen v omezeném rozsahu.". V Německu se hospodářské mocenské organizace, soukromé i veřejnoprávní navzájem prolnuly a německý i ruský hospodářský řád z roku 1942 by potom byl řádem, v němž dominovaly monopoly ve všech výrobních odvětvích [30]. Jiný zdroj píše, že: "Hospodářský rozmach však nepřinášel jen pozitivní nálady, neboť státní úřady také svévolně likvidovaly soukromý majetek. Před vypuknutím války tak naprostá většina bavorských průmyslníků vlastnila jen podílová práva svých továren, již však neovládala výrobu.'' [31]. Ivan Rous, historik ze Severočeského muzea v Liberci, například pro toto hlavní město Sudetské župy a sídlo Konrada Henleina uvádí, že: „Tady je zajímavá věc s místními továrníky. Vkládali do nacismu naděje a během války je „v podstatě“ znárodnili. Byly tu textilní továrny, ale úřady jim textil vyrábět zakázaly. Nařídily jim vyrábět strojírenskou zbrojní výrobu. Oni vsadili na nacismus, ale nechápali, že jde o národní socialismus a některé prvky jsou tam velmi podobné klasickému socialismu. Třeba centrální plánování. Zvláště u válečné výroby. Na místní továrníky národní socialismus dopadl celkem jednoznačně, protože jim najednou někdo nařizoval, co dělat s jejich továrnou. Do továren místních podnikatelů se nastěhovaly stovky podniků z takzvané Staré říše.“ [32]. Nařízení o tvoření cen v protektorátě z 21. března 1940, tj. zvedení stejných cen s říší, zaznamenal například K. H. Frank. Tentýž podotýkal, že Albert Speer měl od září 1943 dalekosáhlé plné moci pro obor surovin a celkové výroby v průmyslu a řemesle, pro hospodářství v protektorátě to mimo jiné znamenalo, že měl právo dávat příkazy hospodářské povahy celému protektorátnímu průmyslu a řemeslu (s výjimkou výroby spotřebních statků), aniž byl vázán souhlasem říšského protektora [33]. Konečné disponování s výrobními faktory tak leželo na veřejném vlastnictví - tj. v socialistickém vlastnictví. Fýrerova hospodářská politika se tak posunula od masivního intervencionismu přímo k socialismu, kdy to byl stát a tedy veřejné vlastnictví výrobních faktorů, který v konečném důsledku ovládal továrny, dílny, zemědělské podniky, nasazení pracujících a podobně.


Ekonom L. von Mises napsal, že: "Německý a ruský systém socialismu mají společný ten fakt, že vláda má plnou kontrolu nad výrobou. Rozhoduje, co bude vyráběno a jak. Přiděluje každému jedinci podíl spotřebního zboží pro jeho spotřebu. Tyto systémy by nebyly nazývány socialistickými, pokud by byly jiné. Ale je zde rozdíl mezi těmito dvěma systémy - ačkoliv se netýká podstaty rysů socialismu. Ruský model socialismu je čistě byrokratický. Všechna ekonomická podnikání jsou odděleními vlády, podobně jako správa armády a poštovního systému. Každá továrna, obchod nebo farma stojí ve stejném vztahu k nadřízené centrální organizaci, jako poštovní úřad k ministerstvu pošty. Německý model se liší od ruského v tom, že (zdánlivě a nominálně) udržuje soukromé vlastnictví způsobu produkce a drží si vzezření řádných cen, mezd a trhů. Nicméně zde nejsou již dále podnikatelé, ale jen vedoucí závodů (Betriebsführer). Tito obchodní vedoucí provádějí nákupy a prodeje, platí pracovníky, dělají dluhy, a platí úroky a amortizaci. Neexistuje zde pracovní trh; mzdy a platy jsou určeny vládou. Vláda říká obchodním vedoucím, co a jak produkovat, za jakou cenu a od koho nakupovat, za jakou cenu a komu prodávat. Vláda předpisuje komu a za jakých podmínek kapitalisté musí svěřit svoje fondy a kde a za jaké mzdy musí pracující pracovat. Tržní směna je jen klam. Všechny ceny, mzdy a míry úroků jsou určeny centrální autoritou. Jsou cenami, mzdami a úrokovými měrami jen, co do vzhledu; v realitě jsou jenom tendencemi v kvantitativních popisech vládních příkazů. Vláda, ne spotřebitelé, řídí produkci. To je socialismus s vnějším vzezřením kapitalismu. Některá označení kapitalistické tržní ekonomiky zůstaly, ale znamenají něco zcela jiného od toho, co znamenají v opravdové tržní ekonomice." [34]. 


I zemědělství bylo podrobeno všezahrnující moci státu. Byl zaveden nově centralizovaný odbyt produktů (od roku 1933) organizovaný RNS (Reichsnährstand), zamýšlený jako opatření ke zvýšení výnosů. Na venkově však budil značný neklid. Výsledkem nacionálně socialistické zemědělské politiky byl agrární producent svázaný sítí paragrafů diktujících předepsané plodiny, regulované ceny a garantovaný odběr. Říšský ministr výživy a zemědělství R. W. Darré převzal vedení 40 tisíc zemědělských družstev a koncem května 1938 kontrolu nad všemi zemědělskými organizacemi. Výsledky socializace na sebe nedaly dlouho čekat a už na jaře roku 1934 platilo, že: "Hospodyně si stěžovaly na váznoucí zásobování mléčnými výrobky, vajíčky a tuky; k dostání leckdy nebyly dokonce ani levné druhy margarínů. Místo toho dostávaly recepty, jak výpadky nahrazovat svépomocí - a na jedné z mnoha ministerských porad na téma tukové krize radu od samotného 'vůdce' - pěstovat sójové boby." [35]. Černý trh byl v době nacionálního socialismu běžný, nasvědčí tomu některé vzpomínky [36]. Přičemž je třeba říci, že černý trh ve skutečnosti alespoň částečně napravoval nedostatky v uspokojování mnohdy základních potřeb občanů, které vyvolávalo socialistické hospodářství. A nejen to. Odcitujeme ekonoma W. Euckena, který správně tvrdil, že: „Není vůbec pravdou, že černý trh vždy podrývá centrálně naplánované cíle. Naopak: v moderní průmyslové výrobě je potřeba tolik různorodých materiálů a součástek, že přes veškerou standardizaci je pro centrální úřady nemožné udržet si o nich přehled. Například jeden strojní podnik dokončil výrobu strojů přesně tak, jak mu bylo přikázáno. Nemohl je však odeslat, protože mu chyběly hřebíky na zatlučení beden. Stávalo se, že vedoucí, který přesně dbal předpisů, musel čekat s odesláním hotových strojů celé měsíce, než mu byly na jeho žádost plánovacím úřadem hřebíky přiděleny. Jiní vedoucí však nečekali.“ [37].


Gottfried Feder a 25 bodů: program nacionálně socialistické německé strany práce aneb jednotlivec nic moc není
Nahlédněme opět do programu nacionálně socialistické německé strany práce z roku 1920. Zde se to nadřazením obecného blaha či zájmu většiny nad blaho jednotlivce jen hemží.  "První povinností každého státního občana musí býti duševní a tělesná tvořivost. Činnost jednotlivce nesmí jít proti zájmům většiny, nýbrž musí, v rámci celku, být k dobru všem." [38]. "Požadujeme nekompromisní boj proti těm, kteří svojí činností škodí obecným zájmům. Zločinci proti národu, lichváři, šmelináři atd. budou trestáni smrtí bez ohledu na náboženství a rasu.". Nebo stručně: "Obecné blaho před blahem jednotlivce.", či "Obecné blaho před blahem jednotlivce - to jest smýšlení tohoto programu" [39].


Ve své stati "Základní myšlenky" G. Feder tvrdil, že oni jakožto nacionální socialisté, proto razí prostou a jednoduchou, pro každého srozumitelnou formuli: Obecné blaho před blahem jednotlivce. A dále pravil: "Teprve ve službách veřejnosti, teprve jako sloužící článek v rámci národního celku, se probudí jednotlivec ve vyšším životě, teprve tak se stane - každý na svém místě - vpravdě začleněným do vyššího celku svého národa, teprve takto chápán zvítězí pravý socialismus = smysl pro společnost, opravdový život." [40]. Feder byl ostře proti úrokům, ale i dividendám a tantiémám, mimo jiné prohlásil, že: "Úkolem národního hospodářství je pokrytí potřeb, a nikoli co nejvyšší rentabilita pro úvěrový kapitál.". Národní hospodářství nemělo být hospodářstvím národního vykořisťování a pouhého profitu [41]. Feder zjevně neuvažoval o tom, že pokud se má člověk vzdát třeba na rok pár tisíců marek, že za to musí být nějak odměněn, jinak půjčovat nic nebude, zvláště pokud mu hrozí za to smrt. To by ohrozilo nejen spotřebitelské půjčky, ale i půjčky na investice a půjčky na udržení stávající výrobní struktury ekonomiky. Zřejmě by pak musely být tuto půjčky nahrazeny nucenými půjčkami státu, které by platil daňový poplatník. K profitu čili zisku jakožto nástroji mezilidské koordinace viz výše L. von Mises.


Stať "Programové požadavky podrobně ve Federově formulaci z díla 'Německý stát'" sice uvádí, že nacionální socialismus v zásadě uznává soukromé vlastnictví a staví je pod ochranu státu, ale blaho národa však dává hranici nezřízenému hromadění bohatství v rukách jednotlivce. Pokračuje pak typickou socialistickou agendou 20. století: všechny dosud zprivatizované podniky budou zestátněny; lichva a šmelina, stejně jako bezohledné obohacování se na úkor a ke škodě národa se trestá smrtí; zavede se povinný pracovní rok pro každého Němce a bude panovat sociálně-politická zásada: Obecné blaho je nejvyšším zákonem a podobně [42]. Zdá se, že obecné blaho měl definovat vůdce či strana či většina. Je jasné, že takovéto blaho by ignorovalo přání mnoha lidí. Na základě individuálních stupnic preferencí nelze sestavit společenskou stupnici preferencí. Ani všemocný fýrer se svou Prozřetelností to nesvede. Federovu radikálnost podtrhuje i to, že chtěl zestátnit velkopodniky [43]. Nacionální socialista Rolf Kapp ve svém díle "Mírové dílo Adolfa Hitlera" pasoval zásadu, že prospěch má přednost před prospěchem jednotlivce, na základní zákon nacionálněsocialistického světového názoru. Ještě radikálnější názor vyjevil profesor práva dr. Edmund Mezger roku 1944: "Jakmile jde o zájmy celku, jednotlivec neznamená v nacionálním socialismu nic." [44]. Doktor Josef Goebbles, přední nacionální socialista a ministr propagandy, pravil na svém projevu "Poznání a propaganda" ze dne 9. ledna 1928, že být nacionálním socialistou znamená, že: "Ve všech věcech musím postupovat tak, že prospěchu státu dám přednost před vlastním prospěchem, avšak na druhé straně že budu mít i záruku, že takto podporovaný stát má možnost chránit můj vlastní život.". Při projevu "Rozhlas jako osmá velmoc" ze dne 18. srpna 1933 pak tentýž uvedl, že nacionálně socialistická revoluce: "Vyvstala z nejhlubších prazákladů lidu. Byla nesena lidem a dělána pro lid, svrhla z trůnu bezmezný individualismus a lid sám nastolila do centra dění." [45]. K tomuto upozadění jednotlivce je dobré připomenout tvrzení T. G. Masaryka (ten jinak nebyl příliš stoupencem individualismu): "Jest ovšem otázka: Jestliže individuum nestojí za nic, jak všecky kolektivistické názory tvrdí, odkud pak má cena ta masa individuí? Když individuum není ničím, jeho vědomí a svědomí jest bez významu, proč tisíc individuí jest nejen něčím, nýbrž dokonce vším?" [46]. Miliony nul jsou dohromady pořád nulou.


[25] Hughes, s. 45.
[26] Ibid, s. 149. Podobně viz Frei, s. 180.
[27] Frei, s. 96. K tomu viz i dále.
[28] Ibid, s. 159.
[29] Palmer, s. 147-148, pozn. 26.
[30] Eucken-Zásady, s. 111, 117 a 154
[31] Novotný-Bavorsko, s. 104-105.
[32] Rous.
[33] Frank, s. 125 a 126.
[34] Mises-Socialismus v Rusku a Německu.
[35] Frei, s. 9, 96, 72 a 10-11.
[36] Hughes, s. 154.
[37] Eucken-O teorii, s. 15.
[38] Feder, s. 31.
[39] Ibid, s. 32, 33 a 34.
[40] Ibid, s. 45.
[41] Ibid, s. 48-49 a 52.
[42] Ibid, s. 56-58.
[43] Ibid, s. 80.
[44] Placák, s. 63-64 a Frei, s. 231.
[45] Duffack, s. 11-12 a 36.
[46] Masaryk, s. 42.


Literatura:
• DUFFACK, J. J. a GOEBBELS, J. Dr. Joseph Goebbels: poznání a propaganda: komentovaný překlad vybraných projevů. Praha: Naše vojsko 2009, ISBN 978-80-206-1009-6.
• EUCKEN, W. O teorii centrálně řízené ekonomiky: Analýza německého experimentu, Část I. [online]. Dostupný z (přístup VI/2016): http://www.bastiat.kvalitne.cz/jine_texty.htm, překlad V. Krupa.
• EUCKEN, W. Zásady hospodářského řádu. Praha: Liberální institut 2004, ISBN 80-86389-32-4.
• FRANK, K. H. Zpověď: podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního v Praze na Pankráci. Praha: Toužimský a Moravec 2016, ISBN 978-80-7264-127-7.
• FEDER, G. Program NSDAP a jeho světonázorová podstata. Brno: Guidemedia 2013, ISBN 978-80-905310-5-5.
• FREI, N. Stát pod taktovkou vůdce: nacistické panství v letech 1933-1945. Praha: Knižní klub 2015, ISBN 978-80-242-4644-4.
• HITLER, Ad. Hitlerův Mein Kampf: z bible německého nacionálního socialismu. Liberec: Dialog 2000, ISBN 80-86218-37-6.
• HITLER, Ad. Projevy. Brno: Guidemedia 2012, ISBN 978-80-905310-1-7.
• HITLER, Ad. Stranické prohlášení o postoji NSDAP k lidu venkovskému a zemědělství. In: FEDER, G. Program NSDAP a jeho světonázorová podstata. Brno: Guidemedia 2013, ISBN 978-80-905310-5-5.
• HUGHES, M. a MANN, Ch. Hitlerovo Německo: život v období Třetí říše. Praha: Columbus 2002, ISBN 80-7249-123-7.
• MASARYK, T. G. Ideály humanitní a texty z let 1901‐1903. Praha: Ústav T. G. Masaryka a Masarykův ústav ‐ Archiv AV ČR 2011, ISBN 978‐80‐86142‐36‐4.
• MISES, L. v. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-22-7.
• MISES, L. v. Socialismus v Rusku a Německu [online, 2016]. Dostupný z (přístup V/2016): http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/socialismus-v-rusku-a-nemecku-od-ludwiga-von-misese.html.
• MISES, L. v. Svoboda a vlastnictví [online, 2016]. Dostupný z (přístup V/2016): http://www.mises.cz/clanky/svoboda-a-vlastnictvi-1-7--2007.aspx.
• NOVOTNÝ, L. Bavorsko. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta UJEP 2012. Stručná historie států, ISBN 978-80-7414-521-6.
• PALMER, T. G. Bismarck`s Legacy. In Palmer, T. G. After the Welfare State. Arlington: Students for Liberty 2012, ISBN 978-0-89803-171-3.
• PLACÁK, P. Gottwaldovo Československo jako fašistický stát. Praha: Paseka 2015, ISBN 978-80-7432-604-2.
• ROUS, I. Konec války v centru českých Němců: Spousta kádrů z SS a nenávist. Čechy prý naháněli a stříleli ještě několik dní po válce (rozhovor) [online, 2015]. Dostupný z (přístup V/2016): : http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Konec-valky-v-centru-ceskych-Nemcu-Spousta-kadru-z-SS-a-nenavist-Cechy-pry-nahaneli-a-strileli-jeste-nekolik-dni-po-valce-373264.
• SZOBI, P. Vliv odstranění soukromého podnikání na nabídku spotřebního zboží v NDR v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. In: STELLNER, Fr. aj. Hospodářské dějiny novověku. Praha: Setoutbooks.cz 2012, ISBN 978-80-86277-73-8.