Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrušte poštovní monopol od L. Rockwella

7. 3. 2015

[Vyšlo v The Free Market, červen 1988. Přeložil Tomáš Macháček.]

 

V 18. století, stejně jako po tisíciletí předtím, chodil podomní prodejce s vakem na zádech od dveří ke dveřím. Když vídáme tuto zastaralou metodu na ulicích každého města v Americe, namísto v muzeu koloniálního Williamsburgu, víme, že to má na starosti vláda. Poštovní úřad je federálním úřadem od roku 1775. A od roku 1872 je, pro kohokoliv jiného než vládního zaměstnance, nelegální doručit dopis. V tom roce Kongres zakázal, na žádost Poštovního úřadu, laciné a rychlé doručování od Pony express. Byla to poslední expresní služba dostupná běžným poštovním zákazníkům.

 

Před několika lety v Rochesteru, stát New York, nabídl teenager svým sousedům donášku v ten samý den, kdy poštu podají, v ceně 10 centů za každý vánoční pohled. Brzy přijeli poštovní inspektoři – kteří jsou zřejmě jedinou expresní částí této „služby – k němu domů a vyhrožovali zatčením a uvězněním, pokud nepřestane. Ani z pohledu pouhého zdravého rozumu toto nevypadá jako něco, co by mělo být nelegální. Ale skutečně porušoval dvě části poštovních zákonů. Doručoval poštu první třídy – což je federální monopol – a nechával svou poštu v poštovních schránkách. Dle zákona, veškeré „zařízení na přijímání pošty“ náleží Poštovnímu úřadu a může být užíváno pouze jím. To znamená, že poštovní schránka, kterou zakoupíte a namontujete na svém majetku, patří vládě Spojených států. (Poznámka: patří vládě v tom smyslu, v jakém vaše stříbrné příbory patří lupiči, jenž vám je právě s namířenou zbraní vzal. Majetek může být vlastněn pouze těmi, kteří jej získají počestně a dobrovolně za pomocí produkce či směny.) Tento teenager čelil hrozbě pokuty 500 dolarů a šesti měsícům za mřížemi za každý potencionální bod obžaloby, tedy za každý doručený dopis. To vše od vlády, která pouští po jednom či dvou letech  „rehabilitované“ vrahy a násilníky. Ovšem vláda vždy hodnotila „zločiny“ proti sobě vždy mnohem vážněji, než skutečné zločiny proti lidem.

 

S vládou u vesla se byrokratizovaná služba stává stále horší. Trvá to stále déle a déle než pošta dorazí. A Poštovní úřad už před dlouhou dobou zrušil doručování dvakrát denně a též pracuje na zrušení donášky do domu. Většina velkých podniků má poštu vysypanou na hromadu před vstupními dveřmi; poštovní zaměstnanci ji dříve třídili a roznášeli. A pak tu máme systém hromadných poštovních schránek pro obytné oblasti, kde jsou řady schránek umístěny daleko od domů, na místě vyhovujícím zaměstnancům pošty.

 

Jak je pro stát typické, zatímco se služba zhoršuje, cena známek neustále šplhá nahoru, nejnověji z 22 centů na 25 centů. To je celkový nárůst o 675 % od roku 1958, více než dvakrát rychlejší nárůst obecné cenové hladiny, jež vzrostla o 300 % (díky dalšímu vládnímu monopolu – centrální bance). Navíc dostává Poštovní úřad každoročně miliardy dolarů v přímých dotacích.


Kde všechny ty peníze končí? Většinou u samotných byrokratů. Poštovní systém utrácí 84 % svého rozpočtu na svých 746 000 zaměstnanců, 100 000 z nich přibylo během úsporných let Reaganovy administrativy. Průměrný zaměstnanec pošty – dle standardů soukromého sektoru nekvalifikovaný pracovník – vydělává 30 000 dolarů za rok ve formě mzdy a výhod. Studie vládních auditorů (GAO) zjistila, že ten samý pracovník si bere 50 dnů placeného volna za rok (dovolená, nemocenská, svátky atd.). To je 10 dnů odpočinku, ačkoliv když vezmeme v úvahu tempo práce v Poštovním úřadě, může být těžké určit rozdíl.

 

Existuje stará historka o doručovateli firmy UPS, jenž potkal přítele z Pošty během Vánoc. „Jak se ti daří?“ zeptal se vládní zaměstnanec. „Skvěle!“ odpověděl jeho přítel z UPS. „Byznys na tom nikdy nebyl lépe! Objednávky se jen hrnou. A jak se máš ty?“. „Mizerně,“ řekl poštovní zaměstnanec. „Té pošty je strašně moc!“ Ve vládním podnikání jsou zákazníci přinejlepším na obtíž. Pokud by to Poštovnímu úřadu prošlo, dal by přednost žádné poště a žádným zákazníkům. To proto je během obědové přestávky otevřeno jen jedno okénko, a proto se Poštovní úřad snaží využít každou příležitost ořezat službu zákazníkům. Nedávné zrušení sobotní služby u okénka je pouze nejposlednějším příkladem.

 

Na problém Poštovního úřadu je jen jedna odpověď, a UPS a Federal Express nám ukázali cestu, - privatizace, tedy odvolání zákonů, jež dávají Poštovnímu úřadu monopol. Avšak skutečná privatizace znamená ponechat rozhodovat volný trh, nikoliv přiklepnout zakázku politicky napojenému byznysu, jak prosazuje prezidentova Komise pro privatizaci. Takovýto proces ponechává moc v rukou byrokratů a je pozvánkou pro politickou korupci. Nemůžeme vědět, jaké druhy komunikačních služeb by nám volnotržní podnikatelé poskytli. Můžeme pouze vědět, že by byli mnohem efektivnější než současný aparát, a že by došlo k využití nové elektronické a počítačové technologie, a že by tu byli pro spotřebitele.

 

Poštovní úřad namítá, že by to nefungovalo. Tvrdí například, že ceny by vzrostly. Od odborníků na stále vyšší ceny to nezní moc přesvědčivě. Cenová struktura by se jistě změnila. Byla by tu celá řada alternativ, lišící se cenově vzhledem ke vzdálenosti, rychlosti, zacházení atd.

 

Poštovní úřad řekne, že už nebude možné poslat dopis z Washingtonu DC na Havaj za 25 centů. Ale proč by mělo stát odeslání dopisu na druhý konec města stejně jako na druhý konec kontinentu? To je typické vládní stanovení cen. Jedna vysoká cena za všechno, což umožňuje byrokracii snazší spravování, než by bylo u racionálního cenového plánu. Je pochopitelné, že přeprava nákladu nebo telefonní hovory na dlouhou vzdálenost stojí více. A poštovní služby nebudou tvořit výjimku.

 

Poštovní úřad též tvrdí, že ustane doručování na venkov. To je samozřejmě nesmysl, ale lidé v řídce osídlených oblastech si možná budou muset připlatit za některé služby, stejně jako si musí obyvatelé měst připlatit za čerstvou zeleninu. Volný trh by nicméně snížil rozdíl v přepravních nákladech díky podnikání a možnosti vydělat na cenových rozdílech a byla by tu neustálá konkurence. UPS doručuje 25 % balíčků do venkovských oblastí a je schopný zůstat v zisku.

 

Poštovní úřad též tvrdí, že pouze vláda Spojených států je schopna zaručit nám soukromí a přístup k poště. Toto je však newspeak. Vláda je totiž tím největším narušitelem našeho soukromí, pošty a jiných věcí. V sedmdesátých letech CIA běžně otevírala poštu. A to samé se děje nyní oponentům zahraniční politiky současné administrativy. A Poštovní úřad tvrdí, že má právo prohledávat poštu kvůli „kontrabandu“ – praktika, jež by se u UPS, či Federal Express nikdy nestala. A co se týká svobody přístupu k poštovním službám, Poštovní úřad si často nárokuje rozhodovat, co může být zasláno poštou. Již zakázal romány, odmítl doručit brožury National Health Federation, protože byly v rozporu s „vědeckými názory“ a cenzuroval reklamu.

 

Pošta, tvrdí Poštovní úřad, je „přirozeným monopolem“. Ale nic takového neexistuje. Je jen přirozená tendence lidí, co chtějí žít z peněz daňových poplatníků, tvrdit, že něco takového existuje. Pokud by nějaký monopol byl skutečně přirozený, nepotřeboval by vládu, aby jej násilím vynucovala.

 

Poštovní úřad je socialistická organizace. Je v rozporu s americkou vizí svobody. Je načase ukončit socializované doručování pošty a povolit volnotržní konkurenci.