Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vládní výživová politika: Velké, tlusté selhání

3. 7. 2018

[12.VI.2018, autor: José Niño. Vyšlo na Mises.org]

 

Ve své knize "The Big Fat Surpise", Nina Teicholz polemicky tvrdí, že výživové směrnice USA velkou měrou přispěly k vzestupu nemocí srdce a k obezitě u americké populace. Od roku 1961, kdy American Heart Association (AHA) spojila konzumaci nasycených tuků s nemocemi srdce, se vládní byrokraté a tvůrci politik pustili do nízko tučné křížové výpravy. I přes horlivou kampaň ve prospěch nízkotučné diety obezita roste alarmujícím tempem a nemoci srdce zůstávají hlavní příčinou úmrtnosti v USA (pro grafy viz originál).

 

Text Teicholzové nabývá v těchto dnech na významu, protože Trumpova administrativa oznámila, že bude pokračovat ve výživových politikách Obamovy éry. Tyto nové politiky sestávají z povinného uvádění množství kalorií na jídelních lístcích v restauracích a nových “Výživových fakt” na potravinách. I když tento článek nebude věnovat mnoho času probíráním vědeckého základu dopadů nízkotučných diet na zdraví, jedna zásadní námitka zůstává: Proč vláda Spojených států trvá na svém angažmá v oblasti výživy?

 

Od vědeckých nálezů k oficiální výživové politice
Když odborník na výživu Ancel Keyes popularizoval v 50. letech “hypotézu vlivu stravy na srdeční nemoci”, různé vlády ve světě iniciovaly první kroky pro vytvoření nízkotučných výživových směrnic. Přelomový moment přišel roku 1961, když se AHA stala první vlivnou a národní organizací, která oficiálně doporučila, že by veřejnost měla omezit konzumaci nasycených tuků kvůli prevenci kardiovaskulárních nemocí. A o krok dále, byrokraté jako United Stated Department of Agriculture (USDA) sehrály úlohu spolehlivého převodu při podněcování nízkotučných směrnic.

 

Byrokratizace výživové politiky: požitek pro dobyvatele renty
S pokračující přítomností vládních agentur, které regulují potravinářský průmysl, jako je FDA a USDA, zůstává pro velké výrobce potravin silné pokušení tíhnout směrem k politice, řešící jejich problémy. Americká výživová politika nejenom vytvořila bariéry vstupu do jistých sektorů potravinářského hospodářství a poškodila blahobyt spotřebitelů, ale také motivovala zájmy zavedených podniků k ovládnutí regulujících agentur a k prosazování politik, které jsou výhodné pro jejich cíle.

 

Tato dynamika vytváří scénář institucionální nehybnosti. Za prvé, vědci publikují výzkumy podporující agendu zavedených zájmových skupin (v tomto případě cukerní skupina). Potom vláda odměňuje producenty, kteří se přizpůsobili, udělováním milovaných dotací a vládní pečetí schválení. Kvůli racionální ignoraci veřejnosti a organizačním výhodám, kterými se těší lobby jako je cukerní skupina, tyto typy výživových politik přetrvávají v účinnosti bez velkého organizovaného odporu. To je teorie veřejné volby ve své nejsyrovější podobě.

 

Navíc, od roku 1961, kdy se Spojené státy začaly se vzrůstající mírou angažovat ve výživové politice, míra obezity u amerických mužů a žen podstatně narostla (viz grafy v originálním článku). To samozřejmě neprokazuje kauzalitu, ale naznačuje to, že vládní angažmá neudělalo pro snížení míry obezity nic.

 

Vláda pořád neposlouchá
Pokračování Trumpovy administrativy v politice nízkotučné výživy není žádným překvapením, a to kvůli výše zmíněné institucionální nehybnosti. Programové rysy povzbuzují omezování konzumace soli a povzbuzují nová vládní nařízení vyžadující, aby restaurace implementovaly uvádění množství kalorií. I přesto, co mnoho expertů říká, je vědecké bádání ohledně nízkotučné výživy a příjmu soli daleko od toho, že by něco dokázalo. Oponující analýzy od výzkumníků jako je Nina Teicholzová a James DiNicolantonio argumentují, že nízkotučná výživa a malá konzumace soli mohou míti ve skutečnosti škodlivý vliv na zdraví.

 

Ve stejném duchu: uvádění množství kalorií velmi málo mění chování lidí při výběru potravin. Podle Julie Downsové, vedoucí kolektivu žurnálu “American Journal of Public Health” z roku 2016, umístění “štítků s množstvím kalorií na jídelní lístky má opravdu jen malý anebo vůbec žádný efekt na chování těch lidí, kteří si objednávají jídlo.“ Povinné uvádění množství kalorií představuje další náklady na regulaci, která bude nakonec uvalena na restaurace a spotřebitele. Vícero zavedených potravinářských řetězců bude toto opatření vítat s otevřenou náručí, ale jejich menší rivalové nad ním budou dost bědovat.

 

Volné trhy jsou řešením
I kdyby současné vědecké výzkumy prokázaly, že současné vládní výživové standarty mají škodlivý efekt na zdraví, vláda by neměla zasahovat do otázek výživy. Kritikové budou namítat, že vláda musí hrát proaktivní roli v dohledu nad nabídkou potravin a udržovat veřejnost zdravou, protože soukromý sektor jednoduše není toto schopen zajistit. Ale toto tvrzení je zatížené domýšlivostí vlády.

 

Domácký průmysl výživových alternativ, jako dieta Roberta Atkinse, The South Beach Diet, Paleolitická dieta, Ketogenická dieta, se objevil v minulých dekádách kvůli vypořádání se s údajnými selháními konvenčních výživových strategií. Můžeme diskutovat, která z těchto strategií pravděpodobněji povede k tomu, že lidé budou zdraví, ale uvalit na tyto věci vládní restrikci, když je těžké tvrdit, že status quo nabízí lepší možnost volby.

 

V této věci působí podněty. Když vláda už nadále nediktuje výživovou politiku, soukromé organizace a obchodní podnikání vyplní toto výživové vakuum, aby poskytly spotřebitelům nutné informace a prostředky, aby tito podstoupili informované volby v oblasti výživových otázek.

 

Ponechání těchto iniciativ na typických vládních způsobech jako je dotování zaručených potravinářských zájmů, propagace diskutabilních studií a vytváření masivních bariér bránících vstupu potencionálních konkurentů, velmi poškozuje společnost. Donald Trump přišel do Washingtonu D. C. s cílem vymést bahno a odpad z mnoha politik Obamovy éry. Nicméně, Trumpovo rozhodnutí pokračovat v Obamově výživové politice je mírně řečeno rozčarováním. Trump může ještě věci napravit přezkoumáním těchto směrnic a tím, že přizve disentující postoje do diskusí. Konečně, nejzdravější výživová politika Spojených států, kterou je možné sledovat, je omezení vlády.