V Brazílii pěstuje sociální demokracie korupci
[Vyšlo na Mises.org dne 9. VIII. 2019. Autor Jean Vilbert]
Brazilcům bylo řečeno, že způsobem jak snížit chudobu a omezit sociální nerovnosti, je zvětšování role vlády v ekonomice skrze expanzi veřejných služeb a veřejných prací. A voliči tomu uvěřili. Sociální demokraté byli zvoleni s nadějí, že by mohli přinést více prosperující a rovnostářskou společnost. Ale potom věci nešly tak, jak bylo plánováno. Operace Car Wash, hlavní celonárodní antikorupční operace provedená federální policií, odkryla šokující schéma nelegálních plateb zahrnující významné politiky a představitele velkého byznysu. Korupce dosáhla miliard dolarů v úplatcích placených déle než jednu dekádu. Jak se ukázalo, daleko od zajištění slibovaného sociálně-ekonomického pokroku, sociálně demokratická vláda vytvořila prostor pro Leviatána, který byl jako Robin Hood naruby: vládní představitelé brali chudým a dávali bohatým.
Operace Car Wash: Překvapující výsledek
Operace Car Wash byla zahájena začátkem roku 2014 a původně koncentrovala své úsilí na zprostředkovatele na černém trhu s měnami, kteří používali svůj byznys – zvláště benzínové stanice a myčky automobilů - k praní zisků z kriminální činnosti. Co nikdo nemohl předpokládat, bylo to, že obyčejné vyšetřování praní špinavých peněz – které nebylo ničím obzvláště neobvyklým – přispělo k odhalení rozsáhlé a spletité sítě politického a korporátního vydírání – opravdu, byl to největší korupční skandál v brazilské historii. Dne 14. ledna 2015 byl Nestor Cerveró, bývalý výkonný manažer brazilské státní olejářské společnosti Petrobras, zatčen pro vědomé přeplácení kontraktů uzavřených s různými společnostmi pro výstavbu kanceláří, vrtných souprav, rafinérií a výzkumného zařízení.
Podpořte tento web
No, Brazilci jsou zvyklí vídat bohaté a mocné jak se snadno vykroutí z dosahu práva. Notorická kultura beztrestnosti dlouho v této zemi převažovala. Nicméně, v tomto případě šly věci jinak: Cerveró zůstal ve vazbě, byl odsouzen a shledán vinným (a dostal trest 12 let vězení). A brzy, mnoho jiných – mužů předtím považovaných za nedotknutelné – sdílelo stejný osud. Operace Car Wash poslala za mříže (odsedět si dlouholeté tresty) prominentní podnikatele a velmi důležité politiky. Mezi těmito byl senátor (Delcídio do Amaral), president poslanecké sněmovny (Eduardo Cunha), několik ministrů (Antonio Palocci, José Dirceu a Guido Mantega) a (v neposlední řadě) bývalý brazilský president Lulu de Silva.
Jak sociální demokraté umožnili korupci
Mnoho Brazilců se zdá být stěží překvapeno, že někteří jednotlivci se stávali bohatšími a bohatšími díky tomuto schématu, právě když země bojovala s chudobou. Klíčovým faktorem byla koluze mezi korporacemi (mocnými dostatečně na ovládnutí státu) a sociálně demokratickou vládou (jejíž rámec je založen na veřejných výdajích). Zatímco noví dodavatelé sociální demokraty povzbuzovali k pořád větší úrovni vládního utrácení, nejbohatší byrokraté a podnikatelské elity byly schopné slízat více a více smetany z vrchu.
To není překvapivé. Konec konců, sociální demokraté tlačili na stále větší a větší roli vlády v poskytování vládních služeb – tj. zdravotní péče, vzdělání, plyn, voda, kanalizace, telefony, doprava, rádio a televize. To dalo vzniknout otázce po vládních nákupech: koho stát najme k dodání všeho tohoto boží a poskytnutí všech těchto služeb? Tj., stát potřebuje najmout někoho, kdo by stavěl silnice, vládou vlastněné domy a provozoval programy zdravotní péče. Teoreticky, brazilské právo diktuje, že dodavatelé pro vládu budou vybráni skrze proces, v kterém budou nabídky soutěžit a nejlepší (nejlevnější) cena vyhraje. Ale tak to ve skutečnosti nefungovalo.
Operace Car Wash odhalila systém, v kterém obří firmy zformovaly určitý druh klubového bratrství, které nahradilo proces soutěže. Nabídky byly dopředu odsouhlaseny na tajných mítincích, kde podnikatelé rozhodli, kdo kontrakt dostane a jaká bude cena. Kartel ustavil i pravidla pro distribuování veřejných zakázek mezi své členy. Pro ty, kteří z tohoto systému nic neměli, nicméně nešly věci tak dobře. Přes posledních dvacet let tvrdě tuto zemi postihly opakované krise (2001; 2003; 2008-2009; 2014-2016) a brazilská kupní síla se propadla téměř o 100 miliard dolarů (2014-2015), trh se zřítil do recese. Podle MMF je Brazílie na 80. místě v nominálním HDP na hlavu (16 154 amerických dolarů).
Brazílie zůstává nízkopříjmovou zemí. Ale není to z důvodu nedostatku pokusů o eliminaci chudoby skrze vládní programy. Mezi lety 2003 a 2015 bylo 59,6 miliard amerických dolarů utraceno skrze program Bolsa Família (rodinné přídavky), sociální program pro příjmovou redistribuci, která poskytuje měsíční platby (do 62 dolarů) a dávky okolo 14 milionům rodin (46 milionů lidí neboli 21 % populace země) každý rok. Zatímco fondy zpronevěřené z Petrobrasu (národní ropné společnosti) samotné můžou dosáhnout až 14 miliard dolarů neboli sumu dosahující téměř čtvrtiny velikosti programu Bolsa Família během této doby. Jinými slovy: 59 miliard bylo rozděleno mezi 21 % populace. Ale 14 miliard (hodnota může být i větší) bylo rozděleno mezi méně než 0,01 % populace.
V Brazílii množství peněz vynaložené na programy pro chudé po desetiletí rostlo. Ale peníze většinou nešli chudým. Ve skutečnosti chudí obdrželi drobky z těchto programů. Skutečné peníze šly konzultantům a velkým společnostem, které stavěly státem dotované bydlení, veřejným úředníkům a zvláště členům byrokracie, která řídí celý tento program. Zatím chudí jsou zlomyslně a záměrně deklasování na trvale chudé a závislé na vládních platbách. Tato trvalá chudoba dovoluje zámožným zájmům obhajovat čím dál více vládního utrácení, které nakonec vede do kapes nejbohatších Brazilců. Zatímco role vlády se zvětšuje (s předpokladem vyřešit sociální nerovnosti), vládnoucí vrstva, která ovládá veřejný aparát (a její přátelé, kteří již nechtějí více soutěžit na férovém trhu) rychle nacházejí způsoby jak z této role profitovat.