Jdi na obsah Jdi na menu
 


Thick a Thin aneb libertariánský split

30. 7. 2018

Nedávno mne jeden čtenář upozornil na pár let starý článek z USA s tím, že se jim dá mimo jiné vysvětlit současný kvas ve straně Svobodných. Myslím, že je to pravda (vedle jiných vlivů). Dá se jim, ale vysvětlit i to, proč se mnoho Svobodných označovaných za tzv. konzervativce, samo o sobě za konzervativce vlastně ani moc nepovažuje. USA jsou brány často jako vzor pro další vývoj, pokud by tomu tak bylo i v případě otázky boje za svobodu v Čechách a na Moravě, nejspíše se by to znamenalo pro Svobodné do budoucna asi rozštěpení.

 

[Autor: C. Jay Engel, 18. března 2014. Článek mírně upraven a doplněn.]

 

Co je to libertarianismus? Jak by měl být definován a jak by měl být presentován? Walter Block jednou poznamenal, že pokud “dostanete 10 libertariánů do jedné místnosti, dostanete 11 různých pohledů, o tom co to libertarianismus je.“ To je tak, předtím než může být libertianismus kritizován anebo podporován, musí být definován. Příliš mnoho kritiků libertarianismu se zaměřuje jen na široce rozšířenou a vše prostupující karikaturu. Částečně je tomu tak z toho důvodu, že libertariáni sami se neshodnou na povaze libertarianismu.  

 

Eseje od Murraye Newtona Rothbarda jako papírová kniha ZDARMA 


Jedením ze způsobů odlišení našeho pohledu na libertarianismus od toho, co jiní považují anebo nepovažují za libertarianismus je samotný princip neagrese. Toto je dnes označováno jako debata mezi „thick“ (dalo by se říci progresivním) a „thin“ (dalo by se říci zásadovým) libertarianismem. Tom Woods vysvětluje: 


„Někteří libertariáni říkají, že tradiční libertariánský princip neagrese není dostatečný. Jde jen o „thin“ libertariánství, říkají. Potřebujeme mít také levicový pohled na náboženské vyznání, sexuální morálku, feminismus atd., protože reakcionářská přesvědčení mezi veřejností jsou rovněž hrozbou pro svobodu. To je „thick“ libertarianismus. Jakožto „thin“ libertarián (nebo v minulosti prostě jen libertarián), odmítám argumenty thick libertariánů. Nevidím, žádný dobrý důvod k rozšiřování požadavků, které musí lidé splnit, aby mohli být přijati do naší malé skupiny. Jestliže podporují princip neagrese, jsou libertariáni."


Já, s Tomem Woodsem (a Walterem Blockem, Murray N. Rothbardem, Hansem Hoppem, Lew Rockwellem, Williamem Andersonem, Ronem Paulem, Laurencem Vancem, Robertem Wenzelem a mnoha jinými, kteří jsou spojeni s webem LewRockwell.com a Misesovým institutem), jsem „thin“ libertariáni. Myslím, že mám „pravicový“ pohled na kulturu, morálku, náboženství, sociologii a podobně. Často a celkově je to častější, vidíme „libertariány“, kteří vyjadřují frustraci stran společenského konzervatismu a náboženství přispěvatelů na Misesově institutu a na webu LewRockwell.com. Tito přispěvatelé jsou obviňováni kulturními progresivisty za to, že jsou „rasisty“, „sexisty“ a kulturními autoritáři toliko vyjadřujícími svůj světový názor. Thin libertariani, kteří definují libertarianismus jako politickou filosofii, v které vláda je předmětem stejného morálního práva jako jednotlivec, jsou pod palbou. Předpoklad – dodejme, že falešný – od kritiků thin libertariánů je, že mít neprogresivní pohled na kulturu je inherentně nelibertariánské.   


Tato debata mezi thick a thin libertariány naznačuje přicházející rozdělení. Prvně to bylo patrné při popularizaci libertariánské filosofie kongresmanem Ronem Paulem. Mnozí ocenili úsilí Rona Paula, ale bylo zde několik pohoršených jedinců ohledně toho, že Paul otevřeně mluvil o svých osobních konzervativních postojích, ohledně jeho odmítání potratů a toho, že je křesťan. Slyšel jsem mnoho progresivisticky orientovaných libertariánů tvrdících, že Ron Paul tím, že nepoužívá levičáckou fraseologii jako „ženská práva“, „práva homosexuálů“ a „privilegia bílých“ není pravým libertariánem. To je hluboké neporozumění libertarianismu. Libertarianismus by neměl nikdy být postojem ke kulturním záležitostem, životnímu stylu nebo i k ekonomické teorii (ekonomická teorie je bezhodnotová). Libertariáni si kladou jednu otázku: měl by stát intervenovat v situaci X. Odpověď, pokud tedy nejde o osobu, která porušila majetková práva jiné osoby, je vždy NE (a i zde, by libertariáni poznamenali, že stát sám se udržuje při životě popíráním tohoto pravidla). To je libertarianismus.     


Libertariánské rozdělení na thick a thin libertariány bylo rozjitřeno nedávno, když Jeffrey Tucker publikoval své kontroverzní prohlášení „Against Libertarian Brutalism“ (viz ZDE). Tucker činí rozdíl mezi „humanitářským“ libertarianismem a „brutalistickým“ libertarianismem. Rozlišuje je takto:


„Humanitáři jsou hnáni důvodem, jako je ten následující. Svoboda umožňuje mírovou lidskou kooperaci. Inspiruje kreativní sloužení druhým. Drží násilí pod pokličkou. Dovoluje vytvářet kapitál a prosperitu. Ochraňuje lidská práva proti invazi. Umožňuje lidským společnostem všeho druhu vzkvétat dle jejich vlastního uvážení. Socializuje lidi tak, aby spolu vycházeli, než aby je od sebe oddělovala, a vede ke světu, v kterém lidé jsou lidi sami o sobě hodnotní, než jako strávníci v centrálním plánu.


Ale to není jediný důvod, proč lidé podporují svobodu. Je zde určitá část populace samozvaných libertariánů – popsaných zde jako brutalisté – kteří výše uvedené považují za nudné, všeobecné a příliš lidumilné. Pro ně je posvátné na svobodě to, že lidem dovoluje prosazovat jejich individuální preference k vytvoření homogenních společenství, pracovat aktivně s jejich předsudky, ostrakizovat lidi podle „politicky nekorektních“ standartů, nenávidět od srdce tak dalece, dokud není použito jako prostředek násilí, zakřiknout lidi na základě jejich demografických a politických názorů, být otevřeně rasističtí a sexističtí, vyčleňovat a isolovat a být obecně rebelantští stran moderní společnosti a odmítat civilizované standarty hodnot a etikety ve prospěch antisociálních norem.


Tyto dva impulsy jsou radikálně odlišné. První si cení sociální smír, který plyne ze svobody, zatímco druhý oceňuje svobodu k odmítnutí kooperace kvůli primitivním předsudkům. První chce redukovat roli moci a privilegií ve světě, zatímco druhý chce svobodu pro prosazení moci a privilegií v rámci striktně ohraničených vlastnických práv a svobodu se odloučit…. Samozřejmě brutalista, jak já ho popisuji je ideálním typem, pravděpodobně ne zcela personifikovaným do nějakého myslitele. Ale brutalistický impuls je všude viditelný, speciálně na sociálních sítích. Je zde tendence k myšlení z pozice předsudků a zaujatosti. Je to hlavním zdrojem rasistických, sexistických, homofobních a antisemitských tendencí v libertariánském světě – okamžitě popírajícím, že tato věta je pravdivá, ačkoliv se stejným nadšením prosazuje práva jednotlivců mít tyto názory a jednat podle nich.“  


Přefrázuji to: humanitáři jsou osvícení, tolerantní, otevření, krásní, chtiví rozkvětu lidstva a jsou proti předsudkům a standartům „starého střihu“. Brutalisté, na druhou stranu, myslí zpátečnicky, předsudečně, úzkoprse, lokálně, nenávidí elity a jsou netolerantní.


Tento text je působivě podobný progresivistickému příběhu o kulturních tradicionalistech versus kulturních liberálech. Tucker rozděluje libertariány tak, aby to vypadalo, že brutalisté jsou nějak méně libertariány anebo nejsou přinejmenším hodni tohoto označení. Ale to spočívá na nebezpečné změně definice toho, co to znamená být libertariánem.   


Christopher Cantwell, který je jedním z těch, s kterými mám hluboké neshody ohledně náboženství, epistemologie a etiky (mezi jinými věcmi), má nepochybně pravdu, že Tucker zničil tímto článkem libertarianismus. Píše:


„V pokračujícím boji mezi levičáckými infiltrátory, kteří chtějí předefinovat libertarianismus a puristy, kteří chtějí zůstat při starém, další významný libertarián opustil principy kvůli popularitě a odsoudil principiální činy jako rasistické a misogynní.“  


Užitečně poznamenává že:
„To není Jeffrey Tuckerova první flirtování s levičáky, spolupodílel se na článku s Cathy Reisenwitzovou, který zjišťoval, zda byl Ludwig von Mises feminista. Napsal o „novém libertarianismu“, který „by se měl chopit ideálů feminismu stejným způsobem, jako jsme se chopili v případě abolice otrokářství.“ Ocenil „proto-socialismus Cathy Reisenwitzové. 


Takzvaní humanitáři jsou pravděpodobně ve své nejhorší formě k zastižení na webu „Bleeding Heart Libertarians“. Milují progresivistická témata jako „rovnostářství“ a „humanitářství“ a „manželství stejného pohlaví“. Myslí si, že zdraví je známkou systematického „privilegia“, označují každou rozdílnost v rasových statistikách jako „rasistickou“, jakýkoliv rozdíl genderových statistikách jako „sexistický“  a považují náboženství za antitezi libertarianismu. Dále obhajují hluboce nelibertariánské ekonomicko-politické opatření jako je základní garantovaný příjem. Bojují usilovně za předefinování termínu libertariánský.  


V rozporu s názorem samozvaných humanitářů, libertariáni by neměli vidět „rovnostářství“, kulturní uznání a schvalování životního stylu každého člověka, jako libertariánský program. Libertariánský program je cestou k menšímu Státnímu intervencionismu v jakémkoliv ohledu. Vše ostatní je nadbytečné s ohledem na libertarianismu. Pokud chceme debatovat kulturu, filosofii, etické standarty a náboženství, jsem pro to všemi deseti. Ale libertarianismus nemá s tímto nic společného. A charakterizovat ty, kteří chtějí definovat libertarianismus radikálně zúženým způsobem jako brutalisty je matoucí, k ničemu nepomáhající a jednoduše znepokojující. 


Závěrem, blogger Bionic Mosquito, který udělal v průběhu let mnoho dobrého na obranu tradičního Rothbardianského libertarianismu, napsal: „Někteří libertariáni nejsou pěkní lidé.“ Pak trochu sarkasticky poznamenal:


"Pravda. Jeffrey Tucker napsal právě 2350 slov, aby toto dokázal. Nazývá tyto nepěkné libertariány „brutalisty“. Pěkní libertariáni jsou „humanitáři“. V zásadě, brutalisté jsou libertariáni, které nemají stejně otevřenou náruč, všeobjímající světonázor jako Jeffrey Tucker. On je humanitář. Brutalisté trvají na tvrdých principech. Humanitáři chápou, kde se dodržování principů může dostat do střetu s jimi preferovaným způsobem života. Tedy, nyní jste ušetřili okolo 2300 slov. Nazvěme to moje služba veřejnosti v zájmu humanity."


V sekci s komentáři napsal jeden anonymní komentující: „Nazvěte mě cynikem, ale jestliže toto není začátek pokusu o čistku, co to pak je? Nebude dlouho trvat než Tuckerové, Reisenwitzové, názoroví zbabělci a technokraté začnou marginalizovat a distancovat se od těch, kteří se nedrží linie kulturní války vedené levicí.“


Bionic Mosquito odpověděl: „To není začátek čistky, to je pokračování (pokusů) o očištění se od Rothbarda s doprovodnou kapitolou (pokusů) o očištění se od Rona Paula.“  


Mnoho křesťanů, kteří váhají stran libertariánismu, váhá z důvodu této čistky, této války. Potřebují zjistit, že člověk může být společensky konzervativní, podržet se názoru etiky, která je založena na Bibli a zároveň může být silným libertariánem. Ale aby se tak stalo, musí definovat libertariánství správně, musí stát v tradici Murray N. Rothbarda, Toma Woodse a  dobrých lidí z Mises Institutu, ohledně kterých jsou samozvaní humanitáři a rovnostáři rozmrzelí. Existuje mnoho různých příchutí libertarianismu. Ti, kteří se identifikují s Misesovým Institutem a Lew Rockwellem, se rychle stávají minoritou ve prospěch militantních libertinů.     

 
Sám stojím na paleolibertariánské tradici Rothbardaiánů. To mě staví dokonce ještě do menší menšiny. Kdo se chce připojit do klubu? Je to naše milá, osamělá skupina.