Takylibertariáni od Murraye N. Rothbarda
Autor Murray N. Rothbard.
Převzato se svolením J. Melouna z knihy „Demokracie: Bůh, který selhal“.
Takylibertarián je určitě rodu mužského, protože hnutí bylo vždy samozřejmě převážně mužskou záležitostí. A naneštěstí to málo libertariánských aktivistek trpí stejným syndromem jako muži. Chová se jako dvacetiletý, i když je čtyřicátník. To sice zní banálně a laskavě, bohužel to ale znamená, že hnutí za dvacet let nedokázalo dospět, ti samí nudní lidé jen zestárli o dvacet let. Takylibertarián není hloupý, a v libertariánské teorii leží od rána do večera. Méně ho však vzrušuje historie, kultura či kontext světových událostí (přesněji řečeno – neví o nich vůbec nic). Výlučným zdrojem jeho znalosti o světě je žánr science fiction; na které je takylibertarián expertem, a které ho velmi dobře izoluje od skutečnosti. Výsledkem toho je, že průměrný řadový člen trockistické sekty toho ví mnohem více o světových záležitostech než všichni kromě hrstky libertariánských vůdců.
Takylibertarián nenávidí stát, ovšem nikoli proto, čím je – tedy unikátním společenským nástroje organizované agrese proti jednotlivci a jeho majetku. Takylibertarián je pubertální rebel proti každému s kým se setká, rodiči počínaje přes sousedy a konče celou společností. Obzvláště je v opozici proti institucím reprezentujícím společenskou a kulturní autority (církev): nesmiřitelný je zejména ve vztahu k buržoazii, ze které sám vzešel, ve vztahu k jejím normám a zvyklostem. Stát pro něho není problém sám o sobě, je to jen nejviditelnější z mnoha odporných buržoazních institucí: odtud také záliba v pohrávání si s odznakem „Nevěř autoritám“. A odtud také fanaticky takylibertariánská nenávist ke křesťanství. Myslíval jsem, že militantní ateismus má svůj původ v učení Ayn Randové, které mnoho lidí před dvaceti lety k libertariánismu přivedlo [1]. O ateismus však nejde – zkuste se na libertariánském setkání prohlásit za kouzelníka, za uctívače krystalové energie či jiné postmoderní pošetilosti – bude s vámi jednáno tolerantně a s respektem. Předmětem zavrhování jsou pouze křesťané a rozdíl v přístupu nijak nesouvisí s ateismem. Velice naopak souvisí se zavrhování buržoazní americké kultury. A podporován bude sebepraštěnější kulturní podnik, jen když nenáviděnému měšťákovi ztuhnou rysy.
Ve skutečnosti byla zčásti původní přitažlivost Randové pro takylibertariána způsobena jeho adolescentní vzpourou. Jak totiž lépe a systematičtěji racionalizovat odmítnutí rodičů, rodiny a sousedů, než se přidat k ateistické sektě vytrubující do světa nadřazenost vaši i vašich vůdců a staví vás do kontrastu vůči světu buržoazní robotické existence „z druhé ruky“? K sektě, která navíc podněcuje k zavržení rodičů. Celé rodiny i buržoazních společníků, a místo toho vás vybízí pěstovat své úžasné ego, ať už skutečné, nebo domnělé… Má-li takylibertarián opravdové zaměstnání, je-li kupříkladu účetním či právníkem, bývá pravidelně účetním nezaměstnaným nebo délesloužícím koncipientem. Takylibertariánovo takypovolání je být programátorem. Počítače nejlépe vyhovují jeho vědeckým a teoretickým sklonům a rovněž oslovují nomádské sklony v jeho povaze, projevující se pohrdáním výplatní páskou či trvalým bydlištěm… Taky libertariána charakterizuje pohled upřený fanaticky do dáli, který mu ovšem nijak nebrání strkat vám nos při každé možné i nemožné příležitosti svůj poslední „velký objev“ vtělený do rukopisu, bez jeho okamžitého vydání (kterému brání jen spiknutí všech sil starého světa) je budoucnost lidstva kriticky ohrožena. Je stejně jako všichni fanatici zcela bez humoru; jeho představou o vysokém vtipu je, když někdo dostane na zadek [2].
Především je ale loudal k uzoufání, pohotovost projevuje jen při vymýšlení podvodů a podvůdků. Jeho základní postoj k ostatním libertariánům lze vyjádřit výrokem „co je tvoje je i moje a co je moje, do toho ti nic není“. Kolik libertariánů, kteří mají to vzácné privilegium žít v bytě nebo domě, nemělo to potěšení slyšet zazvonit zvonek u dveří a setkat se na prahu s nějakým chlápkem, který jim v podstatě řekne: „Ahoj človíčku, jsem libertarián“ a očekává, že ho ubytujete na noc, na týden nebo jak dlouho bude chtít? Kolik libertariánů muselo takové lidi vyhodit do mrazu? Sečteno a podtrženo jedná se o libertariána – komunistu (přiznaného či zapíraného), ukládajícího každému povinnost sdílet svůj majetek nejen s ním, ale i s ostatními členy jeho široké libertariánské „rodiny“.
[1] V České republice šel vývoj jinudy a stoupenci A. Randové ve skutečnosti patří k dosti vzdělaným lidem. Stejně tak jejich ateismus je myšlen vážně a vztahuje se na všechny náboženství bez výjimky. Třeba i na islám, poznámka Bawerk.eu.
[2] Anebo je třeba i zastřelen, jak ukázal nedávný atentát na Ch. Kirka a reakce některých takylibertariánů, poznámka Bawerk.eu.