Španělský blackout ukazuje, proč je Green Deal neudržitelný
[Vyšlo dne 5. V. 2025 na webu Mises.org. Autor Joakim Book]
Když španělská elektrická síť jedno běžné pondělí na konci dubna zkolabovala, sny o obnovitelné energii a o zelené přeměně zemřely s ní. Ryan McMaken rychle zjistil, že podle politických úsudků typu evropského Green Dealu (Zeleného údělu) nejsou hodnoty cenové dostupnosti a spolehlivosti důležité. Takový nános hnoje prostě elektrická síť neunese.
Zatímco příběh se ještě rozvíjí a španělští úředníci popřeli, že by obnovitelné zdroje byly příčinou ztráty frekvence v elektrické síti pro nějakých 60 milionů obyvatel ve Španělsku a Portugalsku, několik komentátorů a odborníků nyní publikovalo a přiznalo, že převažující spoléhání se na solární elektrárny v době blackoutu, bylo tímto tímto balckoutem vinné.
Příslovečné vnášení světla (do problému) ze strany rostoucí měrou irelevantních korporátních médií hlavního proudu bylo většinou smutné. Zábavné, autor propagandistického dílka na Reuters se pokoušel rozptýlit obviňování zeleného božstva tím, že tvrdil, že to nebylo selhání obnovitelných zdrojů energie, ale "obnovitelné zdroje v moderní síti." Můj Bože.
Vraťme se zpět. Slyšeli jste něco o ESG - Environmental, Social and Governance (Environmentální, Sociální a Řízení) - v poslední době? Já ne. Je zde pozoruhodný obrat v použití ESG v posledních letech ze strany korporací. Od bodu, kdy bylo ESG vše zahrnující, byly vyslovovány každým ředitelem a strkány do krku každému zaměstnanci každým kádrovým oddělením v každé dostatečně velké firmě, to vše nyní zmizelo.
Téměř přes noc, nikdo se o to již více nestará. Jeden nedávný výzkum tvrdil, že jen sedm procent těch, kteří byli najmutí v posledních dvou letech na to, aby pracovali na ESG je pořád ještě zaměstnáno na tom, aby tom dělalo. Je to fuč!
A to vše se stalo potichu. Matt Levine z Money Stuff z Bloombergu, opakuje hypotézu, že ESG - jako mnoho jiných - bylo jevem spojeným s nízkými úrokovými sazbami. Jakmile úroky a inflace začaly kousat, lidé rychle opustili ctnosti signalizující environmentální / sociálně spravedlivé úsilí.
Zde je předpověď ve světle španělské katastrofy: "Zelená vlna" - nebo hrozivá tranzice energetiky - která strká solární panely na každou střechu a pokrývá krajinu větrnými turbínami, bude míti podobný osud.
Proč? Kromě ruinování elektrických sítí a chvástání se v politickém a společenském řečnění, toho nedokáže udělat více. Zelená "tranzice" dosáhla, shrnuto celkově téměř ničeho za 30 let, kdy ovládá mysl intelektuálů a politiků. Nevěříte mne? Vezměte si graf světové spotřeby primární energie podle zdrojů a podívejte se sami.
V roce 1991, v roce, kdy jsem se narodil - vezmeme náhodný rok z 90. let 20. století, kdy se opravdu zrodil dav lidí s obavami stran klimatické změny - 77,5 procent energetické spotřeby pocházelo z ropy, plynu a uhlí. V roce 2023 po bilionech utracených v rámci elektrické sítě a postavení solárních elektráren a dotování tohoto a támhle toho zeleného úsilí; po bláznivém společenském a politickém úsilí létat méně a jíst udržitelně a recyklovat plasty a tak dále, zůstalo stejné číslo na 76,55 procentech. Tři dekády nucení, peněz a propagandy a nepohnete ani jehlou.
Ukázalo se, že lidé chtějí svoji energii, svoje auta, svoje oblečení, svoje výlety a trvají na tom. Cokoliv uděláte, abyste to z hora překazil, nemá téměř žádný efekt v dolních sférách.
Co uděláte je destabilizace mnohých elektrických sítí po světě. Solární a větrné elektrárny odstaví nějaké elektrárny na biomasu a nějaké jaderné elektrárny v množství jednotek procent a již se síť rozpadá - to je Španělsko. A není to tak, že bychom to my nevěděli. Pohřbený ve výzkumných zprávách a zápisech z mítinků od Federální energetické regulatorní komise po Oxfordský institut pro energetické studie, závěr je jasný: více zdrojů nespolehlivých, méně setrvačných, více risikových pro kolaps elektrické frekvence, spustí kompletní zastavení provozu.
Masivní změny, z hlediska historie řečeno, nahrazení biologického paliva uhlím, a pak uhlí zemním plynem, byly již většinou dokončeny v 70. letech 20. století. Poučení, když se podíváme do historických záznamů lidstva a jeho vztahu ke světu přírody, je, že jsme získali větší a lepší (levnější, rychlejší, bezpečnější, více stabilní); ne horší nebo dražší anebo méně spolehlivé. "Každá energetická tranzice, kterou jsme měli," napsal jsem minulý rok, "byla doplňující." My jako civilizace nenahrazujeme nebo nezastavujeme zdroje energie; jen k nim přidáváme ty, které jsou lepší. A, jak ukazuje španělská elektrická katastrofa, nespolehlivé zdroje, jako větrné a solární, nejsou lepší. Obsese všech lidé všemi zelenými věcmi doufejme zmizí tak, jako ESG tiše zmizelo z dohledu téměř všech.
Zákon klimatické politiky - čemuž Roger Pielke mladší propůjčil svůj popis - tvrdí, že "kdykoliv jsou environmentální a ekonomické cíle položeny v opozici k sobě navzájem, ekonomické cíle vždy zvítězí."
To je lekce posledních tří desetiletí, pokud jde o propagandu a vytváření zelené politiky, stejně jako u fenoménu ESG. Když finanční a ekonomické faktory začnou štípat, sny (ve skutečnosti noční můry) o klimatické "krisi" a naléhavé politické návrhy zmizí. Tak tedy většina elektrických sítí na Západě byla saturována větrnými a solárními elektrárnami, což vede k tomu, že ceny vyletí nahoru a blackouty se stanou častější, zelené sny skončí právě tak.
Časem se plný rozsah "zelené tranzice" odebere mezi historické kuriosity, které nezajímají nikoho vyjma sociologů a historiky politiky. Dobré osvobození.
Překladatel děkuje za rady k překladu T. Macháčkovi.