Rothbard: Nové libertariánské krédo
[Autor: Murray N. Rothbard, 1971. Vyšlo na Mises.org.]
V současnosti byla věnována velká porce publicity rostoucímu rozchodu na pravém křídle. Rozchodu mezi dominantními Buckleyho (1) konzervativci (2) z časopisu National Review a novými libertariány. Svým odpadnutím se libertariáni, kteří jsou silní na kampusech univerzit a obecně mezi mladými, vrací ke starší, téměř zapomenuté tradici individualismu, která charakterizovala pravici ve 30. a 40. letech 20. století. Vedené takovými pozoruhodnými intelektuály jako Albert Jay Nock a H. L. Menckem a mezi politiky křídlem republikánské strany vedeném Robertem A. Taftem (1889-1953), byla stará pravice oddána svobodě jednotlivce.
Toto křídlo vedlo opozici proti nárůstu velké vlády v USA, nárůstu vedeném progresivním liberalismem New Dealu (Nového údělu). Tato stará pravice podporovala občanské svobody a ekonomickou svobodu tržní ekonomiky a oponovala vládním intervencím, branné povinnosti, militarismu a americkému zámořskému intervencionismu a imperialismu. Nicméně od poloviny 50. let 20. století, National Review přivedlo pravici k současnému (neo)konzervativnímu postoji. V rétorice National Review podporuje „sloučení“ svobody a řádu: v němž je svoboda jednotlivce soudně obsažena v matrixu řádu vytvořeného státem. V dřívějších časech William Buckley sám sebe prohlásil za libertariána, s jednou výjimkou: potřeby vedení totálního boje proti "Komunistickému spiknutí" doma i v zahraničí. Tento ústupek byl dost špatný, postrčil konservativní zahraniční politiku směrem k militarismu a impériu.
Ale od poloviny 50. let 20. století jak se konzervativní hnutí posunulo směrem k centru moci, jakékoliv libertariánské elementy, které měly být "sloučeny", jeden po druhém mizely. A tak časopis National Review nyní podporuje skoro bez pochybností gigantické špatné investice do SST a vesmírného programu, znárodnění osobní železniční dopravy, restrikce vývozu a prakticky celý Nixonův program. Vřele podporuje právo vynucující morální kodexy a popírá občanské svobody stejně jako americkou tradici odluky církve od státu. Rebelie mnoha pravicových mladých lidí byla odpovědí na toto systematické zbavování se libertariánských prvků, které vzali za vlastní. Napětí a vnitřní rozpory pokusu spojit svobodu a řád nakonec rozložil konservativní koalici.
Pravicová libertariánská doktrína nezačíná s konzervativními komunitami anebo státem, ale s jednotlivci. Každý jednotlivec jako nezávislá jednající entita vlastní absolutní právo sebevlastnictví; to jest vlastní svoji osobu bez obtěžování ze strany ostatních. Z tohoto axiomu odvozujeme totální opozici k povinné vojenské službě a omezování interrupcí (3). Za druhé, každý jednotlivec má potom právo vlastnit jakýkoliv předtím nevlastněný zdroj (jako je panenská půda), který nalezne a přivede k užívání pomocí vynaložení své energie na tomto zdroji. Z tohoto je odvozeno právo homesteadingu (přivlastnění) půdy a jako důsledek všechna ostatní práva soukromého vlastnictví. Pokud člověk vlastní sám sebe a přivlastněnou půdu, má také právo vlastnit nerušeně půdu, kterou transformoval do kapitálu, stejně jako má právo dát své vlastnictví komukoliv komu si přeje (z toho důvodu existuje dědické právo) a směnit svoje majetkové tituly k vlastnictví za majetkové tituly někoho jiného (z toho důvodu existuje právo svobodného kontraktu a laissez-faire svobodná ekonomika).
Konzervativci drží jako jeden ze svých nejvyšších cílů zachování „práva a pořádku“, ale tento „pořádek“ a toto „právo“ je donucujícím diktátem státu. Skrze věky a také v současnosti, stát žije skrze hluboký ne-řád pokračující agrese proti osobám a vlastnictví bezpočtu jednotlivců. Okrádání skrze zdanění, zotročení skrze povinnou brannou povinnost a vraždění holí, bajonetem, napalmem a H-bombou (4). Libertariáni tvrdí, že stát je permanentní agrese a ne-řád a konzervativci z National Review naopak představují jedny z nejvýmluvnějších šampionů a apologetů státu.
Mladí libertariáni nejsou jednoduše jen návratem k taftovské éře individualismu. Prohlášením se za libertariány se vrací také k tradici, která kdysi Ameriku ustavila jako světlo svobody, tradici Jeffersona, Paineho, Jacksona a Garrisona. A tím, že tak učinili, zapudili takové (neo)konzervativní teoretiky jako je Jamse Burnham z National Review, který připouští, že zde není žádný racionální základ pro vládu a obhajuje revidovanou despotickou teorii božského práva, dle které „v antických časech, předtím než iluze vědy zničila tradiční moudrost, byli zakladatelé měst (států) známi jako bozi či polobozi.“
Burnhamovo nedávné volání v časopise National Review po novém americkém Bismarckovi a po přehodnocení fašismu je logickou kulminací (neo)konzervativního etatismu a tmářství. Libertariáni naproti tomu pozdvihují zástavu svobody a pohnutku proč tato země byla založena.
Poznámky překladatele:
(1) William F. Buckley Jr. (1925-2008).
(2) Dnes by byl přiléhavější termín NEOkonzervativci.
(3) Na interrupce nemají ovšem pravicoví libertariáni jednotný názor. Shoda panuje jen na tom, že je nepřípustné nutiti někoho do vykonávání interrupcí.
(4) Narážka na Vietnam, tedy vyjma té H-bomby.