Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rodina jako základ

8. 11. 2018

[Vyšlo 5. července 2015, autor Bionic Mosquito]

 

Obdržel jsem několik komentářů k mému článku „Libertariáni a kultura“. Rozhodl jsem se v této stati odpovědět na vybrané komentáře. Robert Wenzl byl tak laskav, že publikoval můj článek na stránkách webu Target Liberty. Nyní začnu odpovědí na jeden z Wenzelových komentářů, který se týkal tohoto odstavce původního článku: „Každá prospívající – dokonce i jen žijící – společnost vyžaduje správu (governance); ne vládu, jak se tomuto termínu v současnosti zpravidla rozumí, ale správa. Nejnižší úrovní, nejvíce nejdobrovolnější, nejvíce decentralizovanou úrovní společenské správy, je rodina. Znič morální základy rodiny a zničíš společnost. O tom není pochyb a historie zná dosti příkladů.“

 

Eseje od Murraye Newtona Rothbarda jako papírová kniha

 

Wenzelův komentář byl: „Nesdílím stejný pohled na to jak je rodina svatá. To zavání konzervativním moralizováním. Genetické příbuzenství je jedno z nejméně dobrovolných příbuzenství. Členové rodiny jsou často lidé, které by si jeden jinak nevybral ke spolupráci.“    

 

Kdo říká něco o svátosti? Pokud někdo zrovna nespadá do bakuninovského tábora anarchistického myšlení, tak zde jinak budou hierarchické struktury v rámci lidských institucí. Anarchokapitalisté si přejí, aby tyto hierarchické struktury byly – v maximálním rozsahu – dobrovolné. Bude zde správa (governance). Jako dospělý, se já dobrovolně podrobuji mnoha formám tohoto: zákazníkům (jako je šéf anebo zákazník), mojí ženě, mé církvi, sociálním normám (v rámci hranic, které považuji za rozumné). Existují nějaké základní fakta o rodině: každá jednotlivá osoba na zemi má otce a matku – mohou být nepřítomní (ale tahle skutečnost jen podporuje můj názor), ale nicméně otce a matku; vyjma případů znásilnění byl vztah mezi otcem a matkou dobrovolný – myslím, že většina by se shodla nejintimnější dobrovolný vztah. 

 

Děti jsou vychovávány v rodině – opět, jsem si dost vědom dysfunkcí v dnešní společnosti, kde to není vždy anebo i často tento případ, ale tahle skutečnost jen podporuje můj názor. Pro děti tento vztah není v jakémkoliv smyslu, který odpovídá obecně přijímanému významu tohoto termínu, dobrovolný, ale libertariánská teorie má více než jednu nekompletní odpověď, když se přijde na skutečnosti týkající se dětí. Jakmile děti dosáhnou dospělosti – nicméně buďme opatrní při definici tohoto termínu – odcházejí, odpovědní za svůj vlastní život; vztah mezi dětmi a rodiči se předefinuje a je nyní dobrovolný. Jestliže se nyní dospělé děti – nebo rodiče – již více nepřejí družit s ostatními, jsou volní. Ale kde byly položeny základy? Není jiná instituce na zemi společná všem, než je rodina, a jeden by také mohl říci, že v žádné jiné instituci nejsou základy pro aplikaci správy (nikoliv vlády) tak obecně rozšířené. Žádné.

 

Od koho by měly děti přijmout tuto správu (governance), jestliže ne od rodičů (protestujte jak můžete, děti přijímají správu) – veřejné školy, head start programy, povinná předškolní výuka, vládou placení asistenti, televize? Může být argumentem to, že intelektuálové z třetí strany, v průměru, vědí lépe, co je dobré pro každodenní vychovávání dětí, než to co sami děláte? Nahlédnutí do jakékoliv z těchto byrokracií a institucí poskytne rozhodující odpověď na tuto otázku. Co se týká dysfunkcí, kterých jsem se dotkl výše, ty nejsou nic více než porušením těchto základů rodiny. Nemusíme použít nálepkování „konzervativní moralizování“, abychom si připomněli, že děti vychovávané v domácnosti se dvěma rodiči mají větší šanci na úspěšný život – myšleno život, kterým můžou přispět něčím pozitivním společnosti; v každé rasové a socioekonomické skupině existují důkazy pro toto tvrzení. Podívejte se kolem sebe a řekněte mi něco jiného. Nemám na mysli výjimky – těch je mnoho. Mám na mysli pravidlo.

 

Někdo může argumentovat, že tyto základy v rodině nejsou podstatné, že však to, že dítě je vychováváno prvních pět, deset, osmnáct nebo kolik let nic neznamená? Jakmile se děti dostanou mimo rodičovský dům, začínají s …ničím… jako duševně, intelektuálně a morálně nepopsaná tabule? Nejsem sociolog anebo psycholog, ale mám dost vědomostí k tomu, abych znal odpověď na tuto otázku. Vím, že libertariáni – včetně mne -  ukazují směrem k různým dobrovolným organizacím, které poskytují dobrovolnou správu (governance) a podporu, když ji stát nepodporuje: církve, civilní organizace, sociální kluby atd. Ale všem těmto organizacím chybí dvě důležité věci, které jsou běžné v rodině: za prvé, žádná z těchto organizací není tak univerzální; za druhé, než se člověk k těmto organizacím připojí, většina základu pro to, co ho činí tím kým je, byla již položena … a to v rodině.

 

Nu, co takhle zničení společnosti, jestliže je zničena rodina. To nebude trvat dlouho: výsledky hovoří sami za sebe. Ve většině lidských společností, kulturách a komunitách, kde rodina není ceněna, nemůže být nalezena občanská společnost. Pro všechny ty, kteří věří, že toto vše je jen konzervativní moralizování, zvažte možnost, že libertariánská společnost bude mnohem méně libertinskou společností, než společnost v jaké žijeme dnes. Kdo bude subvencovat libertinský životní styl v libertariánské společnosti, tak jak to dělá stát nyní? Nemanželské děti jsou pravděpodobně nejzřejmějším příkladem, ale pokud chci utratit nějaký čas na sestavení seznamu, mohu přijít s několika dalšími příklady.