Rockwell vs. Rodney a libertariánský svět
[Autor: Murray N. Rothbard, Rothbard-Rockwell Report, červenec 1991. Překlad T. Macháček]
Kdokoliv, kdo zná Lew Rockwella, ví, že se o sebe umí postarat, že nepotřebuje mě nebo kohokoliv jiného, aby intervenoval na jeho obranu. Ve skutečnosti si Lew užívá, když ohledně jeho osoby libertariánům přeskočí, poněvadž to potvrzuje jeho již nízké mínění o modálních libertariánech. Ale já už toho začínám mít po krk. Mám plné zuby kreténů a pologramotů, oslů, kteří by měli problém i s větným rozborem. Kteří za své mizerné životy ničeho nedosáhli, zato dávají na odiv svou neskutečnou drzost, nebetyčné chucpe, když si myslí, že jen tak vyloučí Lewa z libertariánství.
Z typického dopisu, co přišel v reakci na Lewův článek: "Drahý pane Rockwelle, váš článek jsem nečetl, ale četl jsem Billa Bradforda z Liberty a souhlasím s ním, že jste fašista a vůbec ne libertarián a měl byste být vyloučen z řad lidské rasy." Bradford je podnikatel, který se rozhodl koupit si libertariánský časopis. No dobrá, ale co jako? Co kdy udělal kromě toho? Fakt, že sám sebe nazývá expertem a filozofem by nemělo nikoho rozhodit.
Na světě jsou skutečné problémy, které žadoní o libertariánskou analýzu a činnost. Jedním z klíčových problémů byla nedávná válka v Zálivu, jež způsobila, že skoro každý Američan měl "ze sebe dobrý pocit", stejně jako z amerického státu a očividně nedosáhla ničeho jiného - snad jen s výjimkou povraždění asi 200 000 Iráčanů. Jeden by si myslel, že libertariáni se budou o toto téma vášnivě zajímat. A zajímali se? Ani náhodou. Většina libertariánů celé téma velkoryse přehlédla. Polovina členů Libertariánské strany s válkou souhlasila. A Bradford? Jako obvykle mlel pantem na obě strany a obořil se pouze na několik čtenářů, kteří si mysleli, že Bradford oponuje válce v Zálivu.
V takto pohodovém hnutí, jež se skoro nezajímá o tak důležitá témata jako válka a masová vražda, by si jeden myslel, že je třeba vskutku kataklyzmatické události, která by vyvolala rozsáhlou exkomunikaci z něj. Ale to byste se mýlili. Když Lew Rockwell povstal na obranu losangeleského policejního sboru a jejího bití jednoho, opakuji jednoho, zločince, Rodneyho Kinga, tak by si člověk myslel, že se země rozestoupila a Armagedon konečně započal. Ta muka, ta nenávist, ten geschrei, v libertariánském hnutí neviděno od doby, kdy Ayn Randová vykopla Nathaniela Brandena z Ráje v roce 1968.
Z této hysterie a nepřiměřené reakce je jasné, že se tu odehrává více, než je na povrchu zřejmé. Že jako v mnoha jiných případech se Modálové nezaobírají střízlivým uvažováním, ale že zde uskutečňují nějakou skrytou agendu, jež není součástí oficiálního libertariánského programu.
Předtím, než se dostaneme k oné skryté agendě, zvažme onu údajnou provokaci - případ Rodneyho Kinga. Máme zde problém unáhleného dospění k závěrům na základě videonahrávky, což je součástí sentimentalizace a trivilizace veřejného mínění, jež stále více a více přenastavuje směr, kterým videokamery míří.
Americká veřejnost neslyšela o Kurdech po celé dvacáté století ani slovo a nestarala se o jejich sny a touhy, o jejich utlačování, či o jejich zradu Henrym Kissingerem před lety. Pak náhle, poněvadž videokamery celého světa mířily směrem k tisícům prchajícím a chudobou zasaženým Kurdům, byl George Bush donucen změnit své původní rozhodnutí nezasahovat a místo toho vyslal jednotky a zásoby na bůhví jak dlouho, aby zachoval nezávislou kurdskou entitu. Pokud by byly televizní kamery namířené na Etiopii, či na šíity v jižním Iráku, kdoví jakou bláznivou intervenci by se Bush cítil nucen podniknout?
Ano, Rodney King byl losangeleskými policisty důkladně zbit obušky. Vypadá to, že ve vší té hysterii se nikdo nezeptal, proč pokračovali v Kingově bití? To protože videokamery nemají vlastní rozum a lidé, kteří je slepě následují, jsou na tom ještě hůře. Videokamery neví nic o souvislostech. Jaké byly souvislosti Kingova bití?
1. Rodney King byl usvědčený zločinec, ozbrojený lupič, v podmínce. Nikoliv libertarián nebo vzorný občan. Dokonce ani slušný občan.
2. Rodney King maniakálně překračoval rychlost na dálnici i na městských ulicích. Když mu policisté značili, že má zastavit a být vyslechnut, tak neuposlechl a místo toho ještě zrychlil. Kdokoliv, kdo ví něco o dopravě nebo o policajtech, ví, že mají rádi, když jsou jejich výzvy k mlčení, stání v klidu atd. uposlechnuty, a když se jimi někdo neřídí, tak začnou být nervózní. A s ohledem na naše zločinecké městské obyvatelstvo na tom není nic špatného. Po absolvování divokého pronásledování byli policajti už slušně podráždění. Poté však King odmítl vystoupit z auta a musel z něj být vytažen a následně ignoroval veškeré výzvy k tomu, aby stál v klidu. Místo toho poskakoval okolo, výhružným způsobem postupoval směrem k policistům a obscénně vyhrožoval policistce. Co měla policie v této situaci dělat?
3. Za starých dobrých časů, než levicový liberalismus vykonal své zlé dílo, věděli policisté co dělat v takovéto potencionálně ohrožující situaci. (Pamatujte, že nemohli nijak vědět, jestli je King ozbrojen). Provedli by na Kingovi škrtící chvat, což by jej okamžitě přemohlo. Ale škodlivé síly levicového liberalismu (podporované bezpochyby stejně škodlivými a mnohem pokrytečtějšími silami modálního libertariánství) postavily škrtící chvaty mimo zákon, jakožto nefér k ubohým zločincům.
4. Tak co zbývalo? Policisté střelili Rodneyho Kinga taserem, což nezpůsobuje žádné trvalé následky, ale vyřadí svaly zasaženého a donutí jej lehnout a být zpacifikován. Tasery fungují vždy - až na Rodneyho Kinga, jenž navzdory tomu, že byl zasažen dvakrát, nevykazoval žádné známky působení taseru. Jako neporazitelný a nadlidský Rasputin, Rodney King nadále šíleně poskakoval okolo a ohrožoval policisty.
A co teď, chytráci? Kdybyste vy byli na místě těch policistů, co byste dělali vy? Zkusili byste jej přesvědčit, jako Bob LeFevre? Zkusíte mu dát krátký kurz v randovské teorii? Vzhledem k selhání taseru, vzhledem k postavení škrtícího chvatu mimo zákon, zbývala jen jedna věc, kterou mohli policisté udělat. A to porobit si Kinga údery obušků. A pár úderů k tomu jednoduše nestačilo. Proč byli policisté Kinga svými obušky znovu a znovu? Rasputinův faktor - jednoduše ne a ne jít k zemi. Pardon, vlastně ještě jednu věc mohli policisté udělat. Mohli vytáhnout své zbraně a toho parchanta zastřelit. Byli byste spokojení s tímto, pane a paní Modálovi?
5. Po Kingově bití plyne život dál. Pár týdnů po tomto incidentu King údajně napadl policejního důstojník smrtící zbraní. Brzy poté, Rodney King, skutečně a nikoliv pouze údajně, nabral do svého náklaďáku trans prostituta, a když se chystali spáchat sexuální delikt, policie je obklíčila a King se pokusil přejet policejního důstojníka.
Zauvažujme znovu nad Rasputinovým faktorem - Rodney King dostal nakládačku, po které by většina z nás zůstala několik měsíců v nemocnici. Avšak tenhle chlápek si po pár týdnech vesele najímá transsexuálního prostituta.
Losangeleští policisté a Lew Rockwell byli implicitně či explicitně obvinění z "rasismu" v této záležitosti, poněvadž King je černoch. Ale já se odvažuji tvrdit, že je to obráceně. Kdyby byl King běloch, nebylo by žádné celonárodní pozdvižení, žádné hysterické žádosti ACLU a jiných o okamžité propuštění šéfa losangeleské policie Gatese či o trestné stíhání oněch policejních důstojníků. A nebyla by žádná celonárodní hysterie přehršle různých libertariánských blbečků. Zkrátka to, co vídáme mezi modálními libertariány a jejich levičáckými bratranci je obrácený rasismus.
Z velkého počtu libertariánských kritik Rockwellova článku, byl pouze jeden rozvážný, racionální, promyšlený a nehysterický. A to článek Justina Raimonda v Libertarian Republican. Justin nesouhlasil s Rockwellovou pozicí, ale bylo požitkem to číst, poněvadž šlo o příklad toho, jak by měla libertariánská diskuze vypadat, a jak vypadala předtím, než se libertariáni rozhodli přestat myslet sami za sebe a zařadit se do šiků politické korektnosti.
V podstatě, Justin má za to, že zatímco soukromá stráž by mohla být ospravedlněna při Kingově bití, policie, státní důstojníci, by měli být srovnáváni s daleko přísnějšími standardy. Toto je solidní postoj, pro který mám dost sympatií, ale dospěl jsem k závěru, že není uspokojivý. Rád bych viděl veškeré vládní funkce, včetně policie, privatizované, ale dříve než se dočkáme tohoto vymodleného výsledku, by měly ty služby (jak nyní věřím), které jsou skutečně hodnotnými službami - kupř. cesty, roznášení pošty, nebo policie, nikoliv však regulace průmyslu či vybírání daní), prováděny jako soukromý byznys, jak jen to bude možné. Stát je mizerný doručovatel pošty a měl by z tohoto byznysu vycouvat - či přinejmenším dovolit soukromou konkurenci - ale dokud tomu tak není a stát si udržuje poštovní monopol, měl by se pokusit vykonávat svou práci co nejefektivněji, jako soukromá firma. Někteří libertariáni (nikoliv Justin Raimondo) mají za to, že veškeré vládní funkce by měly být vykonávány co nejméně efektivně to jde (tedy kupř. že pošťáci by měli házet poštu do popelnic), aby byl stát zdiskreditován a bylo rychle dosaženo privatizace. Avšak já si myslím, že to je odpudivá strategie, jež způsobuje zbytečné trápení a extra útlak obyvatelstvu, které je státem utlačováno až až.
Tak proč se najednou tak velký počet libertariánů probral ze své obvyklé otupělosti, aby chrlili kletby na dlouhodobě vůdčí postavu libertariánství kvůli neshodě v tomto jednom nepříliš rozhodujícím tématu? Odpovědí je skrytá agenda a touto agendou je veškerý společenský a kulturní způsob myšlení levicového liberalismu. Poněvadž naši milovaní Modálové skutečně jsou společensky a kulturně levičáci. Dokonce více, než jsme se původně domnívali. Zažrali se do celé té sbírky feminismu, rovnostářství, viktimologie, "občanských práv", svátosti zastánce vynucené integrace, socialisty a falešného "doktora" Martina Luthera Kinga a všeho toho zbytku oné nechutné bagáže. Zkrátka, levicoví libertariáni převzali celý ten politicky korektní balíček a jako v případě veškeré politické korektnosti, každý, kdo s nimi nesouhlasí v kterémkoliv z těchto témat, je automaticky stigmatizován litanií "rasista, sexista a homofob."
Povšimněte si, že levicoví liberálové jsou sice jen sotva zastánci volného trhu, ale že jim na tom už tak moc nezáleží. Například žádný student nečelí obvinění, že by byl příliš nadšený pro volný trh nebo ohledně snížení daní z kapitálových příjmů, či snad za přílišnou kritiku socialismu a plánovaného hospodářství. Toto není v popředí současných politických témat, a tudíž je liberální establishment ochoten tolerovat levicové libertariány, kteří jsou politicky korektní u témat, na kterých záleží. A nechávají si je blízko, jako občasné domácí mazlíčky. Tak to však není, co se paleos týká, ať již paleokonzervativců, či paleolibertariánů, kteří se zabývají nejpalčivějšími otázkami dneška a nemohou od establishmentu čekat takovou shovívavost. Ale již brzy dostanou Modálové, co jim patří. Jak Tom Fleming uvedl ve svém vynikajícím článku "The New Fusionism", v květnovém vydání Chronicles, o způsobu, jakým se establishment nakonec zbaví svých současných konzervativních spojenců, platí v ještě větší míře na jakékoliv levicové libertariány, kteří se snad dokázali prosadit v současném politickém uspořádání.
Fleming píše: "(oficiální konzervativci) navázali pohodlný vztah s levicovými médii establishmentu, které v nich vidí to, čím jsou - neškodní a ochočení patolízalové, kteří štěkají, ale nekoušou. Až přijde den, kdy už nebudou dále třeba, bude s konzervativci naloženo, jako s holkou z nižší třídy na konci letního románku. Jen doufám, že dostanou drobné na autobus, aby se vůbec dostali domů do své čtvrti." Vzhledem k jejich společenskému statutu a kulturním hodnotám si jsem jistý, že levicoví libertariáni žádné drobné neočekávají a ani je nedostanou. Budou rádi za možnost stopovat.