Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Vyšlo jako "Classic Hoppe on the Realistic Right vs. the Egalitarian Left" dne 9.VI.2026 na Propertyandfreedom.org. Autor Stephan Kinsella]

Jedním z mých oblíbených článků je článek "Realistické libertariánství" od Hanse Hoppeho (Lew Rockwell.com, 30. září 2013). Nikdy jsem nesouhlasil s tím, že by libertariáni byli Levicí nebo Pravicí, že jsem "ortogonální". No, vždy jsem ale cítil bližší příchylnost mezi konzervatismem a libertariánstvím než mezi moderními americkými levičáky/liberály/progresivisty a libertariánstvím. Samozřejmě všichni ne-libertariáni jsou v jistém slova smyslu etatisté a socialisté. A jak jsem poznamenal v článku "Co je libertariánství", Hans-Hermann Hoppe ve své pojednání "A Theroy of Socialism and Capitalism" (kapitoly 3 až 6) poskytuje systematickou analýzu různých forem socialismu: socialismus sovětského stylu, socialismus sociálně demokratický, socialismus konzervativní a socialismus sociálního inženýrství. Fakticky pomocí rozpoznání obecných elementů různých forem socialismu a jejich odlišností od libertariánství (ekonomického kapitalismu), Hoppe bystře definuje socialismus "jako institucionální zasahování do soukromého vlastnictví a nároků na soukromé vlastnictví anebo jako útok na soukromé vlastnictví a na nároky na soukromé vlastnictví." (A Theroy of Socialism and Capitalism, str. 2) (1)

Ale to neznamená, že libertariánství je tak řečeno, stejně tak daleko od Levice jako od Pravice. V minulosti jsem popsal moderní americkou Levici a Pravici takto: "liberálové" jsou umírněnými socialisty [v USA platí, že liberální je v podstatě sociálně demokratický, pozn. překladatele]. Konzervativci představují nesourodou směsici tří převážně nesouvisejících skupin: Zastánců „morální většiny“ či kulturních konzervativců, neokonzervativních válečných štváčů vyznávajících agresivní americký intervencionismus a zastánců svobodného podnikání ala " hospodářská komora“ - ti nejlepší z této skupiny. (2) V Trumpově éře se toto mohlo trochu proměnit, ale hlavní je, že Levice se zdá být o něco ucelenější, ale nebezpečnější, prosocialistická; Pravice je neucelenou sbírkou tradičních a klasických hodnot, s respektem před svobodným trhem a kapitalismem, varující před velkou vládou a mající respekt k Otcům zakladatelům a k Ústavě a předpokládá omezení, co se týká státní moci. (3) (4) No, ve své řeči a článku z roku 2013 Hoppe poznamenává, že Pravice je v zásadě realistická, což libertariáni musí také být, zatímco Levice je nerealistická a egalitářská.  

Jak článek pro mne shrnula aplikace Grok: 
* Pravice uznává přirozené nerovnosti a rozdíly mezi lidmi - fysické, duševní (kognitivní schopnosti, talent, dispozice jako inteligence, píle, impulsivnost) a společenské - jakožto fakta, která vyrůstají jak z faktorů prostředí tak z biologických/psychologických faktorů. Lidé jsou vázáni krví, jazykem, vírou, tradicemi a geografií. Pravice přijímá to, že rozdílné vstupy přirozeně vytváří rozdílné výstupy (pro příklad pokud jde o bohatství, status, vliv) a hledí na toto jako na normální věc. Obecně dává přednost laissez-faire - nechává tyto rozdíly volně se rozvíjet bez nucené nápravy.

* Levice zdůrazňuje základní lidskou rovnost ("všichni lidé jsou stvořeni rovní"). Snižuje význam významných duševních rozdílů nebo je popírá, připisuje pozorovatelné rozdíly většinou prostředí (které by mělo být učiněno rovným) nebo štěstí. Jakékoliv výsledné rozdíly v příjmech jsou nahlíženy jako nezasloužené. Levice požaduje nápravu - vyrovnávání "stavů života" pomocí kompenzací ze strany "šťastných" ve prospěch "nešťastných". Jak se setrvale objevují nové rozdíly, tak to vyžaduje trvalé intervence.

* Shoda s Pravicí: Libertariáni můžou (a musí, založeno na skutečnosti) přijmout empirický pohled Pravice na přirozené nerovnosti ve schopnostech a výstupech. Podporují laissez-faire co se týká dobrovolné, soukromé vlastnictví respektující vzájemné interakce. Klíčová námitka: Libertariáni uznávají "přirozené" nerovnosti (plynoucí z mírových pravidel) od těch, které pramení z agrese, podvodu nebo státních privilegií - ty druhé vyžadují restituci vlastnictví obětem a nikoliv rovnostářské přerozdělování. To může někdy zvýšit nerovnost, ale obnoví to spravedlnost.

* Neshoda s Levicí: Levicí šarlatánské popírané rozdílů v duševních výkonech je vyvráceno zkušeností a výzkumem – nerovnosti se vždy znovu objeví i přes intervence. Co je kritičtější, normativní protlačování  nucené rovnosti ze strany Levice porušuje majetková práva (na osobách i na majetku) a vyžaduje donucující mocenskou elitu k tomu, aby tato trvale „vyrovnávala“, vytváří vládnoucí vrstvu a nekončící konflikty. To je antilibertariánské už ve svém základě, když opravdová rovnost v příjmech vyžaduje potlačení dobrovolné spolupráce a majetkových práv. Hans Hoppe upozorňuje na to, že levicové rovnostářství slouží jako ideologická zástěrka pro totalitní kontrolu společnosti ze strany elit a intelektuálů. 

Pokud se na to díváme tímto způsobem, je jednoduché vidět, proč my libertariáni máme větší příchylnost k Pravici než k nerealistické egalitářské Levici, která popírá realitu a reálné rozdíly mezi lidmi. Kdyby se jenom Pravice naučila o něco více ekonomii a hodnotové konzistenci … Jak napsal Hoppe ve své práci „The Property And Freedom Society – Reflections After Five Years“: „… pak bylo konečným důvodem pro rozpad libertariánsko-konzervativního spojenectví s klubem Johna Randlopha: že zatímco libertariáni byly ochotní se seznámit s jejich kulturními lekcemi, konzervativci se nechtěli učit jejich ekonomii.“ (5) 

Nedávno jsem napsal: „Zvykl jsem si nemít rád levo-pravé dělení, zvláště pro libertariány, když nejsme ani Levice ani Pravice a koneckonců všichni ne-libertariáni jsou nějakým typem socialistů nebo etatistů. Nicméně, je zde skutečnost, že máme více příbuzného s Pravicí než s Levicí, a že Levice je více egalitářská a nerealistická a Pravice je realističtější v uznávání přirozených odlišností, hierarchie atd. A tak levicoví libertariáni tendují k tomu být libertiny a k obecnému nepřátelství k pravidlům a autoritě a jsou více rovnostářští a mnoho z nich je pravděpodobně libertariány, tedy pokud jimi vůbec je, z nesprávných důvodů: protože se zaměřují na osobní „svobodu“ a na „svobodu od“ omezení i tehdy, pokud jsou tato uvalena soukromou autoritou a soukromými hierarchiemi, zvyky, tradicemi atd. Ve skutečnosti by však soukromé právo neznamenalo to, že neexistují žádné zákony ani pravidla, ale pouze to, že by stát neměl právo zasahovat do přirozeného řádu, a že by se mohly znovu objevit přirozená hierarchie, diskriminace, zákony, pravidla, elity i autorita.

Pro všechny citace viz originál.

Překladatel děkuje T. Macháčkovi za pomoc s překladem. 

POZNÁMKY:
(1) Viz také KOL154 | “The Social Theory of Hoppe: Lecture 2: Types of Socialism and the Origin of the State.”
(2) Morální většina je v podstatě náboženská pravice, i když hodně mainstreamová. Zastánci svobodného podnikání ala " hospodářská komora“ jsou pravičáci, co jsou sice obecně proti dotacím, ale až na jejich vlastní obor, ten je totiž prý specifický, pozn. překladatele.
(3) Jsou sice falešné, ale i tak. Viz text Rockwell on Hoppe on the Constitution as Expansion of Government Power a Spooner on Knaves, Dupes, and the Constitution; and the Highwayman vs. The State.
(4) Přenos reálií z jednoho státu do druhého, který je navíc skoro na druhém konci světa, je značně problematický. V České republice nemůže být dneska takové dělení asi ani nalezeno. Za Levici, o které píše St. Kinsella, lze u nás považovat Piráty, STAN a asi i TOP09. Dneska možná i některé lidé z ODS a KDU-ČSL? V případě Pravice je to mnohem složitější. Takovou Pravici jako v USA asi ani nemáme. Blíží se k ní Svobodní a asi částečně Trikolora a Motoristé, někteří lidé z SPD a někteří lidé z ODS. Naopak je pro naši zemi typická konzervativní Levice v podobě hnutí ANO (a části SPD, možní i PRO), která má převážně levicový hospodářský program, ale kulturně je pravicová. I tak mi ale tento článek stál za překlad, pozn. překladatele. 
(5) Viz také The Three Fusionisms: Old, New, and Cautious a Libertarianism and the Alt-Right: In Search of a Libertarian Strategy for Social Change (2017).