Reakcionáři vsech zemi, spojte se!
[Autor Tomáš Macháček]
A vítězem největší reality show na světě je…Donald Trump!
Ne, že bych to zrovna na sto procent předvídal, ale překvapilo mne to méně, než výsledky Brexitu. Zřejmě to bylo tím, že sleduji jiné zdroje, než prolhané oficiální průzkumy.
Když jsem to brzy ráno zalomil, měl už Trump v kapse s velmi slušným náskokem Ohio a těsně i důležitou Floridu a Severní Karolínu. Slušně si vedl i v New Hampshire a průmyslových státech okolo Velkých jezer, kde normálně vítězí Demokraté. Ještě nebylo rozhodnuto, ale vyvíjelo se to pro něj dobře. A když jsem o pár hodin později vstal, svítily na mě červeně státy Iowa, Wisconsin a Pennysylvánie, a na monitoru stálo černé na bílém: „Prezident Trump“.
Ukázka "nezaujatých" médií…
To ráno jsem si už jen užíval pohled na PPK – tedy Plejádu Protažených Ksichtů. Ať už jsem zapnul BBC, CNN, ČT nebo jakýkoliv jiný KANÁL, tak to bylo to samé. Nevěřícné výrazy, jako kdyby ty televizní panáčky někdo pár fackami probral z opiového snu. A samozřejmě hned začalo předpovídání konce světa a naříkání nad tím, jak jim ti vidláci a geronti zkazili duhovou budoucnost, stejně jako v případě Brexitu. Jsou prostě nepoučitelní.
Brzy se přidaly i zprávy o tom, jak pokroková a vzdělanější levice hrozí pěstičkami a zapaluje a demoluje, co na ulicích najde. Také v prvním záchvatu vzteku slibovali, že podpoří „Calexit“, tedy odtržení se Kalifornie od Unie. Zvláštní, ještě den předtím se chtěli odtrhnout jen „rasisté, burani a milovníci zbraní“ z Texasu a teď už i pokrokáři? Hmmm! Bojím se, že až přejde prvotní emocionální záchvat, tak dají opět přednost možnosti dirigovat ostatním lidem život, před možností žít v kalifornském kibucu.
I když jsem ve volbách fandil Trumpovi, je třeba si hned na začátku říct, že zázraky se velmi pravděpodobně konat nebudou. Jednak jsou tu body v jeho plánech, které mi působí upřímné starosti (kupř. možnost obchodních válek, vládní výdaje utržené ze řetězu…). Jednak je tu ten problém, že i kdyby došlo ke zvolení prezidenta s tak hlubokými znalostmi a neotřesitelnými morálními zásadami, jakými se pyšní doktor Ron Paul, tak tu existují osoby a zájmové skupiny, které jsou u moci, ať už ve volbách vítězí kdokoliv. V angličtině se používá výraz „Deep state“. Ti se teď pokouší zkrotit cokoliv z Trumpa, co by je mohlo ohrozit. Prostě…líbánky skončily, teď nás nejspíš čeká opět šedivá rutina.
Ale buď jak buď, začít smazáním úsměvů z levičáckých ksichtů není vůbec špatné.
Ministerstvo zdravotnictví varuje: Tato fotka může způsobit výbuchy hlav levičáků!
Populisté! Populisté přicházejí!
A není všem dnům konec! Vlna populismu (levicového i toho pravicového, který mne zajímá víc) zaplavila Západ. Ani ne za měsíc se budou opakovat prezidentské volby v Rakousku a je docela klidně možné, že mediální uplakánci ani nestihnou usušit očička po Trumpově vítězství a už tu bude vítězství Norberta Hofera.
Proč by ale měli libertariáni podporovat pravicové populisty, kteří se alespoň v některých tématech (typicky sociální výdaje) neliší od ostatních, socanských politických gangsterů? No, smutným faktem je, že ve většině zemí by libertariáni mohli schůzovat ve výtahu. Navíc se mí libertariánští druzi ve zbrani nevyznačují zrovna smyslem pro politiku, strategii a kování alespoň dočasných spojenectví, která by nás posunula blíž ke svobodě. Jinak by si možná uvědomili, že existují jisté P-R-I-O-R-I-T-Y.
U nás v Evropě jde hlavně o likvidaci eura, rozbití EU a decentralizaci směrem z Bruselu k národním státům. POTÉ třeba povstanou noví nepřátelé a spojenci. Nečekejme však, že lidé začnou sami od sebe masivně číst Bastiata a za měsíc se z EU stanou USA roku 1880. Pokud mají pravicoví populisté alespoň část rozumného programu (a to mají!) a staví se tak proti sociálně demokratické tyranii, jejíž součástí je v naprosté většině případů „úctyhodná“ mainstreamová pravice, stávají se našimi logickými (i když dost možná jen dočasnými) spojenci.
Koho tedy podpořit při volbách ve Francii příští rok? Oficiální pravice je tu naprosto k smíchu. Pamatujete si na řádění Sarkozyho?
Alain Juppé!? Ten se před dvaceti lety ještě jako premiér pokoušel (neúspěšně) o reformu sociálního systému. V nejlepším myslitelném případě je možné, že by opět zkusil aspoň trochu zkrouhnout výdaje, ale i kdyby se to nějakou shodou okolností stalo, tak co dál? Juppé je bruselský a multikulti patolízal. Ten bude držet basu s Merkelovou. Fillon je na tom podobně. Odvaha čelit všemocným francouzským odborům je jedna věc. Říct „non“ černé díře Bruselu je něco úplně jiného.
Chtě nechtě se náš zrak obrací k Marine Le Penová a její Front National. Jasně, prosazují nemálo hovadin, daňové návrhy jsou přinejlepším zmatené…Vlastně je to celkem tragédie, ale u ostatních stran v socialistické Francii je ještě citelně hůř. Zato Frexit, stejně jako konec eura ve Francii, zní mým uším přesladce jako umíráček EU. Stejně tak konec masivního přistěhovalectví a rozmazlování kriminálníků. Vědomí toho, že integrace může být úspěšná, jen když přistěhovalci přijmou hodnoty domácí společnosti za svou Leitkultur. Též mají velmi slušnou zahraniční politiku. Marine Le Penová byla proti francouzským vojenským intervencím v Lybii a Pobřeží Slonoviny. Též je proti umělému nepřátelství vůči Rusku. Kdo ví? Třeba budeme svědky obnovy pravice ve Francii a po Marine časem převezme štafetu její neteř Marion Maréchal-Le Penová, která se též angažuje v politice a svým spořádanějším životem přitahuje francouzské katolíky mnohem více než její teta. Kéž by je dokázala sjednotit a vést k národní a náboženské obnově! Mé informační zdroje též tvrdí, že je více nakloněna nižším daním a trhu obecně, než současný program Front National.
Pepe la grenouille?
Stejně tak, když máme na výběr mezi dvěma možnostmi – Norbertem Hoferem a komunistickým pravdoláskařem s krátkými nohavicemi Van Der Bellenem, tak volíme Hofera. Tedy alespoň pokud nestojíme o přeměnu Rakouska na alpsko-dunajsko-melounský emirát, s krátkým meziobdobím budování komuny jménem Vídeň. A to, i když má rakouský prezident spíše ceremoniální roli, podobně jako prezident český. Více pravomocí nabývá jen ve výjimečných případech. Ty ovšem v dnešní době mohou snadno nastat. Kdyby se něco semlelo, tak Van Der Bellen nejspíš nařídí složit Waffen a sundat kalhoty. Nebo ještě tak možná střílet do domácího obyvatelstva. V každém případě by zvolení Hofera trochu nahnalo vítr levicovým zrádcům, což není nikdy na škodu.
Tyto volby budou vůbec napínavým zakončením zajímavého politického roku 2016. Příští rok se však nudit také nebudeme. Kromě legislativních a prezidentských voleb (ve kterých to zatím vypadá, že je Marine Le Penová nejspíše vyhraje, tedy alespoň v prvním kole) ve Francii, budou zajímavé též spolkové volby v Německu. Alternative für Deutschland je podle průzkumů již třetí nejsilnější stranou. Zde se sice ozývá nutkání zvolat: „Až třetí!?“. Nesmíme však zapomínat, že Němci jsou desítky let myšlenkově „kastrováni“ a je tudíž zázrak, že projevili alespoň nějaký pud sebezáchovy.
Hnout žlučí by mohl ctihodným nizozemským politikům i Geert Wilders. Jeho strana má reálné šance stát se nejsilnější v zemi.
Za povšimnutí též stojí referendum o změnách ústavy, které brzy proběhne v Itálii. V případě odmítnutí slíbil současný premiér Matteo Renzi odstoupit z funkce, což by Itálii velmi pravděpodobně uvrhlo do politické krize. Ta by otevřela dveře lecjakým scénářům. Například úspěchu populistů z Hnutí pěti hvězd, konci eura v Itálii a potencionálně i odchodu Itálie z EU a jejímu rozpadu na starobylé regiony, jejichž duch a identita stále žijí i cca po 150 letech od sjednocení Itálie.
Make Czechia Great Again?
V ČR většinou světové trendy jen následujeme a neudáváme. Populismus jsme už ochutnat stihli. Jednou řekněme takový středový, poněvadž Babiš to nehrotil ani na jednu stranu a pochopil, že pro něj bude nejlepší držet hubu a nezatěžovat voličovu mysl nějakým programem. V druhém případě to byla prezidentská kampaň Miloše Zemana, ale i vykonávání samotné prezidentské funkce. Ani zde nelze tak docela říct, že šlo o nějak vyhraněný populismus (v tomto případě levicový). Nejspíš proto, že prezident má u nás téměř nulové pravomoci. Šlo tedy spíše o souboj eg. Jedna oblast, kde má prezident opravdu reálnou možnost ovlivnit životy občanů, a kterou voliči zcela typicky zazdili, je jmenování členů rady ČNB. Zde se oba prezidentští kandidáti projevili jako naprostí tragédi, i když každý se svou vlastní sbírkou trotlů a křiváků.
Je sice pravda, že Schwarzenberg by lezl do bruselské zadnice tak, že by mu skoro ani botky nečouhaly, jenže Zeman sice kritizuje některé unijní stupidity, ovšem v zásadě jako socialista s existencí EU souhlasí a v podstatných věcech (euroval) kdykoli ustoupí.
Pořád čekám, kdy u nás konečně někdo zkusí uspět s pravicovým populismem. Objektivní podmínky by tu byly a program pravicového populismu by mohl v současné době stát alespoň na třech pilířích:
a) Imigrace – aktuálně snad na voliče nejbohatší volební téma, i když pro něj samozřejmě máme řešení, bez ohledu na nestálé voličské nálady. Ve zkratce – nikdo „vnější“ nemá právo pro nic za nic vstoupit na soukromý pozemek, ale ani na státem ovládaný, který byl sebrán domácímu obyvatelstvu, které bylo navíc přinuceno zaplatit za infrastrukturu. Důležité je rozlišování statutu občana, dlouhodobého rezidenta, držitele pracovního povolení a turisty/jiného hosta a decentralizace jejich udělování. O tomto a o podmínkách vstupu by měli rozhodovat nejlépe lidé, kterých se to týká na úrovni obcí. Zrušit sociální dávky imigrantům. Možnost úplné diskriminace, tedy možnost rozhodovat koho si člověk pustí do domu, obchodu, firmy atd.
b) Evropská unie – dlouhodobá osina v zadku. Celkově vzato dost nepopulární, přičemž v poslední době si u obyvatelstva ještě pohoršila podlézáním invazivním druhům. Celá ta byrokracie se všemi svými regulacemi a dotacemi si zaslouží okamžitě strhnout.
c) Peníze a centrální banka – opět dlouhou dobu přehlížené téma, o kterém se začalo diskutovat až v souvislosti s intervencemi. Je třeba okamžitě ukončit intervence a pokud možno i zrušit centrální banku se vším, co s tím souvisí – určování úrokových sazeb, věřitel poslední instance atd. V současné době lze číst kvalitní kritiku i v komentářích na levicových webech, kde to jindy ignorantstvím jen přetéká.
Šikovnější politik by dokázal protlačit i poměrně radikální snížení daní a výdajů. Ani velkou část voličů levice netěší platit stále vyšší daně na stále více úřadů.
Taková strana se u nás zatím nenachází. Některé pravicově populistické názory jsou mezi obyvatelstvem poměrně rozšířeny. Společenská atmosféra není k pravicovým názorům ještě tak opresivní jako například ve Francii a Švédsku. Nároky by tedy měly být trochu vyšší. Potencionál tu je, ale organizační struktura je zcela rozbita na několik malých stran, které se zatím nedokázaly v nové realitě zorientovat – pár členů Svobodných a Soukromníků, několik převážně nižších funkcionářů a řadových členů ODS vykazují slibné náznaky. Jisté prvky pravicového populismu se vyskytují okolo T. Okamury, rozhodně ne však u něj samotného. Ten vyznává opravdu bizarní směs názorů.
Byl by potřeba někdo, kdo by se stal tváří české pravice a skloubil v sobě Rona Paula (znalosti a zásady) s Nigelem Faragem/Donaldem Trumpem (řečnické schopnosti, proříznutá pusa a sebevědomí). Najde se u nás někdo takový?