Jdi na obsah Jdi na menu
 


Původní úmysl a daň z příjmu od R. J. Keatinga

29. 3. 2015

[Autor Raymond J. Keating.  Vyšlo v The Freeman, únor 1996. Přeložil Tomáš Macháček.]

 

Podnikatelé hýbou hospodářstvím. Investováním v a vytvářením nových podniků, idejí a inovací, podnikatel zajišťuje hospodářskou obnovu a růst. Naneštěstí má federální vláda ekonomicky nezdravý zvyk házet podnikatelům klacky pod nohy, jako například tíživé regulace a inflační monetární politiku. Snad nejhrozivější vládní překážkou je daň z příjmů.


Dnešní systém federální daně z příjmů je trestající, komplikovaný, neefektivní, dotěrný a brzdící podnikatelství, investice, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Avšak je zajímavé, že když byla daň z příjmu zavedena, jevila se navzdory progresivním sazbám přímočaře a vůbec ne jako tíživá. Spíše se jevila jako zanedbatelná. Samozřejmě vzhled často klame.


Byly tu samozřejmě varování ohledně nebezpečí progresivní daňové struktury. Ale lidé podporovali daň z příjmu, protože původně šlo o velmi nízké daňové sazby, týkající se pouze nejvyšších příjmů. Navrhovatelé argumentovali tím, že šestnáctý dodatek Ústavy Spojených států donutí tzv. „lupičské barony“ platit daně. Nepředpokládalo se, že tak poskytne Washingtonu mechanismus pro šacování kapes Američanů.


Tabulky číslo 1 a 2 toto ilustrují. Tabulka 1 strukturu osobní daně z příjmů, jak byla původně uvalena v roce 1913, zatímco Tabulka 2 ukazuje, jak by tento daňový systém vypadal v dolarech roku 1994.


Původní daňové sazby
Původní daň z příjmů neměla být samozřejmě placena většinou občanů, ani daňové sazby nebyly tak vysoké, aby významně podkopaly podnikatelského ducha. Například dnes by v tomto systému svobodní daňoví poplatníci neplatili žádnou daň skoro až do výdělku 45 000 dolarů a manželské páry skoro až do výdělku 60 000 dolarů. Jednoprocentní daňová sazba by se týkala výdělků až k nějakým 300 000 dolarů. Horní sazba 7 procent by se netýkala výdělků do nějakých 7.5 milionů dolarů.


Co se týká korporátní daně z příjmů, ta byla zavedena v roce 1909 se sazbou 1 procento a zahrnovala osvobození od daně ve výši 5 000 dolarů. Převedeno do dolarů roku 1994, společnosti by čelily jednoprocentní dani s osvobozením od daně ve výši 81 967 dolarů.


Běda! Lidé přitahování závistí k dani z příjmů brzy zjistili, že závist nezná hranic a nikdy nevede k dobré hospodářské politice. Vláda dost brzy přeměnila lehkou daň z vysokých příjmů na těžkou daň z téměř všech příjmů.


Tato daň z příjmů, velmi odlišná od té původně zamýšlené, pak sloužila jako vysokooktanové palivo pro růst vládního utrácení. O inflaci upravené vládní výdaje vzrostly mezi lety 1913 a 1994 o 13 592 %! Za to samé období vzrostl podíl z osobní a korporátní daně z příjmů na celkových federálních příjmech ze 7 procent na více než 54 procent. Podíl daně z příjmů na hospodářství vzrostl z 0,1 procenta na více než 10 procent amerického HDP.


Daň z příjmů se též ukázala být ekonomicky nebezpečnou daní, zvyšující náklady pracování, spoření, investování a podstupování rizika, čímž přiškrcuje hospodářský růst. Mezi lety 1870 až 1913 – mezi daní z příjmů z dob Občanské války a dani z příjmů po přijetí šestnáctého dodatku – vzrostla americká ekonomika o 435 procent, čí průměrným tempem přesahujícím 10 procent ročně (jde o jednoduché úrokování, pozn. překladatele). A to s neexistující inflací. Jak se blížíme k jednadvacátému století, je americká hospodářská vitalita ve stále konkurenceschopnějším světě nedůvěryhodná.


Implikace jsou jasné: rozhodně musíme snížit velikost státu, deregulovat naše hospodářství a zajistit tvrdou měnu. A co je snad nejdůležitější, měli bychom nahradit náš současný daňový systém nízkou rovnou sazbou daně z příjmu. Či ještě lépe, měli bychom ukončit to, co se ukázalo být jednou z největších překážek americkému podnikání a růstu v tomto století – daň z příjmů. Výsledný podnikatelský boom by mohl překvapit dokonce ty největší optimisty a vymrštil by americkou ekonomiku do jednadvacátého století.

 

Tabulka 1 - Osobní daň z příjmů z roku 1913
Sazby
1 % - příjmy do 20 000 dolarů
2 % - 20 000 až 50 000 dolarů
3 % - 50 000 až 75 000 dolarů
4 % - 75 000 až 100 000 dolarů
5 % - 100 000 až 250 000 dolarů
6 % - 250 000 až 500 000 dolarů
7 % - příjmy nad 500 000 dolarů
(osvobození od daně ve výši 3 000 dolarů pro svobodné poplatníky a 4 000 dolarů pro manželské páry)

 

Tabulka 2 - Osobní daň z příjmů z roku 1913 v dolarech roku 1994
Sazby
1 % - příjmy do 298 507 dolarů
2 % - 298 507 až 746 269 dolarů
3 % - 746 269 až 1 119 403 dolarů
4 % - 1 119 403 až 1 492 537 dolarů
5 % - 1 492 537 až 3 731 343 dolarů
6 % - 3 731 343 až 7 462 687 dolarů
7 % - příjmy nad 7 462 687 dolarů
(osvobození od daně z příjmů ve výši 44 746 dolarů pro svobodné poplatníky a 59 701 dolarů pro manželské páry)