Jdi na obsah Jdi na menu
 


Použití soukromých symbolických peněz jako peněz ve Spojených státech III

23. 5. 2019

Zlaté symbolické mince
 
Emise zlatých symbolických [v případě zlata je otázkou zda má smysl vůbec hovořit o symbolické minci, pozn. překladatele] mincí představuje rozdílný případ na rozdíl od emisí měděných mincí a jiných mincí o nízké hodnotě v tom, s jednou možnou výjimkou, že zlaté symbolické mince nebyly vytvořeny proto, aby zásobovaly lidi drobnými pěnězi. Situace je podobná v tom, že poptávka nebo aspoň důvod pro vydání těchto mincí pramenil ze selhání vlády poskytovat adekvátní zkoušecí a razící zařízení. Ražba (těchto mincí) nebyla nikdy široce rozšířená, ale byla lokalizovaná a limitovaná na dobu trvání jak produkce zlata v dané oblasti tak opožděním vlády v poskytování vhodných mincí. Z důvodu nákladů na pořízení mincovny a z důvodu pověsti bezúhonosti, která se musela vytvořit okolo soukromé mincovny, vzniklo nanejvýš pár podniků, které se mohly angažovat v této práci. (39) 
 
Georgie: první mince tohoto typu byly raženy Templetonem Reidem ve státě Georgia roku 1830. Reid zřídil svoji mincovnu v hrabství Lumpkin, nedaleko zlatých dolů a razil mince 10; 5 a 2,5 dolarů. Váha dle jednoho testu v mincovně Spojených států  dala dle pořadí 251, 123,3 a 60 gránů. Analýza udělaná v roce 1842 nicméně dala váhu pro 10 dolarový kus 248 gránů, ryzost 942/1000 a hodnotu 10,06 dolarů. (40) Jak dlouho Reid pokračoval v ražbě mincí v Georgii není jasné, protože všechny mince jsou datovány do roku 1830. Je nicméne známo, že roku 1849 provozoval svoje podnikání v Kalifornii. 
 
Severní Karolína: V roce 1831 jen jeden rok po Reidovi začala ražba, lépe známá a plodnější mincovna byla založena ve městě Rutherfordtonu v Severní Karolíně Christopherem Bechtlerem. Ten byl německým imigrantem z velkovévodství Bádenského, kde byl puškařem a zlatníkem. G. W. Featherstonbaugh v knize „A Canoe Voyage up the Minnay Sotor“, publikované v Londýně roku 1847, vypráví jak byl překvapen Bechtlerovou poctivostí při výrobě těchto mincí o stejné hodnotě jako měly mince Spojených států. (41). Mincovna byla v rukách Christophera Bechtlera od roku 1831 do roku 1842 a poté přešla na jeho syna Augusta. V té době nicméně byla její užitečnost zhoršena založením Mincovny Spojených států v Charlotte v roce 1838. 
 
Když Bechler začal razit, vydával 1; 2,50 a 5 dolarové kousky bez data a nebylo to dříve než v roce 1834, kdy se datum na jeho mincích objevilo. Od roku 1834 byly na mince vyraženy tři hmotnosti, závislé na jejich ryzosti, a to následovně: 20 karátů hodnota 5 dolarů a váha 140 gránů; 21 karátů hodnota 5 dolarů a váha 134 gránů a 22 karátů hodnota 5 dolarů a váha 128 gránů. K označní těchto stupňů ryzosti bylo často číslo karátů uvedeno ve formě čísel na minci a navíc tato praxe byla někdy následována přidáním na revers 20-ti karátové mince „Severokarolínské zlato“ (North Caroline gold); na 21-ti karátové minci „Karolínské zlato“ (Caroline gold) a na 22-ti karátové minci „Georgijské zlato (Georgia gold). (42)
 
Zdá se, že toto označení nemá nic společného se zdrojem zlata, protože všechna ruda pravděpodobně pocházela z jednoho místa. Přídavkem k právě zmíněným značkám, Bechtler razil na své mince své jméno a místo podnikání, hodnotu, datum (po roce 1834), ryzost a váhu. 
 
Jeden test této ražby odhalil nepravidelnost v ryzosti dosahující ztráty okolo 2,5 %. (43) Jiný test prokázal průměrný nedostatek váhy oproti váze uvedené na minci 4,7 gránu (44), ale varianty v ryzosti mohly pomoci k nahrazení tohoto nedostatku. Naštěstí zde je konečné a patrně spolehlivé množství peněz ražených do roku 1840. Během této doby Bechtler uvedl, že vyrazil 2 241 840,5 dolarů. Celkové množství mincovního kovu ze severokarolínských dolů od prvního mincovního záznamu v roce 1804 do 31. prosince 1839 je udáváno ve výši 10 milionů dolarů; tak Bechtler měl na starost čtvrtinu z celkové těžby. (45) Huntův Merchant’s Magazine z roku 1844 říká: „Komunita má pravou důvěru v čistotu kovu, mnoho z něho je převáženo cestovateli, emigranty, obchodníky a jinými do státu Kentucky, Tenessee a jinam…  Věří se, že mnoho z něho je ještě mezi farmáři nejen v Tenessee a Kentucky, ale i v Severní Karolíně se střádalo s prozíravou prozřetelností pro budoucí použití.“ (46)  
 
Otázka oprávněnosti těchto podnikání byla vznesena Johnem Landisem bývalým ředitelem mincovny ve Filadelfii, který řekl: „Stěží zde je jakýkoliv důvod nezbytnosti pro jakékoliv z takovýchto podnikání, protože žádná komunita nebyla mimo dosah puncovního úřadu, kde mohlo býti zlato předloženo.“ (47)  Že soukromé mincovny obsluhovaly aktuální potřeby plyne nicméně z přijetí návrhu zákona z roku 1831 o ustavení puncovního úřadu ve zlatonosných regionech Severní Karolíny, Jižní Karolíny a Georgie. (48) Ve skutečnosti nebylo nic podniknuto do roku 1838, kdy mincovny Spojených států ve městě Dahlogena ve státě Georgia a ve městě Charlotte ve státě Severní Karolina začaly s činnosti omezující se na ražbu zlata. Navíc ředitel mincovny ve své zprávě pro rok 1841 zabývající se georgijskými a severokarolínskými smybolickými mincemi, řekl: „Mince takto vyrobené jsou pod nominální hodnotou vyznačenou na nich; přesto obíhají volně za tuto hodnotu, a tak musí být výhodnější pro zlatokopa přinést jeho mincovní kov do soukromé než do veřejné mincovny.“ (49)
 
Kalifornie: V Kalifornii se opakoval ve větším měřítku stejný proces, který se uskutečnil dříve v Georgii a Severní Karolíně. Zlato bylo obejveno daleko od puncovních úřadů a vládních mincoven. Doprava byla pomalá, nejistá a drahá. Lidé potřebovali peníze. Byl vyvíjen tlak, aby byla zřízena mincovna, ale Kongres byl pomalý a soukromé mincovny se snažily jak mohly nabídnout lidem to, co tito lidé chtěli, a tím i nakrmit jejich pokladny. Protože soukormé mince plnily pozitivní potřeby, kalifornské zákony přijaté k zákazu jejich oběhu a k uzavření míst, kde se mince vydávaly, byly zrušeny. (50) Různé podniky poskytovaly tyto služby s různým stupněm poctivosti.  
 
Prvně byly používány k tomu, aby sloužily jako peníze, zlatý prach a nugety, vážené a označené hodnotou jejich obsahu. Nebyla zde žádná velká potřeba stran drobných peněz kvůli relativní hojnosti mexických stříbrňáků. (51) Pro potřebnou nabídku velkých mincí bylo založeno ve velmi krátké době ne méně než 14 mincoven. (52) Největší část emisí byla v denominacích 10 a 5 dolarů, ačkoliv bylo vyraženo několik 50 a 20 dolarových kusů. Obecný styl těchto mincí byl stejný. Nesly jméno vydavatele, hondotu a nějaký druh designu – obvykle sochu svobody, postavu orla nebo příležitostně i nějakého zvířete. Následující údaje uvádí váhy a velikosti ražených mincí: mince 5 dolarů váha od 115,2 do 132,5 gránů a velikost od 14 do 15; mince 10 dolarů váha od 129,2 do 263,8 gránů a velikost od 13 do 18; mince 20 dolarů váha od 515,7 do 523,7 gránů a velikost od 21 do 22; mince 50 dolarů váha od 1287,5 do 1320 gránů a velikost od 26 do 28. Velikost je v šestnáctinách palcového průměru. Fluktucae ve váhách byla částečně dána rozdíly v ryzosti, ale hodnota nebyla uniformní. (53) Absolutní množství zlatých mincí ražených těmito společnostmi bylo velké, ale obhospodařovaly menší procentní podíl než měl Bechtler na produkci ve státe Severní Karolína. V červnu 1852 bylo odhadováno, že zde obíhalo ve formě zlatého prachu nebo kaliforných soukromých mincí 20 dolarů na každého z populace 212 tisíc obyvatel nebo-li celkově 4 240 000 dolarů. (54) Pro celé období končící 1. lednem 1854 bylo odhadnuto, že bylo vyprodukováno zlata za 260 milionů dolarů. „Více než 60 milionů dolarů bylo vyraženo ve městě [San Francisco], ale velké množství z toho bylo přeraženo v Mincovně Spojených států. Jediné dnes funkční mincovní zařízení zde je Kellogg a Richter, které tvrdě pracuje.“ (55) Kalifornské mince nesou datumy: od 1849 do 1853 – největší množství v roce 1849 a 1850.   


Poznámky:      

(38) Ražba měděných centů mincovnou v kusech: 2 111 000 roku 1836, 5 558 300 roku 1837, 6 370 200 roku 1838 a 3 128 661 roku 1839. Snowden, Mint. Manual, začátek str. 128. Během května 1838 bylo vyraženo 2 229 500 kusů drobných peněz a mincovna byla stále zaměstnána z důvodu silné poptákvy. Nilův Register, 54 (1838), str. 258, 259.
(39) Mnoho z faktů použitých v následujících částech stran zlatých symbolických mincí je obsaženo v článku od autora statě v South Atlantic Quarterly, duben 1917. 
(40) Catalogue of Coins atd., str. 20, 109. Zlaté mince USA v těch časech vážily (standardní váha) 270, 135 a 67,5 gránu. A Outerbridge, str. 11. 
(41) Thomas Featherstonbaugh v Publication of Southern History Association, 1906, str. 67-77.
(42) Catalogue of Coins atd., str. 109 a Featherstonbaugh, str. 67-77.
(43) Featherstonbaugh, str. 67-77.
(44) Catalogue of Coins atd., str. 109, 110.
(45) Hunt, 11 (1844), str. 64 a Featherstonbaugh, str. 67-77.
(46) Hunt, 11, str. 64.
(47) Catalogue of Coins atd., str. 20.
(48) Nilův register, 41 (1831), str. 300.
(49) Hunt, 4 (1840): str. 383.
(50) Horace White, Money and Banking (5. edice), str. 8.
(51) Guide to the Numismatic Collection of the United States Mint, ve Filadelfii, 1913, str. 66.
(52). Šlo o: Baldwin and Co.; Cincinnati Mining and Trading Co.; Augustus Humbert; Kellog and Co.; Massachusetts and California Mining Co.; Miner’s Bank (Wright and Haight); Moffat and Co.; Norris, Grieg and Norris; Pacific Minig Co.; Templeton Reid (viz výše); Wass, Molitor and Co.; Dubosq and Co.; Schultz and Co. – vše ze San Francisca a J. S. Ormsby ze Sacramenta. Catalogue of Coins atd., str. 110-114 a Banker’s Magazine, 6 (1851-1852), str. 181, 182.
(53) Nedostatek uniformnosti je patrný z této mincovní statistiky: 
Mince 10 dolarů: hodnota v dolarech 9,37; 9,75; 7,86; 9,7 a 9,977.
Mince 5 dolarů: hodnota v dolarech 4,83; 4,89; 4,48; 4,92; 4,95 a 4,955.
10 dolarová zlatá mince s hodnotou 9,977 dolarů byla vydána společností Moffat and Co. Dřívější test, provedený v roce 1849 v mincovně v New Orleansu, ukázal prakticky stejné výsledky. Při komentování tohoto testu puncmistr sdělil: „… tyto mince se jeví býti z kalifornského zlata, nezměněného, výjma roztavení a toho, že jsou odlévané do ingotů, můžeme očekávat ryzost variující tak mnoho jako variuje zlato z rozdílných lokalit, rozpětí které je od 860 do 910 milliemů. Proto by nemělo být překvapením, že existují rozdíly v dané ryzosti u stejné mincovny anebo ryzosti ve srovnaní s ryzostí z jiných mincoven. Hunt, 22 (1850), str. 226, 227.   
(54) Tamtéž, 27 (1852), srov. 474.
(55) Tamtéž, 33 (1855), str. 353.