Jdi na obsah Jdi na menu
 


Použití soukromých symbolických peněz jako peněz ve Spojených státech I

13. 5. 2019

[Autor: B. W. Barnard. Vyšlo roku 1917 v The Quarterly Journal of Economics, Vol. 31, No. 4. Kráceno.]
 
i. Definice a druhy
 
Při zvažování vztahu mezi penězi nějaké země a bohatstvím lidí, kteří tuto zemi obývají, se věnuje malá pozornost tak zvaným detailům peněžního systému a zvláště nedostatku drobných peněz. Jak nás učí každodenní prospěch, může být nicméně řečeno, že lidé jsou téměř tak zaujati zásobou centů jako jsou zaujati zásobou dolarů. Byl to z většiny nedostatek malých mincí, který přivedl k existenci soukromé symbolické mince (token) používané jako peníze [šlo většinou o mince ve formě měděných mincí, případně i stříbrných a zlatých, ale občas i o papírové peníze; šlo by použít i termín žeton, kupón anebo známka, u stříbrných a zlatých mincí je otázkou, zda šlo ještě o symbolické peníze, dle mého spíše už ne, pozn. překladatele].
 
Rané použití termínu „symbolická mince“ popisovalo kostky anebo žetony vydávané obchodníky k tomu, aby sloužily jako drobné peníze. Postupně tento termín ztratil něco ze svého původního významu a začal být používán ekonomy k popsání peněz o malé nominální hodnotě. Někteří autoři takto tento termín stále používají, ale nejlepší moderní praxe je aplikování termínu „fiduciární“ na tyto  druhotné peníze a ponechání termínu „symbolická mince“ pro jeho dřívější význam. Pro účely této diskuse potom, termín „symbolická mince“ aplikovaný na peníze, znamená prostředek směny neautorizovaný zákony a vydávaný soukromými jednotlivci nebo společnostmi, přičemž tento prostředek je uznáván jako druh peněz a prakticky slouží k peněžním účelům.
 
Obecná definice má vedlejší význam, a tak zbývá několik zvláštních otázek, které musí být specificky zvaženy. Linie oddělující pro příklad vydávání symbolických mincí a padělků není zcela vždy zřejmá. Tato těžkost je více zřejmá, když se upomeneme na to, že symbolické mince se často podobají autorizovaným penězům země, a že padělky nevypadají vždy přesně tak jako peníze, které se snaží napodobit. Právní zákazy padělání je nejvíce vyhovujícím kritériem pro rozlišování mezi tím, co je padělek a tím, co je symbolická mince. V USA je v každém případě, zákon velmi specifický v určení toho, co představuje padělání. (1)
 
Druhý problém pramení z věci soukromých mincí vydávaných soukormými společnostmi anebo osobami podle patentu krále anebo autorizováním ze strany nějakého vládního úřadu jednajícího jako by šlo plně o suveréní autoritu. Tato praxe byla často provozována během koloniální doby jak obyvateli v Anglii tak americkými osadníky. (2) Zdálo by se, že tato praxe původně prováděná Spojenými státy povolovala smluvním stranám proces ražby peněz, jako dostačující obhajobu pro peníze nepocházející z autorizované výrobny, třebaže byly vydány soukromými osobami. Základní charakteristikou symbolických mincí tak, jak jsou zvažovány v této stati, je neautorizované vydávání.     
 
Byly vydávány dva druhy symbolických mincí: obchodnické symbolické mince a politické nebo-li obecné symbolické mince. Obchodnické symbolické mince jsou substituty za peníze, které jsou vydávané obchodními firmami se jménem a místem podnikání vydavatele a často s reklamní legendou popisující druh podnikání vydavatele. Rozlišovacím rysem je to, že vydavatel je znám, a že jejich oběh, jistě aspoň na začátku, je obvykle omezen na obchod s vydávající firmou. Politické anebo obecné symbolické mince jsou vydávány jednotlivci anebo firmami přímo kvůli zisku a jsou dvojího druhu. První druh je obvykle jedno centové hodnoty, a protože je vydáván bez určení jejich vydavatele, má tendenci obíhat v širším okruhu než symbolické mince obchodníků. Termín „politické“ je na tyto symbolické mince často aplikován, protože mnoho z nich nese vlastenecký nápis anebo nápisy komentující nějaký aspek politické situace. Zlaté symbolické mince, obvykle vyražené v hodnotě kusů o 2,5; 5; 10 a 20 dolarech, tvoří druhý druh obecných symbolických mincí. Tyto nenesou politcké nápisy.
 
ii. Symbolické mince vydané před rokem 1800
 
Od ustavení Amerických kolonií do začátku 19. století byl nedostatek adekvátní zásoby mincí trvalou příčinou pro nespokojenost. Pole tak úrodné pro použití symbolických mincí nemohlo zůstat dlouho nezaplněné. (3)  Symbolické mince vydané během této časové periody mohou být klasifikovány dle původu takto: (1) symbolické mince zahraničního původu a (2) symbolické mince vyrobené v zemi.
 
Symbolické mince zahraničního původu: Jeví se, že všechny dovezené symbolické mince, s výjimkou „Newyorkských mincní“ (New York Token) a „Novoanglických šestáků“ (New England Stiver) pocházejí z Velké Británie. Newyorkské půl centové mince byl pravděpodobně nizozemského původu. Kladou se do let 1664 až 1710, když New York byl hláskován s „e“. Byly pravděpodobně vydány, aby ulehčily dobovému velkému nedostatku drobných v letech 1700 až 1706, ale pravděpodobně nedosáhly velmi širokého oběhu. (4) Předpokládá se, že Novoanglický šesták má původ v Nizozemí a dodával drobné peníze holandským obchodníkům v Novém Amsterodamu během let holandské kontroly New Yorku (1623-1664) a jako v případě Newyorské mince, oběh šestáků byl pravděpodobně omezený (5). Zákon pravděpodobně namířený proti této minci prošel radou a zákonodárným shromážeděním státu Massachusetts v březnu 1700, do tří měsíců měly být všechny symbolické mince vykoupeny nejvýše za cenu, za kterou byly prodány a osoby, které by vydávaly symbolické mince do oběhu měly být pokutovány až 50 librami anebo vězením do šesti měsíců. (6)
 
Již roku 1681 byly anglické symbolické mince, pravděpodobně vydané v Dublinu, přivezeny do Amerických kolonií Markem Newbym, který vedl skupinu emigrantů z Dublinu do New Jersey. Tyto půl pence byly z důvodu nedostatku drobných peněz učiněny legálním platidlem do pěti šilinků. (7) Druhé nejstarší symbolické mince anglického původu byly „Karolínští slonové“ (Carolina Elephants), pravděpodobně vydané v Londýně roku 1694. Někteří tvrdí, že nebyli používány v zemi jako peníze (8), ale jsou zde důkazy pro to, proč věřit, že byly takto používány. (9)
 
Jiné typy symbolických mincí vyrobených ve Velké Británii pro použití v USA byly všechny dány do oběhu po roce 1776 (10), a ve skutečnosti jedna varianta dokonce i po založení vlastní americké mincovny. Jde o Nova Constellatio měďáky ražené v Birminghamu v roce 1783, 1785 a 1786; Georgius Triumpho, pravděpodobně zamýšlen k připomenutí úspěchů Georga Washingotna, datovaný do roku 1783, Bar cent neboli U. S. A. měďák, také ražený v Birminghamu v roce 1785; Auctori Plebis ražený v roce 1787; Nova Eboraces nebo-li neworský měďák vydaný roku 1787, pravděpodobně soukromá spekulace nějakého anglického obchodníka; a dva typy Kentackých mincí, rok 1796, jeden typ vydán v Birminghamu a druhý v Lancasteru. Crosby uvádí: „V kráse designu a provedení jsou tyto symbolické mince nepřekonatelné žádnými jinými kusy vydanými v Americe do oběhu.“ (11) Jména daná těmto symbolickým mincím numismatiky pochází od designu nebo nápisů, kterou nesou. Nova Constellatia nesou nápis NOVA CONSTELLATIO, někdy na aversu, nekdy na reversu. Bar Cent mají obvykle na aversu velkou latinkou propojený text USA a reversu třináct horizontálních pruhů. Pravděpodobně nejdůležitějšími z těchto emisí byl Nova Constellatio. Crosby, citujíce Bushnellovu knihu „Numismatic Notes“, říká: „Mince Nova Constellatio byly vyráběny v Birminghamu v Anglii a razidla byla vyryta u Wyona, v tomto městě. Přes 40 tun bylo vydáno z jednoho jediného razidla a mnoho jiných z dalších razidel. Byly vyrobeny na zakázku jednoho pána z New Yorku, o kterém se tvrdí, že to byl guvernér Morris.“ (12)

 

Mince Nova Constellation

Obr. Mince Nova Constellatio


 
Jen o dvou příkladech obchodnických symbolických mincí cizí výroby vydaných v USA byly nalezeny záznamy. První byly dány do oběhu firmou William a John Mottovi, 240 Water Street, New York City, v roce 1789 (13). Na arevesu nesou legendu MOTTS, N. Y., IMPORTERS, OF GOLD AND SILVER WARES (…dovozci zlatého a stříbrného zboží); revers nesl CHRONOMETERS, CLOCKS, WATCHES, JEWELRY, SILVERWARE (chronometry, hodiny, hodinky, klenoty, stříbrné zboží). Firma William Talbot, William Allum a James Lee, 241 Pearl Street, New York City následovala v roce 1794 a 1795. (14) Tyto mince vzhledem k jejich lokálnímu původu, dosáhly pozoruhodného rozsahu oběhu. (15)
 
Symbolické mince vyrobené v zemi: Reference o vydaných nejstarších amerických mincích najdeme ve Feltově knize "Historical Account of the Massachusetts Currency". Massachusettská mincovna byla uzavřena roku 1697 "rukami královských hodnostářů." Felt píše: "K tomuto datu [1701] byl nedostatek drobných. Taková příležitost byla využita s obyvklými následky. Bez ohledu na svůj neregulerní vzor a dispozice a na jejich vlastní výhodu a zisk, ne zrovna málo jednotlivců vyrazilo kousky mosazy a cínu a dali je komunitě za jednu penny kus. Tyto lidé byli chvatně stíháni legislativní mocí, aby vykoupyli mince za svůj kurz anebo jim hrozilo pokutování a vězení." (16) Bylo to během této doby, kdy pravděpodobně obíhaly holandské Newyorské mince, zmíněné výše. Virginia poskytla dva další příklady symbolických mincí americké výroby. První byly vydány v roce 1714 Richardem Dawsonem z Gloucesteru (hrabství?) ve státě Virginia. Měly hodnotu jeden šilink a pravděpodobně malý význam. (17) V roce 1773 a 1774 bylo mnoho půl pencí a pravděpodobně několik pencí (18) vydáno ve stejné kolonii. Předpokládá se, že nešlo o autorizované mince, protože roku 1782 Thomas Jefferson napsal: "Ve Virginii nebyly měďáky nikdy používány." (19).
 
Zajímavými emisemi jsou Higleyeho nebo-li Granbyjské mince, ražené od roku 1737 do roku 1739 včetně Johnem Higleyem (nebo Highleyem) z města Granby ve státě Connecticut. Tvrdí se, že vydavatel těchto symbolických mincí byl prvním vydavatelem měděných mincí v Americe. Zdá se, že autority nevěnovaly této ražbě žádnou pozornost a Highley byl schopen dosáhnout komfortního životního standardu svým podnikáním. (20) Byly to pravděpodobně mince ranných let, které nesly nápis "Hodnota tří pencí", zatímco později byl nápis změněn na "Ohodnoť mě jak si přeješ". Jako vysvětlení této změny se traduje dosti hodnověrný příběh, že Higley byl častým návštěvníkem hostince, kde platil pití svými vlastními penězi. Jeho podnikání se stalo tak velkým, že byla vznesena námitka ohledně dalšího akceptování symbolických mincí za hodnotu, která je na nich uvedena – tři pence. Brzy poté se Higley objevil s měďákem nesoucím slova „Ohodnoť mne jak si přeješ – Jsem dobrá měď“. (21)
 
Emise, která dává dobrý vhled do situace měny po Americké evoluci jsou Annapoliské mince vydané roku 1783 I. Chalmersem, zlatníkem ve městě Annapolis, stát Maryland. Nedostatek drobných se stal tak akutním, že španělské dolary byly nařezány na poloviny, čtvrtiny a osminy. Experti na řezání započali provozovat vzkvétající podnikání tím, že řezali dolary na 5 čtvrtin, devět osmin nebo 10 osmin, dosahujíce velkého zisku od 12,5 do 25 % [mince byla rozdělena zřejmě na pětiny a jednu pětinu si ponechal jako svou odměnu dělič mince, zákazník dostal nazpět čtyři pětiny tedy jakoby z jedné mince čtyři kusy – tj. čtvrtiny, pozn. překladatele]. Tato praxe byla prováděna v takovém rozsahu, že lidé se stali nedůvěřivými k řezání peněz a rádi směňovali uřezané části španělských dolarů za uvedené stříbrné symbolické mince o jednotné hodnotě. Chalmersovy mince byly vydávány minimálně ve třech denominacích - šilinky, šestipence a třípence. (22)
 
Po revoluci a před začátkem 19. věku bylo vydáno několik jiných stříbrných a mnoho měďěných mincí jak státy tak jednotlivci. (23) Tato praxe se stala tak rozšířenou, že ve státech Pennsylvanii, Connecticutu a New Jersey byly přijaty zákony zakazující obecně oběh mincí, které nebyly autorizovány. (24) Zákon v New Jersey byl přijat částečně k ochraně práva na vydávání garantovaného Thomasy Goadsbymu (Goodsbymu), Albionu (Albianu) Coxovi a Walteru Mouldovi. (25) Pennsylvánský zákon uváděl: "Když neoprávněná osoba vyrobí nebo doveze do státu množství surového kovu podobajícího se bristkým půlpnecím, kvůli většímu znehodnocení mincí, k poškození komunity obecně a chudých  zvláště, takové praxe má přirozenou tendenci ke zvednutí cen nezbytností k životu a uvádí ve zmatek měnu země", všichni veřejní úředníci mají zakázáno dostávat takovéto peníze při placení daní nebo jiných polatcích a věrní obyvatelé státu byly požádáni, aby takovéto mince neakceptovali. Úředníkům bylo nařízeno pátrat po takových osobách tak, "že by mohli býti přivedeni k rychlému a zaslouženému potrestání." (26) Britské půlpence uváděné v tomto zákoně byly vyráběny v Birminghamu a posílány do země po tisících. Byly z surového kovu a lehčí než autorizované britské půlpence. "Bylo řečeno, že žádný balík nepříjde z Anglie bez několika stovek půlpecní ze surového materiálu." (27) Problémy pokračovaly i po ustavení mincovny Spojených států.  …..

Pokračování


Poznámky:
 
(1) Případ Igorotských měděných mincí z Filipínských ostrovů je obzvláště záhadný. Domorodci z Lepanto-Bontoe a Nueva Vizcaya používali povrchové ložisko mědi k výrobě kruhových, plochých disků, které obýhaly jako peníze. Došly značného rozšíření na středním a severním Luzonu a jinde. V jednom ze svých nažízení je generální guvernér ostrovů označil za padělky. Pokud jejich oběh závisel na jejich imitaci legálních mincí šlo by o padělky; ale všeobecně rozšířená znalost o jejich pravém původu a vlastnostech, spojená s faktem, že byly dlouhodobě tolerovány, by z nich zdá se dělala symbolické mince. Srovnej s E. W. Kemmerer, Second Annual Report of the Chief of the Division of Currency to the Treasure of the Philippine Islands (1905), str. 19.
(2) V roce 1652 George Sanderson a George Hull razili mince v rámci smlouvy se zákonodárným shromážděním státu Massachusetts. Lord Baltimore vydal své vlastní mince pro použití ve státě Maryland, V Anglii William Wood obdržel právo od krále Jiřího I. k ražbě mincí pro „ostrovní dominia a teritoria v Americe“. Srovnej s S. Crosby, Early Coins of America, a R. Ruding. Annals of Coinage of Great Britain (3. ed.), 2: str. 72.
(3) Ohledně zkušenosti Anglie a Kanady vlivem podobné situace, srovnej Anglie: Palgrave’s Dictionary of Political Economy, 3: str. 547; E. A. Outbridge jr. Curiosities of American Coinage (pamphlet), str. 9, 10; Huntův Merchants‘ magazine, 7 (1842): str. 273; Chamber’s Journal, (vol. XI), kap. 71 (1894), str. 662-665; Ruding, Annals of the Coinage of Great Britain; a Bankre’s Magazine (N. Y.), 15 (1860): str. 433-438. Kanada: R. W. McLachlan, Presidential Address, in Transactions of the Royal Society of Canada, section 2, série 3, červen 1915, 9, str. 51-60.
(4) Historical Magazine, 5 (1861): str. 294, 295 a Crosby, str. 345, 346.
(5) Crosby, str. 347.
(6) Tamtéž, str. 114, 115.
(7) Tamtéž, str. 135-138.
(8) Tamtéž, str. 337, 338.
(9) „Jeho historie a účel jsou neznámé, zda šlo o nějaký podnik lordů vlastníků anebo jednotlivců, bylo ale nepochybně zamýšleno jako oběžný prostředek.“ H. N. Johnson, Westen Reserve and Northern Ohio Historical Society, Publications, 2: str. 69, 70.
(10) Váhy těchto symbolických mincí byly od 85 do 142 gránů (1 grán je asi 0,06 gramu).
(11) Crosby, str. 307, 308, 331-333, 341, 342, 333, 334, 342, 343, 340, 341 a 344. Mince Nova Constellatio je třeba odlišovat od starší předlohy v podobě mince Spojených států stejného jména.
(12) Tamtéž, str. 331.
(13) Váha 108 až 171 gránu.
(14) Jedno centový měďák, 153 gránů.
(15) C. I. Bushnell, Historical Magazine, 3 (1859): str. 299-301 a Crosby, str. 334-336.
(16) J. B. Felt, Historical Account of Massachusetts Currency, str. 55.
(17) Crosby, str. 323
(18) Váha 131 gránů.
(19) Tamtéž, str. 338-340.
(20) V pozdější fázi roku 1739 se zdá, že Higley, cítíce že jeho soukromá ražba nebyla bezpečná, protože nebyla sankcionována zákonem, byl ve spojení s Johnem Readem ve snaze získat povolení ke zřízení mincovny, Tamtéž, str. 206, 207.
(21) H. N. Johnson, Western Reserve and Northern Ohio Historical Society, Publications 2 (1879): str. 70. Crosby, str. 324-327.
(22) Crosby, str. 328-330; Banker’s Magazine (N. Y.), 6 (1851-1852): str. 448, a reference v Huntově Merchants‘ Magazine, 46 (1862), str. 592 uvádí od roku 1838, ale evidnetně jde o tiskovou chybu.
(23) Outerbridge, str. 5; Hunt, 20 (1849), str. 200 a 46 (1862), str. 247.
(24) Crosby, str. 171-174, 219, 220, 281, 282 a 294, 295.
(25) Banker’s Magazine, 10 (1855): 316 a 16 (1861), str. 254.
(26) Ohledně zákona viz Crosby, str. 172.
(27) American State Papers, 7, str. 101.