Osamělý střelec v americké historii od Rothbarda
[Prvně vyšlo v časopisu „The Libertarian Forum“, svazek VI, č. 6-7, červen-červenec 1972 po pokusu o atentát na presidentského Georga Wallaceho; dostupné na Mises.org]
John F. Kennedy; Malcom X; Martin Luther King; Robert F. Kennedy a nyní George Wallace: smršť politických atentátů a pokusů o atentáty v posledním desetiletí pokračuje. A můžeme dodat: generál Edwin Walker a George Lincoln Rockwell. U všech těchto krutostí jsme krmeni podle pokryteckých not od liberálů a médií spojených s establišmentem. Na prvním místě se předpokládá, že každý z těchto atentátů byl proveden, musel býti proveden „osamělým střelcem“ – k čemuž můžeme přidat osamělého střelce, který zabil Lee Harveye Oswalda před věznicí. Jeden samotář, vyšinutý psychopat, jehož motivy jsou tak samozřejmě záhadné a nejasné, a který nikdy, nikdy nejednal ve shodě s nikým. (Jedinou výjimkou je vražda Malcolma, kde zřejmá konspirace byla vnucena několika obyčejným členům Černých muslimů.) I v případě Jamese Earla Raye, který byl záhadně zasypán penězi, falešnými pasy a dvojí identitou, a který se marně snažil tvrdit, že byl součástí konspirace předtím, než byl překřičen soudcem a svým vlastním právníkem – i zde byla teorie o osamělém střelci tvrdohlavě prosazována.
Není dost toho, že naše inteligence je systematicky urážena teorií osamělého střelce; musíme být bombardováni nevyhnutelnými koníčky liberálů: obhajobou přísné kontroly zbraní, jeremiádami o naší „nemocné společnosti“ a o naší „atmosféře násilí“ [tehdejší zločinnost v USA byla cirka do poloviny 60. let celkem o dost nižší než dnes; viz ZDE, pozn. překladatele] a novým fíglem, obviňováním války ve Vietnamu za toto klima, a tak i za útok na Geogra Wallaceho. Bez toho, abychom zacházeli do mnoha detailů revizionismu stran atentátů, nevidí někdo nějaký vzor v naší litanii vražd a zranění, vzor, který by měl vyskočit na kohokoliv, kdo věří svým očím? Všechny tyto oběti měly jednu věc společnou: všechny byly ve větším anebo menším rozsahu významnými osobami zaměřenými proti establišmentu, a co navíc, byli to muži s charismatickými schopnostmi mobilizovat velké množství populace proti našim vládcům. Všichni tito vytvářeli „populistickou“ hrozbu proti vládnoucí elitě, zvláště, pokud se zaměříme na hlavní proud „středopravicového“ křídla vládnoucí vrstvy [dneska by šlo říci, že jde v USA o středolevicovou až levicovou vrstvu či neokonzervativce anebo vrstvy spojené s jedním nejmenovaným státem ve východním Středomoří, pozn. překladatele]. I taková establishmentová osobnost, jako byl John F. Kennedy, první z obětí, měla schopnost mobilizovat velké části veřejnosti proti středopravicovému establishmentu.
A tak byli zlikvidováni? Nemůžeme to prokázat, ale šance, že to je tento vzorec je více než náhoda nejsou jistě zanedbatelné. Pokud je jediným problémem „nemocná společnost“, „klima násilí“, a absence zákonů regulujících zbraně, jak se přijde k tomu, že žádný člověk pravého středu, žádný nějaký Nixon, Johnson nebo Humphrey nebyl zastřelen?
[Poznámka překladatele: vedle atentátů na Ch. Kirka a D. Trumpa z poslední doby by šlo připomenout atentát na R. Reagana z roku 1981, atentát na Orlanda Leteliera z roku 1976 a někteří lidé mají za podezřelou i smrt J. Lennona]
Překladatel děkuje T. Macháčkovi za rady k překladu.