Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nerovnost, kapitál a problém Pikettyho

17. 4. 2018

Esej o knize "Anti-Piketty: Capital for the 21st Century" (autoři Jean-Philippe Delsol, Nicolas Lecaussin, and Emmanuel Martin, eds. Cato Institute, 2017).

 

[Vyšlo 5. února 2018 na Mises.org. Autor: David Gordon, http://mises.org/library/inequality-capital-and-problem-piketty]

 

Když byla v roce 2015 publikována kniha "Kapitál v 21. století" Thomase Pikettyho, potkala ji vzhledem k jejímu rozsahu 700 stran vyplněných statistikou a rovnicemi neočekávaný osud. Stala se bestsellerem. Byla Paulem Krugmanem prohlášena za mistrovské dílo a Larry Summers prohlásil jejího autora za hodného Nobelovy ceny, jde o perfektně zaobalený a rozsáhlý důvěrně známý příběhem antikapitalistické propagandy, jaký se nalézá v hrubší formě v projevech Bernieho Sanderse.

 

Podle Pikettyho, kapitalismus v průběhu času rozšiřuje mezeru mezi bohatými a chudými. V současnosti se to hemží názory, že jen bohatí a speciálně superbohatí získávají z ekonomického růstu. Dle Pikettyho pohledu nejde o náhodnou okolnost současných podmínek, ale reflektuje zákon kapitalistického rozvoje. Tento zákon je známým r > g, tj. návratnost kapitálu překračuje úroveň ekonomického růstu. Kapitalisté, kteří dostávají platby úroků, přebírají stále větší a větší podíl zisku z ekonomického růstu a mezera mezi bohatými a chudými se rozšiřuje. V čase kdy může být tento úzkostný trend zastaven; války a revoluce sníží akumulaci kapitálu a zvýší rovnost. Ale celkový trend směrem k nerovnosti je jasný a potřebuje být potlačen vysokými daněmi z příjmu a bohatství.

 

Pikettyho portrét kapitalismu nebyl ponechán bez námitek, kniha Anti-Piketty shromažďuje nejdůležitější kritiku Pikettyho. Jedna z nejvíce říkajících kritik je zřejmá. Jestliže byl kapitalismus tak špatný pro chudé, jak to že tak nesmírně zvýšil standart života chudých?

 

Jak si povšiml Jean-Philippe Delsol, francouzský ekonomický novinář, "Zdá se, že lidé, kteří se zaměřují na nerovnost, často zapomínají historický fakt: tržní ekonomika umožnila velmi mnoha lidem se stát bohatými a dostat se z chudoby. Tento efekt nemá v historii obdoby. ...Rychlost s jakou tržní ekonomika umožnila celým částem lidstva dostat nás z chudoby, nás udivuje."

 

Dobře známý demograf Nicholas Eberstadt podobně poznamenal. "Cokoliv může býti řečeno o ekonomických nerovnostech v naší epoše, ale materiálové síly dnes dosti zřetelně nepracují neoblomně a převážně na vzestupu rozdílů mezi životním standartem mezi lidmi. Z hlediska délky lidského života a doby vzdělávání, jsou opravdu podmínky života lidí nesporně více rovnějšími, než bylo kdy dříve."

 

Jak by mohl Piketty odpovědět? Z jeho knihy je zjevné, že to co ho zajímá je mezera mezi bohatými a chudými, více než kvalita života, který si užívají chudí. Pravděpodobně by řekl, "Dejme tomu, že chudí dneška z větší části nežijí v ubohých podmínkách. Ale i tak superbohatí mají enormně více bohatství než kdokoliv jiný. To samo ospravedlňuje korigující aktivity vlády."

 

Ale to vystavuje Pikettyho další námitce. Proč je nerovnost špatná? Pokud vedete dobrý život, ale druzí se mají mnohem lépe, proč máte nějaký důvod pro stížnosti, jen kvůli nerovnosti? To je fundamentální otázka, ale naneštěstí není v Anti-Pikettovy řešena. V hustě psané eseji, Daron Acemoglu a James A. Robinson říkají, "Může být těžké udržovat politické instituce, které vytvářejí rozptýlenou distribuci politické moci mezi široký vzorek lidí ve společnosti, v které malý počet rodin a jednotlivců je disproporcionálně bohatých."

 

Pokud vezmeme jejich komentář za vlastní, nebyla by nejlepším řešením problému pozice, která žádá redukci moci státu namísto konfiskace bohatství? Ale to není to, o čem tu chci nyní psát. Je selháním autorů, že se nezabývají tím jaká je skutečná spravedlnost rovnosti. Je rovnost samotná dobrá anebo špatná? Proč ano a proč ne? Autoři nechávají tuto vitální záležitost stranou.

 

Předtím, než se budeme zabývat tím, zda Pikettyho r > g objasňuje stoupající nerovnost, si musíme položit ještě jednu otázku. Ukázal Piketty, že nerovnost skutečně stoupá? Jestliže tomu tak není, není zde nic, co by mohla jeho rovnice vysvětlit.

 

Historik Phillip W. Magness a ekonom Robert P. Murphy (jméno dobře známé čtenářům časopisu "The Austrian") ve společné stati provedli zničující kritiku Pikettyho statistického důkazu pro nerovnost. Došli až skoro k tomu, aby Pikettyho obvinili z podvodu a klamu: "Nesrovnalosti, které jsme identifikovali, prostupují celou knihu, počínaje nesprávně uvedenými základními historickými fakty a pokračujíce mnoha politickými zkresleními a záměrnou zaujatostí ve výběru dat a ve výběru metodologie. Ku příkladu, pro jeho užití z komunismu vycházejících předpokladů ke zdůraznění tvaru požadovaných trendových linií, zdánlivě vysvětlujících hypotetický charakter kapitalismu, je těžké zastávat názor, že jde skutečně o vědecký výzkum."

 

Pikettyho optimalizované šifře, rovnici r > g se nedaří lépe v rukou autorů této knihy. Ekonom Randall Holcombe používá postoj, který je nejvíce zdůrazňovaný rakouskými ekonomy k rozbití celého Pikettyho přístupu ke kapitálové teorii. Piketty píše jako by návratnost kapitálu byla automatická: vše co kapitalista potřebuje je investovat své peníze a odměna k němu přiteče ve fixní částce.

 

Je to přesně naopak: "Obecná idea - že kapitál nemá žádnou míru výnosu, ale musí být zaměstnán jeho majitelem v produktivních aktivitách - nehraje žádnou roli v Pikettyho analýze jeho rozsáhlého souboru dat ohledně nerovnosti. Piketty přijímá předpoklad, že výnos kapitálu je pasivní aktivitou... Ale kapitál má hodnotu jen, protože poskytuje svým vlastníkům nějaký tok příjmů, a poskytuje tento tok jen, pokud ho vlastníci zaměstnají produktivně".

 

Piketty špatně pochopil povahu ekonomického růstu. Truchlí nad zisky kapitalistů, ale bez jejich investic by se hospodářský růst nekonal. Následuje slavný model Roberta Solowa, v kterém změny v technologii, bez přidání kapitálu, jsou primárními tahouny růstu. Ale jak již dávno poznamenal Mises, znalost technologií v chudých zemích zdaleka převyšuje schopnosti těchto zemí uvést tyto znalosti do praxe. Co tyto země potřebují je více kapitálu; a jestliže má pokračovat ekonomický růst v bohatých státech, potřebují tyto státy také nárůst investic. Pikettyho konfiskační politiky by zabránily růstu a prosperitě ve jménu rovnosti. (Tento základní bod proti Pikettymu byl vznesen nejpropracovaněji v krátké knize, která není obsahem "Anti-Pikettyho", v knize !Piketty's Capital" od Georga Reismana).

 

Má Piketty odpověď? Mohl by nárokovat, že ačkoliv kapitalistické investice podporují ekonomický růst, kapitalisté se zmocní výnosů pro sebe, nezlepšujíce postavení ostatních. Ekonom Hans-Werner Sinn ukazuje mylnost tohoto způsobu myšlení: "[Pikettyho] rovnice neimplikuje to, že bohatství roste rychleji, než ekonomický výstup. Takový závěr by platil jen tehdy, pokud by úspory v ekonomice mohly být nastaveny rovnoměrně ke kapitálovému příjmu v ekonomice, tak že ekonomický růst je stejný jako úroková míra. Ale to není ten případ. Úspory jsou spíše trvale menší než suma kapitálových příjmů. Bohatství spotřebovává značnou část svého příjmu. ... Tak růst bohatství leží významně pod úrokovou mírou; fakt, že úroková míra převyšuje ekonomický růst, v žádném případě neznamená, že bohatství roste rychleji než ekonomika." Tolik k r > g.

 

Předpokládejme ale, že někdo akceptuje Pikettyho analýzu a podle ní se začne strachovat, že kapitalisté toho mají příliš mnoho. Jak Michael Tanner vhodně poznamenává, Pikettyho řešení údajného problému by nefungovalo. "Zdá se, že věří, že 'konfiskační zdanění' může být zavedeno bez toho, aby změnilo motivace anebo odradilo od inovací a tvorby bohatství. Pikettyho řešení by bez pochyby přineslo více rovnostářskou společnost, ale také pozoruhodně chudou společnost." Místo toho Tanner navrhuje, proč nepodněcovat větší počty kapitalistů tím, že se sociální pojištění stane soukromým? "Žádná politika posledních let by neudělala více pro expanzi kapitálového vlastnictví, než dovolit mladým pracujícím investovat část jejich sociálně pojistné daně na osobní účty." Piketty nepoužil žádné pro-tržní řešení tohoto druhu.

 

Esej "Anti-Piketty" učinila tvrzení Nicolase Lecaussina nevyhnutelným. Piketty je jeden z těch "intelektuálů", kteří jak si všimli Ludwig von Mises a Robert Nozick, odmítají svobodný trh, protože "ten nedokáže rozpoznat - to co oni považují - za svoji 'férovou hodnotu'." Čtenáři této knihy budou poučeni o Pikettyho špatně rozvažované analýze a špatných politikách.