Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. 5. 2019

Ne dolarové obchody nevytváří chudobu

[Autor William L. Anderson. Vyšlo na Mises.org dne 1. I. 2019]


Zdá se, že američtí novináři se boří do fantaskního světa, přinejmenším, když přecházejí k finanční analýze. A pravděpodobně neuvidíme nikde větší představení ignorace, než v diskusi o přítomnosti podnikání v nejchudších oblastech vnitřních měst. Opět a opět vydávají vědátoři klamná tvrzení, že lidé ve vnitřních městech jsou chudí, protože je zde přítomno drobné podnikání, jako jsou obchody s potravinami vlastněné korejskými imigranty.


Dnes jsou cílem obchody Dollar General a Dollar Tree, které nabízejí levné zboží, spolu s širokým sortimentem konzervovaného a sušeného zboží, a spolu s mlékem, maso, vejce a zmražené potraviny. Tanvi Misra prohlašuje v Citylabu: „Ve větší míře se stal běžným tento příběh: Dolarový obchod s omezenou nabídkou zdravých a cenově dostupných potravin je otevřen v ekonomicky postižené oblasti, někdy s pomocí lokálních daňových zvýhodnění. Inzeruje velmi nízké ceny, ale nabízí málo, pokud jde o čerstvé produkty a výživné položky -  dále tak zde bydlící obyvatele vtahuje do cyklu chudoby a špatného zdraví.


Misra cituje Institute for Local Self Reliance (Institut pro lokální svépomoc): „I když dolarové obchody někdy naplňují potřebu komunit s nedostatečnou kupní silou, narůstající důkazy naznačují, že nejsou pouze spolu produktem ekonomické mizérie; oni jsou její příčinou.“


To je zajímavé a neobyčejné tvrzení: přítomnost retailových obchodů, které činí zboží dostupnější lidem, kteří by jinak měli omezenou anebo vůbec žádnou volbu obchodů, je příčinou chudoby, která svírá oblasti, kde tito lidé žijí. Dále, čím více je takovýchto obchodů stavěno a umístěno ve vnitřních městech, tím se tam lidé stávají chudšími vlivem samotné přítomnosti tohoto podnikání.  


Misra se potom snaží objasnit svoje tvrzení: Dolarové obchody částečně úspěšně vydělávají na sérii mocných ekonomických a sociálních sil - útěk bílých (white flight), současná recese, tzv. "retailová apokalypsa" - to vše otevřelo rozšiřující se mezeru v přístupu k potravinám. Ale zatímco dolarové obchody nemohly být příčinou těchto nerovností per se, zdá se, že je podporují. Úspory, o kterých tvrdí, že nabízejí nakupujícím v těchto komunitách, kam se přestěhovali, činí nakupující do jisté míry o trochu chudšími.


Jak se tento fenomén - to že dolarové obchody udržují a podporují chudobné poměry - odehrává.? Jak může zpřístupňování potravin za dostupné ceny, které by nebylo možné za absence takovéhoto druhu podnikání, udržovat chudobu? Mudrcové odpovídají dvěma slovy: potravinová poušť (food desert). Dle zemědělského úřadu USA je potravinová poušť část země bez čerstvého ovoce, zeleniny a jiných zdravých potravin, obvykle se nalézá v chudobných oblastech. Tak tomu je zejména díky nedostatku obchodů s potravinami, farmářských trhů a prodejců zdravého jídla.


Dolarové obchody, říkají kritici, prodávají většinou zpracované konzervované potraviny a nemají oddělení prodávající čerstvé potraviny a zeleninu. Tak dle "logiky" levičáků, protože určitá skupina potravin není prodávána v tomto druhu obchodů, tyto obchody brání prodeji takovýchto potravin. Levicoví žurnalisté a jiní kritici soukromého podnikání jednoduše tvrdí, že protože jsou dolarové obchody ve vnitřních městech, a protože tyto obchody neprodávají čerstvé ovoce a zeleninu, pak takovéto soukromé podnikání zapříčiňuje vznik tzv. potravinové pouště. 


Toto obvinění proti podnikání nicméně neplyne z faktů. V posledních desetiletích, korejští imigranti otevřeli mnoho malých prodejen potravin ve městech jako je Los Angeles a New York City - a často se setkávají s nepřátelstvím, násilnostmi a opravdovými škůdci. Během nepokojů v Los Angeles roku 1992 [černošští a hispánští, pozn. překladatele] obyvatelé středu tohoto města často vědomě cílili na Korejci vlastněné podniky a police tyto podniky odmítla ochraňovat, ponechala obchodníky na pospas, ať se brání sami.


Podobně, během nepokojů v Baltimore roku 2015, výtržníci [většinou černoši, pozn. překladatele] vyplenili a zapálili mnoho Korejci vlastněných podniků, tvrdíce, že Korejci "vykořisťují" zákazníky. V New York nebylo neobvyklé pro skupiny napojené na baptistu Ala Sharptona, že organizovaly bojkoty a násilné demonstrace proti vlastníkům korejských obchodů. Korejci byli lidé, kteří riskovali své vlastní zdroje, aby přinesli čerstvé ovoce a zeleninu do sousedství, kde předtím takové podniky neexistovaly, ale místo toho museli čelit násilí, bojkotům a skutečné rasistické rétorice proti jejich asijské etnicitě. Činili tak ve snaze zajistit si živobytí a ne z laskavosti, ale jejich podstoupení rizika nicméně poskytlo příležitosti obyvatelstvu středů měst, které by jinak tyto příležitosti nemělo.


Ohledně výběru jídla, tvrzení, že čerstvé jídlo (nebo možná poločerstvé, vezmeme-li v úvahu na jakou vzdálenost, je jídlo přepravováno, zvláště v zimě) je mnohem výživnější než zmrazené anebo konzervované  jídlo, je bombastické. Číslo "Journal of Lifestyle Medicine" ze dne 27. ledna 2014 říká, že "ovoce a zelenina zabalená jako mražená anebo konzervovaná je cenově výhodnější a výživná volba pro splnění denních doporučení stran konzumace zeleniny a ovoce v kontextu zdravého stravování." Jinými slovy, člověk může jak jíst zdravě, tak nakupovat v dolarovém obchodě, levičáckým obviňováním navzdory.


Zatímco velká část rétoriky proti korejským a jiným asijským obchodníkům ve vnitřních městech je často nenávistná, přinejmenším nikdo neprovedl "studie", které by usvědčily tyto obchodníky ze zavinění chudoby tam, kde tato předtím neexistovala. Když někdo čte článek od Misry a citace od „expertů“, najde sérii odporujících si sdělení a nedostatek porozumění základním ekonomickým konceptům. Pro příklad Misra píše: „Dnes dolarové obchody bují jak v chudších malých venkovských městech, kde změny okolností anebo globalizace vymazaly ekonomické aktivity, tak ve velkých městech jako je Baltimore [63,7 % černochů k roku 2010, pozn. překladatele], kde dekády podinvestování ve většinou černošských komunitách zanechalo rozsáhlé trakty domů bez nabídky retailových obchodů. V nedávném postu na blogu sledujícím jejich růst v nízko-příjmových částech Baltimoru, urbanista a architekt Klaus Philipsen sleduje, že dolarové obchody nyní‚ kvetou v mnoha chudých oblastech jako parasiti.‘.“  


Pak Misra pokračuje: „Problémem nejsou jen tyto obchody sami o sobě. Podle Institute for Local Self Reliance (ILSR) mají tendenci v průměru vytvářet méně pracovních míst, než nezávislí prodejci potravin – 9 versus 14. Nízko příjmové pracovní místa, které vytvářejí, nejsou velké kvality. A není ani zcela jasné, zda jsou jejich nabídky zboží mnohem více dostupnější. Když ekonomové porovnávali ceny zboží jako je mouka a hrozinky o stejné hmotnosti, povšimli si, že ceny produktů z dolarových obchodů byly dražší než ze sousedních supermarketů Wal-Martu a Costca.“ (1)


Pro případ aby člověk byl znepokojen, že dolarové obchody (podle novin The Guardian) „berou na hůl spotřebitele díky vyšším cenám“, Misra také tvrdí, že tyto firmy podkopávají jiné obchody pomocí nízkých cen: „Potom tu je jejich negativní efekt na ostatní obchody v okolí. Když dolarový obchod otevřel v městečku Havenu v Kansasu – podpořený lokální administrativou daňovou úlevou – prodeje v sousedních potravinách Foodliner poklesly o 30 %, uváděly již dříve v tomto roce noviny ‚The Guardian‘.“. Ačkoliv ILSR nemá kvantitativní data podporující tento efekt na supermarkety v okolí, anekdoticky se domnívá, že „rozdíly v maržích jsou právě takové, že lokální obchody nejsou schopny se udržet v podnikání, když zde je tak málo možností a dochází zde k podkopávání cen,“ říká Donahue.  


Srovnání s Wal-Martem je úsměvné. Žádná společnost nebyla více obviňována levičáky ze zneužívání než Wal-Mart. Jestliže Wal-Mart účtuje nízké ceny a změní lokální retailový trh, potom se říká, že tato firma je predátorská. Ale jestliže Wal-Mart nebo dolarové obchody účtují ceny, které se mudrcům zdají "příliš vysoké", potom mají také tyto obchody predátorské způsoby. Navíc městští aktivisté se pořád snaží zabránit umístění obchodů jako je Wal-Mart do velkých měst, ale když jiní obchodníci vyplní tuto prázdnotu, levičáčtí aktivisté tyto obchody odsoudí také.


Stran pracovních míst, účelem retailových obchodů je poskytovat zboží zákazníkům; nikdo je nenabízí jako zaměstnanecký program. Nicméně, bez ohledu na to, co levičáci tvrdí, pracovní místa nejsou "příčinou" chudoby. Jejich tvrzení, totiž předpokládá, že lidé jsou zámožnější bez žádného příjmu (a zaměstnání), než když vydělávají peníze. Je pravdou, že retailové obchody neplatí zrovna mnoho - to se dá očekávat - ale tvrdit, že lidé jsou bohatší bez pracovního místa, bez příjmu a bez žádných dostupných potravin, které by mohli koupit, než kdyby byl přítomen dolarový obchod ve městě, je neskonale absurdní.


Tak, nám americká levice představuje další set legračních návrhů. Požaduje dobře placená pracovní místa, ale žádné zaměstnavatele; požaduje hojnost potravin a dalšího zboží, ale také požaduje, aby nebylo nikde povoleno, ať jde o jakékoliv místo, tyto položky prodávat.


Dolarové obchody nejsou žádné butiky, ale ani nezapříčiňují chudobu, strádání produkující pekelné díry, jak tvrdí jejich kritikové. V mnoha městských komunitách jsou to místa, kde si chudí lidé můžou koupit potřeby a slušné jídlo a občerstvení. Ve venkovských oblastech a malých městech tyto obchody znamenají, že lidé nemusí jezdit na dlouhé vzdálenosti, aby nakoupili to, co potřebují. Jinak řečeno, tyto obchody slouží své zákaznické klientele dobře, ale nejde zde o zákaznickou klientelu elitních žurnalistů a politiků.

 

Poznámka překladatele:
(1) Wal-Mart anebo Costco dosahují zřejmě větších úspor z rozsahu než dolarové obchody. Navíc podnikání ve vnitřních městech obydlených barevnými ve skutečnosti vede k nárůstu nákladů ve formě ohrožení větší kriminalitou, což řadu podnikatelů odrazuje od působení v takovýchto oblastech.