Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náš monetární systém favorizuje bohaté a škodí chudým

10. 8. 2016

[Vyšlo na Mises.org, 24. VII. 2016, zdroj zde]

Rozhovor s dr. P. Bagusem o jeho nové knize a o tom, jak jisté politicky vlivné skupiny benefitují z našeho moderního peněžního systému.

Mises Institut (dále jen MI): Ve vaši nové knize tvrdíte, že náš ekonomický systém zvyšuje nerovnosti v bohatství tím, že favorizuje bohaté. Můžete stručně shrnout, co tím myslíte?

Philipp Bagus (dále jen PB): Vždy když vznikají nové peníze, vzniká redistribuce, která je příznivá těm, kteří obdrží nové peníze a utratí je v době, kdy jsou ceny původní, ještě nízké, a která je ke škodě těm, kteří obdrží nové peníze později a vidí ceny růst rychleji, než roste jejich příjem. V našem systému neplnohodnotných peněz (fiat money) mohou být a jsou nové peníze produkovány téměř za nulové náklady. Ti účastníci, kteří jsou v té pozici, že obdrží nové peníze jako první, mají výhodu. Mezi těmito je vláda a finanční systém. Nové peníze jsou obvykle uvedeny na trh ve formě půjček. Ti, kdo obdrží vyšší procento těchto půjček, profitují na účet těch, kteří je neobdrží. Super bohatí mají v tomto ohledu výhodu. Mají lehčí přístup k novým penězům produkovaným bankovním systémem ve formě půjček, protože mohou nabídnout kolaterál. Mohou nabídnout nemovitosti jako kolaterál za nové půjčky, užívajíce tyto půjčky k nákupu ještě více nemovitostí nebo akcií, zvedajíce tak ceny. Chudý člověk má více těžkostí při získávání půjčky v normálních časech, protože nevlastní aktiva. Jen v nebezpečných časech bublin se lehce a levně dostane k půjčkám [například hypoteční úvěry se běžně dávají na 60 až 70 % ceny kupované nemovitosti, v časech boomu je to, ale klidně i na 90 někdy i 100 % ceny nemovitosti, pozn. překladatele]. Tak někdo jako George Soros může lehce zavolat svému bankéři a dostat okamžitě půjčku milion dolarů k nákupu aktiv. Chudý člověk nebo i člověk ze středních vrstev nedostane tuto půjčku ve výši milionu dolarů tak lehce, zvláště když sleduje, jak ceny aktiv rostou a činí ho relativně chudším. Tak náš systém neplnohodnotných peněz je jedním často opomíjeným důvodem pro růst nerovnosti v bohatství.

MI: Jak všichni víme, pokud nejste již bohatý, je těžké vytvořit bohatství i když pečlivě spoříte mnoho peněz. Co je s naším dnešním ekonomickým systémem, že to činí tak těžkým?

PB: Pokud si uložíte dnes hotovost, vaše úspory budou rozrušeny cenovou inflací. Ceny aktiv rostly v minulosti relativně více než příjmy. To znamená, že se stává stále těžším nákup standartního domu se standartním příjmem. Peněžní systém pohání lidi k jejich zadlužování v raném věku jejich života kvůli nákupu domu. Dům roste na hodnotě a dluh je rozrušován cenovou inflací. Spoření v hotovosti [anebo i na běžném, spořícím nebo termínovaném účtu v bance, pozn. překladatele] po dobu 10 nebo 20 let za účelem nákupu domu v našem peněžním systému, který znamená trvalý a relativně silný nárůst měnové zásoby, není nejchytřejší cestou. Věci by byly jiné a v některém smyslu jednoduší za čistého zlatého standartu.

MI: Naznačil jste, že bez systému neplnohodnotných peněz by bylo mnohem těžší pro bohaté zůstat bohatými než za současného měnového systému. Co tím myslíte?

PB: No, bohatí lidé mají lehčí přístup a lepší konexe k bankovnímu systému, kde vznikají nové peníze, jednoduše proto, že jsou bohatými a mají aktiva. Podobné je to s obchodními společnostmi. Zavedené a velké společnosti, které vlastní nemovitosti a jiná aktiva budou získávat relativně lehčeji a levněji nové peníze, než malí nováčci. Jestliže jste bohatý a vlastníte část zavedené společnosti s dobrým napojením na finanční trhy a bankovní systém, máte díky systému neplnohodnotných peněz výhodu vůči svým potenciálním konkurentům, kteří ohrožují vaši pozici. V našem systému, abych zůstal bohatý, se stává důležitějším míti rychlý a lehký přístup k novým penězům, a stává se méně důležitým býti inovativní a uspokojovat přání zákazníků lepšími a levnějšími metodami. Ti co sedí na vejcích, jsou vědomě podporováni systémem neplnohodnotných peněz. Za čistého zlatého standartu by takováto umělá ochrana zmizela.

MI: Jaký by měl být praktický způsob, který by začal se zrušením stávajícícho systému?

PB: Tento systém zůstane zachován, protože lidé nerozumí jeho zhoubným a ničivým důsledkům jako je neférová redistribuce, hospodářské cykly, chudoba, větší vláda, morální úpadek a tak dále. Ve snaze zrušit tento systém musíme o tom všem přesvědčit lidi. Problémem zde je, že náš peněžní systém a monetární teorie je dosti komplexní. Člověk by to musel vysvětlit jednoduchým a atraktivním způsobem, tak aby každý problému mohl porozumět po lopatě. To je důvod proč Andreas Marquart a já jsme napsali naši novou knihu, která vysvětluje problémy systému v provokativní a lehce pochopitelné formě. Tak by nejpraktičtějším krokem ke zrušení systému bylo šíření tohoto poselství. Jakmile uspějeme a kritická masa bude sdílet náš pohled na systém neplnohodnotných peněz, rozpadne se tento sám o sobě a bude simultánně nahrazen soukromými alternativami.

MI: Ale i na svobodném trhu bude nerovnost v příjmech?

PB: Ano, máte pravdu. Měli bychom rozlišovat mezi morálně spravedlivou a nespravedlivou nerovností. Když se někdo stane bohatým, protože je produktivní a uspokojuje přání lidí levnějším a lepším způsobem než jeho konkurenti, měli bychom mu tleskat. Výsledná příjmová nerovnost je ospravedlnitelná. Problém vzniká, když někdo získává příjem skrze vládní intervence jako licence, jiné regulace nebo jednoduše skrze transfery daní. Výsledná příjmová nerovnost je neospravedlnitelná. Zbohatnout na útraty jiných díky využívání systému neplnohodnotných peněz, který představuje vládní monopol a bankovní privilegia, je nespravedlivé.