Jdi na obsah Jdi na menu
 


Libertariánské otevřené hranice: Oxymoron v teorii a praxi

6. 12. 2018

[Autor: Bionic Mosquito. Vyšlo dne 14.V.2016]


Politika otevřených hranic Angely Merkelové pokračuje v přinášení ovoce k destruování otevřených hranic jakožto libertariánského konceptu. Ale předtím než přistoupím k „praxi“, reviduji „teorii“.


Teorie
V libertariánské teorii není žádného „státu“. Jediné „hranice“ jsou hranice, které oddělují soukromé vlastnictví, jednu soukromě vlastněnou parcelu od druhé. Libertariánská teorie neuznává otevřené hranice, pokud jde o soukromé vlastnictví. Vlastnictví je soukromé a vylučující. Je vaše vlastnictví otevřeno komukoliv, kdo chce na něj vstoupit? No, to neznamená, že „uzavřené“ je jedinou zbylou možností. Je vaše vlastnictví uzavřeno všem? Přístup ke vlastnictví je řízen. To není jenom perfektně kompatibilní s libertariánskou teorií, to je jediná akceptovatelná aplikace libertariánské teorie (Jestliže si majitel majetku vybere, aby jeho hranice byly „otevřené“, pořád ovládá své hranice.) 


Co majetek, který nikdo nevlastní? Zajisté je toto vlastnictví dostupné pro kohokoliv, kdo je nárokuje, dle zvyků (nazývejme je právo, regule, jakkoliv – ale neomezujme to výhradně jen na homesteading) daného regionu, a jestliže mu majitelé majetku mezi jeho individuálním majetkem a nevlastněným majetkem dovolí cestovat k nevlastněnému majetku. Tak, tolik tedy teorie: hranice jsou řízené, ne otevřené. Z definice nevlastněná půda je půda bez hranic – něco co je bez hranic, nemůže míti z definice otevřené hranice. Je to přece již otevřené.


Praxe
Nyní k německému dárečku, který dále rozdává. Vzpomínáte si, že Merkelová řekla, že všichni jsou vítáni, nezastavila je, nikoho se neptala (od té doby udělala mírný krok zpět, většinou tím, že se schovává za Rakušany a jiné, ale názorná lekce zůstává). Nemůžete mít něco více otevřené než je tato situace. Jak si doposud vede? Německá vláda očekává, že utratí okolo 93,6 miliard euro do konce roku 2020 na náklady stran uprchlické krize…To nezní moc libertariánsky. Report říká, že 25,7 miliard euro bude potřeba pro podporu v nezaměstnanosti, podporu bydlení a jiné sociální dávky pro uznané žadatele o azyl do konce roku 2020.


„Teď si autore stěžuješ stran vládních výdajů – s těmi je nakládáno podle jejich uvážení a ne na vrub uprchlíků. Konec konců místní Němci dostanou podobnou podporu.“ Slyšíte, jak nelibertariánsky tohle zní? Ale dobře, budu skákat podle této písničky. Dalších 5,7 miliard euro bude potřeba pro jazykové kurzy a 4,6 miliard eur bude potřeba pro opatření, která pomáhají uprchlíkům ve shánění pracovního místa, sečteno. Jazykové kurzy? Ty nejsou pro Němce nutné – když tito německy již mluví. Pomoc pro získávání pracovního místa – není to to, co německé školy a jejich propracované učňovské programy již zajišťují? Ne, v praxi není na otevřených hranicích nic libertariánského.


Nyní slyším Waltera Blocka: „autore, vláda nevlastní žádnou půdu. Co když uprchlíci odejdou do pouští anebo na vrcholky hor?“ To zní dobře v teorii. Co ale v praxi? Máme zde některé problémy s touto teorií. Za prvé, pokud je pravda, že vláda nevlastní půdu, neznamená to, že půdu nevlastní nikdo. Dokonce i vládou kontrolovaná půda má svoje pracovníky, kteří se jí věnují – pracovníky placené daňovými plátci dané země. Jsou to tito daňoví plátci, kterým tato půda přísluší – žádá Ragnar Danneskjöld. Nelíbí se vám to? Potom zkusme toto: imigranti se nestěhují na vrcholky Alp, neprotloukají se směrem k severnímu polárnímu kruhu. Přemísťují se do měst, rozvinutých oblastí země, užívajíce zdrojů, které budete platit, ať chcete anebo nechcete. Imigranté stěhující se do pouští anebo na vrcholky hor, aby si zde vydobyli prostředky na nezávislý život v novém světě, mohou být v pořádku z pohledu libertariánské teorie; v praxi se to ovšem neděje. Těch 100 miliard eur, které se Německo chystá utratit, je 100 miliard eur, které nebudou moci být utraceny jinak.


Závěr
Otevřené hranice jsou špatnou libertariánskou teorií a mohou být implementovány v praxi jen iniciováním násilné agrese. Jakmile obhájci otevřených hranic toto rozpoznají a akceptují, pravděpodobně se může dialog ohledně tohoto předmětu konečně pohnout směrem k nějakým smysluplnějším závěrům. V tomto světě je nutné zahrnout do diskusí nějaké koncepty, které libertariánská teorie přímo neřeší. Toto je jedno z témat, kde to platí.