Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Vyšlo v Los Angeles Times, 10. března 1991. Překlad T. Macháček]

Pokud nabídnete malému chlapci jednu sladkost dnes nebo deset zítra, tak si vybere tu jednu. To proto, že děti mají, jak ekonomové říkají, "vysoké časové preference". Chtějí to a chtějí to nyní. Budoucnost je zahalena mlhou.

Trestání dětí musí vzít toto v potaz. Jedno pořádné plácnutí na zadek může mít efekt. Hrozba žádné televize celý příští rok mít efekt nebude. 

Toto se mění s tím, jak stárneme. Více o budoucnosti přemýšlíme a více se o ni staráme. Vlastně je to samotné jádro procesu dospívání. Plánujeme, šetříme, investujeme a odkládáme dnešní uspokojení na zítra. 

Ale, jak poukázal ekonom Murray N. Rothbard, pouliční zločinci mají časové preference rozmazlených dětí. Vyhlídka strávení příštích dvanácti měsíců za mřížemi na ně nemá v podstatě žádný účinek. 

Ještě v padesátých letech - když pouliční zločin v Americe ještě nebyl tak nekontrolovatelný - policie vždy operovala na tomto principu: Nezávisle na rozmarech soudního systému, lupič nebo násilník věděl, že čelí bití - přiměřenému provinění a viníkovi - v zadní části antonu, možná s opakovaným provedením na stanici. Výsledkem bylo, že zločinci se policajtů báli a naše ulice byly bezpečné. 

Dnešní zločinci vědí, že pravděpodobně nebudou ani usvědčeni. A pokud ano, tak čelí jen krátkému trestu - někdy v budoucnu. Výsledkem je městský teror, ačkoliv jsou nám jen zřídka ukazovány videa okrádaných seniorů, znásilněných žen, gangů střílejících náhodné řidiče, či prodavačů s proříznutými hrdly.

Co však vidíme, znovu a znovu, je nahrávka nějakých poldů z Los Angeles, jak dávají co proto bývalému trestanci. Není to příjemný pohled, samozřejmě. To ani operace nádoru.

Uhodili jej až příliš mnohokrát? Jistě, ale o to tady nejde. Jde o bezpečné ulice versus městský teror a o to, proč jsme se posunuli z prvního k tomu druhému. 

Levičáci mluví o zákazu zbraní. Jako libertarián nemohu souhlasit. Začínám se ale sám sebe ptát, co s video kamerami?