Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 4. 2017

Ex Československo od M. N. Rothbarda

[Autor: M. N. Rothbard, září 1992, Rothbard-Rockwell Report]

 

My zde na Rothbard Rockwell Reportu jsme byli mezi prvními, kdo vítal rozpad nelegitimního výplodu Versaillského míru: "země" nazývané Jugoslávie. Vrozená lež o této zemi je nyní odkryta před světem a falešný "národ" Jugoslávci se navěky poroučí. Nyní musíme přidat ještě jednu hosanu: hrozící kolaps jiného groteskního produktu versaillské tyranie: "národ" Československý.

 

Tento "národ" byl vždycky milován ve vážených kruzích, v New York Times, v Radě zahraničních věcí (Council of Foregin Relations - CFR), mezi všemi správně smýšlejícími a kariéristy, všemi certifikovanými experty, kteří se pohybují tam a zpět z CFR do státního oddělení do různých zahraničních politických think-thanků! Ve Versailles Angličané, Francouzi a Wilsonova administrativa zřídila falešný "národ" Československý, vykřesaný z porážky Německa a Rakousko-Uherska v 1. světové válce. A podobně jako Jugoslávie byla maskou pro srbskou tyranii nad etnickými národnostmi, tak Československo bylo krytem pro despotismus Čechů nad jinými národy v této oblasti: zvláště nad sudetskými Němci, Poláky v oblasti Těšína, Maďary na jižním Slovensku, Rusíny na východním konci (aktuálně západní Ukrajina) a zejména nad Slováky na východě země, západně od rusínského konce.

 

Rozdíl je, že Srbové nebyli nikdy tak neuvěřitelně oblíbeni v New York Times, CFR a u jiných, tak jako Češi a jejich prakticky kanonizovaný vůdce Prof. Tomáš G. Masaryk. A právě jako Chorvaté toužící po nezávislosti a svobodě na srbském útlaku byli (a stále jsou) označováni v západním tisku sloužícím establishmentu jako "nacisté", tak Slováci toužící po nezávislosti a uniknutí z dosahu Čechů byly napadáni podobně [nicméně během 2. světové války ovšem někteří Chorvaté a Slováci skutečně s nacionálním socialismem sympatizovali, oba dva režimy patřily ve vztahu k některým menšinám k těm nejukrutnějším, pozn. překladatele].

 

Byly zde i jiné podobnosti. Zatímco Češi jsou částečně protestanti, částečně katolíci a částečně sekularizovaní, co se týká jejich starých vládních elit, Slováci jsou pevní katolíci - tak jako jsou Chorvaté [ve skutečnosti mezi Slováky byli a jsou i protestanté, kteří byli obecně také více pro českoslovenští, pozn. překladatele]. Když Německo během druhé světové války okupovalo tyto země, poskytlo nezávislost Slovensku pod vedením preláta Tisa, stejně jako to udělali s chorvatským ustašovským režimem. Oba malé státy byly kvazi-loutkami Němců, ačkoliv Tiso byl na nacistech daleko více nezávislý. V obou případech Němci nevěřili Srbům ani Čechům, a proto je drželi pod protektoráty nebo pod přímou okupací.

 

Po druhé světové válce sovětská okupace vyhnala sudetské Němce na způsob kvazi-genocidy [ve skutečnosti šlo o českou a slovenskou akci posvěcenou Spojenci jako celek a nikoliv posvěcenou jen Sověty, pozn. překladatele]; Polsko si podrželo (polský) Těšín; Rusíni byli rozumně [to je otázka: nevíme, kolik jich pro toto řešení bylo; každopádně na počátku 90. let se někteří z nich domáhali neúspěšně větší autonomie, pozn. překladatele] připojeni k sovětské Ukrajině. To ponechalo Čechy, Slováky a některé Maďary pod pokračující dominanci Čechů za komunismu [většinu času tomu tak bylo, ale faktem také je, že ke konci komunismu bylo mezi vládními představiteli mnohem více Slováků než by odpovídalo zastoupení v populaci ČSSR; viz hesla "Šestá vláda Lubomíra Štrougala" a "Pátá vláda Lubomíra Štrougala" na české wikipedii, rovněž presidentem ČSSR byl Slovák, pozn. překladatele].

 

Nyní však s kolapsem komunismu a příchodem národní svobody, Slováci dlouhodobě požadují svobodu na české vládě; taková trivialita jako změna jména státu tak, aby zahrnoval pomlčku; „Česko-Slovensko", sotva může dosti uspokojovat žádosti Slováků.

 

Rozdíl je, že Češi nejsou Srbové, a také, že Češi mají pravděpodobně opravdu nejryzejší pro tržní vládu v celé východní Evropě; proto Češi se smyslem pro spravedlnost a prostou velkomyslností nastavují příklad pro všechny takové etnické zápasy, berouce národní sebeurčení seriosně a souhlasí smutně, ale s respektem k slovenským přáním odejít [někteří Češi secesi Slovenska podporovali s poukazem na hospodářské transfery, které z Českých zemí na Slovensko proudily během komunismu, jakožto oficiální politika vyrovnávání životní úrovně v rámci ČSSR, pozn. překladatele]. Proč nenechat secesionisty jíti: kéž by každý pokus o secesi, včetně secese Jihu roku 1861, proběhly stejným způsobem!

 

Tak, sbohem Československo, že ti to tak dlouho trvalo? Vítejte do rodiny národů Slováci a Češi!