Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Autor: Ralph Raico. Vyšlo na webu Mises.org dne 27. III. 2025, jakožto výňatek z Raicovy knihy „The Struggle for Liberty: A Libertarian History of Politics Thought“] 

No, první věc, kterou řekneme o klasickém liberalismu je, že vyrostl v Evropě, přesněji v západním křesťanství. Je to Evropa, která v té či oné době vyrostla ve společenství s římským papežem, a tak jsou historie Evropy a historie klasického liberalismu úzce propojeny. Otázka, proč to byl tento případ, dala vyrůst rozsáhlé literatuře. Tento přístup k hledání toho, proč Evropa byla jiná, proč se stala tak osobitou, je někdy nazýván institucionálním přístupem ekonomických historiků. Tento jev by mohl být nazván „evropským zázrakem“, podle názvu jedné knihy jednoho z hlavních autorů tohoto přístupu, E. L. Jonese, australského ekonomického historika. (1) Řečený zázrak se skládá z jednoduchého, ale důležitého faktu: bylo to Evropě, kde lidé začali po delší časový úsek prvně dosahovat hospodářského růstu v přepočtu na hlavu. Tímto způsobem evropská společnost unikla malthusiánské pasti a to umožnilo novým desítkám milionů lidí – stovkám milionů lidí – přežít a umožnilo to populaci jakožto celku uniknout beznadějné mizérii, která byla osudem pro velkou část lidské rasy v dřívějších dobách. Otázka je, proč Evropa? Proč se Evropa tímto způsobem oddělila od jiných velkých civilizací: Číny, Indie, islámské civilizace a tak podobně? Roli hráli bez pochyby geografické faktory, ale myslím si, že von Mises položil svůj prst na důležitou skutečnost, když napsal následující: „Východ postrádal prvotní předpoklad, myšlenku svobody od státu. Východ nikdy nezvedl prapor svobody, nikdy se nepokoušel zdůrazňovat práva jednotlivce proti moci a vládcům. Nikdy nevolal k zodpovědnosti arbitrární rozhodování vládců. A především, nikdy neustavil právní rámec, který by chránil majetek soukromých občanů proti jeho konfiskaci ze strany tyranů.“ (2)

Mises nebyl primárně historikem. Z mého pohledu, na základě toho, co vím, byl největším ekonomem 20. věku. Na druhou stranu, měl schopnost ukázat prstem na řešení některých historických problémů způsobem, kterým to jiní profesionální historici nebyli schopni udělat. Uvidíme to v případě podobné věci, když se budeme později zabývat průmyslovou revolucí [tato část není součástí tohoto překladu, pozn. překladatele]. No, otázka tu pořád je, proč byla Evropa v takovéto pozici? No, jedním z autorů této institucionální školy myšlení – je to mezinárodní hnutí: Američané, Britové, Francouzi nebo Australané – je Jean Baechler z Paříže. Baechlerova pionýrský práce  to trefně vyjadřuje, když říká: „První podmínkou maximalizace ekonomické efektivnosti je osvobození společnosti, co se týká státu. Rozšíření kapitalismu vděčí za svůj původ a důvod politické anarchii.“ (3) 

Vidíme, co to znamená. Mezi jinými, kdo toto rozvinul, byl Douglass North, který získal cenu ve jménu Nobela za ekonomii za svoji práci v oboru ekonomické historie. North napsal: „Byl to přesně zásadní nedostatek politického řádu ve velkém měřítku, který vytvořil prostředí pro ekonomický růst a lidskou svobodu“ v Evropě. (4) No, tento institucionální přístup byl nastíněn Johnem Hicksem v pozdních 60. let 20. století, nositelem ceny ve jménu Nobela za ekonomii. Ale základy tohoto pohledu byly načrtnuty velkým ekonomickým historikem – dříve působícím na Harvardu – Davidem Landesem, který mimochodem není nijak velkým klasickým liberálem. Ale je dobrým historikem, v knize, kterou nazval „The Unbound Prometheus“. Landes říká: „Byly zde dva faktory, které Evropu oddělily od zbytku světa, rozsah a efektivita soukromého podnikání a vysoké hodnocení racionálního zacházení s lidmi a přírodou… Role soukromého podnikání na Západě je pravděpodobně unikátní, více než jiné faktory, které učinily svět moderním. (5)

No, proč zde byl prostor a volnost pro soukromé podnikání? Landes také poukazuje na radikální decentralizaci Evropy, na to co Baechler nazýval politickou anarchií, a to je to, co Landes píše: „Kvůli této rozhodující roli v souvislosti s vícero konkurenčními politikami (v kontrastu s říšemi orientu a antického světa) se soukromé podnikání na Západě vyznačovalo politickou a společenskou vitalitou, která neměla obdoby.“ (6)

No, samozřejmě nebyl to lineární pokrok k jistému druhu libertariánské utopie. Nicméně, hovoříme tu relativně a v kontrastu s jinými civilizacemi. Což mějme na paměti. Je zde radikální decentralizace založená na vícero konkurenčních politikách. Baechler, stejně jako ostatní mohl docela dobře napsat, říci, že jde o klíčovou ne-událost evropské historie. Po pádu Říma nebyla v Evropě schopná vyrůst žádná říše, aby ustavila svoji hegemonii nad kontinentem. Nebyla zde žádná universální říše, ačkoliv z času na čas zde o ni byly pokusy. Místo toho se Evropa vyvinula do mosaiky království, knížectví, městských států, církevních domén a jiných politických entit. V rámci tohoto systému bylo pro knížete vysoce nerozvážným porušit právo na majetek způsobem, který byl obvyklý všude jinde na světě. A tito autoři – opět to chci zdůraznit – nejsou z větší části „doktrináři,“ pokud to chcete takto nazývat, co se týká z větší části libertariánství anebo svobodného trhu. Jsou jednoduše velmi dobrými historiky a hovoří o běžném chování států, které je založeno na predátorském zdanění a trvalé konfiskaci. Státy během historie jednaly tak, jak to dělá mafie v některých čtvrtích: vyberou si velmi často někoho, kdo vyrostl nad ostatní, někoho kdo má větší majetek – úspěšného doktora anebo malého podnikatele – a potom ho začínají vyvlastňovat. To je to, co státy typicky v historii dělaly: konfiskace a predátorské zdanění. Státy aplikují zdanění obětí v takovém stupni v jakém je to jen možné. Někdy, jako v případě pozdní Římské říše, jde zdanění i za to, co je přirozené, racionální z pohledu predátorského státu. Oběti kvůli rozsáhlému zdanění nebo regulaci a inflaci umírají. 

Co s tím má, co společného dělat decentralizace Evropy? Vytvořila nezbytné podmínky pro to, co nazýváme evropským zázrakem a co je možností úniku – termín používaný zmíněnými učenci. Pro příklad, předpokládejte, že jste úspěšný podnikatel v Antverpách anebo Amsterodamu a předpokládejme, že jste utlačován státem a stát zkonfiskoval nebo velmi zdanil vaše vlastnictví. V západní Evropě jste mohli „volit exit“. Mohli jste zvolit exit (odchod) bez toho, abyste opustili kulturní oblast křesťanské Evropy. Nemuseli jste odejít do zcela jiné civilizace. Mohli jste odejít přes Severní moře do Anglie, mohli jste plout dolů po řece Rýn do arcibiskupského Kolína nad Rýnem. Tato možnost exitu se držela mezi italskými městskými státy. Bylo velmi jednoduché přejít z jednoho státu do druhého v závislosti na tom, jak se k vám tamější stát choval. To neplatilo v každém případě, ale šlo o trvalý faktor a možnost exitu vytvořila omezení toho, co stát mohl dělat svým produktivním občanům. 

No, tento příběh jde nazpět do historie po mnoho staletí. Jde nazpět do středověku a mimochodem, tato historická interpretace, kterou vám tu podávám, byla také základem pro práci jiných vědců. Velký Peter Bauer, pro příklad, ve své práci o ekonomickém rozvoji Evropy, v porovnání s rozvojem třetího světa, jednoduše předkládá tuto základní interpretaci proč Evropa zbohatla. (7) Paul Kennedy z Yaleho university, v knize o vzestupu a úpadku velkých říší, předkládá tuto interpretaci. (8) Nebo William McNeill z Chicaga a jeho systematické práce o evropské historii tuto interpretaci předkládá, jakožto správnou interpretaci. (9) A Peter Bauer řekl v jedné ze svých esejí, že tento ekonomický rozvoj jde nazpět přinejmenším o sedm osm století, to znamená do prostředka středověku. Tak se musíme na středověk trochu podívat, abychom vysvětlili proč byla Evropa jiná. Ve skutečnosti je to středověk, kdy to co nazýváme Evropou – ne geografický kontinent, ale Evropa, civilizace – vzniklo.

Zde je mnoho důležitých faktorů. Feudalismus – tj. evropská verze feudalismu – hrál také nějakou roli. V Rusku, pro příklad byla šlechta; nicméně, byla založena na státem jmenovaných knížatech, arciknížatech, hrabatech atd. V Evropě byl feudalismus založen na smluvním vztahu mezi mocnými pány a králem – na smlouvě; tj. byly zde závazky a povinnosti na obou stranách. Již v té době byly uvaleny nějaké limity na to, co mohli knížata a králově dělat. V rámci svých oblastí vlivu, které byly navíc oblastmi vlivu relativně malými, zde byly často zápasy o moc, a to vedlo k nárůstu zvláštních evropských institucí. Opět, to bylo něco z toho, co učinilo Evropu jinou. 

Byly zde zastupitelské sbory, které zastupovaly daňové poplatníky, které v jiných civilizacích neexistovaly. Byly to parlamenty. Ve Francii Generální stavy nebo provincionální stavy. V Kastilii byly Generální cortesy. Tyto sbory existovaly po celé Evropě. Nebyla zde, myslím, žádná oblast v Evropě, která by neměla takové zastupitelské parlamentní těleso. Jistě je měly různé části Dolních zemí (dnes Belgie a Nizozemí); také Skandinávie. Kastilie měla cortesy, jak jsem již zmínil, ale byly zde také cortesy v Aragonii. Byl zde parlament na Sicílii, v Neapolsku a v německých zemích a v Uhersku a Polsku. 

Knížata  často zjistila, že jejich ruce jsou spoutané chartami práv, které byly nuceny garantovat svým poddaným. Magna Charta Libertatum je nejznámější z nich, ale je zde podobný, slavný dokument, zvaný Blijde Inkomst (1356), který každý vládce toho, co je dnes Belgií a Nizozemím musel odsouhlasit při svém nástupu k moci. Tato listina stanovila, že žádné nové daně nebudou uvaleny bez souhlasu různých stavů z různých částí toho, co je dnes Belgií a Nizozemím.  Neměla být v těchto oblastech zavedena žádná nová cla v rozporu s tradicí; neměli zde být žádní cizí držitelé úřadů a tak podobně. Jinými slovy, máme pro velmi důležitou oblast Dolních zemí něco podobného Magně Chartě Libertatum. 

No, pravděpodobně významnější než jiné věci v osobitém vývoji Evropy, byla existence mocné mezinárodní církve, jejíž zájmy nebyly shodné nebo často nebyly kompatibilní se zájmy států. Lord Acton (1834-1902), který byl katolíkem, toto zdůrazňoval, ale to není tak, že musíte být katolíkem, abyste s tím souhlasili. Otázkou tu je, co je vlastně historický pokrok. Můžete býti volnomyšlenkářem, můžete býti protestantem a je skutečným faktem, že dnes existují vzdělanci, kteří nejsou vůbec křesťané, ale domnívají se, že role katolické církve byla zásadní. Věci jsou jiné, když hovoříme o poreformační církvi anebo zvláště o církvi v období po Francouzské revoluci. V tomto posledním případě zjistíte, že stav v jakém je církev se přibližuje státu – přibližuje se blíže zvláště ke katolickým vládcům a církev a stát využívají jeden druhého.  

Poznámky:
(1) Viz Jones, The European Miracle: Environments, Economies and Geopolitics in the History of Europe and Asia (Cambridge: Cambridge University Press, 2003), str. 118
(2) Ludwig von Mises, Money, Method, and the Market Process (Norwell, MA: Kluwer Academic Publishers, 1990), str. 311.
(3) Jean Baechler, The Origins of Capitalism, překlad Barry Cooper (Oxford: Blackwell, 1975), str. 77, 113.
(4) Douglass North, “The Rise of the Western World,” in Political Competition, Innovation and Growth: A Historical Analysis, ed. Peter Bernholz, Manfred E. Streit a Roland Vaube (Heidelberg: Springer, 1998), str. 22
(5) David Landes, The Unbound Prometheus: Technological Change and Industrial Development in Western Europe from 1750 to the Present (Cambridge: Cambridge University Press, 1969), str. 15.
(6) Ibid.
(7) P.T. Bauer, From Subsistence to Exchange and Other Essays (Princeton, NJ: Princeton University Press, 2000).
(8) Paul Kennedy, The Rise and Fall of the Great Powers: Economic Change and Military Conflict from 1500 to 2000 (New York: Vintage, 1987).
(9) William McNeill, The Pursuit of Power: Technology, Armed Forces and Society since A.D. 1000 (Chicago: University of Chicago Press, 1982).
(10) Bauer, Dissent on Development (Cambridge, MA: Harvard University Press, 1976), str. 277, 299–302. Bauer na několika příkladech upozorňuje na to, že rozdílnosti v ekonomickém rozvoji mezi západní Evropou a ostatními regiony začínají ve středověku. Toto urychlení ekonomického vývoje ve středověké Evropě poskytuje vhled do moderní ekonomie a Bauer uzavírá, že „znalost hospodářských dějin Evropy a Středomoří od středověku, pomáhá v porozumění společenské a ekonomické transformace v mnoha částech současného světa“ (str. 277).