Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anarchokapitalistické právo

3. 5. 2019
[Autor Martin Štěpaník]
 
Anarchokapitalismus a i libertarianismus nepřitahují mnoho právníků. Málo se ví, že naprostá většina právníků jsou právními pozitivisty (tj. něco jako právní socialisté), kteří velmi zjednodušeně zastávají názor, že existuje pouze státem vytvořené právo (tj. zejména státní zákony vytvořené legislativou), a jen málo jich je stoupenců přirozenoprávní teorie práva (tj. něco jako právní libertariáni), kteří zastávají názor, že existuje nejen právo, které libovolně vytvářejí lidé prostřednictvím státu, ale že existuje i právo, které není lidským výtvorem, které je nezávislé na lidské vůli a nezměnitelné, které platí bezpodmínečně vždy a všude (tj. že právo nejsou jen lidmi vytvořené zákony), přičemž toto přirozené právo lze poznat rozumem. 1) 
 
A) Přirozené právo obecně
„Pojem přirozené právo vznikl ve starověkém římském právu a je mnohoznačný, zpravidla označuje souhrn určitých právních principů nebo obecných právních norem, které vycházejí z člověka a jeho přirozenosti (latinsky ius naturale), rozumu (ius rationale) nebo jako výraz božího záměru, boží vůle (ius divinum, lex aeterna).“ 2) 
 
„Proč se výše popsanému konceptu práva říká právo přirozené, je otázka spíše filosofická. Někteří tvrdí, že je máme všichni pevně zakódované v mozku (protože jde o vlastnická práva a vlastnit věci je pro lidi přirozené), či že je dáno od Boha. Dle mého názoru je však důležitější to, že se jedná o právo morální, etické, konzistentní a nearbitrární (platící pro všechny stejně).“ 3) 
 
Přirozené právo (ius naturale) tedy znamená právo nepsané, věčné, univerzální a nezávislé na státu, jehož podstatou je obecná rovnost všech lidí a nediskriminace žádné lidské osoby. Přirozené právo předchází pozitivní (státní) právo a je státnímu právu nadřazeno. 4) 
 
B) Anarchokapitalistické přirozené právo
Anarchokapitalistické přirozené právo vychází pouze z vlastnictví sebe sama a věcí, které si člověk přivlastnil prvotním přivlastněním nebo smlouvou. Tato teorie práva není nová. Jen polozapomenutá, znovunalezená a s jiným jménem. Každý, kdo se zajímá o historii zejména středověku, vidí anarchokapitalistickou teorii práva všude. Člověk si čte tehdejší učence jako např. Tomáše Akvinského nebo sv. Augustina a jen se diví, že tito středověcí učenci řešili stejné problémy jako dnešní anarchokapitalisté. Např. je daň loupež? 5) 
 
Anarchokapitalisté by však měli vědět více, než jen, že vlastní sami sebe a své věci. I když totiž od anarchokapitalisty uslyšíte, že vlastní sám sebe a věci, které si přivlastnil prvotním přivlastněním nebo smlouvou, málokdy tento anarchokapitalista zná přesný obsah svého vlastnického práva k jemu samému a k jeho věcem. Rovněž jsou pro něj matoucí otázky, zda existuje nadstátní právo nebo zda existuje právo i bez existence států nebo kdo určí, co je právo bez existence států, nebo kdo určí, jaké bude právo na určitém území v situaci bez států, nebo kdo určí, kdo toto právo bude vymáhat. Také se nikdy nezabýval otázkou, zda je vlastnické právo k věcem o vztahu člověka k věci, tzn. zda Robinson Crusoe na ostrově před příchodem Pátka vlastní své věci,  nebo zda vlastnické právo vzniká až uznáním vlastnického práva k věci druhým člověkem, tedy zda vlastnické právo může vzniknout až za přítomnosti minimálně dvou lidí, tj. pro Robinsona Crusoe až po příchodu Pátka, tj. zda vlastnické právo je vztah mezi dvěma lidmi a nikoliv vztah člověka k věci. A podobně.
 
„Přirozené  právo [tj. nadstátní právo nepotřebující stát ke své platnosti a účinnosti, právo poznatelné již jen rozumem] bych popsal asi takto:
 
1. Vlastnictví je vztah, který přiřazuje lidem fyzické objekty (člověk může být vlastníkem objektu). Nikdo nesmí nijak nakládat s objektem, který má vlastníka, bez jeho svolení, vyjma případů, kdy je to nutné pro nápravu situace, v níž onen vlastník sám narušil cizí vlastnictví, případně porušil smlouvu.
2. Vlastnictví lze libovolně převádět a směňovat v případě, že obě strany transakce souhlasí; transakce mohou být realizovány pomocí smluv.
3. Každý člověk vlastní sám sebe, dokud toto vlastnictví na někoho nepřevede.
4. Něco, co v danou chvíli nikdo nevlastní, může někdo začít vlastnit tím, že to začne využívat (smísí to se svou prací, tzv. homesteading, vizte dílo Johna Lockeho). Homesteading řeší problematiku prvotního přivlastnění; když něco nepatří nikomu (například nově objevená zem a podobně), může to kdokoliv získat tím, že to začne užívat jako první.“ 6) (vysvětlivky doplněny mnou)
 
Každý člověk vlastní sám sebe a fyzické objekty, které si přivlastnil prvotním přivlastním nebo smlouvou. To je objektivní fakt. Opak znamená, že člověk nevlastní sám sebe, své věci, atd. Pak je nutná otázka, kdo vlastní naše těla, naše věci? Toto intelektuální cvičení, ze kterého jasně vyplývá, že člověk vlastní své tělo a že je absurdní opak, naleznete u většiny anarchokapitalistických autorů, takže není důvod jej zde opakovat. 
 
Co je však obsahem vlastnického práva k sobě samému a k fyzickým objektům? Jaká práva a povinnosti má vlastník svého těla a fyzických objektů, které vlastní?
 
C) Obsah vlastnického práva
„Vlastnictví (dominium, proprietas) se obecně chápe jako svrchované právní panství osoby (vlastníka) nad věcí. 
 
Vlastnictví je přímým právním panstvím. Vlastník může vyloučit jakékoliv jiné působení na věc, neboť věc, která je předmětem vlastnictví, je výlučně vyhrazena jemu. Je tedy nemyslitelné, aby na věc, která je předmětem vlastnického práva, působil – kromě vlastníka – ještě někdo jiný.
 
Toto právní panství se rozpadá na řadu dílčích vlastnických práv, jejichž výkonu se vlastník nikdy nemůže trvale vzdát, aniž by pozbyl vlastnictví; může se však vzdát některých nebo všech těchto práv dočasně, např. nájemní smlouvou apod. Tímto dočasným vzdáním se jednoho nebo více těchto dílčích vlastnických práv si vlastník dobrovolně sám sobě omezuje možnost výkonu svého vlastnického práva k věci. Pokud se dočasně vzdá všech, pak vlastníkovi zbývá pouze tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas), které se však podle okolností dříve či později opět přeměňuje ve vlastnictví úplné (v této souvislosti se hovoří o elasticitě vlastnictví).
 
Jednotlivá dílčí vlastnická práva obsažená v každém vlastnickém právu k věcem obsahují následující práva, výčet není kompletní: 
 
1. Právo věc držet (ius possidendi).  
2. Právo věc užívat (ius utendi). 
3. Právo přisvojovat si plody a užitky plynoucí z věci (ius fruendi). 
4. Právo s věcí nakládat (ius disponendi). 
5. Právo věc zničit (ius abutendi). 
6. Právo věc opustit (ius dereliquendi).“ 7)
 
Výše uvedené samozřejmě platí i pro vlastnictví našich těl. Prostitutka tak pronajímá své tělo, zničení našeho těla se nazývá sebevraždou, atd.
 
Jediné omezení výkonu vlastnického práva nezávislé na vůli vlastníka z vlastnického práva vyplývá samo o sobě. Nikoho nerušit, neminem leadere, vlastník nesmí výkonem svého vlastnického práva porušit, poškodit, vlastnické právo jiného vlastníka. Od tohoto omezení vlastnického práva vyplývá zákaz útočného násilí a naopak oprávnění bránit, i násilím, porušování vlastnického práva  k našim tělům a k našim věcem třetími osobami. Zde je podstata NAPu, principu neagrese. 
 
Samozřejmě stále platí, že omezit se může vlastník sám např. smlouvou, kdy se dočasně vzdá dílčího vlastnického práva, např. nájemní nebo pracovní smlouvou.
 
Je rovněž nutné zmínit, že anarchokapitalisté i libertariáni nadužívají slovo „svoboda“, které je mnohoobsažné. Pro každého, zejména pro levičáka, znamená slovo „svoboda“ něco jiného než pro pravičáka. Anarchokapitalisté mají a měli by mít slovem „svoboda“ na mysli nerušený výkon práva užívat naše těla a naše věci za dodržení podmínky „nikoho nerušit“ jako jediného omezení výkonu vlastnického práva k našim tělům a věcem. 8) Takže žádná „svoboda vraždit“ se u anarchokapitalistů nekoná.
 
Dále je nutné zmínit slovo „právní kvalita věci“, neboli vlastnosti věci. Tak může být kvalitou pozemku skutečnost, že na něj svítí slunce, kvalitou našeho těla piha na tváři, atd. Snížení kvality věci proti vůli vlastníka je rovněž porušením vlastnického práva. U pozemků snížení kvality pozemku znamená obvykle vznik tzv. sousedských sporů.
 
Výše uvedené není mezi lidmi obvykle rozporné a většinou je i intuitivně chápáno. 
 
D) Objektivní morální systém anarchokapitalistů
Na tomto místě lze zmínit, že z výše uvedeného rovněž vyplývá objektivní morální systém anarchokapitalistů, kdy výkon vlastnického práva za předpokladu, že tento výkon neporušuje vlastnické právo jiného vlastníka, je objektivní dobro a naopak, porušování vlastnického práva jiného je objektivní zlo. Již na základě tohoto tvrzení lze uzavřít, že vražda je vždy zlo, krádež je vždy zlo, atd. a rovněž že daň je svým obsahem jen specifická forma loupeže. Výše uvedené je tedy základem pro objektivní universální morální systém anarchokapitalistů, který není lidským výtvorem, který je nezávislý na lidské vůli a který je nezměnitelný, který platí bezpodmínečně vždy, všude a pro všechny, a to již od prvního člověka, co žil na této planetě, neboť i on vlastnil své tělo a věci. Opak je absurdním tvrzením.
 
E) Aplikace anarchokapitalistického přirozeného práva 
Nyní se však dostáváme k aplikaci výše uvedeného v reálném světě. Smím nebo nesmím např. kouřit na určitém místě, kde stojím? Kdo je oprávněn stanovit na tom konkrétním místě pravidla? Mám „svobodu“ kouřit na jakémkoliv místě na světě? Nebo je podstatné, kde stojím? 
 
Proto je podstatné začít s aplikaci výše uvedeného na pozemky, a to na pozemky, které se nacházejí na území, kde neexistuje stát.
 
K pozemkům člověk nabývá vlastnické právo prvotním přivlastněním, tj. smícháním práce s půdou dle Lockea, nebo smlouvou. Jakmile člověk získá vlastnické právo prvotním přivlastněním, je první, kdo pro pozemek stanoví pravidla, kdo pro pozemek stanoví právo. Pro představu se jedná o stejné stanovení pravidel jako stanovení pravidla, zda se v bytě kouří, zda si hosté musí před vstupem do bytu zouvat boty, atd.
 
Samozřejmě si může všechna pravidla vlastník pozemku vymyslet sám, může však využít možnost použít již pravidla vymyšlená a kodifikovaná.  
 
Exkurz: Klasický příklad stanovení práva lze nalézt v Českých zemích za středověku. Tak pro města severních Čech vlastníci pozemků při jejich založení stanovili zejména Magdeburské právo, pro města jižních Čech stanovili zejména Norimberské právo. Města si dokonce i v několika případech na svých vlastnících vymohla změnu svého práva, takže si např. místo magdeburského změnili právo na norimberské. 9)  Vesnice byly buď na starém českém slovanském právě nebo na německém emfyteutickém právě, přičemž od počátku kolonizace si vesnice postupně vymohli na svých vlastnících změnu práva z českého na emfyteutické, které bylo pro sedláky (držení půdy sedláky bylo svým obsahem de facto dědičným smluvním pachtem s neměnnými podmínkami) i pro pány (vlastníky pozemků) ekonomicky výhodnější. 
 
Pokud je vlastník pozemku na pozemku sám, je stanovení pravidel nevýznamné. Vlastník pozemku je v takévém případě soudce, zákonodárce, exekutor i policajt v jedné osobě. Může si každých pět minut měnit zgruntu pravidla. Nebo svá vlastní pravidla porušovat a dávat si milost.
 
Pokud však vlastník pozemku nechce být na pozemku sám, bude si chtít pozvat hosty. S hosty je ale potíž. Nikdo nevstoupí na pozemek jiného vlastníka, aniž by věděl, co za pravidla vlastník pozemku na pozemku stanovil. Nikdo se nechce nacházet na pozemku jiného vlastníka a najednou zjistit, že vlastník má na pozemku pravidlo, že může dle své libovůle kohokoli zastřelit, takže by se nejednalo o vraždu, ale dovolené jednání. Vstupem na pozemek totiž host přijímá pravidla, která na pozemku stanovil vlastník. Stejně jako host vstupem přijímá a dodržuje pravidla, která stanovil pro byt vlastník bytu. 10) Vstupem na pozemek si tak každý host dobrovolně smluvně omezuje své vlastnické právo ke svému tělu a věcem, které vlastní a má u sebe, dle pravidel vlastníka pozemku. Host se tedy bude zajímat o znění pravidel před vstupem na pozemek. Pokud vlastník bude chtít, aby ho navšítivili hosté, bude muset stanovit taková pravidla, která budou pro hosty přijatelná. Přijatelné pro hosty však může být mnoho věcí. Zákaz kouření, povinné nošení burky, apod. Pokud se vlastník pozemku a hosté dohodnou na pravidlech na pozemku platných za trvání návštěvy, dochází k uzavření dohody, neboli smlouvy. A smlouvy se mají dodržovat, „pacta sunt servanda“. Pokud vlastník smlouvu nedodrží, mají hosté oprávnění v krajním případě použít i násilí ke své obraně.
 
Co když však vlastník pozemku potřebuje nebo si přeje, aby hosté zůstali na pozemku déle než jen na krátkou návštěvu? Co když chce, aby se na jeho pozemku usadili, pracovali, žili, zakládali rodiny? Vlastník pozemku tak v tomto případě bude muset zajistit, aby hosté chtěli na pozemku zůstat. Bude muset stanovit pravidla již v rozsahu celého právního systému, který zajistí, že lidé budou předem vědět, jaká pravidla budou na pozemku platit pro běžná jednání, jako např. práva a povinnosti hostů na pozemku, pravidla pro uzavírání smluv mezi hosty a mezi hosty a vlastníkem, pravidla pro řešení sporů, pravidla o výběru soudce, pravidla pro vymáhání práva, atd. Nikdo nevstoupí na pozemek a neusadí se na něm, nezačne do jím užívané části pozemku investovat, pokud nebude vědět, jak výše uvedené vlastník nastavil a jak výše uvedené zajistil.  
 
Exkurz: Pro České země za středověku platí, že hosti a usazení na pozemku ve vlastnictví šlechtice, tj. pána, nebo panovníka, měli jiná práva a povinnosti. Aby se člověk stal usazeným, musel slíbit slib člověčenství svému pánovi. Jedná se o komplexní smlouvu mezi hostem a pánem. Základem je stanovení práv a povinností hosta k pánovi, ale i pána k hostovi, rovněž se tím host podřizuje jurisdikci vrchnostenského soudu (osobní, místní a věcná příslušnost a rozhodné právo smluv), zároveň se tím pán zavazuje zajistit bezpečnost hosta. A mnoho dalšího. 11) Proto si ne-anarchokapitalisté mohou tropit nejapné žerty a přirovnávat anarchokapitalismus k feudalismu. Slib člověčenství však z hosta nedělal nevolníka, ani nevytvářel lenní systém mezi leníkem a vazalem. Ani jedno u nás totiž neexistovalo před rokem 1620. Druhé nevolnictví po roce 1620 je tak nevolnictvím prvním, ale o tom jindy.   
 
Z výše uvedeného plyne, že vstupem na pozemek jiného vlastníka host dobrovolně smluvně omezuje svoji svobodu, omezuje své možnosti výkonu vlastnického práva ke svému tělu a svým věcem. Prostě se v některých bytech nekouří, v některých bytech se nemusí zouvat boty, v některých bytech se nesmí mluvit o politice, atd. 
 
Každého napadne námitka, jak zajistit, aby vlastník pozemku dodržel smlouvu, kterou s každým hostem uzavřel před vstupem hosta na pozemek? Jednoduchá odpověď. Host by byl blázen, kdyby souhlasil s tím, že může na pozemek vstoupit pouze neozbrojen, bez práva nosit zbraň. A rovněž by byl blázen, kdyby souhlasil s tím, že vlastník může jednostranně stanovit pravidla nová nebo pravidla nahrazující původní pravidla po vstupu hosta na pozemek.
 
Každého rovněž napadne námitka, jak zajistit, aby vlastník nezneužil svá práva vlastníka, když se vlastník zcela jistě nebude chtít vzdát práva řešit spory, popř. delegovat souzení sporů k jím jmenovaným soudcům. Ta samá námitka platí pro zajišťování bezpečnosti, tj. k policejním službám. Argumentů je mnoho, snad postačí pro stručnost tento: Jakmile by soudci jmenovaní vlastníkem začali soudit špatně, ve prospěch vlastníka pozemku, ozbrojení hosté a usazení by opustili území vlastníka, za středověku se tomu nadávalo „zbíhání poddaných“. U policejních služeb máme na pomoc empirii, kdy v Českých zemích za středověku bezpečnost zajišťovali zejména (soukromí) rychtáři, přičemž rychta byla dědičná a zcizitelná, tj. rychtář mohl rychtu svobodně prodat. Platí pro vesnice i pro města. Rychtáře mohl nadto kdokoliv pohnat k soudu, tj. žalovat. 12) Pro města pod magdeburským právem navíc platilo ještě do začátku 17. století, že odvolací soud byl v Magdeburku, tedy ve městě, na které čeští páni a panovník neměli žádný vliv. Pro města pod norimberským právem platilo to samé do 14. století, kdy odvolací soud byl v Norimberku. 13) A tento středověký systém fungoval a fungoval dobře, což nemohli popřít ani marxističtí historici:
 
„Společenská struktura předbělohorských Čech je feudální, šlechta a velkostatek ovládají situaci a v rámci velkostatku se prosazuje robotní tendence. Ocenit však lze pozitivně celý systém předbělohorských společenských vztahů, založený na respektování zákonných pravidel veřejného života i mnoha poddanských práv. Během třicetileté války se tento systém zhroutil a tím i progresivní rysy, které v něm byly obsaženy (například ekonomická aktivita drobného statku, rozkvět poddanských městeček, zavedené úvěrové hospodářství, poměrně výhodná situace poddaných). Vítězstvím habsburského absolutismu se neprosadil historický pokrok, ale nastal všestranný sociální a politický úpadek.“ 14) 
 
Výše uvedené bylo lidem středověku, ale zejména učencům, známé. Anarchokapitalistické právo je staré. Proto museli stoupenci státu přijít s tzv. společenskou smlouvou, která dávala státu možnost zejména jednostranně měnit pravidla, tj. i tvořit pravidla nová platná pro celé území státu, a jednostranně bez souhlasu vlastníků pozemků v zemi stanovit jednostranně daně, apod. Na tato pravidla by nikdo před vstupem na pozemek nesouhlasil. Pokud by platilo, že stát si mohl i za středověku dělat, co chtěl, nemuseli by učenci přicházet s právním! odůvodněním práva státu jednostranně měnit pravidla a danit, tj. loupit své poddané, včetně danění, tj. olupování, vlastníků pozemků! Od té doby de facto stát započal s vyvlastňováním dílčích vlastnických práv obsažených ve vlastnickém právu k pozemkům, zejména však právo užívat věc (právo stanovit na pozemku pravidla).  
 
Zde stojí za to doplnit, že za účelem snížení nákladů by si sousedící vlastníci pozemků stanovili právo pro hosty i usazené stejné, rovněž by se mohli dohodnout, že soud bude pro několik sousedících vlastníků pouze jediný a že soudce mohou jmenovat většinovým hlasováním vlastníci pozemků na určitou specifickou dobu, kdy se funkce soudce stane časově omezenou, popř. že pro každý případ bude ad hoc volen soudce nový. A dělit se o náklady a výnosy ze soudní činnosti. Možností dohod vlastníků pozemků mezi sebou je možné si představit a ukázat na středověkých příkladech mnoho, bylo by to však rozsahem na samostatný článek, takže někdy jindy.
 
Nyní se však můžeme pohnout dále a můžeme odpovědět na otázku, zda smím nebo nesmím kouřit na určitém místě, kde stojím? Mohu odpovědět na otázku, kdo určuje na tom konkrétním místě pravidla. Mohu odpovědět na otázku, zda mám svobodu kouřit na jakémkoliv místě na světě. Je totiž vždy podstatné, kde stojím, kde se nacházím a kdo vlastní ten prostor, tj. kdo na něm má právo jako jediný určovat pravidla! 15)
 
Exkurz: Výše uvedené platí i pro nedávnou kauzu s Facebookem, který „vlastní virtuální prostor“. Před vstupem, při registraci, si Facebook a uživatel stanovili pravidla užívání facebooku uživatelem. Stanovili si práva a povinnosti. A Facebook smlouvu porušil. Vzhledem k tomu, že nejsme v situaci bez státu, ale pohybujeme se v jurisdikci států, musíme vzít v potaz i státní právo. Pak je návrh Václava Klause ml. naprosto v souladu s anarchokapitalismem, neboť státní právo Facebooku zakazuje libovolně měnit pravidla užívání Facebooku, zakazuje pro spotřebitele jednostranně stanovit irské soudy, atd. A to Facebook věděl již při uzavírání smlouvy. Facebook tak může být státním právem donucen k plnění smlouvy! Na tom není nic etatistického.
 
F) Závěr s nadějí nakonec
Výše uvedené je jen nástin anarchokapitalistického práva. Jak je vidět, pro pojišťovny a bezpečnostní agentury v něm není místo. Pojišťovny a bezpečnostní agentury jsou totiž jen jedna z možností, přičemž nejméně pravděpodobná, jak může vlastník pozemku zajistit bezpečnost, řešení sporů a vymáhání práva na svém pozemku. Proto je i zcela logická skepse ne-anarchokapitalistů, když jim anarchokapitalista začne přednášet o abstraktních (moderních) pojišťovnách a bezpečnostních agenturách, když navíc tito mají dnes velmi špatnou pověst. 
 
Rovněž stojí za povzdech, že současné uvažování o době u nás před rokem 1620, tj. zejména o středověku, je v mnoha případech zatíženo nynější moderní představou státu, který je vnímán jako pozitivní, dobrý, (a mnohdy) takřka jako všudypřítomná (pozitivní) hodnota, bez které by zde byla levicová anarchie. Pro středověk je pro nás (lidi moderní doby) představitelem této (naivní) myšlenky „dobrý“ král, silný tvrdý panovník vystupující proti zlé vrchnosti ochraňující své poddané. Podstatná otázka však zní: Existoval u nás (moderní) stát za středověku, tj. před rokem 1620? Nebo to byl specifický „středověký stát“? A mají moderní stát a tento „středověký stát“ vůbec něco společného? A kacířská myšlenka, kterou si však běžně pokládají zejména historici: Existoval vůbec před rokem 1620 u nás stát? 16) To jsou otázky, které by si měl pokládat i každý anarchokapitalista.
 
Všechny teoretiky anarchokapitalismu bych tedy rovněž rád vyzval, aby více studovali evropské, ale zejména středověké a české, dějiny. Pak by věděli, že např. Dušan Třeštík, jeden z našich historiků, který ale určitě o anarchokapitalismu nikdy neslyšel, o Českých zemích středověku tvrdil, že zde byla regulovaná anarchie. Regulovaná anarchie? Není to oxymóron tvrzený ne-anarchokapitalisty? Evidentně není, když si člověk načte alespoň základy našich dějin 17) a základy o učencích středověku. 18) 
 
Exkurs: Dušan Třeštík o povaze „státu“ za středověku napsal např. toto: „Můžeme o králově „dominium speciale“, o „královské komoře“, tj. zejména o pozemcích v přímém vlastnictví knížete a později krále, mluvit jako o státě, pak by to ale byl stát ve státě nebo stát v nestátě, protože České země rozhodně státem nebyly. Ostatně i „dominium speciale“ byla soukromou, neveřejnou institucí, byla nestátem v nestátě. V minulém století, tj. v 19. století, zejména před rokem 1848, tj. před zrušením poddanstní v Českých zemích, o těchto poměrech mluvilo liberální měšťanstvo jako o „pěstním právu" a o „anarchii“ a zasazovalo se o znovuzřízení (moderního) státu jako důsledně veřejné moci, která by pohltila moci soukromé, tj. především pozemkové vrchnosti, a učinila ze svých obyvatel znovu občany. Anarchie to tak docela nebyla, protože byla založena na zemském právu, které sice připouštělo v širokém rozsahu svépomoc, byla to však nanejvýše „regulovaná anarchie“. Pojem „regulovaná anarchie“ je etnology používán pro charakteristiku předstátních, kmenových forem společenského života. Ty skutečně fungovaly jako anarchie regulované právem, ovšem právem dohodnutým, ne někým stanoveným. To vše sice státem rozhodně nebylo, přesto to však obdivuhodně dobře fungovalo. Lidé se navzájem nepovraždili a žili poměrně harmonicky. Pro současnou situaci komplikované masové společnosti, dusící se pod příkrovem byrokratického státu, je to výzva. Je to dosti očividný a dosti přesvědčivý důkaz, že stát není vrcholem dějin, že může v dějinách mizet a být nahrazen něčím, co funguje jinak než byrokraticky, že tu neexistuje tlak evoluce ke stále dokonalejšímu, komplikovanějšímu a stále více všeovládajícímu státu. Pro sebe bych si z toho dovolil vyvozovat, že liberální ideál „regulované anarchie" je uskutečnitelný.“ 19) 
 
Poznámky: 
 
1) V knize The Ethics of Liberty, Rothbard prosazoval právo úplného sebevlastnictví, jako jediný princip slučitelný s morálními zásadami aplikovatelnými na každého člověka a s univerzální etikou. 
Více viz: Rothbard, M.N., The Ethics of Liberty, 2003, pp. 45 – 45.
4) Tak přirozené právo nemůže být nikdy amorální. Naopak státní zákony amorální být mohou, když jsou v rozporu s nadřazeným přirozeným právem. V tomto ohledu má přirozené právo „moral high ground“, kterým lze jakýkoliv státní zákon z hlediska objektivní morálky hodnotit. Více viz vysvětlení níže v textu.
5) Např. viz zde paper o Tomáši Akvinském a jeho pohledu na daně: https://www.marketsandmorality.com/index.php/mandm/article/viewFile/208/200.
7) Text je rozvedením nebo spíše doplněním článku o vlastnictví, dostupné zde: https://iuridictum.pecina.cz/w/Vlastnictv%C3%AD.
8) Zde čeká další článek – jak stát vyvlastňuje tato dílčí vlastnická práva. Ukusování možností vlastníka nerušeně vykonávat vlastnické právo ke svému tělu a ke svým věcem státem.
9) Více viz např.: https://magdeburg-law.com/.
10) Zde lze pro představu uvést příklad supermarketů, kdy vstupem přes turniket s vozíkem se také mění režim nakládání s věcmi, tzn. je uzavřena smlouva vstupem, kdy každý ví, že vlastnické právo k věci ve vozíku, kam si ho dává kupující, přechází na kupujíího až na kase po zaplacení a nikoliv předáním věci jako je běžné mimo supermarkety pro koupi věci. Rovněž z této smlouvy vyplývá oprávnění kupujícího s věcí ve vlastnictví prodávajícího manipulovat již před přechodem vlastnictví.
11) Více viz: Čechura, J.,  Boháčová, V.,  Kucrová, V., Sedláci si dělají, co chtějí: sborník vybraných prací profesora Jaroslava Čechury, 2012, článek Člověčenství, str. 217 a násl.
12) Proč tedy vytahovat jako argument nám vzdálený a neznámý raně středověký Island nebo Irsko, když máme soukromé policajty v Českých zemích až do začátku 17. století!
Více viz např.: Nodl, M., Šmahel, F. (edd.), Člověk českého středověku, str. 396, 457 nebo
Čechura, J., České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 196, 199.
14) prof. PhDr. Válka, J., CSc., Recenze knihy Josefa Polišenského, Třicetiletá válka a evropské krize 17. století, 1971
15) Zde je již možné jednoduše vysvětlit Hoppeho „physical removal“. Tato fráze se objevila v jeho knize „Democracy: The God That Failed" z roku 2001, ve které argumentoval, že aby bylo možno udržet libertariánský společenský řád, je nutné ty, kteří mají politické postoje neslučitelné se soukromým vlastnictvím jako demokraty a komunisty, vyhnat z pozemků ve vlastnictví libertariánů.
 
Úplný text zde: 
„In a covenant…among proprietor and community tenants for the purpose of protecting their private property, no such thing as a right to free (unlimited) speech exists, not even to unlimited speech on one’s own tenant-property. One may say innumerable things and promote almost any idea under the sun, but naturally no one is permitted to advocate ideas contrary to the very covenant of preserving and protecting private property, such as democracy and communism. There can be no tolerance toward democrats and communists in a libertarian social order. They will have to be physically separated and removed from society.“
 
Hosté ani usazení by tak samozřejmě neměli právo prosazovat a propagovat myšlenky např. demokracie a komunismu. Pokud by tento zákaz vlastníka pozemku porušili, trestem by bylo nekompromisní vyhnanství, tj. vyhoštění dle dnešního státního práva, tj. „physical removal“ z pozemku.
16) Např. Kalhous, D., České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století, I.díl, Čeleď sv. Václava, 2011, str. 10 
Je fascinující, že mediavelisté nebývají socialisty, popř. že pokud socialisty ze začátku studia jsou, rychle jimi přestávají být. V tomto ohledu doporučuji zjistit si více o historikovi Františku Grausovi, který začínal jako věřící kovaný marxista. Pro začátek o něm více viz zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Graus.
17) Pro odpůrce státu je sklenice více než napůl prázdná po většinu druhého tisíciletí. Stálá armáda byla v Českých zemích zavedena až v roce 1649, státní základní školství až v roce 1774, státní občanské právo až od roku 1811, státní policie a soudy až od roku 1848.  A teprve od roku 1654, což je ani ne 370 let, je v Českých zemích zaveden daňový systém s pravidelnými daněmi.
18) Pro stoupence rakouské ekonomické školy by tento apel neměl být proti srsti, když sami ví, že základy jejich školy byly položeny školou Salamancy ze Španělska již v 16. století.
19) PhDr. Třeštík, D.,CSc., Mysliti dějiny, 1999, Paseka, str. 98. Text je pouze nepatrně upraven, aby byl více srozumitelný  a aby navazoval na můj text výše, originál je dostupný zde: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2012/DVD012/um/32114731/Trestik__Mysliti_dejiny_1999.pdf?lang=cs;so=ka.