Tvrzení, že lež není názor by nemělo být důvodem pro trestní stíhání
V současné době často slyšíme tvrzení, že lež není názor. Zejména od té doby, co strana SPD přišla se svoji politickou reklamou (nejen) s černošským chirurgem z dovozu, který se na svoji „operaci“ vyzbrojil docela pořádným nožem. Stalo se tak kuriosně sotva den nebo dva před hrůzným činem černošského mladíka Axela Rudakubany, který se odehrál dne 29. července 2024 v anglickém městě Southport. Tento mladík zavraždil ten den tři malé dívky a tento jeho neslavný čin oblétl doslova celou Evropu. Reklama SPD nemíří přímo na černochy, ale tak nějak na migranty ze zemí třetího světa obecně. I když zejména míří na migranty černošského původu a migranty z blízkého a středního východu. V tomto článku analyzujeme tvrzení, že lež není názor a zamyslíme se, zda z něho může plynout nějaké trestní stíhání, jak předpokládají někteří uživatelé tohoto hesla.
Pokud vezmeme dané tvrzení, tak buď může být problémem lež (to se zdá pravděpodobnější na první pohled) anebo může být problémem názor (to se zdá na první pohled méně pravděpodobné, na druhý pohled tomu tak býti nemusí) anebo je problém v obojím. Věnujme se tu tedy prvně lži. Lhát se samozřejmě nemá, ale fakticky se docela běžně lže. A minimálně v případě milosrdné lži dělá velmi mnoho lidí výjimku a tvrdí, že milosrdná lež je povolenou výjimkou. Někteří zachází dokonce dále a tvrdí, že pokud se třeba nějaký pán zastavil cestou z práce domů na tři piva v hospodě a doma pak řekl své ženě, že se šel po práci projít, je to také povolené lež, protože se pak manželé nemusí třeba půl hodiny spolu hádat. Ovšem i pokud pomineme tyto případy, tak i lež nemilosrdná jako taková je hodna jen morálního odsouzení. Typicky lidé, i když jsou lží rozčileni, za ni nikoho nežalují (s výjimkou níže uvedených případů). Představa, že soud řeší případ člověka, který lhal manželce v tom, že šel na procházku ač ve skutečnosti popíjel pivo v hospodě. Anebo že by soud řešil případ výrostka, který rodičům nalhal, že se vzdělával v knihovně, zatímco čoudil někde cigáro, je docela úsměvná. Člověk, který lže, tak bývá většinou jen morálně odsouzen, případně může býti i ostrakizován, ale ne více. Pokud bývá lež trestná tak jde většinou o situace, kdy je lež přímo spojena s neoprávněným přivlastněním nějakého majetkového titulu. Kdy například někdo odebere zboží a uvede lživě, že za zboží zaplatí, ač to nemá vůbec v úmyslu. V tomto případě jde sice o lež, ale zároveň jde i o přisvojení si majetkového práva ke zboží, které nebylo zaplaceno, a kdy tedy prodejce zboží nedostal majetkový titul k nějaké sumě peněz, který mu právem náležel. A typicky se žaloba podává kvůli tomu, že odběratel zboží nezaplatil. Ještě existují lži toho typu, kdy nějaká osoba někoho konkrétního lživě očerní a způsobí mu tak případně majetkovou újmu, třebas kvůli nerealizovanému ochodu. Tj. opět zde do jisté míry vystupuje nějaká výměna majetkového titulu, byť v tomto případě jen potencionální. Ani jedno z toho reklama SPD s chirurgem z dovozu ovšem nesplňuje. Dalo by se tedy tvrdit, že pokud jde o vůbec o lživé sdělení, tak je možné je jen morálně odsoudit či stranu ostrakizovat.
Existují však indicie, že o lež či lživé sdělení nejde, ale že se takové činy páchané migranty celkem běžně stávají. Viz výše uvedený případ černocha Axela Rudakubany ze dne 29. července 2024 v anglickém městě Southport. Existují samozřejmě i jiné příklady. Třeba mainstreamový portál Denik.cz přinesl před pár dny tuto zprávu: „V bavorském městě Aschaffenburgu ve čtvrtek začal proces s Afgháncem, který letos v lednu zaútočil v parku nožem na skupinu dětí a dva lidi zabil. Podle znaleckého posudku je psychicky nemocný a v době činu byl nepříčetný. Soud tak bude nejspíš rozhodovat, zda jej pošle na uzavřené oddělení psychiatrické nemocnice. Útok v Aschaffenburgu vyvolal v Německu krátce před únorovými volbami pobouření a přiměl politické strany k dalšímu zpřísnění migrační a azylové politiky.“ Denik.cz tak přímo a zcela explicitně vztáhl problém s útoky nožem k migraci. A můžeme jít dále: „Krvavý útok v tramvaji: Syřan v Drážďanech pobodal mladíka, který se zastal obtěžovaných žen“, hlásí titulek mainstreamového webu CNN Prima News. Dokonce i docela prestižní web jakým je Echo24 informuje o útocích nožem, které spáchali migranti. A ne zrovna málo. Viz třeba ZDE. A podobně viz ZDE anebo ZDE. Opravdu legendárním, protože dobře zdokumentovaným se stal útok nožem ze strany vousatého afgánského migranta v německém městě Manheimu z konce května 2024 na jednoho kritika islámu a další lidi. Vedle několika pobodaných si vyžádal život jednoho policisty, který se rozhodl zakleknout pobodaného kritika islámu a ponechal si zuřícího afgánského lidumila z nožem za svými zády. A než jsem tento článek stihl dopsat, tak tu máme další případ. Člověk by se mohl upsat, jak je tato problematika poslední dobou rozsáhlá. Jak je z tohoto, z prostorových důvodů velmi zkráceného výčtu patrné, nejde vždy jen o národnost či rasu, ale některé útoky mají současně i náboženský motiv.
Nejde jenom o česká média, ale i zahraniční média. Rakouská media před časem psala o jednom případu ve Vídni: „V lednu 2023 došlo v bujné a neklidné čtvrti Praterstern k pobodání nožem a střelbě mezi dvěma skupinami mužů. Jedna osoba byla nalezena těžce zraněná v bezvědomí a s bodnými ranami v horní části těla. Bylo zatčeno pět mužů afgánského případně nejasného státního původu. Při své potyčce před místním nádražím nebrali tito ohled na své okolí. Bojovalo se plynovými pistolemi a noži a účastníci byli ve věku od 15 do 27 let věku. Pobodány byly ještě dvě další osoby.“ Ve Vídni těch případů bylo již víc. Kdo chce může se ponořit do článku, který se skrývá za odkazem. Mnoho útoků se samozřejmě děje i bez použití nože. Dokonce i v nejvíce mainstreamovém médiu, které si lze u nás vůbec představit, se lze došít o tom, že migrace a nárůst kriminality spolu souvisí. Třeba jako v článku o tom, jak v Německu analyzují kriminalitu migrantů, se lze dočíst o německé zemi Dolní Sasko, kde stoupl počet násilných trestných činů v letech 2014 až 2016 o 10,4 %, přitom za 92 % nárůstu jsou zodpovědní právě migranti. Počet případů se lišil podle země původu. A tak běženci třeba z Maroka, Alžírska anebo Tuniska, kteří v roce 2016 tvořili jen 0,9 % žadatelů o azyl registrovaných v Dolním Sasku, zároveň tvořili 17,1 % migrantů podezřelých z násilných trestných činů. K některým dalším statistikám stran migrantů a kriminality viz i ZDE a ZDE. Že existuje problém s násilnou kriminalitou v některých mohutnou migrační vlnou postižených zemích západní Evropy, lze dedukovat i nepřímo z opatření, které se přijímají k tomu, aby se násilná kriminalita poněkud omezila. Z poslední doby je to nový zákaz, který začal v berlínské MHD platit ode dne 17. července 2025 – nesmí se tam nosit nože ani další zbraně. Politici a policisté tím chtějí docílit snížení násilné kriminality a zvýšení bezpečnosti v hromadné dopravě. Berlín doufá, že půjde příkladem dalším spolkovým zemím. Útoků nožem v Německu přibývá, loni jich policie zaznamenala 29 000. Dříve něco takového nebylo vůbec nutné. Také roste podíl cizinců v německých věznicích. Od roku 2015 vzrostl ze 25 % na 37 %. Což dozajista indikuje, že se skutečně něco neblahého děje.
Tady se nabízí samozřejmě otázka, v čem že je vlastně problém? Média a dokonce i média hlavního proudu u nás celkem často informují o útocích migrantů nožem v některých evropských zemích a o zločinnosti migrantů vůbec. Proč by to tedy nemohl dělat i nějaký politik? Anebo kdokoliv jiný! Někdo by tu mohl říci, že politik tyto skutečnosti využívá neférově k tomu, aby byl zvolen. Takové tvrzení je však zjevně absurdní. Naprostá většina politiků využívá různé skutečnosti férově i neférově k tomu, aby byla někam zvolena. Kdyby to nedělali, tak by nešlo o politiky. Někdo další by mohl třeba tvrdit, že politik přece není novinář a tedy, že nesmí takto veřejnost informovat. To je však také absurdní tvrzení. K tomu, aby mohl člověk někomu předávat informace nemusí být nutně novinářem. Situace připomíná spíše nějaký druh pokrytectví. Někomu je povoleno informovat o daném problému a někomu není povoleno informovat o úplně stejném problému. Anebo je to něco ve stylu víme, že tu problém je, ale tváříme se, že tu vlastně není. Ale ať už je tomu jakkoliv, tak zde není důvod pro to někoho trestně stíhat.
Co když je problémem názor? Tak to je docela relevantní poznatek. Ano, něčí názor může být problém, pokud je pro někoho jiného nepřijatelný. Ne samozřejmě názor jako takový. Společnost, v které by nebyl povolen žádný názor si lze asi těžko představit. Ale jde tu o situaci, kdy třeba pán A má názor, který není přijatelný pro pány B, C a D. Je však dostatečné k tomu, aby názor pana A nezazněl to, že se nelíbí pánům B, C a D? Asi ne, leda bychom tu měli nějaký druh cenzury. Pokud je však nějaký člověk pro cenzuru a potlačování určitých jemu nepohodlných názorů, tak z jeho pohledu může tato kritika dávat nějaký smysl. Ovšem pak to vrhá na takového člověka poněkud zvláštní světlo, jeví se být dosti podobným různým autoritářům a despotům. Zde se někdo může zastavit a říci, že názor může být problémem, pokud není dostatečně podložen důkazy. I když to není případ chirurgů z dovozu, jak jsme již viděli výše, protože takové skutečnosti se prostě již nějakou dobu dějí, přesto se u tohoto tvrzení stojí za to zastavit. Žijeme ve světě, ve kterém nejsou dozajista dokonalé informace. Ba situace je taková, že informace jsou často neúplné, zkrácené, subjektivně vnímané, praktické apod. To samozřejmě vede k tomu, že v některých případech jsou lidé nuceni využívat různé hypotézy o světě okolo sebe. Tj. jsou nuceni používat názory, které nejsou podloženy zcela přesnými informacemi. Někdy dokonce používají i pouhé domněnky, protože nic lepšího není. Navíc získání zcela přesných informací je velmi časově a někdy i finančně nákladné, a proto lidé velmi zvažují, zda mají takové informace vůbec hledat, dokonce i tehdy, když vědí, že by někde potřebné informace mohli skutečně získat (což ne vždy platí). Často se jim vyplatí tyto informace nehledat, protože jde o příliš nákladnou záležitost. Pak se říká, že takový lidé zůstávají racionálně neznalými. Díky tomu všemu je tak docela normální pracovat s různými hypotézami a ty formulovat do podoby nějakého názoru. Pak je tedy zřejmé, že názor nemusí být nutně nějakou exaktní pravdou. Může se dokonce mýlit. Mám třeba názor, že zítra bude pršet, ale ono třebas ve skutečnosti ani pršet nemusí. Mám před volbami názor, že volby vyhraje politická strana XY, ale ona vyhraje naopak strana YZ. Stejně tak mohu míti názor, že imigrace může skončit špatně. Může tomu tak klidně být… je to ostatně záležitost s otevřeným koncem. A záležitosti s otevřeným koncem opravňují k tomu o nich formulovat různé hypotézy. Dokonce je docela možné, že nějaký člověk, který přichází u záležitostí s otevřeným koncem se zcela jasnými a exaktními závěry, by měl být považován za tak trochu naivního člověka. Pokud to shrneme tak ani zde není důvod někoho trestně stíhat, leda by člověk byl příznivcem autoritativní vlády a velice trval na tom, že nějaké názory musí být brachiální mocí potlačeny.
Výše jsem uvedl, že buď je problémem lež anebo je problémem názor anebo je problém v obojím (tj. je problém v celé větě, že lež není názor). První dva případy jsme tu už rozebrali. Co poslední případ? Lež nerovná se názor. Vědomá lež se nerovná názor. Dejme tomu. Ale z toho stěží může plynout nějaká trestní odpovědnost. Ta totiž závisí na tom, co daný čin představuje a nikoliv na tom, co nepředstavuje. Dejme tomu, že loupež není židle, což je sice pravdivé tvrzení, ale těžko na základě tohoto tvrzení dá dedukovat trestní odpovědnost lupiče. Lupič je souzen na základě toho, že jeho čin znamená X či že způsobil Y a nikoliv na základě toho, že jeho čin neznamená A či nezpůsobil B. To se týká i nečinnosti, kdy platí, že člověk neprovedl třeba činnost Z a místo toho zůstal nečinný a netvrdí se, že jeho nečinnost znamenala, že se činil a provedl činnost C. Jistě kritici reklamy strany SPD řeknou, že svým tvrzením jen reagují na to, že členové a stoupenci SPD se někdy ospravedlňují tím, že tvrdí to, že jejich politická reklama představuje názory a nikoliv zcela přesná fakta (jakkoliv dle mého jde mnoho faktů k této záležitosti, které potvrzují pozici SPD, docela snadno najít). A proto kritici SPD přicházejí s tím, že lež není názor. Ale pak platí, že problémem je buď lež anebo názor. A tím se dostáváme k problémům, které jsme v tomto textu řešili ve druhém a několika dalších odstavcích. A i kdyby tomu tak nebylo a něco by bylo vadné přímo na větě, že lež není názor, tak jde opět stěží o záležitost, kterou by se měla zabývat policie a soudy. Ať se na to díváme z jakého úhlu pohledu je obtížné vidět, proč by na základě tvrzení „lež není názor“ měl být vůbec někdo popotahován policií nebo dokonce souzen. Jde o docela banální tvrzení. Zhruba tak jako tvrzení, že lež není pečené kuře anebo lež není židle. Nic víc. Ještě bych k tomu dodal, že jádrem tohoto sporu bude spíše názor než lež. Názor, který by neměl podle některých lidí zaznít.