Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Úvod
Alí Sína je bývalý iránský muslim, který v určité životní etapě odešel od islámu. Je znám především jako zakladatel organizace "Faith Freedom International" a autor několika kniha o Mohamedovi. Veřejně působí od roku 1990. V této krátké stati se podíváme na to proč tento bývalý muslim vlastně od islámu odešel.

K odpadlictví od islámu je potřeba nějaký úvod. Ten je zde: všechny čtyří velké sunnitské právní školy (Hanafiovská, Málikovská, Šáfiovská a Hanbalovská) požadují pro odpadlíka SMRT, protože tradice obsahuje Mohamedův výrok: "Kdokoli by změnil své náboženství, nechť je zabit!" Ve všech islámských prohlášeních stran lidských práv, stojí právo šaría v pozici preambule, a tudíž předchází jakémukoliv jinému právu. "V praxi to třeba znamená, že odpadlík se nemůže dožadovat žádných lidských práv, protože se podle práva šaría dopustil zločinu, za který zasluhuje smrt. Z toho důvodu nemá nárok na žádnou náboženskou svobodu nebo jiná lidská práva. Podle názoru drtivé většiny muslimských teologů končí právo na náboženskou svobodu a lidská práva opuštěním islámu, byť v praxi se islámské soudy uchylují k trestu smrti jen zřídka. Mnohem častěji se k němu uchýlí rodina odapadlíka nebo okolní společnost." (1). Odpadnutí od islámu není tedy zrovna moc bezpečnou záležitostí. Většina odpadlíků bude stěží své postoje a důvody na veřejnosti prezentovat.

Humanistické hodnoty a islám
Alí Sína ke svému odpadnutí od islámu píše: "Mou vnímavost pravděpodobně zesílila obeznámenost se západními humanistickými hodnotami, a to ona ve mě vzbudila hlad po demokracii, svobodě myšlení, lidských právech, rovnoprávnosti atp. Právě tehdy jsem si znovu pročetl Korán a narazil jsem na určitá nařízení, která s mými nově přijatými humanistickými ideály byla v rozporu. Při čtení podobných pasáží jsem si připadal nesvůj a znepokojený: Korán 3:90 Kdo zřekli se své víry poté, když ji přijali, a potom nevíru svou ještě rozmnožili - od těch nebude přijato pokání jejich, neboť jsou zbloudilí." (2). 

Dále třeba v případě verše Koránu 16:106: "Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný." (3). Zdaleka nejde o trest vztahující se na posmrtný život. Nevěřící se měli dočkat trestu i v tomto světě. Korán 9:14 jasně říká: "Bojujte tedy proti nim a Bůh je vašima rukama potrestá a zahanbí a dopomůže vám k vítězství nad nimi a uzdraví hrudě věřících." Sahíh Buchárí v díle 4, knize 52 u čísla 260 píše: "Alí upálil několik lidí, a když se novina donesla k Ibn 'Abbásovi, Ibn 'Abbás pravil: 'Byl-li bych na jeho místě, neupálil bych je, vždyť Prorok řekl: 'Netrestejte (nikoho) soudem Alláhovým.' Bezpochyby bych je však zabil, neb Prorok též pravil: 'Zavrhne-li někdo (muslim) své náboženství, zabijte jej." (4). 

Ani kritika či dokonce urážení náboženství zde není tolerováno, což je v příkrém rozporu se svobodou slova. Známý je případ, který vyprávěl Abdulláh Ibn Abbás (Abú Dawud, kniha 38, číslo 4348), kdy slepec zavraždil dýkou svoji otrokyni s kterou čekal dítě, jen kvůli tomu, že Mohameda urážela a znevažovala. Prorok na to pravil: "Buďte mi svědky, její krev se nedočká odplaty." Alí Sína se ptá co když vrah lhal, aby se vyhnul trestu a kolik manželů se vyhnulo trestů za vraždu svých nevinných žen tím, že je obvinili z rouhačství proti Božímu prorokovi, a kolik z nch to prošlo právě díky tomuto hadísu (5). Nejde o jediný takový znepokojující hadís. Jiný hadís (Abú Dawud, kniha 3, číslo 4349) praví něco dost podobného: "Vypráví Alí ibn Abú Tálib: 'Jedna Židovka urážela a znevažovala Proroka (budiž mu dán mír). Muž ji škrtil, až zemřela. Apoštol Alláhův (budiž mu dán mír) oznámil, že její krev nebude pomstěna." (6). 

Alího Sínu také odradily dost brutální tresty, třeba ty za krádeže - někde dodnes populární utínání rukou a nohou, které ovšem vede k tomu, že potrestaní nemají možnost jak škody, které napáchali, svoji prací uhradit. Navíc se dle něj také zdá, že Prorok zřejmě vynášel rozsudky dříve, než si vyslechl, co se vlastně přihodilo (7). 

Přátelství s jinověrci
Alí Sína se na Západě spřátelil s řadou vyznavačů jiných náboženství či nevěřících. To ho vedlo k tomu, že musel odmítnout některé příkazy z Koránu. Třeba Korán 58:22: "Nenalezneš žádné lidi, věřící v Boha a v den poslední, přátelit se s těmi, kdož se protiví Bohu a poslu Jeho, byť to byli otcové jejich či synové anebo bratři jejich či rod jejich." Či Korán 5:51: "Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým." (8). Verš 9:23 v Koránu pak praví ještě skriktněji a s důrazem na rodinu: "Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele otce své a bratry své, jestliže je jim nevěrectví milejší než víra. A ti z vás, kdož se s nimi přátelí, jsou nespravedliví!" A verš 3:28 uvádí: "Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho." (9). Jistě jde zde o přátelství a nikoliv o nějakou jen povrchní známost. Řekl bych ale, že tím hůře.

Alí Sína k tomu problému píše, že si uvědomil, že přestože: "... lidé z celého světa muslimy uznávají, náš Prorok si přeje, abychom nevěřící nenáviděli, distancovali se od nich, a buď je přinutili žít jako my, anebo je zabili, zotročili či přiměli platit džizju." (10). Ostatně Prorok si ohledně zacházení s nemuslimy myslel třeba i toto (Korán 9:29): "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud nedají poplatek přimo vlastní rukou, jsouce poníženi." (11). Nejde zde tedy jen o hmotný prospěch, ale i o ponížení druhých lidí. Dále muslim nemá ani usilovat o odpuštění pro nevěřící byť jsou to třeba blízcí příbuzní! Příslušný Prorokův verš v Koránu 9:113 zní takto: "Nepřísluší prorokovi ani věřícím, by prosili za odpuštění pro modloslužebníky, byť i to byli blízcí příbuzní, poté, co bylo jim jasně ukázáno, že stanou se obyvateli ohně." (12).

Mystika
Alí Sína upozorňuje i na to, že někteří se pokusili islámu vdechnout jistou mystiku. Třeba básník a mystik Rumí, ale Korán je dle Síny jakéhokoliv mystického poselství prost. Toto snažení vedlo dle Síny k vzniku dvou islámů: "Jeden, který se snaží přisuzovat nejapnému učení Koránu nadpozemský význam, vyznávaný například súfisty, a druhý, který jakoukoli interpretaci koránských veršů odmítá a připouští pouze doslovné čtení. Tento druh islámu nalezneme u většiny muslimů sídlících v Saudské Arábii mezi wahhábisty. Samořejmě existuje hromada sekt, které se pohybují někde mezi těmito dvěma krajnostmi, interpretují Korán v souladu se svými rozmary a vrtochy, vzájemně se označují za odpadlíky a neustále spolu válčí, aby ostatním vnutily svou 'správnou' verzi islámu. Skutečný islám nicméně není to, co vydedukovali muslimští filosofové a mystikové, nýbrž co se nachází v Koránu, a právě tento vyznávají fundamentalisté a teroristé." (13).

Dále Sína uvádí, že ničeho se nezbavuje člověk tak obtížně jako náboženství. Pokud se s ním setkává osoba již od dětství, je tím nejsilnějším narkotikem na světě (14). To by mohlo vysvětlovat to, proč se i jinak slušní a čestní lidé mohou účastnit různých těžko pochopitelných věcí, jsou-li po generace vystavováni působení určitých myšlenek. 

Shrnutí
Alí Sína nakonec sumarizuje důvody proč odmítl islám a píše: "Islám jsem nedomítl kvůli špatnému chování muslimů, ale kvůli špatnému učení kázanému jeho svatou knihou a špatnému chování jeho zakladatele... Pokusy islám polidštit jsou ztrátou času... ze zla páchaného muslimy viním islám. Korán jakoukoli reformu znemožňuje." (15). Podle Síny je tedy samo učení islámu špatné. Jinde ovšem Alí Sína píše i to, že islám dokáže svým stoupencům přinést maximálně chudobu. Všechny islámské státy s výjimkou těch, které mají ropu (ale platí to třeba i o Sínově rodném Iránu, který ropou disponuje), jsou dle něj chudé. Upozorňuje, že z pracovního trhu je v islámských zemích vyloučena celá polovina obyvatelstva, tj. ženy. Ti kdož pak pracují, každoročně promrhají měsíc času, když v rámci ramadánu de facto hibernují, a pět povinných denních modliteb okrádá hospodářství o miliony drahocených hodin produktivity (16). Z důvodu chudoby mnoho muslimů odchází na Západ, protože touží po lepším životě, ale zde se začnou domáhat zvláštních výsad, aby mohli praktikovat a šířit své náboženství. "Využívají toho, že v hostitelských státech panuje demokracie, pustí se do výstavby mešit, v nichž svým hostitelům nadávají do káfirů, snaží se s demokracií skoncovat a zavádějí brutální zákony šaríi." (17). 

Další
Alí Sína upozorňuje i na to, že akce vyvolává, jak je, obvyklé reakci. Třeba v Indii: "Mnozí Indové jsou vzrůstajícím počtem muslimů v Indii pochopitelně zděšeni a obávají se, že to bude mít za následek další krvavou občanskou válku a opětovné dělení jejich země. Tato hrozba bohužel Indy donutila zformovat militantní fundamentlistické skupiny, které s rozšiřováním islámu v Indii bojují." (18). Podobné skupiny vznikají třeba i v subsaharské Africe a sem tam možná dnes už i v jiných převážně křesťanských zemích. 

Nadějně působí to, že dle Síny spousta muslimů od islámu odchází, většinou intelektuálové a společenská smetánka. Ovšem tito lidé se nijak neorganizují a ze strachu, aby nepřišli o svůj klid a život, často odmítají veřejně vystupovat. Islám trestá odpadlictví smrtí. Autor poskytuje několik údajů, které toto ilustrují, ovšem jen co se týká jeho rodného Iránu. 50 % skandinávských Iránců se považuje například za ateisty nebo agnostiky. V Iránu jsou na ústupu zlaté řetízky s vyřezávanými symboly Alláha, Mohameda nebo Alího, ale v kurzu jsou národní symboly jako třeba Kýrův edikt, Perseopolis a podobně. Na ústupu je dávání islámských a arabských jmen novorozencům, preferují se tradiční iránská jména (19). To by odpovídalo tomu, co píše H. Abdel-Samad ve své knize "Islámský fašismus: Analýza", který vedle jiného uvádí, že třeba v Maroku je hodně ateistů, ale většina z nich se pohybuje téměř výlučně ve virtuálním světě, kdo se projeví v tom reálném, toho hned začnou pronásledovat. Obecně spousta mladých muslimů denně surfuje několik hodin po internetu, diskutují o náboženství a politice, poslouchají západní hudbu a dívají se na pornofilmy. Tím se mění jejich morální kodex, tak i postoj k vědění (20). Nicméně Sína připouští, že pokud se chtějí islámské země sekularizovat, zavést svobodu a demokracii, musejí se kompletně zbavit islámu (21). Něco takového bude podle mého velmi velmi obtížné.

Závěr
Důvodů proč někdo odejde od islámu může být jistě celá řada. Alí Sína představuje některé z těchto důvodů. Jak je z jeho spisku patrné pro něj to byly důvody především humanistické, které dle něj nejdou s učením islámu dohromady a zřejmě částečně i ekonomické důvody.

Poznámky:
(1) Schirrmacherová, Ch. Islám a západní společnost. Praha: Návrat domů 2017, str. 85 a 14.
(2) Sína, Al. Stručný životopis zakladatele islámu: Určený pro školy a mládež. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2016, str. 49-50. 
(3) Tamtéž, str. 50.
(4) Tamtéž, str. 50.
(5) Tamtéž, str. 51-52.
(6) Tamtéž, str. 52.
(7) Tamtéž, str. 53.
(8) Tamtéž, str. 53 a 54.
(9) Tamtéž, str. 69.
(10) Tamtéž, str. 54.
(11) Tamtéž, str. 55.
(12) Tamtéž, str. 55.
(13) Tamtéž, str. 55-56.
(14) Tamtéž, str. 55.
(15) Tamtéž, str. 56.
(16) Tamtéž, str. 60.
(17) Tamtéž, str. 60-61.
(18) Tamtéž, str. 62.
(19) Tamtéž, str. 63-64.
(20) Abdel-Samad, H. Islámský fašismus: Analýza. Praha: Euromedia Group a. s. - Knižní klub 2016, str. 139 a 90.
(21) Sína, Al. Stručný životopis zakladatele islámu: Určený pro školy a mládež. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2016, str. 67.