Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 10. 2023

Proč bitcoin (ne)funguje jako peníze a proč jej tolik potřebujeme-recenze

Nevěřím, že ještě někdy budeme mít dobré peníze, dokud je nevytrhneme z rukou vlády. To se nám ale nepovede násilím, jediné, co můžeme udělat, je mazanou oklikou zavést něco, co oni nemohou zastavit. (F. A. von Hayek)

Nakladatelství Fish&Rabbit nedávno vydalo menší knihu o tom jak si stojí v dnešní době bitcoin.  Kniha se jmenuje „Proč bitcoin (ne)funguje jako peníze a proč jej tolik potřebujeme“ a je vlastně rozhovorem mezi velkopodnikatelem Pavlem Rybou (hodně se věnuje obchodu se zlatem a investováním do něj) a Rostislavem Plachým, řekněme bitcoinovým nadšencem a odborníkem. A tito dva lidé mají rozhodně co nabídnout těm, kdož se o bitcoin a kryptoměny zabývají a i těm, kteří žádají odluku státu od měny.

Jaké výhody má dle autorů recenzované knihy bitcoin: „Bitcoin má spoustu skvělých vlastností… Především je to ona nezávislost, absolutně omezené množství mincí nebo třeba předem daná monetární politika, kterou nikdo nezmění. Ale nalijme si čistého vína, spousta z nás se dozvěděla o bitcoinu kvůli jeho bláznivé volatilitě, tedy kolísavosti cen. Jednou totiž stojí jedna ‚mince‘ tisíc amerických dolarů, pak šedesát tisíc, a než si uvědomíme ten obrovský nárůst, tak stojí zase dvacet tisíc dolarů. Tuto velkou kolísavost, která se postupně a cyklicky v průběhu let vrací, milují světová média.“ (1). No, autoři nejsou ale jen hurá bitcoinisti. Vidí i některé jeho nevýhody. Tedy přesněji nevýhody komunity, která se okolo bitcoinu vytvořila. A tak Pavel Ryba upozorňuje na to, že je někdy zdrženlivý k bitcoinu z toho důvodu, že k němu spousta lidí přistupuje fanaticky a extrémisticky, což je dle něj nešťastný přístup i u velmi dobrých věcí. Dle něj se okolo krypta vytvořila komunita, která je vedena extrémní chamtivostí (2). 

Rovněž tak kniha upozorňuje i na to, že bitcoin se často nepoužívá jako peníze. Pro příklad v Salvadoru zavedli bitcoin jakožto druhé platidlo vedle dolaru roku 2021 a v současnosti je stav takový, že bitcoin používá při svých transakcích pouze přibližně 15 % populace tohoto státu, tito lidé navíc používají vedle bitcoinu i dolar. Zbylých 85 % populace zůstalo u dolaru. Zdůvodnění je: „Je jim jedno, že je dolar neudržitelný, že na něm probíhá inflace a že jednou, nejspíše za dlouho, padne. Nezajímá je, že jsou dlouhodobě okrádáni kvůli inflaci. Oni řeší tady a teď. To, co bude za den, možná za týden. Nedívají se na to, co bude za 20 let. A pokud jim od zavedení bitcoinu dolar posílil, k čemuž zejména v letošním roce došlo, a naproti tomu bitcoin ztratil více než polovinu své ceny, tak pro ně je samozřejmě lepší a bezpečnější spoléhat na dolar. Nemohou si dovolit držet bitcoiny 2 roky a čekat, až se trh vyčistí od spekulantů, kteří cenu vytlačili skoro na 70 000 dolarů.“  (3). Mimochodem, ale i tak je fantastické, že tento rozvojový stát umožňuje na svém území určitou konkurenci, co se stýká používané měny. Mohl by v tomto směru sloužit jako inspirace rozvinutějším zemím.

morava.png

 

Kniha pak v podstatě podává stručný a velmi čtivý přehled měnového vývoje od starověku až do současnosti k nekrytým depozitním a papírovým penězům. Tento výklad je silně ovlivněn pohledem Rakouské ekonomické školy na měnu a vládní zásahy do měnových záležitostí. Uvedu zde jen pár zajímavostí z této části knihy. Dříve třeba platilo to, že pokud panovník nesehnal více zlata a stříbra, nemohl nechat vyrazit více peněz, a byl tedy limitován v tom, jak mohl rozhazovat, kolik mohl slíbit lidem, a hlavně jak mohl vést válku nebo jak robustní státní aparát si mohl dovolit. Inflace v globálním systému byla velmi přirozená a v podstatě odpovídala množství nově vytěžených kovů. Vladař dle Pavla Ryby musel dobře hospodařit a nemohl pouze válčit nebo jinak marnotratně utrácet. Když vyschla státní pokladna, tak nebyly zkrátka peníze. Existovala možnost měnu zlehčovat, ale většinou jen do omezené míry (4). Zajímavý je i názor na úpadek Říma: známé římské úsloví chléb a hry. Dejte lidem najíst a zabavte je, a pak od nich bude klid. Ale to něco samozřejmě stálo. V době vlády císaře Diokleciána, kdy v Římě vypukla zdrcující inflace, žilo ze sociálních dávek, které byly vypláceny především v pšenici, neuvěřitelných 20 % populace. „V té době již římský denár neobsahoval prakticky žádné stříbro a byl to bezcenný kus kovu ve tvaru mince.“ (5). Tak nějak se to podobá, co se týká sociálních dávek a částečně už i měny, naší dnešní situaci, že.

 

Podpora webu

 

Z novější doby je známé třeba to, že vláda F. D. Roosevelta se rozhodla občany obrat o zlato. Oficiálně za držení zlata byly nastaveny vysoké tresty, až desetiletý žalář. Ale Pavel Ryba k tomu píše, že neví o žádném případu, že by byl někdo potrestán. Dle něj ze statistik plyne, že zlaté mince odevzdala a vyměnila je za papírky jen poměrně malá část populace. Lidé tehdy vládě nevěřili a udělali jen dobře. Zlato zatajili a neodevzdali. Dolar byl pak záhy devalvován vůči zlatu o více než 70 %. Ten kdo zlaté oběživo neodevzdal a neuvěřil vládě nakonec vydělal více než 70 % (6)! Nebo zajímavé je to, že jeden z důvodů vzniku ropné krise v 70. letech 20. století byl úplný odchod Spojených států od zlata (konec Brettonwoodského systému). Do té doby Arabové za ropu získávali vzácné zlato a náhle dostali jen nevzácné potištěné papírky. Z toho nadšeni rozhodně nebyli a rozhodli se tedy celkem logicky ropu zdražit. Nešlo tedy zřejmě jen o reakci na jomkipurskou válku, jak se často tvrdí. Mimochodem mezi roky 1971 až 1974 cena zlata vzrostla z 35 dolarů na 195 dolarů. Později klesla na 100 dolarů, ale ke konci 70. let se inflace v USA blížila 15 % a do ledna 1980 vzrostla cena zlata na neuvěřitelných 850 dolarů (7). Za pozornost stojí i následující: „Po rozpadu brettonwoodského systému, když byla vyndána brzda v podobě zlata, vzrostla průměrná inflace ročně z 0,3 % z období klasického zlatého standardu na 3,8 %. Tyto nekvalitní peníze státního monopolu nám přinášejí téměř 13krát vyšší inflaci, než jaká by byla za doby neinflačního měnového systému.“ (8). Po prostudování této části knihy snadněji člověk pochopí, proč vzniklo něco takového jako bitcoin: „Když se podíváme na finanční systém, jak z něj profituje ‚svatá trojice‘ v podobě vlád, centrálních bank a komerčních bank, je jasné, že dobrovolný přechod zpátky ke zlatým mincím je poměrně nepravděpodobný. Vlády by si na sebe uvázaly bič, který by je trestal, nebo by se dobrovolně spoutaly do okovů, které by je limitovaly.“ (9).

Současné finanční systémy produkují inflaci, aby pomohly svým strůjcům, přesněji vládám a dnes i bankám. Proto také mají tendenci na přemíru inflace umírat. Což mimochodem vede k tomu, že zlato vždy tyto systémy přežilo (Pavel Ryba je obecně velkým příznivcem zlata). Zásadním poučením pak je, že pokud chceme vytvořit nezávislý platební systém, pak nesmí být centralizovaný, respektive v rukou jedné nebo několika málo firem, které by jej přímo ovládaly. Pak je totiž pro stát velmi jednoduché po takové entitě jít a pod nějakou záminkou ji zavřít. Decentralizace zaručuje v podstatě nezničitelnost a nezastavitelnost bitcoinu. Bitcoin nelze vypnout. Pavel Ryba k tomu ještě dodává, že zásadní je i vzácnost bitcoinu: „Předem je totiž definována jeho inflačnost, tedy kolik bitcoinu bude a jak rychle, přesněji pomalu, bude přibývat. Navíc už dnes víme, kdy nastane den, kdy už nikdo žádný nový bitcoin nevytvoří.“ (10). To je jeden z nejdůležitějších poznatků, který je v knize uveden. Nicméně pozor u některých kryptoměn toto neplatí a jejich množství se dá do nekonečna zmnožovat. Mimochodem pro porovnání k nevzácnosti třeba amerického dolaru je dobré uvést z knihy tuto citaci: „… například měnová zásoba amerického dolaru (M2) se od konce března 2020 navýšila z 15,35 bilionu USD na 21,7 USD, to dělá celkový nárůst o 41,3 %. Centrální bankéři reagovali především na covid a snažili se tištěním peněz zachránit ekonomiku.“ (11).

Kniha také mapuje to, kde se bitcoin už dneska používá. V některých zemích s ním část lidí běžněji platí. Třeba ve zmíněném Salvadoru nebo Středoafrické republice. A i ve Venezuele. Jde o země, které nejsou moc rozvinuté a řada lidí v nich nemá přístup k funkčnímu bankovnímu systému. Připomenuta je tu také role, kterou bitcoin sehrál během protestů řidičů kamionů v Kanadě proti lockdownům. Kdy vláda začala řidičům a jejich rodinným příslušníkům odstavovat finanční aktiva a účty bez soudního příkazu. Vládě se podařilo zablokovat i sbírky na podporu protestujících řidičů vybírané ve státních měnách, ale podporu v bitcoinech se jí i přes snahu zastavit už nepodařilo. Plachý pak považuje pro bitcoin za zlomový rok 2020, kdy: „…bitcoin začíná být brán trošku vážněji, a to i lidmi, kteří nejsou nadšenci do této myšlenky a často byli i předchozími odpůrci. Už to není pouze neekologický balast na nakupování drog, ale pomalu se transformuje na úplně novou třídu digitálních aktiv. Začaly se v tomto prostředí angažovat globální banky i instituce, a došlo tak částečně ke změně paradigmatu.“ A jinde píše: „… institucionální investoři, jako jsou podílové (hedgeové) fondy a penzijní fondy, se s bitcoinem stále více sžívají. Podle společnosti EY téměř čtvrtina správců fondů očekává, že budou  zvyšovat expozici vůči aktivům spojeným s bitcoinem.“ Největší americká banka JPMorgan Chase od roku 2021 svým privátním klientům poskytuje přístup k šesti fondům investujícím do kryptoměn a má i svoji kryptopeněženku. A tak by se dalo dlouho pokračovat (12). Důležité je také to kolik lidí bitcoin vlastní, a toto číslo stále roste. V USA vlastní bitcoin přes 10 % obyvatel možná i 15 %. Nicméně v Evropě je to kolem 2 až 3 % a globálně kolem 4 % (13). Přirozeně jde tu jen o odhady. Naopak dle analytické společnosti Chainalysis bylo v roce 2021 pouze 0,15 % veškerých kryptoměnových transakcí (tedy všech kryptoměn včetně bitcoinu) použito k nějakým nelegální účelům. Rok předtím to bylo 0,62 %. Nicméně i tak je pravdou, že autoři knihy bitcoin spíše zatím považují za investiční aktivum, ale tvrdí, že má potenciál se stát skutečnými penězi (14). 

Kniha obsahuje i nějaké informace stran ekologie bitcoinu, kterážto stránka bývá občas v médiích diskutována s tím, že bitcoin je značně neekologický. Toto tvrzení uvádí na pravou míru Rostislav Plachý. Dle něj za prvé těžaři bitcoinu vedle těžby zároveň svým vynaloženým úsilím pomáhají zabezpečit a ověřovat správnost bitcoinové sítě. Bez nich by si stovky milionů lidí po celém světě nemohly bezpečně ukládat své úspory do svobodných a nezávislých peněz. Nejde tedy jen o těžbu, ale zároveň i o provoz celé bitcoinové sítě. Podobně tak jako u bankovních karet. Dále dle něj těžaři primárně využívají levnou elektrickou energii. Dle odhadů je podíl tzv. čisté energie na bitcoinové těžbě kolem 60 %. V podstatě to vypadá tak, že těžaři využívají elektrickou energii, kterou v daný čas a na daném místě skoro nikdo nechce a tato je tak velmi levná (15). Tak jako s každými penězi jsou i s bitcoinem spojeny některé problémy, které s ním však přímo nesouvisí. Známý je případ kryptoměnové burzy FTX, která roku 2022 vyhlásila bankrot. Mimochodem právě poté, co neustála nápor klientů, kteří si z ní zkoušeli vybrat kryptoměnu do vlastních peněženek. Firma totiž fungovala jako banka na bázi frakčních rezerv a klientský bitcoin dále půjčovala a spekulovala s ním na burzách. No při svých investicích neuspěla a ztráty šly do miliard amerických dolarů (16). Ale to není do jista chyba vlastního bitcoinu.

Rostislav Plachý zmiňuje ještě jeden poněkud nečekaný přínos bitcoinu. Podle něj se díky bitcoinu spousta lidí začala více zajímat o peníze a o to, jak fungují. On sám se tak dostal k tématům, o kterých ho dříve nenapadlo ani přemýšlet. Třeba jak moc je důležitá svoboda. Na závěr jen ještě uvedu to, že dle autorů je bitcoin stále na začátku své cesty, během níž chce změnit naše chápání peněz, a přináší nám možnost alternativy, která může být určitou formou naděje pro lidi v rozvojových státech, kteří se potřebují vymanit z vysoce inflačních měn a je to i forma pojistky pro lidi z rozvinutých zemí (17). Suma sumárům vyhlídky jsou poměrně nadějné. 

Autoři dávají i nějaké investiční typy. Pavel Ryba doporučuje investovat do bitcoinu maximálně do 5 % majetku a zbytek mít diverzifikováno napříč celým trhem. Nezastírá, že jde o volatilní investici (18). To je potřeba mít na paměti. Knihu lze každopádně k přečtení jen doporučit! Podobně jako jiné podobné tituly tohoto nakladatelství, je kniha velmi čtivá a srozumitelná.


(1) Ryba, P. a Plachý, R. Proč bitcoin (ne)funguje jako peníze a proč jej tolik potřebujeme. Plzeň: Fish&Rabbit 2023, str. 19-20.
(2) Tamtéž, str. 28. Viz i str. 116.
(3) Tamtéž, str. 33-34.
(4) Tamtéž, str. 41-42.
(5) Tamtéž, str. 44.
(6) Tamtéž, str. 54-55.
(7) Tamtéž, str. 58-59.
(8) Tamtéž, str. 62.
(9) Tamtéž, str. 63.
(10) Tamtéž, str. 64-65 a 75.
(11) Tamtéž, str. 77 a 76.
(12) Tamtéž, str. 68; 83-84; 115 a 117-118.
(13) Tamtéž, str. 121.
(14) Tamtéž, str. 86 a 78.
(15) Tamtéž, str. 91 a 95-96.
(16) Tamtéž, str. 106-107.
(17) Tamtéž, str. 82 a 134.
(18) Tamtéž, str. 142.