Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šmejdi, jak je neznáte

18. 2. 2015

V posledním čísle loňského ročníku časopisu "Fórum sociální politiky" vyšel zajímavý článek na téma tzv. šmejdů čili zájezdových předváděcích akcí. V této krátké stati se na něj podíváme. Možná, že po přečtení této stati si čtenář trochu poupraví názor na tzv. šmejdy a jejich akce. Nutno podotknout, že zmíněný časopis je časopisem vydávaným státním ústavem (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí) a píšou do něj většinou jen dobrodějové (etatisté). Pojďme však nazpět k článku. Dle něj ve třetím čtvrtletí roku 2014 bylo nahlášeno 6 300 organizovaných akcí, jejich skutečný počet byl dle kontrolních zjištění větší [1]. Dále je zde presentován výzkum "Spotřeba a spotřebitelé ve vyšším věku", který realizoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. v roce 2011 se tázal 1 443 respondentů starších 40 let. Průzkum se prováděl formou osobních standardizovaných rozhovorů tazatelů s respondenty s využitím papírových dotazníků v domácnostech respondentů [2].


Výsledky výzkumu stran našeho zájmového tématu jsou takovéto: "V našem souboru se zájezdu spojeného s prodejní akcí zúčastnilo 28 % všech dotázaných respondentů starších 40 let. Z tohoto podílu 16 % jednou a 12 % opakovaně. Téměř padesát procent (47 %) na alespoň jednom z těchto zájezdů nějaké zboží nakoupilo. Z těch, kteří na takové akci byli pouze jednou, to bylo pouze 29 %, kdežto mezi těmi, co jezdí opakovaně, už 71 %. Mohli bychom tedy spekulovat, že k opakovanému nákupu vede především spokojenost se zakoupeným zbožím a/nebo s formou prodeje per se. Celkově bylo se zbožím spokojeno 68 % dotázaných, 56 % z těch, co navštívili prodejní zájezd jen jednou, a 76 % z opakujících se účastníků, což by podporovalo výše vyslovený předpoklad. Počet respondentů, kteří byli s nakoupeným zbožím nespokojeni, je v našem souboru příliš malý (n=57) pro další významové statistické analýzy, pouze pro ilustraci proto doplňme, že z tohoto počtu jich pouze 12 % uvedlo, že neměli problémy zboží vrátit, dalších 30 % naopak uvádí potíže při snaze o reklamaci zboží, se kterým nebyli spokojeni. A konečně poměrně vysokých 58 % účastníků v dotazníku zvolilo variantu "raději jsem to ani nezkoušel/a"." [3]. Spočteme-li uvedené údaje, tak z uvedených 1 443 respondentů jich bylo na prodejní akci 404 respondentů, z toho bylo se zbožím nespokojeno 14 % zákazníků. Jak je také patrné, tak mnoho lidí na takovýchto akcí nic nekoupilo (53 %). Zřejmé také je, že jsou lidé, kteří jezdí na tyto prodejní akce i více než jen jednou, a přitom je stěží někdo může nutit. K tomuto výzkumu je nutné ovšem uvést dva body. Počet respondentů s účastí na prodejní akci je poměrně malý (404) vůči počtu těchto prodejních akcí (viz výše, ovšem údaje pochází z jiných let). Za druhé: "Podíly spokojených je potřeba v šetření realizovaných ve starší populaci vždy brát s určitou opatrností. Seniorští respondenti, ale nejen oni, mají tendenci projevovat vyšší míru spokojenosti, než je očekávána, z důvodu snahy o konformitu a dosažení sociální líbivosti v průběhu výzkumného rozhovoru [4]. Čili chtějí vypadat před druhými jako by lépe než je realita (nalétl jsem, ale nepřiznám to). Nesouhlasím ovšem s tím, že člověk nad 40 let je senior, ale podobný závěr lze vztáhnout, jak je uvedeno, i na ostatní populaci.


Z tohoto důvodu je však zvláště zajímavé, že dle toho výzkumu 96 % osob starších 40 let mělo vlastní nebo více či méně blízce zprostředkovanou zkušenost (tj. bylo přinejmenším obeznámeno) s nekalými obchodními praktikami. Přičemž dle autorů tato data byla získána před mediální popularitou dokumentárního filmu "Šmejdi", následnou peticí za změnu zákona a jeho skutečnou jednohlasnou změnou v roce 2013 [5]. To nasvědčuje tomu, že lidé mají již dopředu nějaké ex post zkušenosti s takovýmito akcemi, případně je znají z ex post zkušeností druhých. Autoři výzkumu ještě uvádějí, že: "...z určitého úhlu pohledu lze tyto zájezdy chápat jako formu trávení volného času, která je realizována tímto, byť specifickým, ale stále ještě legitimním způsobem." [6]. Chápu to tak, že by měly být zážitky z poznání jiných krajů, míst a památek považovány za určitý přínos pro účastníka takového zájezdu. Stejně tak jako případný získaný sociální kapitál daný trávením času se svými kamarády na takovémto zájezdu či získaný interakcemi s jinými dosud neznámými lidmi, kteří se zájezdu účastní. Pro zajímavost pokud zalistuji katalogem brněnské cestovky (působnost cestovky významně přesahuje hranice jižní Moravy) Čebus "Poznávací zájezdy 2015", tak cena za jednodenní zájezd do Znojma a do rakouského Retzu je pro seniora nad 60 let 350 korun, za jednodenní Karlštejn a Křivoklát dáte už 610 korun, Konopiště a Kutná Hora vyjde na 590 korun [7]. Přirozeně vše bez vstupného, i když bude zřejmě pravdou, že strávíte déle času prohlížením památek a přírody než na zájezdu spojeném s předváděcí akcí.


Je pravděpodobné, že podobně jako v každém byznysu, tak i v případě zájezdů s předváděcími akcemi bude působit určité procento šmejdů-podvodníků, možná bude tento byznys na jejich přítomnost náchylnější. Problém je zde zřejmě s případnými reklamacemi, ale je možné, že v kamenných obchodech to nebude o moc lepší a možná jde spíše o důsledek toho, že lidé nevěří tomu, že by státní soudy levně a rychle jejich problém ohledně reklamací vyřešili. Pak by šlo však primárně o problém státních soudů jako takových. Dalším problémem může být postižení například stařeckou demencí (nutné je však uvést, že respondenti byly starší už 40 let, a tudíž ne jen skuteční senioři). Z tohoto pohledu je také zajímavé například, že spokojeni se zbožím byli více ženy mezi 60 až 80 lety, než ženy nad 80 let. Těžko to lze nějak rozumně interpretovat. Obecně však bude nejspíše platit, že lidé pořádající předváděcí akce budou chtít ve své většině prodat i příště a nebudou chtít ztratit zákazníky a ani odradit svým špatným renomé potencionální zákazníky. Chtějí vydělávat a k tomu jsou prostě zákazníci potřeba. Konečně v rozebíraném článku stojí: "Téměř padesát procent (47 %) na alespoň jednom z těchto zájezdů nějaké zboží nakoupilo. Z těch, kteří na takové akci byli pouze jednou, to bylo pouze 29 %, kdežto mezi těmi, co jezdí opakovaně, už 71 %." (viz výše). I pokud působí levnost zájezdu (jeho cena nepokrývá náklady na samotný zájezd!) jako svého druhu reklama-vábnička, tak je potřeba si uvědomit, že ani tento typ reklamy si nedokáže poradit s tím, pokud budou výrobky nekvalitní a pro účastníky zájezdu zbytečné (pokud to tedy nebude vykompenzováno zážitkem ze samotného zájezdu). Reklama není tak všemocná, jak se myslí, ostatně: "Nikdo však nevěří, že jakýkoli druh reklamy by byl mohl zajistit, aby si výrobce svíček udržel své postavení proti elektrickým žárovkám, koňská spřežení proti automobilům, husí brk proti ocelovému a později plnícímu peru.". Zboží a služby zakoupené na základě reklamy jsou navíc hodnoceny ex post [8]. Pokud tomu nevěříte, zkuste nabídnout ostatním pro ně bezcennou věc, možná se pár lidí na poprvé omylem chytí, ale v delším období stěží uspějete. Dodejme ještě, že ex post hodnocení zboží a služeb člověkem má význam i pro hodnocení ax ante: "Je zřejmé, že jeho soudy ex post jsou pro něj užitečné hlavně pro zvažování jeho budoucích ex ante úvah." [9]. To platí i v případě přenosu informací na jiné lidi - kamarády, kolegy, rodinu atd.


Co říci na závěr? Zdá se, že racionální iracionalita (čtenáři B. Caplana již budou vědět) a zřejmě i nějaké partikulární zájmy (od konkurence) slavily při výše uvedené jednohlasné změně zákona úspěch. Kam pak se vydají dobrodějové a jejich souputníci-političtí šmejdi příště? Vždyť jedna regulace slouží k ospravedlnění dalších regulací.

 

[1] Vidovićová, s. 25.
[2] Ibid, s. 25.
[3] Ibid, s. 25.
[4] Ibid, s. 27.
[5] Ibid, s. 26.
[6] Ibid, s. 27.
[7] Čebus: Poznávací zájezdy 2015, s. 113 a 123.
[8] Mises, s. 293. Obchodní propagaci se věnují s. 292 až 294 této knihy. Dodejme, že reklama má velmi významnou funkci v tom, že informuje lidi o tom, že vůbec existují statky, které jsou potencionálně schopny pokrýt jejich potřeby. To má obecný vliv na zlepšování informovanosti.
[9] Rothbard, s. 197. Je dobré si přečíst skoro celou tuto stránku.

 

Literatura:
1. MISES, v. L. Lidské jednání: pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut 2006, ISBN 80-86389-45-6.
2. ROTHBARD, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha: Liberální institut 2005, ISBN 80-86389-27-8.
3. VIDOVIĆOVÁ, L. a VYHLÍDAL, J. Nekalé obchodní praktiky a senioři. In: Fórum sociální politiky 6/2014. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. 2014, ISSN 1802-5854.
4. Čebus: Poznávací zájezdy 2015. Brno: (2014).