Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

S chudobou bývá často spojována větší kriminalita a větší nečistota a nepořádek. Někdy tomu, tak být skutečně může. Je to vidět třeba zde [1]. Nebo již dříve jsme v této sérii uvedli, že na straně 74 Sarrazinovi známé knihy „Německo páchá sebevraždu: jak dáváme svou zemi všanc“ je uvedena tabulka indikátorů sociálního chování pro Berlín pro začínající školáky. Ve stručnosti jde z této tabulky vyčíst, že čím chudší lidé, tím větší procento z nich méně o sebe dbá. Z této tabulky (a jiných dvou zde uvedených tabulek) je patrné, že žádný z uvedených nedostatků nesouvisí s materiálním zajištěním rodiny. Já jsem doplnil, že sledovaná položka nadváha a přítomnost televize v dětském pokoji znamenají spíše známku určitého blahobytu. Dle Sarrazina tedy pozorované deficity v sociálním chování nejnižších vrstev sice úzce souvisejí s jejich materiálním statusem, avšak nemohou z něj být kausálně vyvozeny. Dle autora i rodina, která žije z podpory v nezaměstnanosti druhého stupně (v Německu), může dbát na to, aby si děti pravidelně čistili zuby, nedívaly se bez dovolení na televizi, měly doma pravidelně teplé jídlo a stravovaly se zdravě a vyváženě, měly dostatek pohybu [2]. Na něco podobného se zaměříme i v tomto článku. Budeme zkoumat to, zda chudoba skutečně automaticky znamená nutně větší kriminalitu a nečistotu a nepořádek. Nemusí jít totiž skutečně o kausalitu, kdy chudoba je příčinou vyšší kriminality a nečistoty a nepořádku, ale může jít jen o souběh dvou věcí, mezi kterými není přímá příčinná souvislost. Může jít také o věci, které jsou vyvolány něčím dalším, co vede jen k tomu, že se projevují současně. Zaměříme se na období 2. půle 19. a začátku 20. století a budeme zkoumat pro účely zjištění nečistoty a nepořádku fotografický materiál z té doby. U kriminality musíme vystačit s citacemi a podíváme se i do poloviny 20. století. Je nutné si jen uvědomit, že tehdejší chudí byli mnohem mnohem chudší než dnešní chudí. Ba i bohatí se tehdy museli obejít bez věcí, které jsou dnes běžné prakticky v každé rodině včetně těch chudých.

Kriminalita

Že chudoba se nerovná automaticky kriminalita je patrné z historie. V literatuře lze k tomuto najít několik poznámek. Třeba P. Hora-Hořejš uvádí, že trhani a barabové (dělníci na stavbách železnic) si udrželi tolik cti, že nešli žebrat. „Jen výjimečně hledali nezákonný způsob obživy. Jsou jen nepočetné zprávy, že se lidé ze dna živili krádežemi či loupežemi.“ Je sice pravda, že v okolí staveb železnic, tunelů, silnic a podobně, nebylo kde žebrat ani v chalupách nic moc, co ukrást. Avšak zároveň proč by se kriminálu bál ubožák ze dna? Dle Hory-Hořejše za mřížemi žili trestanci lépe než na svobodě, ovšem bez kořalky. „Je to vlastně zvláštní, dnes sotva uvěřitelné, že i na zdánlivě úplném společenském dně se cejch „kriminálníka“ považoval za pohanu. Ve srovnání s dnešní situací, tou hustou sociální sítí, existovalo v tehdejší mnohem chudší společnosti jen minimum lupičských band, organizovaných gangů. Vlastně ještě dlouho do dvacátého století ve společnosti obecně, a to i mezi nejubožejší spodinou, přežívalo dávné přikázání – nepokradeš!“  [3]. A to i přes (už tehdy) poměrně chladný postoj tehdejší české společnosti k náboženství. Další příklad: v Harlemu (newyorská čtvrť) a v sousedních ghettech ve 40. a 50. letech 20. století černoši neváhali spát v létě v parcích, na požárních schodech a na střechách a bílí často navštěvovali taverny a noční kluby ve vnitřním městě. Byla zde kriminalita, ale nedosahovala bodu, kdy by se lidé strachovali vycházet na ulici v noci, přes velkou chudobu v oblasti [4]. V době kdy střední třída byla chudší než jsou dnes chudí v roce 1951 bylo v New Yorku spácháno 244 vražd, při stejném počtu obyvatel dosáhl v devadesátých letech počet vražd průměrně dva tisíce za rok. Jinde: „V roce 1965 zaznamenalo Millwaukee 27 vražd a 214 loupeží; v roce 1990 to bylo 165 vražd a 4472 loupeží.“. Přičemž dle D. Boaze chlapci bez otce, zejména ti, co vyrůstají v komunitách bez otců, jsou dnes hlavními pachateli násilných trestných činů v amerických městech. Samozřejmě americký sociální systém umožňuje ženám mít děti bez manžela a přežít bez práce [5]. Důležité je, že pro země tzv. Západu nelze ani moc tvrdit, že by chudí lidé dnes byli nějak extra chudí, dle D. Boaze pro USA: v roce 1971 mělo 44,5 % všech domácností sušičku na prádlo; v roce 1994 ji vlastnilo 50,2 % chudých domáctností, v roce 1971 mělo ledničku 83,3 % domácností, v roce 1994 to bylo 97,9 % chudých domácností. Nikdo nevlastnil mikrovlnou troubu nebo videorekordér v roce 1971, ale do roku 1994 mělo 60 % chudých domácností obé. V roce 1994 mělo 92 % chudých domácností barevnou televizi v porovnání se 43 % všech domácností v roce 1971. V roce 1970 nebylo 6,9 % amerických bytových jednotek vybaveno kompletními instalaterskými rozvody, do roku 1990 toto číslo kleslo na 1,1 %. 40 % Američanů pod hranicí vlastní chudoby má vlastní dům a jejich očekávaná doba dožití je přes 70 let [6]. Je to tedy paradox, ale kriminalita roste i přesto, že chudí jsou na tom lépe než kdykoliv předtím.

Chudoba a nečistota před 100 léty

Rovná se chudoba automaticky nečistota? V této části se spolehneme na fotografie. Budeme na nich zkoumat čistotu a pořádek v místech, kde chudí bydleli a čistotu a kompaktnost jejich oblečení a případně i stav obydlí (bohužel osobní hygienu tak stěží významněji postihneme). Je nutné uvést, že fotografie tvoří spíše subtilnější doklady. Jednak jsou většinou černobílé, což sice umožňuje zkoumat čistotu a pořádek v místech, kde chudí bydleli a kompaktnost jejich oblečení a případně i stav obydlí, ale s čistotou či omšelostí oblečení je to horší. Černobílé fotografie v tomto mohou šidit a dělat oblečení čistější a méně ošumelé. Na druhou stranu opotřebení takto starých fotografií či přesvětlení při fotografování vytvoří méně čisté a více ošumělé oblečení než bylo pravdou. Dále závisí na kvalitě přetištění fotografie. Níže bude uveden příklad, kdy méně kvalitní přetištění stejné fotografie vedlo k podstatně horšímu vzhledu šatů. Dalším problémem je možnost aranžování fotografie. Nejde však o velký problém, protože stěží někdo bude kvůli aranžování fotografie uklízet celou ulici, či líčit fasádu domu anebo pokoj. Stejně tak nebude opravovat, prát a sušit šaty. Je pravdou, že mnohem jednoduší je třeba zamést místnost anebo se převlíct do lepších šatů. To je však známka toho, že v případě nutnosti bylo možné snadno uklidit, a že lidé měli k dispozici ještě jedny slušné čisté šaty na víc. Tudíž, že nezůstávali ve stavu nečistoty a nepořádku a „trhanství“ pořád, ale jen například po dobu práce. Samozřejmě problémem zde může být i to, že můj popis fotografií je nutně subjektivní. Vlastní obrázek si může udělat čtenář jen tím, že se na níže probírané fotografie sám podívá. Dalším problémem u budov je dopad daní z majetku, který se odráží právě na údržbě těchto budov.

V knize historika P. Hory-Hořejše „Toulky českou minulostí 11: Český svět na sklonku 19. století najdeme na straně 14 dvě fotografie tehdejších Cikánů (Romů). Na prvním vidíme kočovnou rodinu prý ze sklonku 19. století, oblečení některých členů rodiny není dost dobře možné ohodnotit, ale to které je dobře vidět vypadá v dobrém stavu bez oprav a nečistoty, stejně tak jako vůz za nimi se zdá být včetně plachty v pořádku. Na druhém obrázku vidíme cikánskou kapelu (smyčcové kvarteto) z přelomu 19. a 20. století složenou z chlapců, která je oblečena vesměs v čistá saka a kalhoty a je opatřena boty (boty tehdy nebývaly samozřejmostí). Jen nejmenšímu z chlapců je oblečení příliš velké. Na protější straně vidíme dle popisku ubožačky u Kladna, vesměs prý matky, které hledají topivo na haldách hlušiny nebo dokonce potravu na haldách smetí. Tyto ubožačky však nemají na sobě nějaké roztrhané šaty, ale jejich oblečení je kompaktní a zdá se být dost čisté. Nohy ubožaček nejsou s jedinou výjimkou vidět. Vyjímka má na sobě botu [7]. V případě těchto „ubožaček“ to vypadá, jako by si autor ze čtenáře trochu střílel. Na straně 17 vidíme rodinu, která se zrovna zabývá domáckou výrobou nitěných knoflíčků. Děti i rodiče sedí v čistých šatech a s výjimkou paní mámy nejsou vidět na oblečení ani vysprávky (u paní mámy jde však spíše o poškození fotografie). Všichni sedí ve vylíčené místnosti s celkem čistou podlahou, sem tam visí nějaký kus oblečení. Jedině stůl u kterého pracují není moc čistý. Na stejné straně jsou domáčtí výrobci (včetně dětí) dřevěných škatulí, kteří pracují venku, mají čisté bílé košile a kompaktní neroztrhané oblečení, muži mají klobouky na hlavách. Některé děti jsou bez bot, u jiných osob nejsou celé nohy vidět. Výjma materiálu k výrobě škatulí (tenké plátky dřeva) je kolem pořádek [8]. Rómy najdeme i v knize „Člověk na Moravě 19. století“. Tři Cikánky jsou na fotografii z přelomu 19. a 20. století navlečeny do čistých a kompaktních svátečních krojů. Chajda za nimi je (alespoň co je vidět) bíle vymalovaná [9].

Vezměme jinou knihu. Například „Liberec“ z nakladatelství Paseka z edice Zmizelé Čechy. Fotografie číslo 76, 77, 79 a 80 zde ukazují prostor někdejší ulice Na Bídě, Žulové ulice a sousedních uliček někdy v 90. letech 19. století, v 2. polovině 19. století a začátkem 20. století. Stav obytných domů je dle těchto kvalitních fotek různý, od velmi dobrého, dobrého (tyto dva stavy jsou častější) až po omšelý. Nečistoty či odpadky aby zde člověk pohledal. Nic se zde neválí, a to ani tam, kde není dlažba. Na snímku 77 stojí bosý chlapec ve velmi čistém a zcela kompaktním oblečení s buřinkou na hlavě [10]. V edici Zmizelá Morava ze stejného knihkupectví vyšla kniha „Brno: II. díl“. V ní najdeme kvalitní fotografii číslo 72, na níž se někdy před rokem 1899 nechalo zvěčnit několik chudších lidí před výstavbou domů pro invalidní dělníky ze zdejší továrny Vaňkovka. Prakticky všichni lidé zde zobrazení od bosých dětí, přes pracující (jeden z nich je logicky trochu zamazán), ženy v domácích šatech nebo bělovousé staříky jsou slušně a čistě oblečeni v kompaktních šatech [11].

Co třeba havířské kolonie? Příklady jsem našel opět v knize od Paseky, ktrerá se jmenuje „Karviná“. Příklady zde najdeme na fotografiích 124 až 128. Vesměs jde o fotografie z 20. a 30. let 20. století. V jednom případě je dům omšelý, v jiných jsou domy v celkem slušném stavu. Kolem domů je celkem dosti čisto. Nikde žádné viditelné odpadky [12]. Vraťme se opět do Brna, v knize „Proměny století XII: 146 historických a současných fotografií z centra Brna – 2. část“ se na straně 73 nachází fotografie Musejní ulice z roku 1907. Vidíme zde pohled do úzké uličky s několika jejími chudými obyvateli. Ulička má čistou dlažbu, vlevo je naskládáno pár beden a jakýsi sud, snad vzadní části je něco nerozeznatelného naskládáno, obyvatelé jsou chudobněji oblečení, ale jejich šaty jsou kompaktní a nezdají se býti ani špinavé [13].

Pokud přejdeme do Anglie, tak v knize „Women’s Lives: Researching Women’s Social History 1800-1939“ na straně 68 najdeme fotografie z tzv. slumu (nejde o slumy, které známe z rozvojových zemí) z roku 1901. Fotografie na této straně jsou zde méně kvalitní a místy je na nich vidět nepořádek (zvášť na jedné ovšem nejméně kvalitní fotografii). Ty šaty obyvatel, které jsou na fotografiích slušně vidět, jsou kompaktní a většinou i čisté [14]. V knize „Victorian Childhood“ se nalézá hned několik fotografií, kde jsou vyobrazeny nižší vrstvy a místa, kde tyto bydlely. Na straně sedm hrají děti kuličky. Domy mají omšelé fasády, ale jejich okolí je celkem čisté a děti a dospělé ženy zde mají na sobě oblečeny kompaktní a čisté šaty. Na další straně se nalézá rodina (žena a čtyři děti), která se živí domácí prací pro chudobné, výrobou krabiček na sirky. S jednou vyjímkou mají na sobě kompatkní oblečení a všichni je mají čisté, všichni mají také upravené vlasy [15]. Paradoxně tutéž fotografii jsem našel i v jiném pramenu (kniha od P. Horn), ale otištěnou v podstatně horší kvalitě, která ukazuje oblečení více ošumělé [16]. To je jeden z kamenů úrazu zkoumání fotografií ohledně čistoty a ošumělosti oblečení. Vraťme se však ke knize „Victorian Childhood“. Je zde zajímavá fotografie česačů chmele. Tato je zajímavá nejen tím, že ukazuje pracující děti, ale že je i barevná. Česání chmele se věnovaly často rodiny Londýňanů z East Endu, tj. rodiny londýnských chudých. Všichni vyobrazení mají na sobě kompaktní oblečení a s vyjímkou dvou osob (zřejmě umazání od práce) je jejich oblečení i čisté. Pro srovnání zde máme na stejné fotografii i jednoho bohatší pána (majitel chmelnice či úředník majitele nebo obchodník) v tmavém obleku, který je na tom s čistotou oblečení stejně dobře [17]. Na fotografiích na straně 34 a 38 najdeme dva pouliční dětské prodavače, chlapce a dívku. První z nich je bosý chlapec, ale jeho oblečení je, alespoň z toho, co je vidět, kompaktní a čisté. Ještě lépe je na tom s oblečením dívka, ta má navíc boty a na hlavě širák [18]. Kvalitní fotografie z tzv. slumu z londýnské čtvrtě Benthal Green ukazuje zděné patrové domy, které jsou v celkem slušném stavu (na rozdíl od toho, co tvrdí popisek). Na dlážděné vozoce se u obrubníku nachází po celé dílce ulice na jedné straně nějaké odpadky, zřejmě tam byly smeteny. Všichni lidé na fotografii mají na sobě kompaktní oblečení a v naprosté většině případů je to oblečení čisté, řada lidí má boty [19].  V této knize je řada jiných fotografií z práce nebo venkova, jejichž prohlížením lze získat podobné či lepší závěry [20].

Velké množství fotografií obsahuje kniha Pamely Horn „The Victorian &Edwardian Schoolchild“. Na straně 69 je snímek několika chlapců, některé kusy jejich oblečení jsou ošumělé či špinavější (možná zde však má vliv i přesvětelní snímku anebo špatný tisk - viz případ zmíněný výše), avšak všichni jsou oblečeni v naprosto kompaktním oblečení, opravy nejsou patrné a všichni mají boty [21]. Lépe vypadají pracující děti, kteří zároveň chodily do školy (tzv. half-timeři) z doby kolem roku 1900 z Farnworthu (Bolton). Mají skoro všichni na sobě kompaktní a zdá se (na jednu či dvě vyjímky) čisté oblečení. Fotografie half-timerů v lepší kvalitě je na druhé straně s ještě lepším výsledkem [22]. Na straně 111 najdeme dívku, která vyšívá krajky na polštář, jde o tedy o dětskou domáckou práci. Důležitější však je, že dívka je čistě oblečena v kompatním oblečení, které je vizuelně bez oprav a dívka má boty. Podobně vypadá chlapec, který pomáhá s pumpováním vody (domácí práce dětí byla v rodinách pracujících nižších vrstev tehdy běžná) [23].

Trhani a nepořádek

Taro stať nemá za úkol tvrdit, že všichni chudí byli celkem čistotní – tj. nebydleli mezi odpadky a chodili v netrhanských a celkem čistých šatech. Cílem bylo pokázat na to, že chudoba automaticky neznamená nečistotu, odpadky anebo roztrhané a špinavé šaty (chudobu tak spíše dosvědčují příliš dlouhé nebo krátké kalhoty a neexistence bot, či určitý typ oblečení). Je to dáno tím, že udržování čistoty nestojí buďto žádné peníze (vyhození odpadků, úklid nebo zametení) anebo stojí jen malé peníze (jehla a niť či kus látky na šaty). Chce jen určité menší či větší množství času. Čas je celkem důležitý pro naše zkoumání, protože si musíme uvědomit, že tehdy lidé museli pracovat pro svoji obživu déle a měli tedy méně času než lidé dnes. Přesto považuji za nutné uvést i pár příkladů skutečných trhanů či nepořádků. Nicméně, pro mne docela překvapivě, jsem ve zkoumaných knihách našel mnohem méně takovýchto fotek. Zde jsou tedy téměř všechny příklady, které jsem ve zkoumaných knihách nalezl. Ve zmíněné knize „Člověk na Moravě 19. století“ je Romská rodina z konce 19. století sedící před hlíněnou barabiznou (ta je nicméně celkem v dobrém stavu), kromě nějaké slámy se v okolí žádné nečistoty a odpadky neválejí. Oblečení početné rody je u některých v horším stavu než výše zmíněné příklady. Ne že by nebylo kompaktní, to většinou je, ale u mužů je špinavější. Možná to souvisí s dvěmi motikami v popředí [24]. V knize „Victorian Childhood“ se nalézá fotografie dětí, které sledují improvizovaný boxerský zápas mezi dvěmi chlapci. I když většina má na sobě kompaktní a většinou čistější oblečení, tak je kolem celkem nepořádek [25]. Konečne žena se dvěmi dětmi, kteří se ocitli na ulici jsou kompatkně oblečeni, ale chlapec je zamazaný, stejně jako těch několik kusů jejich nábytku. Větším trhanem je chlapec zachráněný známým mecenášem doktorem Barnardem na straně 11 a částečně i děti z fotografie z doby kolem roku 1895 na straně 7 v knize „Poverty and Welfare 1815-1950“ [26]. Paradoxně však vypadají celkem čistě. A konečně: dvě hornické děti na fotografii z roku 1893. Dívka má roztrhnutou halenku a chlapec má notně spravované oblečení. U Obou nepůsobí oblečení čistě [27]. Zajímavé je, že kdybych se rozhodl použít dobové ilustrace, tak by bylo možné si trhany vybírat z celé řady islustrací. Příkladem může být třeba kniha „The Street Children of Dickens´s London“, kde je řada takovýchto ilustrací (ne však všechny) [28]. Na fotkách jsem trhany takto „pokročilé“ provenience v podstatě nezaznamenal. Je tak možné, že některé tyto ilustrace nejsou nestranné.

Postskriptum

Jako postskriptum můžeme uvést to, co obecně citoval ve své knize o ostravské hornické kolonii Šalamoun historik M. Jemelka: „Příznačným rysem dělnických hospodyní byla snaha udržet domácnost v co možná největší čistotě a pořádku, což muselo být v dobách masového rozšíření noclehářství a podnájemnictví velmi problematickým a v neúplných rodinách s pracujícími matkami stěží dosažitelným úkolem.“ Jinde autor připomíná pro zkoumanou hornickou kolonii existenci velkého sobotního úklidu [29]. Existovala zde tedy u nižších vrstev snaha po čistotě a pořádku.

[1] Sociální dávky zdrojem blahobytu?
[2] Sarrazin, s. 74-75.
[3] Hora-Hořejš, s. 15.
[4] Beito, s. 83.
[5] Boaz, s. 265 a 262.
[6] Ibid, s. 236 a 260. Novější data z článku z roku 2004 jsou zde: http://www.heritage.org/research/reports/2004/09/understanding-poverty-and-economic-inequality-in-the-united-states. 
[7] Hora-Hořejš, s. 14-15.
[8] Ibid, s. 17.
[9] Fasora, příloha s. XVI.
[10] Chocholoušková, fotografie číslo 76, 77, 79 a 80.
[11] Jordánková, fotografie číslo 72.
[12] Hajzlerová, fotografie číslo 124 až 128.
[13] Dížka, s. 73.
[14] Newby, s. 68.
[15] Sacks, s. 7 a 8.
[16] Horn, s. 120.
[17] Sacks, s. 17.
[18] Ibid, s. 34 a 38.
[19] Ibid, s. 4.
[20] Např. Ibid, s. 12, 14, 21, 32 nebo 39. Viz i Horn, s. 102 nebo 119.
[21] Horn, s. 69.
[22] Ibid, s. 99-100.
[23] Ibid, s. 111 a 96.
[24] Fasora, příloha s. XVI.
[25] Sacks, s. 6.
[26] Sacks, s. 9 a 11. V druhém případě jde však velmi pravděpodobně o skutečně aranžovanou fotografii, která měla propagovat práci dr. Barnada a spočívala v tom, že se dítě vyfotilo v „nálezovém“ stavu a pak po pomoci ze strany dr. Barnada. A Murray, s. 7.
[27] Horn, s. 71.
[28] Amy.
[29] Jemelka, s. 70 a 190.

Literatura:

• Amy, H. The Street Children of Dickens’s London. Stroud: Amberley Publishing 2012, ISBN 978-1-84868-846-9.
• BEITO, D. Mutual Aid for Social Welfare: The Case of American Fraternal Societies. In Palmer, T. G. After the Welfare State. Arlington: Students for Liberty 2012, ISBN 978-0-89803-171-3.
• BOAZ, D. Liberalismus v teorii a politice. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-23-5.
•DÍŽKA, P. Proměny století XII: 146 historických a současných fotografií z centra Brna – 2. část. Brno: Vydavatelství Dížka 2013, ISBN 978-80-904413-5-4.
• FASORA, L. aj. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-147-5.
• HAJZLEROVÁ, I. a MATROSZOVÁ, V. Karviná. Praha-Litomyšl: Paseka 2009, ISBN 978-80-7432-005-7.
• HORA-HOŘEJŠ, P. Toulky českou minulostí 11. Praha: Via Facti 2007, ISBN 978-80-239-6717-3.
• HORN, P. The Victorian & Edwardian Schoolchild. Chalford (Stroud): Amberley Publishing 2010, ISBN 978-1-84868-810-0.
• CHOCHOLOUŠKOVÁ, H. a LHOTOVÁ, M. Liberec. Praha-Litomyšl: Paseka 2010, ISBN 978-80-7432-031-6.
•  JEMELKA, M. Na Šalomouně: společnost a každodenní život v největší moravskoostravské hornické kolonii (1870-1950). Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Centrum pro hospodářské a sociální dějiny, 2008, ISBN 978-80-7368-588-1.
• JORDÁNKOVÁ, H. a SULITKOVÁ, L. Brno. II. díl, Historická předměstí a Staré Brno. Praha-Litomyšl: Paseka 2010, ISBN 978-80-7432-077-4.
• MURRAY, P. Poverty and Welfare 1815-1950: Second Edition. London: Hodder Education 2006, ISBN 978-0-340-88900-8.
• NEWBY, J. Women’s Lives: Researching Women’s Social History 1800-1939. Barnsley: Pen & Sword Family History 2011, ISBN 978-1-84884-368-4.
• SACKS, J. Victorian Childhood. Oxford: Shire Publications 2011, ISBN 978-0-74780-771-1.
• SARRAZIN, T. Německo páchá sebevraždu: jak dáváme svou zemi všanc. Praha: Academia 2011, ISBN 978-80-200-2018-5.
• Sociální dávky zdrojem blahobytu? Shrábnou je kšeftaři s brlohy a drogami [online, 2014]. Dostupný z (přístup II/2014): http://www.novinky.cz/domaci/328689-socialni-davky-zdrojem-blahobytu-shrabnou-je-kseftari-s-brlohy-a-drogami.html.