Zemědělství, nedostatky a rozkrádání v 70. létech
Zemědělství, zemědělská technika a diskoordinace
Na 9. schůzi Česká národní rady (dále jen ČNR) ze dne 26. a 27. října 1978 komunista a ministr zemědělství a výživy Miroslav Petřík upozornil na diskoordinace v dodávkách výrobních statků pro zemědělství, kritizoval i investiční výstavbu a upozornil na to, že úspěšné plnění plánu nemusí znamenat mnoho: „Na úseku chemizace se každoročně zvyšují dodávky průmyslových hnojiv, které jsou výrazným intenzifikačním faktorem růstu rostlinné výroby. Proti 231 kg/ha zemědělské půdy v roce 1975 můžeme počítat pro rok 1979 s dávkou 253 kg/ha. Stále však neuspokojivá je výroba některých speciálních druhů pesticidů, biofaktorů a chemických surovin pro potravinářský průmysl... Z hlediska dalšího rozvoje potravinářského průmyslu a zemědělství jsou stále problémy s dodávkami výkonné dopravní techniky, zejména o vysoké tonáži, speciálně přizpůsobené potřebám zemědělské velkovýroby, potravinářského a krmivářského průmyslu. Zatím se věci řeší v rámci kooperace podniků všeobecného strojírenství a výrobně hospodářské jednotky strojně traktorových stanic...Ani v zemědělství a potravinářském průmyslu neprobíhá výstavba bez starostí a problémů, které jsou ve větší či menší míře společné investiční výstavbě v celém národním hospodářství. Úspěšné plnění ukazatelů plánu pak samo o sobě nevyjadřuje ještě míru krytí skutečných potřeb či požadavků těchto odvětví, které je možno krýt postupně podle možností národního hospodářství.“ [1]. Také upozornil na problematickou návratnost investic do zemědělství, což naznačuje jistou míru nepovedených investic: „Důchodová situace zemědělských podniků v roce 1975 a zejména v roce 1976 byla výrazně ovlivněna poklesem hrubé zemědělské produkce proti dosažené úrovni předchozích let, a to jednak vlivem mimořádně nepříznivých klimatických podmínek, ale hlavně vzestupem nákladovosti výroby spojené s klesající účinností vkladů do výroby. Stále zaznamenáváme značnou důchodovou diferenciaci mezi zemědělskými podniky v jednotlivých oblastech. Nepříznivý vývoj vlastních nákladů v zemědělské výrobě a klesající účinnost materiálových vkladů do výroby vyžaduje soustředěnou a soustavnou pozornost řídících orgánů na všech stupních. Byla přijata opatření, aby vývoj vlastních nákladů se ve všech organizacích podrobně analyzoval se zvláštním zaměřením na materiálové a neproduktivní náklady.“ [2].
Komunista Jan Jirásek upozornil na 9. schůzi ČNR na spotřebování kapitálu v zemědělství a potravinářském průmyslu, vzpomněl špatnou strukturu dodávané techniky a upozornil i na dlouholetý nedostatek náhradních dílů a spotřebovávání kapitálu: „Domnívám se, že bychom měli při plánování zemědělské výroby brát v úvahu úroveň příslušné techniky a technologie, přírodní podmínky i nerovnoměrné rozmístění pracovních sil a z těchto hledisek plánované úkoly zabezpečovat daleko komplexněji, včetně podmínek pro nutnou reprodukci kádrů a pracovních sil, v níž výstavba bytů pro zemědělství hraje významnou úlohu. Z tohoto hlediska bych chtěl ocenit zpracování názorů na soustavu zemědělských strojů ve známém programu A 10, ale současně upozornit, že by již v některých případech potřeboval přehodnotit z hlediska nejnovějších poznatků a potřeb, které vyplývají z měnící se struktury a organizace zemědělské velkovýroby. Jsme si vědomi, že výroba strojů nové generační řady bude postupná a že i dodávky mechanizace pro zemědělství musí být v souladu s možnostmi národního hospodářství. Proto úkoly plánované v tomto směru pro 6. pětiletku považujeme tak, jak je uvedeno ve zprávě vlády, za kritérium vztahů mezi strojírenstvím a zemědělstvím. Přesto musíme upozornit na to, že v současné době v důsledku finančních limitů na nákup strojů v družstvech neprobíhá ani prostá reprodukce v obnově zemědělské techniky a dopravních prostředků. Obdobně je tomu i v potravinářském průmyslu. Pokládáme za nutné na tyto skutečnosti upozornit proto, že dlouhodobější setrvávání tohoto vývoje by mohlo negativně ovlivňovat rozvoj uvedených odvětví se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Ve zprávě vlády ČSR se konstatuje, že plánované dodávky strojů jsou ve finančních objemech naplňovány a jsou vytvářeny předpoklady, aby byly úkoly 6. pětiletky objemově splněny. Tento pozitivní fakt však narušuje skutečnost, že nejsou plněny dodávky zemědělské techniky ve své struktuře. Projevuje se to zejména v nedostatečném plnění úkolů v dopravní technice, kdy jsme již 2 roky měli dostávat zemědělské automobily, ale fakticky nejsou. Nejsou uspokojovány potřeby v nakladačích, nejsou dodávány v potřebném množství traktory, zejména o výkonu nad 100 koní, malotraktory, některé stroje a zařízení pro mechanizaci živočišné výroby a chlazení mléka. Vážná je situace v dodávkách techniky pro pěstování a sklizen brambor a cukrovky, zeleniny a ovoce, je nedostatek strojů pro úklid slámy, nedostatečně je řešena mechanizace pro horské oblasti a zemědělské stavebnictví. Tyto nedostatky ve struktuře dodávané zemědělské techniky, vytvářejí vážný problém při zajišťování zemědělské rostlinné výroby a její sklizně a v řadě případů vedou ke stressovým situacím u řídících pracovníků, neboť zajišťování pracovních sil a dopravních prostředků z ostatních odvětví národního hospodářství na výpomoc vyžaduje neúměrnou námahu a zvýšené náklady. Již dlouhou řadu let se hovoří o nedostatku náhradních dílů a tento stav je kritizován. Musíme znovu s plným důrazem upozornit, že tento stav dále přetrvává. Jsme si vědomi, že ne vždy se s náhradními díly v zemědělství dobře hospodaří a proto chápeme úpravu cen náhradních dílů jako opatření směřující k jejich efektivnějšímu využívání. V tomto směru se postupně zavádí i nová organizace skladování, která též má za cíl zlepšit hospodaření s náhradními díly.“ [3].
Na nedostatek náhradních dílů v zemědělství upozornil i komunista Jaromír Hájek, zřejmě plán moc nepočítal stím, že více techniky bude vyžadovat více náhradních dílů: „Jde především o péči o základní prostředky, jejíž úroveň by měla růst úměrně s přibývajícím počtem strojů a zařízení, s jejich složitostí i s náklady na jejich pořízení. Zatím tomu však vždy není, o čemž svědčí i výsledky průzkumu situace v zabezpečování potřeb vybavenosti, údržby a oprav strojních základních prostředků, který provedl náš výbor v letošním roce. Problémy se soustřeďují zejména do nedostatku náhradních dílů, servisu a vlastních i externích opravárenských kapacit. To má svůj vliv i na růst materiálových nákladů a na nižší využívání strojů a zařízení. Např. jen podíl prostojů z titulu nedostatku náhradních dílů a neplánovaných oprav na celkových prostojích traktorů činí 7 až 12 %. Zemědělské podniky a STS se snaží vyrovnat s touto situací tím, že si vyrábí příslušné díly a opravy provádějí pokud možno sami, přičemž si vytvářejí vlastní sklady náhradních dílů, což není vždy efektivní jak z hlediska pracovních sil, tak i nákladů. To je také jedna z příčin, proč náklady související s opravami základních prostředků bez vyplacených mezd stouply za poslední tři roky o více než 21 %. Zanedbatelný není ani rozsah prováděné technické údržby, na kterou se jen u traktorů spotřebuje denně podle odhadu okolo 110 000 pracovních hodin. Nad tím je třeba se zamyslet a hledat příslušná řešení, a to i např. výstavbou společných servisních středisek u větších zemědělských podniků, výstavbou ústředních skladů náhradních dílů a samozřejmě i zlepšením dodavatelsko-odběratelských vztahů. S rozvojem mechanizace souvisí i přísun nové techniky pro zemědělsko-potravinářský komplex. Jde v prvé řadě o důsledné plnění plánovaných dodávek strojů a zařízení a o řízení jejich další výroby a dodávek tak, aby tyto výrobky odpovídaly potřebám tohoto odvětví v požadované struktuře, kvalitě, výkonnosti a v neposlední řadě i vysokou úrovní typizace a unifikace. Jenom pro ilustraci uvádím, že v současné době se vyskytuje v zemědělských podnicích např. 27 typů traktorů, 7 typů obilních sklízecích mlátiček, minimálně 10 typů nákladních automobilů apod., přičemž ceny nově dodávaných typů zemědělských strojů a zařízení neodpovídají vždy kvalitě a výkonovým parametrům.“ [4]. Je patrné, že zvrátit investice do vyšší kapitálové vybavenosti práce mohl zapřičinit jen pouhý nedostatek náhradních dílů.
Nejen na problémy v dodávkách některý docela banálních věcí upozornil i komunista František Rozhon: „Zemědělská technika a zařízení klade také vysoké požadavky na dodávky pryžových výrobků. Zásobování zemědělství těmito výrobky se uskutečňuje se značnými potížemi. Na základě narůstajících rozporů v zabezpečování potřeb národního hospodářství výrobky z technické pryže, bylo ve výrobních podnicích ministerstva průmyslu ČSR přikročeno k mobilizaci všech dostupných zdrojů a rezerv. V důsledku těchto opatření a iniciativou pracujících i přesčasovou prací, se podařilo u vybraných výrobků technické pryže zvýšení výroby asi o 10 %. Přes uvedená mimořádná opatření a dosažené výsledky, nejsou plně uspokojovány stále rostoucí požadavky na různé druhy těsnění, hřídelové těsnění, lisovaný gumokov, akumulační skříně apod. Tíživá situace je u některých druhů hadic a dopravních pásů. Často pro tyto drobné dílce jsou zemědělské stroje nepoužitelné. Tento nepříznivý stav v dodávkách pryžových výrobků trvá již několik let. Na tuto situaci je poukazováno širokou veřejností a kritika zazněla i na jednání výboru ČNR pro průmysl a stavebnictví.“ [5].
Nedostatky a nekvalita
Místopředseda vlády ČSR, dříve ministr obchodu ČSR a komunista Štěpán Horník na 9. schůzi Česká národní rady ze dne 26. října 1978 upozornil na diskoordinace v podobě zajištění skladů na obilí a na nedostatky a přebytky na trhu (byť upozornil zároveň i na rostoucí spotřebu masa): „I když musíme říci, že v této pětiletce a v části minulé pětiletky se nám podařilo postavit mnoho skladů na obilí, dobrých, pěkných, mechanizovaných a účelných skladů, ale když si spočítáte úrody před pěti, sedmi léty a kapacity na skladování a současné úrody a kapacity, které máme ke skladování dnes, musíme bohužel konstatovat, že se situace relativně počítáno na množství úrody, vůbec nezlepšila, ale že rok od roku nám zůstává čím dále tím více obilí, které jsme horko a těžko vyrobili, které je špatně skladováno. A každý z nás ví, co to je za ztrátu...Pokud jde o zeleninu, dopadlo to tam velmi špatně, proti plánu jsme dostali méně o 8000 tun rajských jablíček, o 8000 tun paprik, úplný "výbuch" byl u okurek-nakládaček, kterých nám chybí prakticky 50 % - 24 000 tun. Nakládačky v letošním chladném počasí prostě nenarostly. Pokud jde o zelí, můžeme vyrobit jenom to, co umíme prodat, ale máme ještě na skladě zelí z loňského roku. Pokud jde o ovoce, výpadek je prakticky všude, od jahod, přes meruňky atd. Nyní se trochu ukazuje přebytek padaných jablek, ale je to proto, že kromě plantáží specializovaných na pěstování tržního ovoce, jiné organizace nemají lidi k česání ovoce a jablka se prostě se stromu setřesou a odevzdávají se jako padaná. Počítali jsme s jejich menším množstvím, dostáváme jich víc, jsme po pravdě řečeno rádi za ně a děláme všechno možné, abychom je zpracovali.“ [6]. Proč se nemohly prostě chybějící věci dovézt? Protože ekonomika nebyla schopna tolik vyvážet, aby získala zahraniční měnu.
Některé služby měly zřejmě nevalnou úroveň: „Nedořešená je problematika nedobrého technického stavu motorových vozidel, nízká úroveň servisu, nedostatek náhradních dílů, malý počet stanic technických kontrol. Proto bude třeba tuto situaci co nejdříve řešit, a to i v souvislosti s přípravou zásad zákona o provozu na pozemních komunikacích.“ [7]. Ani s kvalitou to nebylo slavné: „Neuspokojivý stav je v jakosti spotřebního zboží. Ve značném rozsahu proniká nejakostní zboží na vnitřní trh a až ke spotřebiteli. To má za následek i rostoucí objem spotřebitelských reklamací. Zatímco v roce 1973 činila hodnota reklamovaného zboží přes 229 miliónů Kčs, v roce 1977 představovala hodnota reklamovaného zboží již přes 450 miliónů Kčs. Kromě skutečnosti, že na vnitřní trh proniká ve značném rozsahu stále nekvalitní zboží, svědčí tento vývoj spotřebitelských reklamací i o tom, že spotřebitelé už znají a postupně stále více využívají možností, které jim reklamační řády poskytují. Seznámili jsme se s tím, že orgány České obchodní inspekce provedly několik tematických prověrek, ve kterých se zabývaly otázkou kontroly jakosti a uskladnění zboží vždy v příslušném sortimentu od výrobního podniku přes velkoobchodní sklady až do prodeje. V poslední době byla tato prověrka provedena v sortimentu nábytku, automatických praček a výsekového masa. Byly zjištěny vážné nedostatky jak v samotné výrobě, tak i při uskladnění zboží ve velkoobchodních skladech a při jeho prodeji.“ [8].
Rozkrádání socialistického vlastnictví se dařilo
Řeč Karla Šimona nás navedla na problém kriminality a korupce. Dlouholetý generální prokurátor ČSR a komunista JUDr. Jaroslav Krupauer (viz i podkapitola 5.1) na 9. schůzi ČNR upozornil na problém rozkrádání socialistického vlastnictví: „Uspokojivý není ani velmi malý počet stíhaných pachatelů trestných činů proti hospodářské kázni, proti socialistické hospodářské soustavě, úplatkářství a zneužívání pravomoci veřejného činitele, který stěží odpovídá skutečnému výskytu těchto záporných jevů v ekonomice a v životě společnosti vůbec...V první řadě šlo o účinné uplatňování prostředků práva při ochraně socialistické ekonomiky a majetku v socialistickém vlastnictví. Trestná činnost namířená proti těmto velmi důležitým zájmům představuje plných 20 % kriminality a je vůbec nejpočetnější skupinou trestné činnosti. Škody způsobené naší ekonomice přesáhly v minulém roce 300 000 000 Kčs, přičemž odhalování a úplné zjišťování spáchaných činů je obvykle spojeno s nemalými obtížemi...Ve snaze přispět dozorem nad dodržováním zákonnosti k posílení státní, hospodářské a pracovní kázně orgány prokuratury provedly v roce 1977 a v prvém pololetí 1978 zhodnocení stavu zákonnosti v tak důležitých hospodářských odvětvích ČSR, jakými jsou stavebnictví, zemědělství, státní a družstevní obchod. Shromážděné poznatky o porušování právních norem a o příčinách vedoucích k porušování zákonnosti byly projednány s příslušnými ústředními orgány, řídícími orgány v krajích i s těmi hospodářskými organizacemi, v nichž byly zjištěny nejzávažnější nedostatky...Obdobně jsme přistoupili ke zhodnocení stavu zákonnosti ve vybraných úsecích státní správy, zejména v rozhodovací činnosti národních výborů. Vycházeli jsme z toho, že národní výbory, jeden ze základních kamenů celého socialistického politického systému, plní i rozsáhlé úkoly při tvorbě a dodržování socialistického právního řádu. Naše poznatky ukázaly, že přes nesporné zlepšení v průběhu posledních let a soustavnou péči ústředních orgánů státní správy se i v současné době vyskytují při uplatňování právních předpisů v rozhodování národních výborů některé nedostatky. Přitom každé porušení zákona při rozhodování o právech a povinnostech občanů, které přísluší orgánům národních výborů přináší s sebou škodlivé společenské a politické důsledky, oslabuje důvěru občanů k orgánům socialistického státu, ztěžuje uplatnění socialistické demokracie a rozvoj společenských jistot našich občanů.“ [9]. Pro důkaz toho, že se za dalších ca 10 let nic nezměnilo, nechť si čtenář přečte podkapitolu 5.1.
Pár dat k problému rozkrádání socialistického vlastnictví: „Hlavní pozornost soudů je v současné době zaměřena na společensky nejzávažnější úseky trestné činnosti, především na trestnou činnost proti socialistické ekonomice. Přestože počet trestných činů tohoto druhu se v posledních letech snižuje /např. v roce 1973 bylo odsouzeno pro rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví 8258 osob, v roce 1977 celkem 6035 osob/, nelze ji podceňovat, neboť se stále ještě vyskytuje velký počet zejména závažných skupinových trestných činů s poměrně značnými škodami /pro ilustraci uvádím, že v roce 1977 činily škody způsobené pravomocně odsouzenými pachateli trestného činu rozkrádání skoro 37 000 000 Kčs/.“ [10]. Odsuzovány byly tisíce osob a šlo částečně o organizovanou činnost. Samozřejmě orgány byly schopné odhalit jen určitou část těchto činností.
[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009002.htm.
[2] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009002.htm
[3] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm.
[4] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009008.htm.
[5] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009007.htm.
[6] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009008.htm.
[7] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009014.htm.
[8] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009013.htm.
[9] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009010.htm.
[10] U rudého snědeného krámu, kapitola 18, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009011.htm.
Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.