Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za komunistů bylo lépe? Poznámka k dotování Slovenska

5. 6. 2014

V této kapitole se opřeme o knihu V. Průchy a kolektivu „Hospodářských a sociálních dějin Československa v letech 1918-1992“. Dle knihy bylo období komunismu spojeno se snahou hospodářského vyrovnávání obou částí Československa. Tento proces pokračoval i po roce 1968. Existovala trvalá preference Slovenska měřená investiční kvótou na obyvatele. Jak je z knihy patrné, tak šlo o cílevědomou a dlouhodobou politiku. V roce 1970 byla relace u investic v přepočtu na jednoho obyvatele mezi SSR (Slovenská socialistická republika) a ČSR (Česká socialistická republika) (ČSR rovná se 100) 102.1, v roce 1980 dokonce 109.7 a roku 1989 už jen 102.8. Tj. byl zde rozdíl od 2.1 do 9.7 %. Co se týká vybavení základními prostředky (budovy, stavby, energetické a hnací stroje a zařízení, pracovní stroje a zařízení, přístroje, dopravní prostředky, inventář a trvalé porosty (vyjma lesů)), tak relace na jednoho obyvatele mezi SSR a ČSR (ČSR rovná se 100) roku 1970 činila 72.7, roku 1980 už 84.9 a roku 1989 85.3. Dle autorů je z dat patrné, že proces vyrovnávání charakterizovaný preferencí investic a zmírňováním rozdílů v objemu základních prostředků na jednoho obyvatele se v 80. letech proti předcházejícím dvěma desetiletím zvolnil. Je jasné, že takové vyrovnávání zhoršovalo situaci v ČSR více, než bylo nutné. Z dat je, ale zároveň zřejmé, že ke konci 80. let, což je doba, kterou jsme se zde až doposud především zabývali, byl už vliv tohoto vyrovnávání celkem malý. Výpočty národního důchodu (pokud vůbec něco znamenají) uvádějí, že roku 1970 činil národní důchod v mld. Kčs u SSR 36.1 % národního důchodu ČSR, roku 1980 to bylo 40.8 % a roku 43.7 %. Z toho je možné vypočíst, že podíl národního důchodu SSR na národním důchodu Československa (ČSSR) činil 26.5 % roku 1970, 29 % roku 1980 a 30.5 % roku 1989. I zde je patrné zvolnění v 80. letech. Vývoj národního důchodu na jednoho obyvatele byl následující: Roku 1970 dosáhl vytvořený národní důchod na obyvatele v SSR 78.2 % ČSR, roku 1980 84.5 % a roku 1989 85.7 %. Opět je patrné zvolnění, a to celkem značné [1].

 

Dle kolektivu V. Průchy: "K ekonomickému rozvoji Slovenska přispíval přesun zdrojů z českých zemí na Slovensko. Ačkoliv jeho přesnější kvantifikace naráží v centrálně řízené ekonomice na těžko řešitelné metodické problémy, je možno odhadnout, že na Slovensko bylo dlouhodobě přesouváno několik procent z národního důchodu vytvořeného v českých zemích. Zpomalení hospodářského vývoje ČSSR a stagnace reálných příjmů v 80. letech vyvolávaly v české veřejnosti i v českých odborných kruzích náladu proti dalším přesunům prostředků na Slovensko. Stagnační tendence postihovaly i slovenské obyvatelstvo, ale výzkumy potvrzovaly celkově větší spokojenost Slováků s hospodářskou a sociální situací ve srovnání s Čechy.". Z oficiálních míst se od poloviny 80. let stále zřetelněji ozývaly hlasy, že proces vyrovnávání byl v hrubých rysech dokončen [2].


.
Alespoň odhad výše transferů se dá ze statistik vyčíst, a to z porovnání užitého národního důchodu (utracený národní důchod) a vytvořeného národního důchodu. Kolektiv V. Průchy k tomu dodává, že: "V letech 1969-80 činil na Slovensku souhrnný rozdíl obou veličin v běžných cenách 151 mld. Kčs a užitý národní důchod za toto dvanáctileté období převýšil vytvořený národní důchod o 12 %. Naproti tomu v českých zemích byl užitý národní důchod nižší než důchod vytvořený. Podle propočtů ekonoma Alexeja Bálka bylo v letech 1971-80 přesunuto z českých zemí na Slovensko 124 mld. Kčs, což představovalo 4.4 % národního důchodu vytvořeného v českých zemích.". To není málo a zároveň ani mnoho. Pro roky 1981 až 1989 činil tento rozdíl mezi vytvořeným a užitým národních důchodem v běžných cenách 119 mld. Kčs a Slovensko mělo proti své tvorbě k dispozici navíc o 8.7 % prostředků. Z tabulky 3.8 na straně 695 se dá vypočítat alternativně porovnáním vytvořeného a užitého národního důchodu, kolik českého národního důchodu (bez zahraničního obchodu, což může být kámen úrazu – viz dále) plynulo na Slovensko. Pro rok 1970 jsem tedy vypočítal 3.8 %, pro rok 1980 ještě 2.96 % a pro rok 1989 již jen 1.6 %. Zvláště pro rok 1989 nejde o vysoké číslo, což by odpovídalo i výše uvedenému poklesu ve vyrovnávání. Můžeme tedy uzavřít, že dle těchto odhadů zřejmě v posledních letech komunismu, kterými se v těchto statích zatím zabýváme, nešlo o příliš velké transfery. I tak však vyvolávaly nacionalistické vášně. Je to logické, protože šlo o dobu, kdy hospodářství nebylo v dobrém stavu a situace se spíše zhoršovala. Co se týká dynamiky růstu vytvořeného národního důchodu za období 1979-1980, 1981-1982 a 1983-1989 nebyl rozdíl mezi Českými zeměmi a Slovenskem v pozdější době výrazný: průměrný roční přírůstek byl 2 % (ČSR) versus 3.2 % (SSR) pro období 1979-1980, - 0.8% versus - 0.1 % pro období 1981-1982 a 3.5 % versus 3.7 % pro období 1983-1989. V případě investiční výstavby za období 1981-1985 a 1986-1989 byl průměrný roční přírůstek -0.7 % (ČSR) versus -1.8 % (SSR), respektive 2.6 % versus 3.5 %. Průměrný roční přírůstek za roky 1969 až 1989 byl u investiční výstavby u ČSR 3.6% a u SSR 3.9 %. Dále dle uvedené knihy v roce 1987 průměrný věk strojů a zařízení dosahoval v Českých zemích 11 let a na Slovensku 9.8 let. V posledních dvou položkách nebyly rozdíly tedy nijak velké [3].

 

Pokud se bavíme o transferech, tak musíme uvést i „transfer“ pracovní síly. Ten byl v opačném gardu. Pro období let 1949 až 1968 uvádí kolektiv autorů pod vedením V. Průchy, že otázka vnitrostátních transferů byla citlivou a mnohdy spornou otázkou i mezi odborníky. Ze slovenské strany se poukazovalo na značný počet Slováků pracujících v českých zemích, na realizaci vývozu ze Slovenska přes organizace v českých zemích (mnohdy po finalizaci exportované produkce v českých zemích i z výrobků vytvořených na Slovensku), na cenové regulace surovin a dalších produktů nevýhodné pro Slovensko při jeho výrobní struktuře aj. Od konce druhé světové války do roku 1968 ztratilo Slovensko ve prospěch Českých zemí přibližně 400 tisíc obyvatel. Migrační ztráty se postupem doby zmírňovaly, a tak jestliže zpočátku získávaly České země ze Slovenska zhruba 1.4 % svých pracovních zdrojů, v 80. letech to bylo již jen 0.4 % (asi myšleno ročně?). V letech 1969 až 1989 přišlo ze Slovenska do Českých zemí v čistém vyjádření 74 tisíc osob. Další obyvatelé Slovenska však dojížděli za prací. Pro srovnání k vývozu zopakujme, že na 6. schůzi České národní rady ze dne 30. června 1987 uvedl komunistický poslanec Miroslav Mrázek, že: „Ukazuje se jednoznačně, že problémy, se kterými se potýkáme, nejsou nové, ale potřeba jejich řešení se stává stále naléhavější. Zvýšenou potřebu prostředků z rozpočtu federace vyvolaly i vyšší dotace na finančně-ekonomické nástroje zahraničního obchodu. Chtěl bych zdůraznit, že 70 % vývozu Československé socialistické republiky do nesocialistických zemí tvoří nestrojírenské zboží. Velký podíl v tom má průmyslové spotřební zboží, dále výrobky včetně potravinářského průmyslu. Naprosto převažující část je z odvětví řízených vládou České socialistické republiky. Jak opětovně zaznívá z jednání výborů, nejsme dobře připraveni na neustálý růst konkurence ve světě a na zpřísňující se požadavky zákazníků na kvalitu a sortiment dodávek. Zde je prvním předpokladem řešení mnoha problémů účelná rekonstrukturalizace národního hospodářství.“ [4]. Citace ukazuje na to, že vývoz ze Slovenské socialistické republiky (SSR) v těchto oborech do nesocialistických zemí byl okrajový, podobně jako vývoz z odvětví spravovaných přímo federální vládou. Je tedy otázkou, zda investice učiněné na Slovensku měly i srovnatelné efekty a alespoň nějakou konkurenceschopnost v nesocialistických zemích, tak jako investice učiněné v Českých zemích. To však může být stěží nějak ověřeno a jde tedy o hypotézu. Je také otázkou, zda problémy po roce 1989 nebyly na Slovensku z těchto důvodů větší [5].

 

Suma sumárum transfery tu z Českých zemí na Slovensko byly, nebyly z pohledu Českých zemí ani zanedbatelné ani nějak extra velké. Zejména v námi sledovaném období 2. poloviny 80. let, šlo už spíše o slabší tok transferů, který by nějaké mírnější dopady na zhoršení hospodářské situace Českých zemí měl jistě mít, ale nemělo by jít o výraznější dopady. Faktem je, že výše transferů není v úplnosti známá (a zde uvedené statistiky je dobré brát jen orientačně!). Částečně mohla být ztráta plynoucí z transferů kompenzována vystěhovalectvím (a dojížděním) ze Slovenska do Českých zemí a možná i jinými věcmi. Nezapomeňme také na důsledky investiční slepoty socialismu, tato slepota nemusela být větším rozsahem investic kompenzována, ale klidně mohla být větším rozsahem investic naopak prohloubena [6].

 

Bez transferů by tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byla situace o něco lepší. To je však malou útěchou, protože velká moc s sebou nese i zvýšené riziko transferů do jiných oblastí. Nešlo jen o transfery mezi republikami, ale i o transfery v rámci těchto republik (budování Ostravska či severozápadních Čech, jaderných elektráren apod.) či dokonce i okresů (dost časté protežování okresních měst). Jeden region byl dotován druhým regionem. Stejně tak tomu bylo mezi odvětvími hospodářství, či skupinami lidí. Pokud by se nedotovala SSR, tak by situace v ČSR byla z hospodářského hlediska celkově o něco lepší, ale klidně by mohlo docházet k prohloubení dotování jednoho regionu na úkor jiného regionu. Také se mohlo více prostředků poslat do nějakého ze spřátelených států, chybně investovat apod. Jde o vrozenou vlastnost systému přílišné moci. Ostatně s tím se potýkáme i dnes (Evropská unie, poměrně dost rozdílené dotace ze státního rozpočtu krajům na obyvatele apod.) [7].

 

[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 13.
[2] Ibid.
[3] Ibid.
[4] Ibid, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006004.htm.
[5] U rudého snědeného krámu, kapitola 13.
[6] Ibid.
[7] Ibid.


Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.