Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za komunistů bylo lépe? Hromadící se zásoby, dluhy a zaostalost

20. 6. 2014

Hromadící se zásoby

Dejme tomu, že se nalázáme se ve stavu, kdy ceny neodrážejí vzácnost výrobních a spotřebních statků a nemohou být tedy adekvátně použity jako vstupy do ekonomické kalkulace. Čili stávající obrovské množství informací nemůže být adekvátně zpracováno, protože neexistuje soukromé vlastnictví výrobních faktorů a podnikatelé nemohou působit. Neexistence soukromého vlastnictví výrobních faktorů a znemožnění působení podnikatelů navíc neumožňují ani správné odhadování budoucího vývoje poptávky po produktech, tak, aby její uspokojování bylo v rámci daných podmínek, co nejplynulejší (metoda pokusu a omylu, směřování výrobních faktorů do rukou podnikatelů, kteří jsou v dané době a oboru nejschopnější, zainteresovanost podnikatelů na dosažení zisku a rozmnožení jejich majetku), a tedy likvidace palčivých nerovnováh na trhu, co nejrychlejší. Pak v takovém stavu platí, že uspokojování poptávky spotřebitelů, výrobců nižšího řádu a i vládců bude méně plynulé a nerovnováh bude více. Ty se budou odrážet ve významných nedostatcích, přebytcích (zásobách nad plán) a diskoordinacích v dodávkách komplementárních statků, nutných k dokončení výrob a k řádné spotřebě (i diskoordinace samozřejmě představují nedostatky, ale je užitečné je dle mého vypíchnout). Své nám o tom řekně dlouholetý ministr financí ČSR Jaroslav Tlapák, který vystoupil na 16. schůzi České národní rady ze dne úterý 24. června 1980: „Zamýšlíme-li se nad společenskou efektivností, nad její úrovní v loňském roce, je třeba se zvláště zmínit o vývoji zásob. Z hlediska celkového hodnocení - zejména v jejich struktuře, se projevují značné nedostatky. Zásoby ústředně řízených státních hospodářských organizací se zvýšily o 11 mld 400 miliónů Kčs a dosáhly 160 mld 100 miliónů Kčs. Když připočítáme výsledky, které v této oblasti zaznamenaly organizace řízené národními výbory, výrobní a spotřební družstva, pak výše zásob představuje 186,2 mld Kčs. Zvýšení jejich objemu tak na území ČSR vázalo 8 % vytvořeného národního důchodu. Přírůstek byl proti roku 1978 dvojnásobný a za léta 6. pětiletky absolutně nejvyšší. Na značné možnosti, které na tomto úseku máme, poukazuje i srovnání s průmyslově vyspělými zeměmi, kde docilují zhruba třetinového růstu na 1 % přírůstku národního důchodu.“ [1]. Jde v případě zásob až o neuvěřitelně vysoké číslo (násob alespoň šesti pro získání částky v dnešních cenách). Zásoby představovaly jednou provždy zcela anebo částečně utopené vzácné výrobní faktory, což zvlášť vynikne v kontrastu se zároveň panujícími nedostatky v zásobování v jiných oblastech. Šlo o plýtvání, převyšující i dotace pro Slovensko. 

 

Dluhy

Dle našich ekonomických (a sociálních) historiků V. Průchy (a jeho kolektivu) a L. Žídka byly evropské země RVHP u kapitalistických zemí zadlužené. „V přepočtu na jednoho obyvatele se Polsko, Maďarsko a NDR dostaly do postavení význačných světových dlužníků a mnohdy nebyly schopny splácet ve stanovených termínech půjčky a úroky z nich. Rumunsko se do roku 1990 vymanilo ze zahraničních dluhů vývozem základních životních potřeb, což přispělo k rozpadu jeho vnitřního trhu.“. Toto zadlužení a z něho plynoucí splácení půjček a úroků, nutilo země RVHP vyvážet své kvalitnější výrobky přednostně do věřitelských zemí a neplnit vzájemné závazky, to však paralyzovalo činnost RVHP. Jedním z důvodů zadlužení zemí RVHP, bylo i poskytování úvěrů jiným státům (některé tyto úvěry byly i politicky motivované), ale jejich návratnost byla v mnoha případech nejistá. Zadlužení ČSSR činilo roku 1989 7.9 mld. dolarů a na hlavu 757 dolarů. V roce 1990 byl kurz československé koruny devalvován na 28 korun, když předtím byl asi 14 korun. Čili šlo o částku ca 220 miliard korun pro kurz 28 korun a případně 110 miliard korun pro kurz 14 korun. V roce 1990 však nebyla koruna ještě konvertibilní (směnitelná). Násob zhruba šesti - o inflaci - pak dostaneš 1.32 případně 0.66 bilionu dnešních korun. Československý ekonom Miloš Pick uváděl výši dluhu pro Československo v roce 1989 asi 114 miliard korun. Mělo jít asi o 11 % HDP. Opět násob zhruba šesti pro získání částky v dnešních cenách, tj jde asi o 680 miliard dnešních korun. Nutné by bylo ještě vzít v úvahu dluhy veřejných podniků. U Maďarska dosáhly tyto cifry 20.4 mld. dolarů a 4 261 dolarů na hlavu a u Polska 40.8 mld. dolarů a 2 843 dolarů na hlavu [2]. Nešlo tedy u Maďarska a Polska zrovna o málo peněz. Na druhou stranu výhodné půjčky či případně i trvalé nevratné dotace poskytovaly jiným státům i státy Západu, například USA Izraeli, Egyptu, ale i svým různým diktátorským satrapům jinde ve světě. Čili země Západu v tomto žádnou velkou výhodu oproti zemím „Východu“ neměly. Jak je z uvedeného patrné, lidé na Západě byli již v té době ochotni něco socialistickým zemím půjčovat, tehdy už totiž neplatilo okřídlené leninské: dluhy se neplatí. Dokonce je zřetelně patrná snaha dluhy splácet, protože jinak by socialistické státy přišly v očích věřitelů o svůj kredit a půjčky by dostaly za velmi draho anebo vůbec.

 

Zaostalá ekonomika

Na úplný závěr tohoto historického pojednání ještě jedna citace, která upozorňuje na  poměrně značnou surovinovou náročnost české socialistické ekonomiky ve srovnání se státy Západu: „Dovolte, abych se v této souvislosti dotkl jedné, ale zato velmi významné složky úspor, a to jsou paliva a energie. Světová spotřeba prvotních energetických zdrojů neustále roste. Za dvacet let od roku 1955 do 1975 vzrostla 2,5x, tj. průměrně zhruba asi o 4,7 % ročně. Přitom je ale třeba si uvědomit, že světové zásoby ropy, plynu i uhlí jsou omezené, jejich dobývání je investičně stále náročnější, a proto i jejich cena se neustále zvyšuje. Československo se svou měrnou spotřebou prvotních zdrojů energie řadí mezi průmyslově nejvyspělejší státy světa a v Evropě bylo v roce 1975 z tohoto hlediska na druhém místě. Tak vysoké měrné spotřebě však neodpovídá tvorba národního důchodu na jednoho obyvatele a ve srovnání s průmyslově vyspělými státy Evropy je naše měrná spotřeba energetických zdrojů v přepočtu na vytvořený hrubý domácí produkt vyšší o 20-30 %. I když některé příčiny jsou dány strukturou průmyslu, strukturou výroby i účinnosti některých zastaralých základních fondů, hlavní příčinu vidíme v nedostatečné úrovni řízení energetické politiky, plýtvání palivy a energií v průmyslu, zemědělství, stavebnictví, dopravě i komunálně bytovém hospodářství. Ceny paliv a energie jsou u nás relativně nízké a tvoří ve většině odvětví jen malý podíl na výrobních nákladech a v rodinném rozpočtu nehrají významnou roli.“ [3]. To je znakem zaostalosti a nehospodárnosti ekonomiky. Rozdíl 20 až 30 % je poměrně dost vysoký. A to šlo o druhou nejvyspěleší socialistickou zemi na světě. Koneckonců HDP na hlavu byl dle „The World Ecomony: A Millenial Perspective“ v roce 1950 zhruba stejný: 3 706 mezinárodních dolarů (Gearyho-Khamisovy dolary) pro Rakousko a 3 501 pro Československo, roku 1990 to bylo 16 881 versus 8 859 (České země) a 7 762 (Slovensko) internacionálních dolarů roku 1990 [4].

 

[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 20, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/016schuz/s016002.htm.
[2] U rudého snědeného krámu, kapitola 9.5 a PICK, M. Stát blahobytu, nebo kapitalismus?: my a svět v éře neoliberalismu 1989-2011. Všeň: Grimmus 2011, ISBN 978-80-87461-05-1, s. 74. Ke kurzu koruny v roce 1990 viz: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/cl_09_091015.html.
[3] U rudého snědeného krámu, kapitola 20, viz i http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/012schuz/s012005.htm.
[4] U rudého snědeného krámu, kapitola 9.6 a poznámky ke kapitole 9.6.
 

Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.