Jdi na obsah Jdi na menu
 


U rudého snědeného krámu XVIII: 70. léta - zemědělství a diskoordinace, nedostatky a rozkrádání

27. 7. 2016

Zemědělství, zemědělská technika a diskoordinace
Na 9. schůzi Česká národní rady (dále jen ČNR) ze dne 26. a 27. října 1978 komunista a ministr zemědělství a výživy Miroslav Petřík upozornil na diskoordinace v dodávkách výrobních statků pro zemědělství, kritizoval i investiční výstavbu a upozornil na to, že úspěšné plnění plánu nemusí znamenat mnoho: „Na úseku chemizace se každoročně zvyšují dodávky průmyslových hnojiv, které jsou výrazným intenzifikačním faktorem růstu rostlinné výroby. Proti 231 kg/ha zemědělské půdy v roce 1975 můžeme počítat pro rok 1979 s dávkou 253 kg/ha. Stále však neuspokojivá je výroba některých speciálních druhů pesticidů, biofaktorů a chemických surovin pro potravinářský průmysl... Z hlediska dalšího rozvoje potravinářského průmyslu a zemědělství jsou stále problémy s dodávkami výkonné dopravní techniky, zejména o vysoké tonáži, speciálně přizpůsobené potřebám zemědělské velkovýroby, potravinářského a krmivářského průmyslu. Zatím se věci řeší v rámci kooperace podniků všeobecného strojírenství a výrobně hospodářské jednotky strojně traktorových stanic...Ani v zemědělství a potravinářském průmyslu neprobíhá výstavba bez starostí a problémů, které jsou ve větší či menší míře společné investiční výstavbě v celém národním hospodářství. Úspěšné plnění ukazatelů plánu pak samo o sobě nevyjadřuje ještě míru krytí skutečných potřeb či požadavků těchto odvětví, které je možno krýt postupně podle možností národního hospodářství.“ [1].


Také upozornil na problematickou návratnost investic do zemědělství, což naznačuje jistou míru zvrácených investic: „Důchodová situace zemědělských podniků v roce 1975 a zejména v roce 1976 byla výrazně ovlivněna poklesem hrubé zemědělské produkce proti dosažené úrovni předchozích let, a to jednak vlivem mimořádně nepříznivých klimatických podmínek, ale hlavně vzestupem nákladovosti výroby spojené s klesající účinností vkladů do výroby. Stále zaznamenáváme značnou důchodovou diferenciaci mezi zemědělskými podniky v jednotlivých oblastech. Nepříznivý vývoj vlastních nákladů v zemědělské výrobě a klesající účinnost materiálových vkladů do výroby vyžaduje soustředěnou a soustavnou pozornost řídících orgánů na všech stupních. Byla přijata opatření, aby vývoj vlastních nákladů se ve všech organizacích podrobně analyzoval se zvláštním zaměřením na materiálové a neproduktivní náklady.“ [2].


Komunista Jan Jirásek upozornil na 9. schůzi ČNR na spotřebování kapitálu v zemědělství a potravinářském průmyslu, vzpomněl špatnou strukturu dodávané techniky a upozornil i na dlouholetý nedostatek náhradních dílů a spotřebovávání kapitálu: „Domnívám se, že bychom měli při plánování zemědělské výroby brát v úvahu úroveň příslušné techniky a technologie, přírodní podmínky i nerovnoměrné rozmístění pracovních sil a z těchto hledisek plánované úkoly zabezpečovat daleko komplexněji, včetně podmínek pro nutnou reprodukci kádrů a pracovních sil, v níž výstavba bytů pro zemědělství hraje významnou úlohu. Z tohoto hlediska bych chtěl ocenit zpracování názorů na soustavu zemědělských strojů ve známém programu A 10, ale současně upozornit, že by již v některých případech potřeboval přehodnotit z hlediska nejnovějších poznatků a potřeb, které vyplývají z měnící se struktury a organizace zemědělské velkovýroby. Jsme si vědomi, že výroba strojů nové generační řady bude postupná a že i dodávky mechanizace pro zemědělství musí být v souladu s možnostmi národního hospodářství. Proto úkoly plánované v tomto směru pro 6. pětiletku považujeme tak, jak je uvedeno ve zprávě vlády, za kritérium vztahů mezi strojírenstvím a zemědělstvím. Přesto musíme upozornit na to, že v současné době v důsledku finančních limitů na nákup strojů v družstvech neprobíhá ani prostá reprodukce v obnově zemědělské techniky a dopravních prostředků. Obdobně je tomu i v potravinářském průmyslu. Pokládáme za nutné na tyto skutečnosti upozornit proto, že dlouhodobější setrvávání tohoto vývoje by mohlo negativně ovlivňovat rozvoj uvedených odvětví se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Ve zprávě vlády ČSR se konstatuje, že plánované dodávky strojů jsou ve finančních objemech naplňovány a jsou vytvářeny předpoklady, aby byly úkoly 6. pětiletky objemově splněny. Tento pozitivní fakt však narušuje skutečnost, že nejsou plněny dodávky zemědělské techniky ve své struktuře. Projevuje se to zejména v nedostatečném plnění úkolů v dopravní technice, kdy jsme již 2 roky měli dostávat zemědělské automobily, ale fakticky nejsou. Nejsou uspokojovány potřeby v nakladačích, nejsou dodávány v potřebném množství traktory, zejména o výkonu nad 100 koní, malotraktory, některé stroje a zařízení pro mechanizaci živočišné výroby a chlazení mléka. Vážná je situace v dodávkách techniky pro pěstování a sklizen brambor a cukrovky, zeleniny a ovoce, je nedostatek strojů pro úklid slámy, nedostatečně je řešena mechanizace pro horské oblasti a zemědělské stavebnictví. Tyto nedostatky ve struktuře dodávané zemědělské techniky, vytvářejí vážný problém při zajišťování zemědělské rostlinné výroby a její sklizně a v řadě případů vedou ke stressovým situacím u řídících pracovníků, neboť zajišťování pracovních sil a dopravních prostředků z ostatních odvětví národního hospodářství na výpomoc vyžaduje neúměrnou námahu a zvýšené náklady. Již dlouhou řadu let se hovoří o nedostatku náhradních dílů a tento stav je kritizován. Musíme znovu s plným důrazem upozornit, že tento stav dále přetrvává. Jsme si vědomi, že ne vždy se s náhradními díly v zemědělství dobře hospodaří a proto chápeme úpravu cen náhradních dílů jako opatření směřující k jejich efektivnějšímu využívání. V tomto směru se postupně zavádí i nová organizace skladování, která též má za cíl zlepšit hospodaření s náhradními díly.“ [3] .


Na nedostatek náhradních dílů v zemědělství upozornil i komunista Jaromír Hájek, zřejmě plán moc nepočítal  stím, že více techniky bude vyžadovat více náhradních dílů: „Jde především o péči o základní prostředky, jejíž úroveň by měla růst úměrně s přibývajícím počtem strojů a zařízení, s jejich složitostí i s náklady na jejich pořízení. Zatím tomu však vždy není, o čemž svědčí i výsledky průzkumu situace v zabezpečování potřeb vybavenosti, údržby a oprav strojních základních prostředků, který provedl náš výbor v letošním roce. Problémy se soustřeďují zejména do nedostatku náhradních dílů, servisu a vlastních i externích opravárenských kapacit. To má svůj vliv i na růst materiálových nákladů a na nižší využívání strojů a zařízení. Např. jen podíl prostojů z titulu nedostatku náhradních dílů a neplánovaných oprav na celkových prostojích traktorů činí 7 až 12 %. Zemědělské podniky a STS se snaží vyrovnat s touto situací tím, že si vyrábí příslušné díly a opravy provádějí pokud možno sami, přičemž si vytvářejí vlastní sklady náhradních dílů, což není vždy efektivní jak z hlediska pracovních sil, tak i nákladů. To je také jedna z příčin, proč náklady související s opravami základních prostředků bez vyplacených mezd stouply za poslední tři roky o více než 21 %. Zanedbatelný není ani rozsah prováděné technické údržby, na kterou se jen u traktorů spotřebuje denně podle odhadu okolo 110 000 pracovních hodin. Nad tím je třeba se zamyslet a hledat příslušná řešení, a to i např. výstavbou společných servisních středisek u větších zemědělských podniků, výstavbou ústředních skladů náhradních dílů a samozřejmě i zlepšením dodavatelsko-odběratelských vztahů. S rozvojem mechanizace souvisí i přísun nové techniky pro zemědělsko-potravinářský komplex. Jde v prvé řadě o důsledné plnění plánovaných dodávek strojů a zařízení a o řízení jejich další výroby a dodávek tak, aby tyto výrobky odpovídaly potřebám tohoto odvětví v požadované struktuře, kvalitě, výkonnosti a v neposlední řadě i vysokou úrovní typizace a unifikace. Jenom pro ilustraci uvádím, že v současné době se vyskytuje v zemědělských podnicích např. 27 typů traktorů, 7 typů obilních sklízecích mlátiček, minimálně 10 typů nákladních automobilů apod., přičemž ceny nově dodávaných typů zemědělských strojů a zařízení neodpovídají vždy kvalitě a výkonovým parametrům.“ [4]. Je patrné, že zvrátit investice do vyšší kapitálové vybavenosti práce mohl zapřičinit jen pouhý nedostatek náhradních dílů.


Na špatnou strukturu dodávané techniky upozornil i komunistický poslanec a generál Václav Růžička: „Je to dáno tím, že moderní zemědělství ve stále širším rozsahu vyžaduje dodávky moderní techniky, především v komplexních technologických linkách. Přes globální plnění úkolů se ukazuje, že máme řadu úzkých míst, které způsobují značné problémy při zajišťování zemědělské výroby. Především bych chtěl poukázat na nedostatky v dodávkách techniky pro pěstování a sklizeň cukrovky, ovoce, zeleniny a strojů a zařízení pro horské a podhorské oblasti. Uvedené plodiny a dané oblasti totiž patří k těm, které dosud vyžadují nepoměrně více lidské práce než jinde a úspěšné plnění je zde odvislé od zavedení moderní výroby na základě progresivních technologií, včetně servisu, který by zabezpečil potřebnou provozuschopnost. V tomto směru je třeba zdůraznit úlohu dodavatelských organizací i služeb, zejména proto, že výsledky našeho zemědělství jsou do značné míry odvislé od zabezpečování vstupů do zemědělské a potravinářské výroby.“ [5]. Konkrétní příklad diskoordinace v dodávce komplementárního výrobního statku, který byl nutný pro dokončení investice uváděl lidovecký poslanec Zbyněk Žalman: „V Dobřanech na okrese Plzeň-jih stojí mnohamiliónová investice - úpravna vody, která není v provozu proto, že chybí dva rozvaděče elektrického proudu. Přitom musí zemědělci dovážet vodu až z Plzně, ale mimo ně to postihuje i občany, psychiatrickou léčebnu a předškolní a školní zařízení.“ [6]. To že mnohamilionová investice stála, představuje samozřejmě ztrátu, protože do ní byly utopeny výrobní faktory, které nikomu a ničemu nesloužily, ale nemohly být ani jednoduše nasazeny na uspokojování jiných potřeb.


Nejen na problémy v dodávkách některý docela banálních věcí upozornil i komunista František Rozhon: „Stále rostoucí spotřeba pneumatik je nadále ovlivňována špatným hospodařením v samotných zemědělských závodech. Trvající nepříznivý stav potvrdily kontroly, prováděné dopravními orgány VB ve spolupráci s technickými službami n. p. BARUM. Bylo zjištěno, že např. u traktorů 37 % pneumatik je podhuštěno a 8 % přehuštěno, u vlečných vozidel činilo procento podhuštěných pneumatik dokonce 43 %. Plných 57 % pneumatik je vinou nedokonalé údržby předčasně vyřazováno z provozu. Zemědělská technika a zařízení klade také vysoké požadavky na dodávky pryžových výrobků. Zásobování zemědělství těmito výrobky se uskutečňuje se značnými potížemi. Na základě narůstajících rozporů v zabezpečování potřeb národního hospodářství výrobky z technické pryže, bylo ve výrobních podnicích ministerstva průmyslu ČSR přikročeno k mobilizaci všech dostupných zdrojů a rezerv. V důsledku těchto opatření a iniciativou pracujících i přesčasovou prací, se podařilo u vybraných výrobků technické pryže zvýšení výroby asi o 10 %. Přes uvedená mimořádná opatření a dosažené výsledky, nejsou plně uspokojovány stále rostoucí požadavky na různé druhy těsnění, hřídelové těsnění, lisovaný gumokov, akumulační skříně apod. Tíživá situace je u některých druhů hadic a dopravních pásů. Často pro tyto drobné dílce jsou zemědělské stroje nepoužitelné. Tento nepříznivý stav v dodávkách pryžových výrobků trvá již několik let. Na tuto situaci je poukazováno širokou veřejností a kritika zazněla i na jednání výboru ČNR pro průmysl a stavebnictví.“ [7].


Nedostatky a nekvalita
Místopředseda vlády ČSR, dříve ministr obchodu ČSR a komunista Štěpán Horník na 9. schůzi Česká národní rady ze dne 26. října 1978 upozornil na diskoordinace v podobě zajištění skladů na obilí a na nedostatky a přebytky na trhu (byť upozornil zároveň i na rostoucí spotřebu masa): „I když musíme říci, že v této pětiletce a v části minulé pětiletky se nám podařilo postavit mnoho skladů na obilí, dobrých, pěkných, mechanizovaných a účelných skladů, ale když si spočítáte úrody před pěti, sedmi léty a kapacity na skladování a současné úrody a kapacity, které máme ke skladování dnes, musíme bohužel konstatovat, že se situace relativně počítáno na množství úrody, vůbec nezlepšila, ale že rok od roku nám zůstává čím dále tím více obilí, které jsme horko a těžko vyrobili, které je špatně skladováno. A každý z nás ví, co to je za ztrátu...Pokud jde o zeleninu, dopadlo to tam velmi špatně, proti plánu jsme dostali méně o 8000 tun rajských jablíček, o 8000 tun paprik, úplný "výbuch" byl u okurek-nakládaček, kterých nám chybí prakticky 50 % - 24 000 tun. Nakládačky v letošním chladném počasí prostě nenarostly. Pokud jde o zelí, můžeme vyrobit jenom to, co umíme prodat, ale máme ještě na skladě zelí z loňského roku. Pokud jde o ovoce, výpadek je prakticky všude, od jahod, přes meruňky atd. Nyní se trochu ukazuje přebytek padaných jablek, ale je to proto, že kromě plantáží specializovaných na pěstování tržního ovoce, jiné organizace nemají lidi k česání ovoce a jablka se prostě se stromu setřesou a odevzdávají se jako padaná. Počítali jsme s jejich menším množstvím, dostáváme jich víc, jsme po pravdě řečeno rádi za ně a děláme všechno možné, abychom je zpracovali.“ [8]. Proč se nemohly prostě chybějící věci dovézt? Protože ekonomika nebyla schopna tolik vyvážet, aby získala zahraniční měnu.


Některé služby měly zřejmě nevalnou úroveň: „Nedořešená je problematika nedobrého technického stavu motorových vozidel, nízká úroveň servisu, nedostatek náhradních dílů, malý počet stanic technických kontrol. Proto bude třeba tuto situaci co nejdříve řešit, a to i v souvislosti s přípravou zásad zákona o provozu na pozemních komunikacích.“ [9]. Ani s kvalitou to nebylo slavné: „Neuspokojivý stav je v jakosti spotřebního zboží. Ve značném rozsahu proniká nejakostní zboží na vnitřní trh a až ke spotřebiteli. To má za následek i rostoucí objem spotřebitelských reklamací. Zatímco v roce 1973 činila hodnota reklamovaného zboží přes 229 miliónů Kčs, v roce 1977 představovala hodnota reklamovaného zboží již přes 450 miliónů Kčs. Kromě skutečnosti, že na vnitřní trh proniká ve značném rozsahu stále nekvalitní zboží, svědčí tento vývoj spotřebitelských reklamací i o tom, že spotřebitelé už znají a postupně stále více využívají možností, které jim reklamační řády poskytují. Seznámili jsme se s tím, že orgány České obchodní inspekce provedly několik tematických prověrek, ve kterých se zabývaly otázkou kontroly jakosti a uskladnění zboží vždy v příslušném sortimentu od výrobního podniku přes velkoobchodní sklady až do prodeje. V poslední době byla tato prověrka provedena v sortimentu nábytku, automatických praček a výsekového masa. Byly zjištěny vážné nedostatky jak v samotné výrobě, tak i při uskladnění zboží ve velkoobchodních skladech a při jeho prodeji.“ [10].  


Zajímavý proslov měl komunista Karel Šimon, něco nám napovídá o socialistických dodavatelsko-odběratelských vztazích jako o zdrojích korupce: „Rovněž ochranou naší ekonomiky, nekázní a nezodpovědností jsme se v našem výboru již několikrát zabývali a stále se opakují tytéž případy porušování socialistické zákonnosti i v hospodářské sféře. Mohl bych uvést řadu příkladů v tomto ohledu nejen z oblasti ochrany národního majetku, ale i bezpečnosti práce, dodržování cenové kázně, či pracovněprávních a finančních předpisů a podobně. Omezím se však jen na oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů a správního řízení. To, co se děje v oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů, je neustále předmětem oprávněné kritiky občanů i organizací. Hospodářské smlouvy se často neuzavírají nebo neplní, plánované dodávky se zajišťují nedostatečně, opožděně, kvalita výrobků neodpovídá normám a plánovací kázeň je nejednou nahrazována přijímáním protislužeb, či jiných pozorností. Sem patří i nedodržování předepsaných lhůt pro výrobu náhradních dílů a neoprávněné rušení výrobních programů. Dovolte mi, abych to dokumentoval alespoň na několika příkladech z arbitrážní praxe. V prvém případě se jednalo o zastavení výroby regulátorů k naftovým spotřebičům jejich jediným monopolním dodavatelem ještě dříve, než došlo k uzavření delimitační dohody s jinou výrobní organizací. V důsledku toho vznikly značné potíže při kompletování naftových topidel a bylo znemožněno uspokojení požadavků vnitřního trhu a spotřebitelů. V jiném případě vznikly poruchy zásobování vnitřního trhu zastavením výroby nůžek na plech a ohybačů plechu bez zajištění odpovídající náhrady. Obdobně byla ohrožena kompletace důležitých investičních akcí v potravinářském průmyslu tím, že byla zastavena výroba automatických obilních vah dříve, než byl zajištěn jejich dovoz z členských zemí RVHP. Ve všech těchto a dalších případech šlo o závažné po rušení hospodářského zákoníku, který výslovně stanoví, že zásahy do výrobních programů je možno provést jedině tehdy, jestliže je zajištěno plynulé zásobování národního hospodářství alespoň v dosavadním rozsahu a jakosti.“ [11]. Je patrné, že mocní nedokázali udržet své podřízené pod kontrolou.  


Rozkrádání socialistického vlastnictví se dařilo
Řeč Karla Šimona nás navedla na problém kriminality a korupce. Dlouholetý generální prokurátor ČSR a komunista JUDr. Jaroslav Krupauer (viz i podkapitola 5.1) na 9. schůzi ČNR upozornil na problém rozkrádání socialistického vlastnictví: „Uspokojivý není ani velmi malý počet stíhaných pachatelů trestných činů proti hospodářské kázni, proti socialistické hospodářské soustavě, úplatkářství a zneužívání pravomoci veřejného činitele, který stěží odpovídá skutečnému výskytu těchto záporných jevů v ekonomice a v životě společnosti vůbec...V první řadě šlo o účinné uplatňování prostředků práva při ochraně socialistické ekonomiky a majetku v socialistickém vlastnictví. Trestná činnost namířená proti těmto velmi důležitým zájmům představuje plných 20 % kriminality a je vůbec nejpočetnější skupinou trestné činnosti. Škody způsobené naší ekonomice přesáhly v minulém roce 300 000 000 Kčs, přičemž odhalování a úplné zjišťování spáchaných činů je obvykle spojeno s nemalými obtížemi...Ve snaze přispět dozorem nad dodržováním zákonnosti k posílení státní, hospodářské a pracovní kázně orgány prokuratury provedly v roce 1977 a v prvém pololetí 1978 zhodnocení stavu zákonnosti v tak důležitých hospodářských odvětvích ČSR, jakými jsou stavebnictví, zemědělství, státní a družstevní obchod. Shromážděné poznatky o porušování právních norem a o příčinách vedoucích k porušování zákonnosti byly projednány s příslušnými ústředními orgány, řídícími orgány v krajích i s těmi hospodářskými organizacemi, v nichž byly zjištěny nejzávažnější nedostatky...Obdobně jsme přistoupili ke zhodnocení stavu zákonnosti ve vybraných úsecích státní správy, zejména v rozhodovací činnosti národních výborů. Vycházeli jsme z toho, že národní výbory, jeden ze základních kamenů celého socialistického politického systému, plní i rozsáhlé úkoly při tvorbě a dodržování socialistického právního řádu. Naše poznatky ukázaly, že přes nesporné zlepšení v průběhu posledních let a soustavnou péči ústředních orgánů státní správy se i v současné době vyskytují při uplatňování právních předpisů v rozhodování národních výborů některé nedostatky. Přitom každé porušení zákona při rozhodování o právech a povinnostech občanů, které přísluší orgánům národních výborů přináší s sebou škodlivé společenské a politické důsledky, oslabuje důvěru občanů k orgánům socialistického státu, ztěžuje uplatnění socialistické demokracie a rozvoj společenských jistot našich občanů.“ [12]. Pro důkaz toho, že se za dalších ca 10 let nic nezměnilo, nechť si čtenář přečte podkapitolu 5.1.


Pár dat k problému rozkrádání socialistického vlastnictví: „Hlavní pozornost soudů je v současné době zaměřena na společensky nejzávažnější úseky trestné činnosti, především na trestnou činnost proti socialistické ekonomice. Přestože počet trestných činů tohoto druhu se v posledních letech snižuje /např. v roce 1973 bylo odsouzeno pro rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví 8258 osob, v roce 1977 celkem 6035 osob/, nelze ji podceňovat, neboť se stále ještě vyskytuje velký počet zejména závažných skupinových trestných činů s poměrně značnými škodami /pro ilustraci uvádím, že v roce 1977 činily škody způsobené pravomocně odsouzenými pachateli trestného činu rozkrádání skoro 37 000 000 Kčs/.“ [13]. Odsuzovány byly tisíce osob a šlo částečně o organizovanou činnost.


A nyní pár konkrétních případů: „Rozbory dokládají, že rozhodující podíl na hospodářské kriminalitě má trestná činnost proti majetku v socialistickém vlastnictví, a to zejména jeho rozkrádání, které dosahuje zhruba 48 % všech trestných činů proti ekonomice. Z analyzovaných údajů zjištěných kontrolními orgány, individuálním průzkumem a z výsledků jednání našeho výboru vyplynulo, že příčiny umožňující trestnou činnost zůstávají stejné. Spočívají jednak v subjektivních vlastnostech pachatelů, jednak v objektivních skutečnostech, které tuto činnost umožňují. Do první skupiny patří touha po bezpracném obohacení na úkor společnosti, do druhé skupiny patří nedbalost při plnění funkčních a pracovních povinností, nedůsledná a nesoustavná kontrola pracoviště a nedostatečné hospodaření se svěřeným majetkem. Další ze závažných příčin je falešná solidarita pracovníků, kteří na nesprávnou činnost nebo jednání včas neupozorní. Nejrozšířenějším trestným činem je přímé rozkrádání materiálu, součástek, nářadí, černé jízdy a podobně. Tuto trestnou činnost umožňuje především nedostatečná kontrola, nepořádek v účetní a dokladové evidenci, nevhodné zabezpečení uložených zásob, nepořádky na pracovištích, nedostatky v zabezpečení protipožární ochrany, hmotné odpovědnosti, v pracovní kázni, v ostraze a oplocení objektů apod. Jedním z nejvíce postižených odvětví touto trestnou činností je stavebnictví, kde útoky proti socialistickému vlastnictví se pohybují řádově v tisících případech ročně. Tak například pracovníci Vodních staveb Praha v noční době bez jakéhokoliv zabezpečení ponechali na stavbě odstavného nádraží Praha-jih značné množství stavebního materiálu, jako balíky lepenky, propan-butanové bomby apod., přičemž odcizením těchto věcí byla jmenované organizaci způsobena škoda ve výši 11 000 Kčs. V důsledku nedostatečného zajištění bylo Pozemním stavbám v Mostě odcizeno speciální bourací kladivo značné hodnoty, dovezené ze zahraničí, Severočeské Konstruktivně na stavbě nemocnice zdicí materiály a míchačka. O stroje, strojní součástky, elektro materiál a stavební materiál byl okraden Průmstav Pardubice na stavbě v Neratovicích, n. p. Armabeton na stavbě elektrárny v Mělníce, Pozemní stavby a okresní stavební podnik ve Strakonicích atd. Pozemní stavby Brno na výstavbě sídliště volně uloženým úzkoprofilovým stavebním materiálem, nedostatečně stráženým, vytvořily přímo ideální podmínky k rozkrádání a u sesterského podniku v Plzni činily finanční ztráty z titulu rozkrádaček za minulý rok až 300 000 Kčs. Podobné případy útoků proti socialistickému vlastnictví je možné uvést ze všech krajů České socialistické republiky. K trestné činnosti proti ekonomice obdobně - i když ne v takovém rozsahu jako ve stavebnictví - dochází i u závodů ministerstva průmyslu ČSR a Českého geologického úřadu. Hospodářské ztráty z této protispolečenské činnosti dosahují ročně u stavebnictví a průmyslu v ČSR desítky miliónů Kčs. Uvedený stav je dokladem toho, že přes některá dílčí opatření, není otázkám boje proti hospodářské kriminalitě ze strany zodpovědných pracovníků závodů dosud věnována náležitá pozornost.“ [14]. Jistě na této situaci měly podíl i nedostatky v dodávkách výrobních a spotřebních statků (viz hned další citace). Odhaduji, že uvedené škody je nutné násobit asi tak deseti, abychom se pohybovali v dnešních cenách. Na tehdejší poměry nešlo o zanedbatelnou částku. A to byl odhalena jen určitá čast této činnosti (viz Jaroslav Krupauer výše.).


Svou troškou přispěl i bezpartijní poslanec Karel Kostka: „V této souvislosti bych se chtěl z mínit o tom, že bylo nadřízenými orgány uloženo zvýšit úsilí v zamezování různých forem úplatkářství a získávání neoprávněných výhod. S tímto opatřením lze jistě beze zbytku souhlasit. Jeho realizace však má některé problémy. Domnívám se, že bude třeba stejně intenzívně pečovat o to, aby se odstraňovaly příčiny které tento nešvar umožňují. Myslím si, že by měla být v této souvislosti zpřísněna i kontrola v přidělování limitů a rozdělování fondů a zlepšena distribuce náhradních dílů.“ [15]. 


Závěr nech si udělá každý sám, je však celkem jasné, že korupce a rozkrádání socialistického vlastnictví byly tehdy docela běžné a mocní je považovali za problém. Zvídavější čtenář nechť si pročte i další příspěvky na této schůzi. To, co je zde je pouze výběr. To stejné platí pro zemědělství, nedostatky a nekvalitu.

 

[1] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Ministr zemědělství a výživy ČSR doc. ing. Miroslav Petřík, CSc., list s009002, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009002.htm. K Miroslavu Petříkovi viz česká wikipedie, heslo „Miroslav Petřík“.
[2] Ibid.
[3] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Společný zpravodaj poslanec RSDr. Jan Jirásek, list s009004, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm. K Janu Jiráskovi viz česká wikipedie, heslo „Jan Jirásek (politik)“.
[4] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslanec ing. Jaromír Hájek, list s009008, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009008.htm.
[5] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslanec genmjr. ing. Václav Růžička, list s009005, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009005.htm. Podobně viz Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslanec Věroslav Jedlička, list s009006, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009006.htm: „V této souvislosti bych chtěl připomenout, že stávající letecký park neumožňuje další potřebný rozvoj činnosti, jejíž předností jsou známy. Není dostatek strojů na aplikaci tekutých hnojiv a rozmetadel hnojiv. Nedostatek potřebné mechanizace pro úklid slámy má také své konkrétní dopady.“.
[6] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslanec Zbyněk Žalman, list s009005, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009005.htm. K Zbynku Žalmanovi viz česká wikipedie, heslo „Zbyněk Žalman“.
[7] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslanec František Rozhon, list s009007, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009007.htm.
[8] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Místopředseda vlády ČSR Štěpán Horník, list s009008, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009008.htm. K Štěpánu Horníkovi viz česká wikipedie, heslo „Štěpán Horník“. Pro nedostatek pracovníků viz i Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Ministr zemědělství a výživy ČSR ing. Miroslav Petřík, CSc., list s009009, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009009.htm.
[9] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Pátek 27. října 1978, Poslanec Jan Vávrů, list s009014, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009014.htm. Vávra byl lidovec.
[10] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslanec Alois Beran, list s009013, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009013.htm. Beran byl komunista.
[11] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Pátek 27. října 1978, Poslanec Karel Šimon, list s009015, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009015.htm.
[12] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Generální prokurátor ČSR JUDr. Jaroslav Krupauer, list s009010, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009010.htm.
[13] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Předseda Nejvyššího soudu ČSR JUDr. Karel Kejzlar, list s009011, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009011.htm. Zajímavé, že problémem byl tehdy také alkoholismus – viz: Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Pátek 27. října 1978, Poslanec MUDr. Jaroslav Henzl, list s009014, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009014.htm.
[14] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Čtvrtek 26. října 1978, Poslankyně Anna Langerová, list s009013, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009013.htm. Anna Langerová byla bezpartijní poslankyní.
[15] Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Pátek 27. října 1978, Poslanec Karel Kostka, list s009014, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009014.htm. Konečně na korupci při přidělování bytů upozornil na 9. schůzi ČNR komunistický poslanec Jiří Brejha  (Stenoprotokoly 9. schůze: České národní rady: Pátek 27. října 1978, Poslanec Jiří Brejha, list s009014, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/009schuz/s009014.htm).