Jdi na obsah Jdi na menu
 


U rudého snědeného krámu XVII: 70. léta nejen v Severních Čechách

19. 7. 2016

Těžba uhlí a diskoordinace
Až doposud jsme se tu zabývali převážně stenoprotokoly z období 80. let a tedy obdobím 7. a zejména 8. pětiletky. Nyní to napravíme a podíváme se na stenoprotokoly i z konce 70. let a tedy období 6. pětiletky (roky 1976 až 1980). Tentokrát se zde příliš nebudeme zabývat teorií, spíše jen některé věci připomeneme. Půjde tedy spíše jen o sbírku vybraných citací, které mají doložit, že problémy s nedostatky v zásobování, s diskoordinacemi ve výrobě, se zastaralostí průmyslu, se zvrácením provedených investic, s rozkrádáním atd. se vyskytovaly i v této době. Komu toto konstatování stačí, může pokračovat rovnou 21. kapitolou věnovanou městu Ostravě (možné je si přečíst jako jistou náhradu alespoň kratší kapitolu 18. nebo 20.). Připomeňme jen, že: „Rok 1981 přinesl náhlou redukci akumulace proti předchozímu roku z 26 na 20 % užitého národního důchodu, což ve finančním vyjádření představovalo během jediného roku 32 miliard korun. Centrální orgány se přeskupením zdrojů snažily změkčit důsledky nepříznivé hospodářské situace na životní úroveň lidu.“. V letech 1968 až 1975 se zvýšil podíl akumulace z 23 na 29 %, což bylo maximum v době vlády komunismu, ve druhé polovině 70. let došlo ke stabilizaci na úrovni 20 % a v letech 1986 až 1989 nastal pokles na 16 %. Pro objasnění termínu akumulace: Akumulace například představovala přírůstek základních prostředků (budovy, stoje, zařízení, přístroje, některé porosty apod.), což byla zdaleka nejvyšší položka akumulace. [1]. Tudíž se budeme pohybovat v období vyšší investiční aktivity. Vyší investiční aktivita obecně prvně znamená omezení spotřeby a utažení opasků, ale v budoucnosti by měla přinést naopak růst spotřeby a zvýšení bohatství společnosti. To, jak jsem viděli v kapitole 9., často nenastalo, protože část investic byla zvrácena, protože byla od základu chybná (spotřebitelé a výrobní podniky nižších řádů produkci vyprodukovanou výrobami, které vznikly díky těmto investičním aktivitám, nechtěli vůbec anebo ji nechtěli v dostatečném množství) anebo nemohla být plně dokončena, či dosáhnout svých projektovaných kapacit kvůli vážným diskoordinacím v dodávkách výrobních (kapitálových) statků, které byly právě potřeba k dokončení těchto investic či jejich uvedení na plné projektované kapacity, kvůli slehání jediného muže, politickým rozhodnutím apod. Velkou nevýhodou socialistické ekonomiky (veřejné vlastnictví výrobních faktorů) je vedle toho, že vzniká příliš mnoho zvrácených investic, i to že tyto zvrácené investice jsou uměle dlouho udržovány kvůli garantování tzv. jistot a kvůli politickým ohledům. To stojí další vzácné výrobní faktory, které tak nemohou uspokojovat jiné palčivější potřeby spotřebitelů a někdy i vládců samotných. Vytváří se tdy jiný typ nejistot.


Nyní tedy přejdeme k citacím z 8. schůze Česká národní rady (dále jen ČNR) ze dne pondělí 26. června 1978. Tato schůze se hojně zabývala situací v silně průmyslové, dotované a budované oblasti Severních Čech. Došlo však i na jiné věci.


Místopředseda vlády České socialistické republiky (dále jen ČSR), předseda České plánovací komise, ekonom, praktik a komunista Stanislav Rázl, dříve dokonce i premiér ČSR, ministr plánování ČSR a ministr chemického průmyslu ČSSR, na 8. schůzi ČNR poukázal na rozsáhlé diskoordinace v dodávkách komplementárních výrobních statků nutných pro produkci a distribuci uhlí a výrobu elektrické energie. To je zvlášť pozoruhodné, protože těžba uhlí byla protěžovaný odvětvím: „V odvětví paliv bylo za první dva roky 6. pětiletky vytěženo celkem 129,5 mil. tun hnědého uhlí. V minulém roce dosáhla těžba téměř 66,5 mil. tun uhlí a přiblížila se tak zhruba již úrovni plánované v roce 1980. Úkoly v odbytové těžbě byly překročeny o 1,8 milionu tun, což příznivě ovlivnilo zásobování národního hospodářství i obyvatelstva pevnými palivy. Daří se tedy v tomto směru zabezpečovat zvýšené úkoly 6. pětiletky, i když plynulé zásobování bude vyžadovat vysokou hospodárnost a nebývalou úspornost na celém území státu.  Přes úspěchy těžby uhlí nelze však pominout nedostatky, které se projevují při jejím zajišťování. Jedná se zejména o neúplné krytí dodávek a montáží dobývací a dopravní techniky, která není uváděna do provozu v plánovaných termínech, ani nedosahuje požadovaných parametrů. Projevuje se to zejména na dole Maxim Gorkij, kde plánovaná těžba má dosáhnout zhruba 15 miliónů tun uhlí ročně, avšak dosud není ani v polovině tohoto záměru. Nedůslednost dodavatelů strojírenské techniky přitom vyžaduje provádět mimořádná opatření, aby se zajistil plán těžeb na ostatních dolech revíru. Důsledkem jsou nepříznivé dopady na území, další potřeba zajištění vyvolaných investic, ale též nároky na novou investiční výstavbu u těch dolů, kam byly úkoly přesunuty. Nelze jistě pominout ani z toho plynoucí vlivy a zásahy do života obyvatel. Těžké strojírenství musí proto rozhodnými opatřeními zlepšit přístup k výrobě těžebních mechanismů a zvýšením kvality konstrukčních a montážních prací zajišťovat jejich plnou výkonnost. K dalším složitým otázkám patří zajišťování přepravy vytěženého uhlí ze severočeské pánve a neuspokojivý průběh výstavby těžbou vyvolaných investic, nahrazujících likvidované objekty v předpolí skrývkových řezů. Nedobrým příkladem je přeložka železniční trati Chomutov - Prunéřov nebo výstavba koridoru inženýrských zařízení v Mostě. V energetice byla v průběhu uplynulých dvou let splněna prvá část úkolu 6. pětiletky - zvýšit instalovaný výkon o 400 MW zahájením provozu dvou bloků v elektrárně Počerady II. Započala se také výstavba elektrárny Prunéřov II. Celkem se vyrobilo přes 46 miliard KWh. I když se produkce elektrické energie sice zvýšila o 11 %, přesto plán tohoto období nebyl splněn. Dosažená výroba totiž neodpovídala instalovanému výkonu a zejména v roce 1976 docházelo k vysoké poruchovosti, zvláště u 200 MW bloků...Znepokojivým jevem je však zvýšená poruchovost instalovaných odlučovačů popílku, které nejsou vhodně a včas opravovány. Ztrácí se tím účinek nákladných opatření, která byla v minulosti v poměrně uspokojivém rozsahu realizována ke snížení úletu pevných částic.“ [2].


Komunistický poslanec Vladimír Zvěřina ke stejnému problému diskoordinace na 8. schůzi uvedl, že: „Zatímco horníci těžbu urychlují nad směrnici 6. pětiletky, investiční výstavba se naopak opožďuje, nebo v optimálním případě se blíží směrnici 6. pětiletky. Tímto způsobem narostl časový rozpor v těžbě uhlí na straně jedné, a při výstavbě vyvolaných investic na straně druhé, na 3-6 let se všemi z toho vyplývajícími problémy a důsledky. V samotné těžbě se tak snižuje předstih skrývky na neúnosně krátkou dobu. Např. neplnění výstavby koridoru Most a tím zabrzdění postupu porubní fronty lomu Most znamenalo již v letošním roce výpadek 900 000 tun kvalitního uhlí. Zpoždění ve vývoji velkorypadel, vysoká poruchovost a nedosahování nominálního výkonu opozdilo výstavbu velkolomu Maxim Gorkij o 3 roky. Opoždění, či snad lze říci zanedbání rozvoje železniční přepravy je dnes jedním z nejvážnějších problémů, limitujících další rozvoj těžby. Substituce železniční dopravy silniční dopravou se u nás stalo již známým - a bohužel příliš často používaným východiskem z nouze. Nehledě k ekonomice tohoto řešení je třeba poukázat na vysokou náročnost na pracovní síly a značné zhoršení životního prostředí po celé uhelné trase. Skutečnost, že toto řešení dále zvyšuje nároky na ušlechtilé druhy paliva, je evidentní. Sama železnice byla nucena řešit úkoly v přepravě uhlí až krajními prostředky, např. vyloučením osobní dopravy z některých tratí vůbec a přenést úkol osobní přepravy na ČSAD. Skutečností je, že tato náhrada nezabezpečuje plně potřeby obyvatel se všemi z toho vyplývajícími důsledky.“ [3].


Komunistický poslanec Jaromír Plíva byl ohledně diskoordinací, které postihovaly těžbu uhlí, ještě konkrétnější: „Dlouhodobě působí nedostatky v zavádění do provozu nové, moderní a především spolehlivé strojní technologie pro dobývání, dopravu a úpravu uhlí a veškerého doplňujícího zařízení zajišťovaného investiční výstavbou. Rypadla KU 300 dosahují sotva poloviny výkonů předchozích typů a vykazují velmi vážné technické nedostatky, které výrobce odstraňuje velmi pomalu. Dosavadní nákladné rekonstrukce však projektovaný výkon rypadel nezabezpečily. Dálková pásová doprava vykazuje nedostatky v nevyhovujícím provedení převodových poháněcích stanic, bubnů a válečků. Pro zcela nevhodně řešené přesypy a nekvalitní pohyblivé části nelze dopravovat kusový materiál, dochází k neúměrnému namáhání pásu, převodových skříní, což má za následek časté havárie. Dodávky velkostrojů a dálkové pásové dopravy měly velké zpoždění v rozsahu jednoho i více roků. Charakteristickým příkladem je rypadlo K 10 000, na němž závisí rozvoj severní části Velkodolu Maxim Gorkij. Transport stroje z montážního místa byl zahájen v dubnu 1978 s ročním zpožděním a dosud nebyl tedy nasazen do provozu. Pozdním odjezdem do řezu zablokoval možnost skrývky nadloží dalším rypadlům v prostoru, kde měla již být prováděna těžba uhlí. Nejsou také zabezpečovány v plném rozsahu a v souladu s potřebami velkostrojové technologie základní technologická zařízení pro odvodňování, úpravu plání, čištění dálkové pásové dopravy, buldozery, bagry, čerpadla a další zařízení, bez nichž velkostrojová technologie není schopna provozu. Tyto skutečnosti, spolu s dalšími problémy, jako je včasné uvolňování předpolí lomů, na které je vázána i náhradní výstavba bytů a dalších zařízení občanské vybavenosti, včetně zdravotních a kulturních zařízení, velice vážně ovlivňují - s ohledem na potřebné progresívní zvyšování těžeb - zabezpečování plánovaných úkolů. Proto také v prvních pěti měsících letošního roku nesplnil revír odbytovou těžbu o 203 000 tun a odkliz zemin ve výši 3,2 miliónů m3. Je to varovný signál k tomu, aby se nedostatky v celém komplexu příslušné orgány velmi vážně zabývaly a urychleně zjednaly nápravu.“. Tyto problémy byly řešeny větší zatížením pracovní síly [4].


Přirozeně pro těžbu uhlí a jeho zpracování potřebujete i lidi, kteří musí někde bydlet, nakupovat, něčím svítit a jezdit apod.: „Je namístě konstatovat, že se nepodařilo až dosud splnit úkol XIV. ani XV. sjezdu KSČ k přesunu stavebních kapacit z ostatních krajů do Severočeského kraje, že se nedaří realizovat strukturální přestavbu stavebnictví, kde nadále zaostává rozvoj kapacit především pro údržbu a občanskou vybavenost. Jen v prvních dvou letech 6. pětiletky je výpadek 1,2 mld Kčs ve stavebních pracech. I když výpadek v počtu bytů se podařilo snížit vyšší výstavbou rodinných domků, projevuje se zde o to zřetelněji nedostatek v metodice, neboť se tímto stavem dále prohlubuje rozpor v bytech a občanské vybavenosti. Metodika plánu nepočítá v individuální výstavbě limity na občanskou vybavenost, a i vyvolané investice na inženýrské sítě, komunikace apod. na jeden rodinný domek jsou již zcela nedostačující. Problém občanské vybavenosti je velmi závažný zejména v pánevních okresech a je jedním z hlavních důvodů nestability pracovních míst. Řada rozporů je založena již v metodice plánu a řízení. Vyplývá zejména z nekomplexnosti pojetí investiční činnosti. Ať jsou názory na systém priorit jakékoli, užíváme-li tuto metodiku řízení, pak nekomplexnost v pojetí prioritních akcí způsobuje často nemožnost včasného dokončení i rozhodujících investic, nebo podstatné prohloubení problémů vzniklých jejich realizací. Rozvíjíme-li energetiku, je nepochopitelné, že problém rozvodu elektrické energie a teplárenství není postaven na úroveň důležitosti výstavby elektráren, i když právě zde je jedna z cest k výraznému snížení spotřeby paliva.“ [5]. Vše souvisí se vším a žádný centrální plán nemůže komplexně pojmout obrovské množství spolu souvisejících informací nepočítaje v to informace, které musí být teprve objeveny. Je pravdou, že čekací doby na byt v Severních Čechách nebyly tehdy (na rozdíl od pozdější doby) tak dramatické: „Hlavní pozitivní změna v západní části kraje nastala v tom smyslu, že většina obyvatel bydlí v nových bytech, ať už z důvodu rozsáhlé bytové výstavby, tak i z toho, že se řada bytů v obcích i městech likviduje v důsledku rozvoje důlní činnosti. V okrese Chomutov se staví ročně v průměru 1700 až 1800 bytů, takže většina mladých lidí má možnost získání bytu do 1-2 let, ale i dříve, pokud jde o nábor.“ [6].


Poslance Zvěřinu doplnil ohledně bytové výstavby komunistický poslanec Václav Šlapák: „Proto např. v minulém roce n. p. Stavby silnic a železnic splnil roční plán pro národní výbory jen na 38 %. A v tom je také hlavní příčina splnění komplexní bytové výstavby za první dva roky 6. pětiletky na 86,5 %. Přitom bytová výstavba byla splněna na 95,9 %, technická vybavenost na 72,9 % a občanská vybavenost na 77,7 %. Příznivý vývoj není ani za uplynulé období letošního roku.“ [7].


Těžba uhlí byla protěžovaným odvětvím, které bylo v zájmu vládců. Ekonom W. Eucken uvedl, že: „V centrálně plánované ekonomice je vztah mezi poptávkou (potřebami) a nabídkou docela jiný. Tenze mezi nimi není na trhu nijak efektivně vyjádřena. Poptávka po uhlí nebo železe a veškerém ostatním zboží zde nemá svůj původ v rozličných nezávislých ekonomických plánech jednotlivců. Určení potřeb a směřování produkce je soustředěno do jedněch rukou. Plánovací autority nejprve stanoví požadavky na množství uhlí, chleba, domů a tak dále a pak těmto požadavkům přizpůsobují výrobní proces na základě svých agregovaných ohodnocení. Ale nemusí postupovat jenom takto. Mohou také pozměnit spotřební stranu rovnice, kterou pak přizpůsobí výrobní straně. Přidělování textilu může být náhle zastaveno nebo výstavba nové továrny přerušena. Spotřebitelé nemají žádnou kontrolu nad centrální administrativou, kde je koncentrována veškerá ekonomická moc, která pak již není předmětem žádného kontrolního mechanismu. Možná by se tohle dalo považovat za slabinu centrálně plánované ekonomiky. Ve skutečnosti je to slabinou pouze tehdy, pokud považujeme maximální uspokojení potřeb populace za hlavní úkol ekonomického systému... Navíc politická autorita v centrálně plánované ekonomice může formovat vývoj ekonomického života v souladu se svým politickým cílem a bez ohledu na náklady.“ [8]. Tato citace se v tomto světle nejeví jako úplně správná, protože je jasné, že diskoordinace v dodávkách komplementárních statků, které jsou nutné pro řádné dokončení výroby kapitálových a spotřebních statků, bude postihovat i cíle uspokojující potřeby samotných vládců.


Marie Háblová hovoří
Významnou řeč na 8. schůzi ČNR měla poslankyně Marie Háblová, která upozornila na jinou diskoordinaci, tentokrát v „dodávce“ pracovní síly, hlavně se však zaměřila na kritiku dopravy, což představuje také jistou formu diskoordinace: „V souvislosti s investiční výstavbou plánovanou na 7. pětiletku je nutné upozornit na zjevnou disproporci mezi zdroji a potřebami pracovních sil. Jediným současným řešením je prodloužení výjimky o přijímání manuálních a provozních pracovníků z místně vázaných zdrojů pracovních sil nad plánované limity při současném řešení potřebných mzdových prostředků nad rámec plánu. Vážené soudružky a soudruzi, velké problémy jsou také v dopravě. Délka silniční sítě v Severočeském kraji se od roku 1973 do roku 1975 zkrátila v důsledku těžby uhlí o 109,3 km. V kraji je o pětinu více neúnosných vozovek než je průměr v celé ČSR. Podíl nevyhovujících mostů je 28,1 %, zatímco průměr v ČSR je 20,8 %. V zatížení silnic je Severočeský kraj na druhém místě v ČSR. V Severočeském kraji připadá na každých 11 km silnic jeden úrovňový železniční přejezd, zatímco v celé ČSR připadá až na každých 17 km. V oblasti dopravy se problémy výrazně koncentrují do oblasti silničního hospodářství, kde se v prvních dvou letech 6. pětiletky nesplnil plán investiční výstavby vybrané silniční sítě a rovněž plnění za prvních pět měsíců letošního roku nenasvědčuje, že by došlo k zásadnímu obratu. Z rozestavěných akcí na silnicích I. a II. třídy realizovaných n. p. Stavby silnic a železnic je nejkritičtější situace na největší z nich - a to na průtahu silnice I/8 Teplice - kde bylo z plánovaného objemu stavebních prací 23 mil. Kčs na rok 1978 realizováno v období leden až duben pouze za 531 000 Kčs. Hlavní příčiny dosavadního neplnění plánu investiční výstavby jsou především v dodavatelské, investorské a projektové sféře. Jedná se o nedostatek specializovaných stavebních kapacit a o jejich přednostní nasazení na stavby vyšší důležitosti, zejména na stavby přeložek tratí ČSD, vyvolaných důlní těžbou.“ Atd. [9].


Výsledek diskoordinace v ekonomice v případě neodstatečného zajištění silničního spojení a dopravních služeb byl dle této poslankyně následující: „Dalším vážným problémem je problematika přepravní kapacity veřejné dopravy. V nákladní dopravě zůstalo na rok 1978 nepřevzato více než 4 mil. tun nákladů pro podniky ministerstva stavebnictví ČSR, nehledě k dalším požadavkům federálního ministerstva paliv a energetiky. Nepokrytí požadavků podniků ministerstva stavebnictví ČSR vyplývá zejména z toho, že řada podniků přichází do Severočeského kraje provádět stavební práce, avšak odpovídající podíl veřejné dopravy ČSAD do kraje nepřichází. Nedostatek dopravní kapacity je prohlubován ještě tím, že procento oprav, zejména u těžkotonážních vozidel Tatra je neúměrně vysoké, a to v důsledku nedostatku jednak náhradních dílů a současně i opravárenských kapacit.“ [10]. Bratru jen 4 miliony tun neměl, kdo odvézt. Vykoukla zde na nás také i diskoordinace v dodávkách náhradních dílů a nedostatku opravárenských kapacit. A aby toho nebylo málo, tak návdavkem ještě diskoordinace v přepravě osob: „Nepříznivá situace je rovněž ve veřejné přepravě osob, a to jak u ČSAD, tak u městských dopravních podniků. Je zapříčiněna především nenaplněním plánu stavu řidičů. Přepravní potřeby, vyplývající např. v souvislosti s dopravní obsluhou nových sídlišť jsou v této situaci pokrývány s největším úsilím, a to jednak využíváním řidičů - brigádníků a dále neúnosně vysokým počtem přesčasových hodin - 700 až 900 hodin na osobu za rok. A zde zatím plnění usnesení vlády ČSSR č. 37/1978 o úspoře řidičů v osobní dopravě v jednotlivých institucích a resortech se neprojevuje.“ [11].


U téže poslankyně můžeme najít i kritiku úrovně služeb: „Vážené soudružky a soudruzi, významné postavení v uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva zaujímají placené i neplacené služby poskytované podniky a organizacemi místního hospodářství. Příznivé výsledky se projevují zejména v prioritních oborech služeb, jako je např. autoopravárenství, protektorování pneumatik, radiotelevizní služby, opravy elektrických spotřebičů pro domácnost, prádelenské a čistírenské služby a další. Přes radu opatření setrvávají některé potíže i v těchto oblastech, způsobené především nedostatkem základního materiálu a náhradních dílů.“ [12]. 


Diskoordinace ničí životní prostředí
Na 8. schůzi ČNR ze dne pondělí 26. června 1978 uvedl komunista, ministr výstavby a techniky ČSR, později i místopředseda vlády a předseda České komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj František Šrámek příklad diskoordinace v dodávkách komplementárního výrobního statku, který měl dopad na životní prostředí. Jak je patrné, šlo o dlouhodobější problém, který ukazoval i na spotřebovávání kapitálu: „Na začátku 6. pětiletky provedlo ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR svou českou technickou inspekcí ochrany ovzduší podrobnou prověrku technické a provozní úrovně odlučovačů popílku u 15 vybraných koncernů československých energetických závodů s celkovým instalovaným výkonem zhruba 5600 MW. Ze závěru provedené prověrky vyplývá, že stáří a fyzické opotřebení instalovaných odlučovačů popílku má podstatný vliv na pokles průměrné odlučivosti zařízení oproti projektovaným hodnotám. Mezi 15 prověřovanými elektrárnami bylo šest energetických celků ze Severočeského kraje, a to elektrárna Ervěnice, Komořany, Tušimice 1, Ledvice, Počerady a Prunéřov s celkovým instalovaným výkonem zhruba 3150 MW. Všech 41 kotlů v těchto elektrárnách je vybaveno odlučovači popílku většinou s elektrofiltrem s předřazenými mechanickými odlučovači. Podle zjištění české technické inspekce ochrany ovzduší překračuje 50 % instalovaných odlučovačů míru předpokládané životnosti zařízení pro odlučování popílku, která zní 15 let. V důsledku fyzického opotřebení a často nevhodné koncepce zařízení na odlučování popílku pracuje asi 40 % odlučovačů s průměrnou účinností od 3 a více procent, tj. menší než je garantovaná. Tento nepříznivý jev není zanedbatelný, protože při poklesu účinnosti o 1 % se zvyšuje úlet popílku až o 100 %. Z tohoto důvodu česká technická inspekce ochrany ovzduší požaduje, a podle mého názoru právem, provedení rekonstrukce odlučovačů popílku téměř u všech kotlů v elektrárně Tušimice 1, Ledvice, Počerady a Prunéřov. V rámci těchto rekonstrukcí je doporučováno jít na systém, který se osvědčil u elektrárny Tušimice 2.“ [13].  


Inspekce sice požadovala, ale: „Požadavky této inspekce podporované orgány hygienické služby a národními výbory v Severočeském kraji, nejsou dostatečně zabezpečeny z důvodu nedostatku investičních limitů koncernu československých energetických závodů i výrobních kapacit, zejména n. p. Vzduchotechnika v Milevsku. Nechal jsem si to spočítat. Jestliže by měla přetrvávat dnešní situace, trvala by obnova a rekonstrukce odlučovačů popílku v elektrárnách Severočeského kraje 17 až 20 let, a to je nepřijatelné.“ [14]. To je bratru celkem mnoho let. Nebyly žádné volné výrobní faktory, které by se daly využít.


Problém ze zastaralým zařízením nebyl omezen jen na elektrárny. Fr. Šrámek uvedl ve své řeči i následující: „I přes příznivé výsledky v dosahování úspor ukázaly některé rozbory, zejména rozbor provedený ministerstvem zemědělství a výživy ČSR, na nepříznivou situaci znemožňující dosažení větších úspor paliv a energie v kotelním hospodářství, ve kterém v důsledku zastaralého zařízení a havarijních stavů kotlů je v provozu 12 vysoce neekonomických lokomotiv, vyřazených z provozu ČSD. V kotelnách potravinářského průmyslu se spotřebovává asi 80 % všech dodaných paliv v kotlech s nízkou účinností. Kritický stav je v cukrovarnickém průmyslu, ve kterém ze 60 cukrovarů má 51 cukrovarů buď všechny nebo část parních kotlů starších než 50 let. Totéž se týká mlékáren a papíren, tedy vesměs provozů s velice náročným tepelným hospodářstvím. Opatření na další období spočívají v tom, že bude pokračováno v doplňování programu dalšími akcemi na zvyšování úspor paliv a energie. Tím se budeme zabývat podrobně při přípravě plánu na rok 1979 a přípravě směrnice na rok 1980.“ [15]. 


Ministr financí o investicích a nedostatcích
Dlouholetý ministr financí ČSR, ekonom, komunista a později i místopředseda vlády Jaroslav Tlapák  sice na 8. schůzi ČNR ze dne pondělí 26. června 1978 uvedl, že: „Naše ekonomika se i v roce 1977 dynamicky rozvíjela a dosáhli jsme výrazného pokroku v rozvoji společenské výroby. Vytvořený národní důchod vzrostl v ČSR proti roku 1976 o 4,7 %, v průmyslu řízeném vládou ČSR se zvýšila výroba o 5,4 % a ve stavebnictví o 4,4 %. Zvláště oceňujeme, že přírůstek průmyslové výroby byl takřka plně zabezpečen a u stavebních prací zhruba z 82 % kryt růstem produktivity práce. Příjmy obyvatelstva stouply v uplynulém roce o 9 mld Kčs, tj. o 4,2 %. Průměrná mzda v socialistickém sektoru v národním hospodářství dosáhla 2455 Kčs a byla o 3,3 % vyšší než v roce 1976. “. Apod. Ale ekonomickou situaci jinak růžově neviděl. Jeho komentář ukazuje, že si nemyslel, že ekonomika druhé nejvyspělejší socialistické země světa je srovnatelná s vyspělými státy: „V posledních letech se např. soustavně snižuje účinnost základních fondů. Jinými slovy dochází k jejich stále horšímu využívání. Směnnost v průmyslu klesla v roce 1977 na 1,289 proti 1,293 v roce 1975. V průmyslu řízeném naší vládou jsme z důvodů neomluvené absence ztratili 269 000 pracovních dnů. Střízlivě odhadujeme, že jsme tak přišli o téměř 350 mil. Kčs výroby a asi o 37 mil. Kčs zisku. Velké rezervy v oblasti nákladů jsou rovněž ve snižování spotřeby surovin a energie na jednotku výroby. Propočty ukazují, že naše průmyslová výroba je energeticky v mnohém náročnější než ve vyspělých státech. Řada našich strojů je relativně těžší než špičkové stroje zahraniční. Do budoucna se nelze s takovým stavem smiřovat nebo jej dokonce omlouvat, ale bude nezbytné promyšleně vytvářet podmínky pro rychlá a spolehlivá řešení.“ [16]. Snižující se využívání základního fondu, čili základních prostředků (čili budov, strojů, zařízení, přístrojů, některých porostů apod.), mohlo být důsledkem selhání jediného muže, což řečník možná naznačoval absencemi. Stejně tak dobře mohlo jít o chybu v plánech, neprovázanost plánů (obrovské množství informací nemůže být zpracováno centralizovaně), nereálnost plánů, neadekvátní reakce socialistického hospodářství na existující nerovnováhy a neadekvátní pokrok v objevování nových informací, a z toho plynoucí diskoordinace v dodávkách komplementárních výrobních statků (viz problém s dodávkou 4 milionů tun dříve), včetně jejich nízké kvality, nedostatek pracovníků a opotřebení či nízká kvalita strojů. Anebo šlo o kombinaci těchto skutečností. Každopádně pokles ve vyzužívání základních prostředků znační pokles efektinosti a růst plýtvání, protože vzácné výrobní faktory (práce, půda a kapitál) byly použity na výrobu výrobních (kapitálových) statků, které nebyly tolik potřeba anebo výrobních statků, které stávající podmínky nedovolovaly plně využít. V těchto výrobních statcích utopené výrobní faktory, tak již nemohly být nasazeny na krytí jiných palčivějších potřeb spotřebitelů a výrobců. To je jeden z důvodů chudoby socialistické ekonomiky.


Ani tento ministr nebyl spokojen s uváděním investic do provozu a narazil i na problém tzv. šturmování: „Nesporná je také naše společná odpovědnost za ty případy, kdy kapacity nejsou uváděny do provozu ve stanovených termínech, kdy dochází k růstu rozpočtových nákladů staveb, k růstu rozestavěnosti, kdy nejsou po uvedení do provozu dosahovány projektované parametry. Například v podniku Skleněná bižuterie v Jablonci nad Nisou bylo u nové výstavby dosaženo jen 58 % výroby a 4,5 % zisku. V investiční výstavbě se však objevují některé další nedostatky, které vedou jednak k vážnému zamyšlení a jednak vyvolávají nezbytnost aktivnějšího přístupu na všech řídících stupních. Je např. známo, že plnění úkolů není dosud rovnoměrné, ale ve značném rozsahu se soustřeďuje na konec roku. V Praze bylo v prosinci 1977 dokončeno více než 25,2 % bytů z celoročního plánu a navíc část z tohoto množství bylo nutno k 1. čtvrtletí letošního roku dodatečně opravit.“. Nelíbila se mu ani vysoká rozestavěnost. Problémem byla i občanská vybavenost: „Z částky určené na investiční rozvoj nevyužily národní výbory celkem 2,4 mld Kčs. Největší část, přes 1 mld Kčs, se týkala komplexní bytové výstavby. Stále se bohužel nedaří plnit plán technické a občanské vybavenosti. Jsme oprávněně kritizováni, že úspěchy při zajišťování kvalitního bydlení jsou do určité míry znehodnocovány zpožďováním ve výstavbě škol, obchodní sítě, tepelných zdrojů i terénních úprav v sídlištích. Zkušenosti ukazují, že při větší důslednosti, zodpovědnosti a náročnosti můžeme i v této oblasti postupně zjednat nápravu. K největšímu neplnění plánu investic došlo v preferovaných oblastech, a to u Národního výboru hl. m. Prahy a v Severočeském kraji.“ [17]. 


Ministr financí J. Tlapák si v uvedené řeči pro změnu pochvaloval dlouhodobé, úrokově zvýhodněné půjčky na pořízení a zařízení bytu, kde bylo vyhověno 99,7 tisíc mladých manželství a celková výše vynaložených prostředků představovala 2,1 mld Kčs. Dále byl spokojen se státním příspěvkem při narození dítěte, který byl přiznán v 95 000 případech, přičemž souhrnná částka pravidelných odpisů tvořila 28,5 mil. Kčs. Samozřejmě vláda to neplatila za svého, ale prvně to od lidí vybarala. A chválil i rostoucí výdaje na zdravotnictví, a to včetně výdajů na léčiva, zde však obejvil problém: „Zavádění nových léčebných metod a účinnějších preparátů vedlo k růstu výdajů na léky o 9,8 % oproti roku 1976. Na jednoho obyvatele připadá 210,30 Kčs ročně. Stručně řečeno - efektivnost práce našich zdravotníků je stále výrazněji umocňována uplatňováním nových modernějších léčiv. Současně ovšem chci připomenout, že v některých případech se s léky ne právě nejlépe hospodaří a dokonce se s nimi plýtvá. Je pochopitelné, že společenské výdaje určené do této oblasti potom neplní sledovaný účel.“ [18]. Jde zde o problém oddělení placení za produkt od jeho spotřebování. Pacienti buď viděli svůj příspěvek na léky jako částku na výplatní pásce, na kterou si stejně nemohly sáhnout anebo v horším případě tyto peníze neviděli nikdy. To u nich vyvolalo chování, kdy byli lidé racionálně motivováni ze svého paušálního příspěvku dostat co nejvyšší množství léků. A to bez ohledu na efektivnost jejich vynaložení. I když přečerpali výšši svého odvodu, nijak nepociťovali vyšší náklady na svoji léčbu, ta se přenášela do systému. Pojištěnci byly přímo motivovaní plýtvat a tedy nijak nekontrolovat výdaje na léky. Což paradoxně při konzumaci těchto léků (tj. pokud léky neskončily bez užitku v koši) mohlo vyvolat v budoucnosti zdravotní komplikace. Podobně působil problém oddělení placení za produkt od jeho spotřebování v případě jeslí: „Počet míst v jeslích se zvýšil o dalších 2368 a dnes je v těchto zařízeních 54 560 míst. Přesto však ani toto tempo rozvoje zdaleka nestačí plně krýt oprávněné potřeby a 45 775 žadatelů prozatím marně čeká na uspokojení svých požadavků. Proto ani tento úkol nelze do budoucna ztrácet ze zřetele.“ [19].  


Rozkrádání a nízké využívání základních prostředků
Na rozkrádání socialistického vlastnictví a problém selhání jediného muže upozornil poslanec Josef Smola: „Jednou ze základních podmínek péče o národní majetek je jeho řádně prováděná evidence a ochrana před znehodnocením, zničením a rozkrádáním. Podle analýzy provedené ministerstvem financí ČSR i podle našich zkušeností se ukazuje, že tyto základní podmínky nejsou stále ještě dodržovány. Nejde jen o porušování předpisů týkající se ochrany národního majetku, ale především o škody, které jsou způsobovány výpadkem produkce a z toho vyplývajícími hospodářskými ztrátami; podle odhadů dosahují řádově miliardových hodnot. Správa národního majetku není však jen činností sama o sobě, jak to ještě některé organizace dosud chápou, ale součástí celého procesu ekonomické činnosti těchto organizací. Proto především na úrovni řídící a rozhodovací činnosti všech organizací záleží, jak bude spravovaný národní majetek nejen evidován a chráněn, ale i využíván, což do značné míry ovlivňuje i efektivnost a celkové výsledky hospodářské činnosti.“ [20]. 


Tentýž se vyjádřil i k nízkému využívání základních prostředků (a tedy zvrácení investic), citujíce dokonce prezidenta Gustáva Husáka: „Na 11. zasedání ÚV naší komunistické strany poukázal soudruh Husák na to, že základní prostředky, v prvé řadě pak strojní, se dostatečně nevyužívají, ačkoliv právě zde jsou velké zdroje pro zvyšování efektivnosti. Již několik let nám koeficient směnnosti ve výrobních kapacitách klesá. Ptáme-li se po příčinách, dostáváme na závodech a podnicích různé odpovědi. Jednou je to malá přizpůsobivost veřejných dopravních prostředků potřebám výroby, jindy nedostatek kvalifikovaných pracovníků či stabilizačních bytů, nebo je to velký počet pracovních příležitostí v zájmovém území, kde se druhá a třetí směna nevyžaduje apod. Vesměs jsou to tzv. objektivní příčiny a jejich výčtem tuto situaci nevyřešíme. S nízkým využíváním strojních základních prostředků souvisí nejen pokračující růst pracovních míst vyvolaných novou investiční výstavbou, ale též trvale klesající podíl počtu dělníků z celkového počtu pracovníků bez odpovídajícího nahrazování jejich práce novou technikou. Existují např. propočty, že zvýšení objemu částečně a plně automatizovaných strojů o 10 mld Kčs při snížení objemu zastaralých strojů o tutéž částku by přineslo úsporu asi 50 000 strojních pracovních míst, což při směnnosti 1,5 % představuje úsporu asi 75 000 strojních dělníků. Dostáváme se tak k otázce využívání moderní techniky dovážené ze zahraničí. Podle údajů SBČs nebylo loni na území ČSR uvedeno včas do provozu 23 % z celkového objemu dovezených strojů a zařízení. Z toho vznikají značné ztráty ve výrobě, které pak mají dopad i na obchodní a platební bilanci, neboť zhruba jedna třetina tohoto výpadku ve výrobě byla původně určena na vývoz nebo k zajištění náhrady dovozu. Rezervy ve využívání dovezené techniky jsou i v lepším dodržování plánovaných přínosů ve výrobě a ekonomické efektivnosti. Bylo zjištěno, že v 16 % případů dříve realizovaných dovozů nebyly původně plánované parametry v loňském roce dosaženy. V poslední době se musíme stále zabývat otázkou, jak se projevuje v naší společnosti činnost vědeckovýzkumné základny, jaký je její ekonomický přínos a jak se prosazují výsledky vědy a techniky do výrobního procesu. Důraz, který položil ÚV KSČ na svém 11. zasedání na tuto významnou oblast, je více než oprávněný. Podle výsledků revizí neodpovídají dosud ekonomické přínosy dokončených úkolů technického rozvoje po jejich zavedení do výroby v řadě případů předpokladům, se kterými bylo uvažováno při zařazování těchto úkolů do státního plánu technického rozvoje, případně údajům, uváděným v závěrečných protokolech.“ [21]. Jinými slovy, druhé nejrozvinutější socialistické hospodářství nahrazovalo nedostatečnou kapitálovou vybavenost prácovní síly prací samotnou. Přičemž je třeba upozornit, že za rozvojem hospodářství stojí především větší kapitálová vybavenost práce a v mnohem menší míře její nasazení a kvantita. Jedním z důvodů vedle zaostalosti hospodářství bylo i to, že hospodářství nebylo schopno nasadit nové strojní vybavení (i to z dovozu) nejen včas do provozu (vliv selhání jediného muže, diskoordinací apod.), ale i je pak řádně využívat!  


Dost podobný názor měl i komunitický poslanec Josef Brisuda, který na 8. schůzi uvedl, že: „Až na některé výjimky, kde byly stroje maximálně využity jako např. na zemních pracích, betonáži apod. možno říci, že celková činnost strojních prostředků a využití současné mechanizace ve stavebních organizacích měla klesající tendenci. Podle předpokladů nedošlo k podstatnějšímu zlepšení v dodržování pracovní doby a jejího využití. Přes vykonaná opatření se situace o mnoho nezlepšila. K nedostatečnému využívání pracovních směn napomáhala mimo jiné v některých případech nedostatečná organizace práce na pracovištích, pomalý přísun materiálů apod. Nelze proto v této souvislosti opominout ani otázku řízení a organizace práce, která ovlivňovala plnění výrobních úkolů. Nepodařilo se v praxi podstatně uplatnit snížení vysoké materiálové náročnosti výroby a překračování materiálových nákladů. V řízení materiálové spotřeby pomocí nástrojů vnitropodnikového řízení se vyskytovala u podniků řada nedostatků. Odpovědní pracovníci všech stupňů řízení soustřeďovali hlavní pozornost na věcné plnění a na plnění objemových ukazatelů, přičemž zabezpečení kvalitativních ukazatelů, mezi nimi i materiálové spotřebě, věnovali menší pozornost. Je také třeba připomenout nepřesné stanovení cenových koeficientů pro přepočet státního plánu na rok 1977.“ [22]. Tentýž tedy narazil i na problém stanovaných kritérií. Pro ilustraci, jak to funguje na trhu: „Naproti tomu firmy na svobodném trhu, a do velké míry i oddělení jednotlivých firem, mají obrovský manévrovací prostor zkoušet nová a netradiční řešení. Nikdo po nich nemusí chtít dodržování rigidních pravidel, protože jediný požadavek je vytvářet zisk. Majitel firmy nemusí nikoho přesvědčovat o tom, jestli je daná inovace slibná či nikoliv, i kdyby byl jediným jejím zastáncem na světě. Stačí, když investuje své peníze a nechá realitu, aby ukázala, jestli byl úspěšný, či nikoliv.“ [23]. Čili na trhu se pomocí zisku a ztráty testuje zároveň mnoho kritérií současně a není je potřeba ani umět všechny znát.


Nedostatky v obchodě
O nedostatcích obšírněji na 8. schůzi ČNR referovala komunistka Jana Klasová: „Z porovnání vývoje maloobchodního obratu v 5. pětiletce a prvních dvou letech 6. pětiletky vyplývá, že došlo ke značnému zpomalení tempa růstu maloobchodního obratu v průmyslovém zboží. Vyplývá to, podle mého názoru, z toho, že dříve tzv. nosné sortimenty nejsou nahrazovány novými druhy zboží, které by zajistily odčerpání peněžních příjmů v plánovaném rozsahu. Kromě nedostatečné inovace je řada zboží dlouhodobě nedostatkových a jejich zvýšené dodávky by znamenaly zvýšení maloobchodního obratu. Zatímco lze dosažené výsledky v zisku na úrovni nákladů hodnotit vcelku příznivě, prohloubily se strukturální nedostatky v zásobách k 31. prosinci 1977 a tím se i zhoršily výchozí podmínky pro plnění plánovaných úkolů v roce 1978 a v dalších letech 6. pětiletky. Pokud jde o inovační procesy - u potravinářského zboží - plán inovace v roce 1977 počítal se zavedením 105 nových výrobků. Ve skutečnosti bylo odbytově schváleno a dodáno 155 nových nebo obměněných výrobků. Kladem je, že k inovaci sortimentu došlo zejména u výrobků, které znamenají přínos pro racionální výživu. Ovšem přes tyto příznivé skutečnosti se na druhé straně nepodařilo zavést do výroby pro problémy materiálně technické základny nové, progresívní druhy zboží s vyššími užitnými vlastnostmi, jako jsou např. mléčné a pekárenské výrobky a nápoje s delší trvanlivostí a hotová jídla v miskách, určená k přímé konzumaci.“ [24].  


I když tržby od obyvatelstva stoupaly, tak dále tato pokračovala: „Nemůžeme být však spokojeni ani s vývojem inovace a obměny sortimentu průmyslového zboží, který byl v roce 1977 nepříznivý. V textilním zboží byly požadavky obchodu plněny na 40-50 %, nepodařilo se zabezpečit zejména inovaci založenou na výrobě nových nebo upravovaných textilních vláken, v požadovaném rozsahu finálních úprav /antistatické, nežehlivé atd./. Pozitivní výsledky byly dosaženy pouze v obměně kolekcí. Obdobně je tomu v sortimentu obuvi, kde též došlo k větší obměně kolekcí, avšak nebyl zaveden žádný nový, ani podstatně obměněný výrobek. U nábytku lze ocenit příznivý vývoj výroby skládacích systémů kuchyní, ložnic i obývacích pokojů. Nedaří se však i nadále řešit zlepšování estetického vzhledu výrobků různými doplňky. Neuspokojivá byla i situace v inovaci strojírenského zboží, kdy za celý rok 1977 nebyl na trh dodán ani jeden úplně nový výrobek. Tím dochází k výraznému zaostávání plnění inovačního programu, proti záměrům, se kterými počítalo ministerstvo obchodu ČSR pro 6. pětiletý plán. Soudružky a soudruzi, zásobování vnitřního trhu v požadovaném sortimentu, úrovni a kvalitě je stále obtížnější, neboť stále rostou nároky obyvatelstva v souladu s růstem reálných příjmů a růstem spotřeby. Tomuto stavu neodpovídá v roce 1977 dosahovaný stupeň kvality výrobků, a to především u těch, které jsou významné i z hlediska odčerpávání kupní síly /např. u automatických praček, chladniček, nábytku, obuvi, textilu a oděvů apod./. V tomto směru se v roce 1977 neprojevilo opatření z rozpracování 7. zasedání ÚV KSČ konkrétním zlepšením na vnitřním trhu, působilo však pozitivně v tom, že obchodní organizace zvyšují tlak na dodávky v potřebné struktuře a že jsou hledány cesty k jejich řešení. Pro zlepšení služeb obyvatelstvu byla v roce 1977 provedena řada opatření. Jedná se např. o nové pojízdné sběrny šatstva, prádla, koberců, oprav elektrospotřebičů, nové provozovny i domy služeb na sídlištích, nové služby - akvaristika, kladení podlahových krytin a jejich čištění, zavedení odtahové služby a další. I přes některé dílčí úspěchy však stále přetrvávají nedostatky v dodacích lhůtách, kvalitě a dostupnosti služeb. Jak absolutní objemy, tak skladba tržeb od obyvatelstva neodpovídá záměrům stanoveným pro 6. pětiletku. Vážným problémem je i to, že značný počet podniků neplní plán tržeb od obyvatelstva /jde zejména o podniky komunálních služeb, kde ze 172 podniků nesplnilo plán tržeb od obyvatelstva 50, tj. 29 %/. V této souvislosti je nutno připomenout, že pětiletková tempa růstu tržeb od obyvatelstva nejsou respektována již při sestavování plánu. Příčiny nepříznivého vývoje spočívají jak v problému materiálně technického zásobování pro služby - zejména je složitá situace v náhradních dílech, nedostatku pracovníků, který nevyplývá jen z limitujícího činitele plánu - tak v nedostatku kvalifikovaných pracovníků i nízké úrovni řídící práce. V neposlední řadě nepříznivý vývoj v zabezpečování služeb obyvatelstvu ovlivňují i progresívně stanovené úkoly plánu, které odvádí organizace od zajišťování náročných a méně rentabilních činností, mezi něž patří většina služeb, což ještě zesílilo právě v roce 1977, kdy některé nedořešené problémy z přepočtu velkoobchodních cen byly do plánu promítnuty až ve III. čtvrtletí 1977. [25]. Nakupující se evidentně nedrželi představ plánovačů.


I přes jistá zlepšení (zvýšení dodávek pro kojence a děti) nehodnotil situaci jako dostatečnou ani výše zmíněný poslanec Josef Brisuda, protože náročný úkol zabezpečení dodávek v žádoucím rozsahu pro potřeby vnitřního trhu odpovídající představám spotřebitelů a jejich kupní síle a špičkových, módních a moderních výrobků, jakož i technických novinek se nepodařilo zabezpečit v dostatečné míře. Obdobně tomu bylo dle něj u nábytku a dámské obuvi [26].

 

[1] Průcha, s. 712. Z tabulky na s. 397 jsem si vypočítal průměrné procento akumulace za roky 1970, 1975 a 1980, to dosáhlo 27.2 % a pro roky 1981, 1985, 1986 a 1989 byl průměr 19 % (ibid, s. 397.).
[2] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl, list s008001, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008001.htm. K Stanislavu Rázlovi viz česká wikipedie, heslo „Stanislav Rázl“.
[3] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Společný zpravodaj poslanec RNDr. Vladimír Zvěřina, CSc., list s008002, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008002.htm.
[4] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Poslanec Jaromír Plíva, list s008006, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008006.htm.
[5] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Společný zpravodaj poslanec RNDr. Vladimír Zvěřina, CSc., list s008002, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008002.htm.
[6] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Poslankyně Zdenka Slámová, list s008005, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008005.htm.
[7] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Předseda Severočeského KNV poslanec RSDr. Václav Šlapák, list s008003, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008003.htm. KNV = Krajský národní výbor. N. p. = národní podnik.
[8] Eucken, s. 8-9 (stránky nečíslovány).
[9] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Poslankyně Marie Háblová, list s008004, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008004.htm.
[10] Ibid.
[11] Ibid.
[12] Ibid.
[13] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Ministr výstavby a techniky ČSR ing. František Šrámek, list s008006, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008006.htm. K Františku Šrámkovi viz česká wikipedie, heslo „František Šrámek“.
[14] Ibid.
[15] Ibid.
[16] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák, list s008007 a s008008, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008007.htm a http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008008.htm. K Jaroslavu Tlapákovi viz česká wikipedie, heslo „Jaroslav Tlapák“.
[17] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák, list s008008, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008008.htm.
[18] Ibid.
[19] Ibid.
[20] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Zpravodaj poslanec Josef Smola, list s008009, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008009.htm.
[21] Ibid. SBČs = Státní banka československá.
[22] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Poslanec Josef Brisuda, list s008010, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008010.htm.
[23] Málek.
[24] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Poslankyně Jana Klasová, list s008009, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008009.htm.
[25] Ibid.
[26] Stenoprotokoly 8. schůze: České národní rady: Pondělí 26. června 1978, Poslanec Josef Brisuda, list s008010, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/008schuz/s008010.htm.