Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kriminalita za komunistů a dnes: vražd je tolik jako v 80. letech

25. 3. 2019

A trestných činů je i přes znatelný pokles pořád více než tehdy.

 

Rok 2018 byl, co se týká počtu vražd (a pokusů) čtvrtý nejlepší od roku 1974 (vyjma roků 1976, 1977 a 1980). 

 

V této stati se krátce zamyslíme nad kriminalitou dnes a v. 80. letech 20. století. Podkladem je starší článek z roku 2014, který jsem až na drobnosti neupravoval. Na závěr ovšem nechybí pohled na současnou situaci a další aktualizace lze najít v poznámkách. 

 

Provedeme zde poměrně hrubé srovnání stavu kriminality v dnešní době a na konci komunismu. Nejprve se podíváme na statistiku ČSÚ ohledně počtu odsouzení a počtu vězňů v České republice. Dle ní byl roku 1989 počet odsouzení 57 743 a k 31. 12. t. r. bylo vězňů celkem 22 635. K roku 2011 byla tato čísla 70 160 (růst oproti roku 1989 o 21,5 %) a 23 154 (růst oproti roku 1989 o 3,5 %). Průměr za roky 2002 až 2011 byl 70 276 odsouzení (růst oproti roku 1989 o 21,7 %) a 19 553 vězňů (pokles oproti roku 1989 o 13,6 %). Vrcholem u odsouzení bylo 75 761 odsouzení roku 2008 a u vězňů jím je právě rok 2011 a dost podobné číslo bylo dosaženo roku 1999. K významnému nárůstu došlo u odsouzení za vraždu, zde došlo k vzestupu z 69 odsouzení k roku 1989 na 120 roku 2011 (růst oproti roku 1989 o 74 %). Průměr za roky 2002 až 2011 je dokonce 135 vražd (růst oproti roku 1989 o 95,6 %). Vrcholem byl rok 1996, kdy došlo k odsouzení za vraždu dokonce u 203 případů.[1]  

 

Bohužel citovaná statistika ČSÚ „Zjištěné trestné činy v České republice“ začíná až rokem 1991. Přitom je důležitá, protože zmíněné počty odsouzení a vězňů nedávají celý přehled o kriminalitě. Musíme tedy využít jen údaje za rok 1991. Zjištěných trestných činů bylo tehdy 282 996 a vražd 107, k roku 2011 byla čísla 304 528 (růst oproti roku 1991 o 7,6 %) a 188 (růst oproti roku 1991 o 75,7 %). Průměry za roky 2002 a 2011 dosahují 373 132 (růst oproti roku 1991 o 32 %) a 222 (růst oproti roku 1991 o 107,5 %). Z této tabulky je patrná za poslední roky klesající tendence u obou sledovaných položek. Vrchol byl zaznamenán pro zjištěné trestné činy v roce 1999, kdy jich bylo 426 626 a pro vraždy v roce 1998, kdy jich bylo dokonce 313.[2] Od té doby situace zásadně zlepšila - viz i dále.

 

Někdo by mohl správně namítnout, že co dnes není trestné, to tehdy bylo a naopak. To je samozřejmě pravda a byla by nutná v tomto směru důkladná srovnávací analýza (která však nemůže být nikdy kvůli rozdílné kvalitě trestných činů přesná), kterou zde nyní provádět nemůžeme (data z ČSÚ na ni ani nestačí). Ovšem jistě není situace taková, že by byla dnešní doba v tomto směru jen uvolněnější. Dříve se neřešily takové věci jako sexuální harašení či stalking (nebezpečné pronásledování). Dnes naopak neexistuje trestný čin příživnictví. Další správnou námitkou je to, že dnes se musí na vězení mnohdy čekat, a že existuje ještě domácí vezení. Není ovšem jasné, zda domácí vězení statistika ČSÚ zohledňuje anebo nezohledňuje, nicméně protože domácí vězení je v platnosti teprve od 1. ledna 2010, tak jeho význam pro nás za námi sledované období nebude významný. Spíše jde tedy o vězně čekatele, kteří budou výše vypočtená procenta zvyšovat. Další námitkou by mohl být ten fakt, že za minulého režimu byli vězněni i političtí vězni, kteří uvedené statistiky za rok 1989 navyšují. To je v případě odsouzeni celkem dost možné. V případě vězňů je to nepravděpodobné, protože 8. prosince tyto vězně amnestoval poslední komunistický president Dr. Gustáv Husák.[3]  Těchto vězňů navíc byly zřejmě jen desítky až stovky.[4] 

 

To pravděpodobně bude platit i pro počty odsouzení. Dalším problémem je, že se tu nevěnujeme podmínečným odsouzením a přestupkům. Námitku v opačném duchu by mohl vznést ten, kdo by poukázal na větší cizinecký ruch v dnešní době oproti době komunismu, což by samo o sobě mohlo vést k určitému nárůstu kriminality. Za roky 2007 až 2010 bylo v českých, moravských a slezských vězeních od 7 do 7,5 % cizinců.[5]  Růst by to tedy mohl být jen v řádu procent (nelze očekávat, že by za komunismu byl počet cizozemských vězňů roven 0 procentům. Například tu dlouhodobě pobývali pracovníci ze spřátelených zemí, jako bylo Polsko, Vietnam, Kuba apod.). Přesto tato námitka může mít ve skutečnosti větší význam, než se ze statistiky zdá, a to díky migrantům, kteří se dnes považují již za Čechy (Moravany ani Slezany zde ČSÚ neuvádí a vystačí si pouze s národností českou).

 

Někdo by mohl namítat, že brutalita trestných činů roste, bohužel toto statistiky stěží mohou zachytit. Zároveň je však pravdou, že už i za minulého režimu brutalita rostla: „Znepokojují nás současně některé rysy kriminality, zejména zvýšená hrubost a brutalita při útocích proti zdraví občanů, trestná činnost mladistvých pachatelů, namnoze skupinová, stejně tak jako vysoký počet bytových krádeží a podíl pachatelů, kteří nejsou na území hlavního města Prahy odhaleni.“ [6] Dokonce nárůst bezohlednosti je doložen i u řidičů.[7] Zajímavou námitkou je fakt, že za komunismu došlo k nárůstu kriminality mládeže, což dokládá řeč komunistického poslance Ladislava Lišky, který uvedl, že: „…zpráva také poukazuje na to, jak velký problém představuje trestná činnost mládeže. Vzestupný vývoj v posledních letech nutí k zamyšlení jak nad efektivností trestního postihu, tak zejména nad účinností všech výchovných složek a potlačování delikventních projevů mládeže.“[8] Dnes je tato mládež již ve středním věku a má již odrostlejší děti. Dodejme k tomu, že je docela paradoxní, že státy bývalého sovětského bloku mají alespoň dle následujícího zdroje většinou větší počet vražd na 100 tisíc obyvatel než státy západní Evropy.[9] Za pozornost zde stojí ještě jedna skutečnost. Václav Havel roku 1990 propustil v Českých zemích na svobodu asi 15 tisíc vězňů (nešlo o politické vězně, ty už propustil, jak bylo uvedeno, Dr. Husák), někteří z nich se pak dopustili nejrůznějších zločinů, a to včetně vražd. Mnozí to označují za Havlovo selhání. Dejme tomu, neselhal zde však ještě někdo? Neselhal systém komunistického vězeňství? Jeho výchovné složky? Zdá se, že tento systém vedl jen velmi málo k převýchově vězňů a možná vedl k opačnému výsledku.[10] Je asi reálné, že někteří lidé prostě převychovatelní nejsou.


 
Také s korupcí, úplatky a rozkrádáním socialistického vlastnictví to nebylo zrovna slavné (viz ODKAZ). Rozdíl zde však je v tom, že dnes zde máme informačně otevřenější společnost než za komunismu (tím neříkáme, že tehdejší společnost byla informačně zcela uzavřená). Dnes se mnohdy na téma korupce, úplatků a rozkrádání veřejného vlastnictví v informačních médiích setkáváme i s pouhým rozebíráním dohadů, náznaků a spekulací.

 

Pokud se podíváme na zde prezentované statistiky a jejich rozbor, tak dojdeme k závěru, že kriminalita oproti roku 1989 u nás stoupla a stoupla docela dosti u vražd, zároveň je však patrné, že kriminalita u nás není řádově někde jinde, než byla za minulého režimu ke konci 80. let. Ovšem další bádání na toto téma je žádoucí.[11] 

 

Poté, co jsem dopsal tento článek, tak se mi podařilo najít zdroj, který umožňuje stanovit počet vražd (a pokusů o vraždu) na území ČR za komunismu na sklonku 80. let. Roku 1989 to bylo 126 vražd a pokusů o vraždu, roku 1988 — 100, 1987 — 139, 1986 — 129 a 1985 — 142.[12] Průměr za toto pětileté období je tak 127 vražd a pokusů o vraždu za rok. To na našem zjištění moc nemění, vlastně něco ano: bylo-li roku 2011 zaznamenáno 188 vražd (a pokusů o vraždu, tak to byl růst o 48 % oproti průměru za roky 1985 až 1989. Jde tedy o menší procento než při srovnání s rokem 1991 (75,7 %). I tak jde ovšem o závažný nárůst!

 

A nyní slíbený náhled na dnešní situaci. Vražd bylo v roce 2018 "jen" 116 a roku 2017 jich bylo 146. Počet trestných činů byl 192 405, z toho objasněných 105 710 (tj. jen asi 55% objasněnost počtu trestných činů, procento ovšem v posledních letech stoupá). Počet vražd dlouhodobě klesá. [13] Roku 1991 bylo zjištěných trestných činů 282 996 (viz výše), tedy oproti roku 2018 asi 1,47x tolik. Nicméně roku 1989 bylo trestných činů jen 120 768 (roku 2018 je jich tedy 1,6x tolik) a objasněno bylo 93 542 trestných činů (tj. 77,45 % počtu trestných činů) [14]. Netřeba dodávat, že pro tato porovnání platí výhrady uvedené výše a vzhledem k delšímu časovému odstupu platí o trochu silněji, než když jsem prvně napsal tuto stať.  

 

P. S. Na závěr ještě jedna poznámka: Vážně by bylo dobré tento celkem pozitivní trend ohrozit přílivem imigrantů, kteří pochází z okruhů, kde je počet vražd mnohem vyšší než u nás anebo pochází z okruhů, kde sice počet vražd tak vysoký většinou není, ale to spíše proto, že se tam (již) nenacházejí žádné velké náboženské menšiny a proto, že tamější policie odmítá násilnosti evidovat? Viz odkaz [9].

 

Poznámky:

[1] Česká republika od roku 1989 v číslech, Soudnictví, kriminalita, nehody, Tab. 14.02, Odsouzení a vězni v České republice [online]. Dostupný z (přístup VIII/2013): https://www.czso.cz/documents/10180/61508910/32018118_1402.pdf/171af243-bbd8-493a-8cc0-6a7be2aa21e6?version=1.0. Odkaz aktualizován, tabulka ukazuje za rok 2016 oproti roku 2011 určité zlepšení v kategorii "odsouzení celkem": pokles na 61 423 osob, z toho vraždy pokles na 96 osob. Počet vězňů klesl nepatrně na 22 481. Pokles patrný v roce 2013 je důsledkem amnestie presidenta V. Klause.
[2] Ibid, Tab. 14.01.
[3] HAAS, T. Političtí vězni a amnestie — Havel, nebo Husák? [online, 2013]. Dostupný z (přístup VIII/2013): https://www.eportal.cz/Articles/5461-politicti-vezni-a-amnestie-havel-nebo-husak-.aspx. Plné znění Husákovy presidentské amnestie je ve Sbírce zákonů, částce 33, vydané dne 15. prosince 1989, Rozhodnutí presidenta Československé socialistické republiky o amnestii ze dne 8. prosince 1989, s. 1122–1123. Pan Haas už dnes není mezi námi.
[4] Viz zde: kriminal-minkovice.wbs.cz/politicti-vezni-komunismu. Na druhou stranu část politických vězňů mohla být odsouzena za běžné trestné činy, které na ně režim hodil, aby se jich jakožto nepohodlných zbavil.
[5] Statistická ročenka České republiky 2011, 27–8. Státní příslušnost vězňů (stav k 31. 12.) [online, 2011]. Dostupný z (přístup VIII/2013): https://www.czso.cz/csu/czso/320198-14-r_2014-2700. Většinou jde o Slováky, Vietnamce a Ukrajince (Ibid, 27–9. Obvinění a odsouzení podle státní příslušnosti k 31. 12. 2010). Odkaz aktualizován, podíl cizinců na počtu vězňů poskočil v roce 2013 na 9,15 %. Nicméně rok 2013 je rokem amnestie presidenta V. Klause.
[6] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec František Kubát, list s016012, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016012.htm. 
[7] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec Ladislav Liška, list s016025, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016025.htm.
[8] Ibid.
[9] Viz zde: cs.wikipedia.org/…/Soubor:Map_of_world_by_intentional_homicide_rate.
[10] To je problémem i dnes, jak dokládá amnestie presidenta Klause.
[11] Je nutné vzít v úvahu, že ne každý trestný čin je dnes hlášen. Otázkou pak je, jak tomu bylo za minulého režimu.
[12] MAREŠOVÁ, A. aj. Analýza trendů kriminality v roce 2010, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2011, http://www.ok.cz/iksp/docs/392.pdf, s. 129, Příloha č. 5.
[13] Zdroj: Policie ČR via Brněnský deník, 30. ledna 2019. K poklesu počtu vražd viz i zde graf ČSÚ: https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_vrazdy. 
[14] MAREŠOVÁ, A. aj. Analýza trendů kriminality v roce 2010, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2011, http://www.ok.cz/iksp/docs/392.pdf, s. 124, Příloha č. 1. Nutno ovšem podotknout, že vůči konci Husákovy epochy roku 1989 (Husák byl de facto od moci odstaven roku 1987) došlo k podstatnému nárůstu počtu loupeží (krádež spojená s násilím). A loupež je závažným zločinem (Viz s. 130, Příloha 6). Z citovaného přehledu je jasně patrné, že kriminalita v 80. letech oproti 70. letům 20. století skutečně stoupla. Páni poslanci Kubát a Liška tak měli pravdu. Těžko říci, co zatím stálo, ale protože nadprůměrně mnoho mužů-zločinů vychovávají rodiny, ve kterých chybí otec anebo jiný muž a rozvody byly v té době docela už běžné, stejně jako sociální podpora pro samoživitelky, mohlo by jíti o tento problém. Zajímavý je velmi ostrý zlom v kriminalitě všeho druhu mezi rokem 1989 a 1990. Většinou mají lidské záležitosti určitou dynamiku a nereagují ihned na změny. Člověk by očekával vzestup rozložený třeba do dvou či tří let.