Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vize Partekonu a její kritika: Partekon neznamená plnou zaměstnanost

13. 8. 2014

Již jsem na to upozornil v předchozí části (Vize Partekonu: (Ne)vyvážené komplexy pracovních činností), ale Partekon tak, jak je navržen M. Albertem, předpokládá nutnost měnit zaměstnání a nehlásá (tedy alespoň ne v takové míře), jako to činí či činily předchozí socialistické teorie a systémy, pracovní jistoty. To je velmi patrné ze strany 164 Albertovi knihy, kde se píše následující: "Každopádně pak asociace spotřebitelů, odvětvové rady a jednotlivé výrobní útvary projednají změny ve spotřebě a výrobě. Z nich může vyplývat nutnost úprav pracovního zadání. Výsledkem může být skutečnost, že se v některém odvětví zvýší a v jiném sníží objem práce a s tím související potřeba přesunu některých pracovníků. Nebylo by jich ale zapotřebí víc než v jiných hospodářských soustavách. Nutnost změnit zaměstnání nebo zvýšit či snížit pracovní zátěž některých pracujících a z toho plynoucí dopad na jejich život bude jedním z důležitých faktorů [nicméně při hlasování mohou hlasy nespokojených pracujících i propadnout, pozn. autora], které se budou vždy brát v přiměřeném rozsahu v úvahu při vyjednávání o tom, zda a jak vyhovět změnám v poptávce." [1]. To potvrzuje i to, co se píše na straně 248 v jednom z příkladů: "Může se ale naopak stát, že letiště v Bostonu bude potřebovat menší počet pracovníků. Personální výbor se obrátí na pracovně-právní mediační úřad, vyžádá si seznam pracovních míst, o něž by se pracovníci mohli ucházet, a vše zorganizuje tak, aby se lidé mohli sami rozhodnout, zda dobrovolně přejdou jinam. V partekonu stejně jako v jiných ekonomikách bude občas nezbytné sáhnout i k nedobrovolným přesunům. Bude jich ale v porovnání s ostatními soustavami mnohem méně. Partekon totiž nebudou sužovat cyklické konjunktury a krize jako tržní hospodářství. Nutnost přesouvat pracující bude vždy vyplývat spíše z potřeby převést lidí z jednoho odvětví nebo podniku do druhého, která vyplyne ze změny preferencí, a nikoli z nezbytností všeobecně propouštět. Obecně snížení požadavku na celkový objem práce se dotkne všech pracujících a bude mít podobu vítaného zkrácení pracovní doby nebo uvolnění pracovního nasazení. Nebude to tolik obávaná nezaměstnanost, která postihne jen několik lidí." [2]. To vypadá, že Albert počítá s tím, že vznikne něco jako frikční nezaměstnanost, ale ne cyklická nezaměstnanost. Je otázkou, zda nevznikne i jiná nezaměstnanost? Dříve jsem již podotknul, že v Partekonu nebude zřejmě možné se cenově podbízet a kompenzovat tak své nevýhody nižšími náklady na pracovní sílu - to by byla totiž již konkurence a narušovalo by to stejnou hodinovou sazbu za práci - bude tedy existovat zřejmě (v knize se to v podstatě neřeší) určitá míra nedobrovolné nezaměstnanosti, která pramení z instituce této hodinové sazby. Stejná hodinová sazba bude totiž vytvářet z hlediska některých účastníků participativní ekonomiky svého druhu cenovou podlahu.

 

Dále ve své kritice některých anarchistů Albert píše, že: "Domnívají se, že člověk buď funguje podle pravidel partekonu, nebo trpí vyloučením - což je mimochodem pravda." [3]. Jinde Albert bez obalu píše, že odmítání pevné hierarchie neznamená odmítání disciplíny, dohledu, hodnocení a odpovědného vedení. Kormě toho stejně jako v kapitalistických firmách i zde (čili v Partekonu) existuje nejvyšší sankce v podobě propuštění. Byť se o tom demokraticky hlasuje a jedinec je pak případně na de facto sociálních dávkách a podobně [4]. Co se týká ideje plné zaměstnanosti, tak autor napsal vedle toho, jak se řeší spory za kapitalismu, i jednu poznámku k centrálně plánovaným (koordinátorskými) ekonomikám: "V koordinátorských ekonomikách mívají pracující méně účinné zastoupení ze strany odborů [než v kapitalismu, pozn. autora]. Vyhodit někoho, kdo prakticky nic nedělá, je ale téměř nemožné. Může za to rétorika hnutí, která tyto systémy vytvořila, a absolutní preferování plné zaměstnanosti." [5]. To nezní jako podpora něčeho jako je plná zaměstnanost, opak je pravdou. Podotkněme, že na trhu podnikatel musí odhadovat vývoj budoucí poptávky spotřebitelů na základě současných cen, a co je podstatné může se mýlit a utrpět ztrátu, a pak mu nezbude než prodat (anebo to udělají za něj jeho věřitelé) své pozemky, kapitálové statky a propustit své pracovníky. Tyto výrobní faktory včetně pracujících pak směřují k těm podnikatelům, kteří jsou úspěšní v odhadu budoucí poptávky spotřebitelů. Pro přirozený dynamický vývoj trhu a co nejplynulejší vyhlazování důsledků plynoucích ze změn v preferencích spotřebitelů je nezbytná nějaká nezaměstnanost a nevyužité výrobní faktory! Je tedy nezbytná nejistota! Jinak nemá dítě co do školy, chybí náhradní díly pro auta, jídlo apod. A kvete korupce a černý trh [6]. To úzce souvisí s popisem reálného světa, jako světa, ve kterém prakticky trvale vznikají nějaké nerovnovážné stavy (reálný svět tedy není v rovnováze, ale má pouze tendenci k ní směřovat, přičemž je často neustále od rovnováhy novými rovnovážnými stavy odchylován), které se podnikatelé pokoušejí likvidovat. V tomto ohledu je tedy Partekon čili participativní ekonomie realističtějším systémem než systém centrálně plánovaného hospodářství a v některých směrech i než návrhy některých ekonomů rovnováhy podávané za účelem vylepšení kapitalisticko-socialistické ekonomiky současnosti.

 

[1] Albert, s. 164.
[2] Ibid, s. 248.
[3] Ibid, s. 314.
[4] Ibid, s. 215-6.
[5] Ibid, s. 246-247.
[6] Srovnej s U rudého snědeného krámu, s. 71.

 

Literatura:
1. ALBERT, M. Partekon: život po kapitalismu: (participativní ekonomika). Praha: Mezera 2012, ISBN 978-80-87148-31-0.
2. U rudého snědeného krámu. Brno: Bawerk.eu 2013. [online]. Dostupný z (přístup VIII/2014): http://www.bawerk.eu/clanky/komunism