Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sociolog Jan Keller a neviditelná ruka trhu

4. 9. 2016

Sociolog Jan Keller a neviditelná ruka trhu
Náš oblíbený sociolog Jan Keller si ve své knize "Abeceda prosperity" v hesle "Neviditelná ruka" vzal na paškál tzv. neviditelnou ruku trhu: "Neviditelná ruka přejímá v koncepci Adama Smithe roli božské prozřetelnosti, na niž západní civilizace věřila před nástupem osvícenství. Tento svou povahou ryze magický koncept má sociálně garantovat totéž, co až dosud zaručovalo náboženství: fungovat jako spolehlivý tmel celospolečenské soudržnosti a podobně jako koncept boží vůle v představách romantických konzervativců také neviditelnou rukou ekonomů zajišťovat základní soudržnost vnitřně krajně různorodé společnosti. Čistě magickým způsobem převrací neviditelná ruka původní zlo, jež vystupuje v podobě lidské sobeckosti, v nekonečné dobro, jež má zde, podobně jako v jiných náboženstvích, podobu nevýslovného blaha dosažitelného při respektování jistých pravidel všem věřícím. Koncept neviditelné ruky umožnil prezentovat pochybné lidské vlastnosti typu egoismu a bezohlednosti jako nezbytnou součást ekonomicky chápaného konečného spasení od věčné hrozby nedostatkovosti. Zároveň umožnil představit bezprecedentní chaos období industrializace jako proces, jenž je plně pod kontrolou síly nikoli nepodobné boží vůli." [1]. Dále mistr pokračuje: "Základní transformací, kterou spolehlivě realizuje neviditelná ruka, není zdaleka jen přeměna individuální bezohlednosti v konzumní blaho, jež navštěvuje všechny, nýbrž zároveň také radikální proměna obsahu posvátného. Svatozář posvátnosti se od nynějška klene nad tím, co bylo dříve považováno za prostou hamižnost, chorobnou sebestřednost či obyčejné kupčení." [2].


Adam Smith
Podívejme se na Adama Smithe do knihy "Dějiny ekonomických teorií" od Milana Sojky, kterého nemůžeme moc obviňovat ze sympatií k trhu. Dle něj je teze o neviditelné ruce trhu zmíněna ve Smithově knize "Bohatství národů" jen na dvou stranách [3]. Adam Smith také tvrdil, že člověk cítí přirozený soucit a morální cit. Napsal také mimo jiné i knihu "Teorie mravních citů", která vyšla dříve než "Bohatství národů". Dle Sojky by se pomocí některých citátů ze samotného "Bohatství národů" dalo dobře dokázat, že mezi oběma díly Adama Smithe není rozpor a že i nadále Smith chápal člověka jako společenskou bytost se soucítěním s bližními a s empatií [4].


Neviditelná ruka jako popis skutečnosti
Ať je to s Adamem Smithem jakkoliv, je nutné si uvědomit, že koncept neviditelné ruky trhu popisuje jen to, jak lidé ve své přirozenosti jednají. Prostě lidé se snaží uživit a uspokojit své potřeby. To je také důvod, proč různé socialistické experimenty nakonec neuspějí. Socialisté totiž nechápou právě to, že koncept tzv. neviditelné ruky trhu je jen popis jednání lidí a ne popis toho, jak by lidé měli jednat anebo rozkaz k jednání či ideologie, která by se měla nalit lidem do hlavy, aby začali dle ní jednat. Lidé provádějí decentralizované plánování, jednají, objevují informace a opravují své plány a jednání a tak stále dále. Vzniká tak zdola vytvořená koordinovaná spolupráce, která se jeví vnějšímu pozorovateli jako by vytvořená neviditelnou rukou. Může se nám to nelíbit, ale je to podobné, jako by nějaký přírodovědec popsal, jakým způsobem roste tráva a někdo jiný by na základě toho prohlásil, že je to nepřijatelné a tráva by měla růst jinak. Možná je to zajímavé tvrzení, ale na to jak roste tráva, to nebude mít žádný vliv. Koncept neviditelná ruky tedy nic nepřevrací a ani nerealizuje žádnou transformaci, je jen jejím popisem.


Někteří ze socialistů tvrdí, že jde o jednání vytvořené lidmi, a tudíž je lidé mohou vydáním zákonů změnit. Avšak to je omyl, zákony schvaluje a vydává vždy jen část lidí, zatímco další část lidí je v procesu tvoření zákonů ponechána stranou, ať z důvodu toho, že prohraje volby anebo protože není do rozhodování žádným způsobem zatažena. Ba i ti, co zákony schvalují a vydávají, často jednají při své práci, podnikání a směnách jinak, než říkají jimi vydané zákony. Konečně lidé si na trhu směňují zboží a služby, pracují zde a podnikají zde a plánují zde. Celkový výsledek takových činností vede ke vzniku obrovského množství skutečností. Vzniká ohromný spontánně vytvořený plán, který žádná autorita vědomě neplánovala a není schopná ho obsáhnout a vyložit. Přijaté zákony tedy velice pravděpodobně nebudou kvůli neznalostem a neschopnosti v souladu s tímto gigantickým spontánně vzniklým plánem. Ale nemusíme chodit dokonce ani tak daleko, stačí jen, aby přijatý zákon byl v rozporu se známým jednáním lidí. Například by tvrdil, že je eticky správné, aby máslo stálo 50 korun místo tržních 35 korun, protože si jeho výrobci zaslouží větší zisk. Po zavedení tohoto zákona však lidé přestanou část másla kupovat, protože si ho řada z nich na 50 korun necení, a toto zbyde neprodané ve skladech jeho výrobců, kteří ho mohou vyhodit na smetiště, přičemž prodělají. Co se vlastně stalo? Někteří lidé schválili a vydali zákon, který je v rozporu s jednáním ostatních lidí. Jde tedy sice pořád o jednání vytvořené lidmi, ale jen část lidí je nemůže nějakými zákony změnit. Proto tento zákon selže a maximálně může kazit a ztrpčovat lidem život.


Snaha o vlastní obživu zlem?
Další otázkou je proč by měla být snaha o vlastní obživu zlem? Nebude-li dbát člověk o vlastní obživu, tak zřejmě dlouho nepřežije. Má toto být pak nazýváno dobrem? Asi ne, že. Dále platí, že svoji hamižnost na trhu nemůže člověk realizovat bez toho, aniž by ji kombinoval s dobrem. K tomu, aby si mohl užívat zboží a služeb, musí zároveň druhým nabídnout jiné zboží a služby. Sebestřednost v oblasti zboží a služeb tak lze paradoxně realizovat jen prací pro druhé a zájmem o druhé. Jen zloději a vládci to mají jinak. Hezky to ilustruje zmíněný Milan Sojka, když cituje A. Smithe: "Člověk je však stále závislý na pomoci svých bližních, a tu ovšem nemůže očekávat jen od jejich dobré vůle. Mnohem spíše dosáhne svého tehdy, dokáže-li využít ve svůj prospěch jejich sebelásky a ukázat jim, že udělat pro něho to, co žádá, je v jejich zájmu. Nabízí-li kdo druhému jakýkoli výměnný obchod, navrhuje toto: dej mi, co potřebuji já, a já ti dám, co potřebuješ ty. To je smysl každé takové nabídky." [5]. V případě omezení dovozu zboží Smith napsal: "Ani mu zpravidla nejde o to, aby prospěl zájmu veřejnému, a nebývá si toho ani vědom, jak mu prospívá. Tím, že podporuje raději výrobu doma než výrobu cizí, sleduje jen své vlastní zabezpečení, a tím, že tuto výrobu řídí tak, aby její produkt měl, co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech, vede ho tu jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde. A to, že jemu o nic nejde, nemusí být vždy společnosti nějak na újmu. Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti účinněji, než když mu chce opravdu prospět." [6]. Opět zde tedy dochází ke spojení vlastního zájmu s konáním dobra ve prospěch druhých.


Svět vzácnosti nikoliv ráj
Samozřejmě žijeme ve světě vzácnosti, a proto je nejsilnějším motivem snaha přežít a jednat hospodárně. Ne však každé jednání je nutně založeno na tomto podkladě. To velmi dobře dokládal Eugen Böhm von Bawerk při své snaze o vytvoření objektivní teorie směnné hodnoty. Nejprve se pozastavil nad tím, že ekonomie vybudovala na hypotéze o výlučné vládě vlastního prospěchu při směně "zákon" nabídky a poptávky, který chce předpovídat výši ceny při daném stavu nabídky a poptávky s jistotou matematického vzorce. Skutečnost je však dle něj jiná. Jednáme velmi často, ba dokonce obvykle pod současným vlivem několika anebo mnoha vzájemně se křižujících motivů a samotná spleť těchto motivů je zase proměnlivá jak co do počtu a druhu, tak co do vzájemné síly střetávajících se pohnutek." [7]. Motiv snahy o dosažení bezprostředního prospěchu ze směny však považuje Böhm von Bawerk za vyčnívající daleko nad všechny [8]. Z toho ovšem vůbec neplyne, že jde o motiv jediný! Směna je pro něj proces, kterým chceme dosáhnout něčeho pro sebe za úplatu [9]. Je pravdou, že tuto skutečnost někteří ekonomové (zejména ti matematičtí) z pohodlnosti ignoruji a nejinak je tomu, zdá se podle výše uvedených citací i u profesora Kellera a i jiných podobných socialisticky orientovaných učenců, protože tito se prakticky výhradně zaměřují na přerozdělování materiálních statků.


Zde si dovolím doplnit citaci Eugena Böhm von Bawerk o tom, že motiv snahy o dosažení bezprostředního prospěchu ze směny vyčnívá daleko nad všechny ostatní motivy. Tak se děje proto, že do směny vstupuje naše osoba a naše mysl, která títmo jednáním chce něčeho dosáhnout a chce se uchovat při životě i na budoucí čas. Jde zde tedy o sebezáchovu. A dále proto, že žijeme - jak již bylo řečeno - ve světě vzácnosti, což má vliv na to, že zdaleka ne všechny potřeby člověka mohou být uspokojeny a je tedy nutné se v převážné míře chovat hospodárně a sledovat vlastní prospěch tak, aby alespoň nějaké potřeby uspokojeny byly. Přičemž sebezáchova a vzácnost spolu úzce souvisejí. Dokonce i tehdy, pokud se chceme věnovat filantropii, musíme nejprve jednat hospodárně a sledovat vlastní prospěch tak, abychom vytvořili bohatství, z něhož je možné filantropii provozovat. Dokonce i Jánošíci musí oloupit někoho, kdo pomocí sledování vlastního prospěchu naakumuloval nějaké bohatství. Ten, kdo nejedná hospodárně ohrožuje své potřeby a svoji výživu, ale i svoji případnou filantropii ve prospěch druhých. Zde uvedené pak znamená, že nelze tvrdit, že každý příklad směny bude podložen sledováním vlastního prospěchu a tedy nelze z tohoto předpokladu vyvozovat nějaké nucené hospodářské politiky a přesné matematické počty tak, jak to dělají někteří ekonomové, protože to poškodí anebo ignoruje lidi, kteří se zrovna vlastním prospěchem nechtějí řídit. Zároveň je však možné tvrdit, že hospodárnost je převládajícím vzorem chování lidí, což umožňuje stanovit kvalitativní dopady lidského jednání, změn tohoto jednání a vliv přírodnách změn. Shrnuto: teprve až budeme v ráji, tak můžeme na kupčení a hamižnost hledět z vrchu.


Konečně i projevy laskavostí mezi členy rodiny anebo členy nějakého kmene mohou být ve skutečnosti založené na předpokladu, že budou někdy v budoucnosti oplaceny. A ve fungujících rodinách či kmenech tomu, tak často bývá. Nikdo nikdy neprokázal dostatečně to, zda vůbec existuje altruismus (i když stejné je to s dokázáním jeho neexistence). Bezohledný člověk nemá druhým, co nabídnout a bude za svou bezohlednost potrestán tím, že nic neprodá a ani neutrží. Pokud tedy za bezohlednost nepovažujeme to, že člověk místo kupce A začne navštěvovat kupce B. Paradoxně je to právě volný čas, který profesor Jan Keller tolik propaguje místo honby za konzumem, jehož užívání nemusí být nutně prací pro druhé a zájmem od druhé. Nevěnuje-li čtenář svůj volný čas třeba své rodině, ale místo toho ho věnuje jen sobě, tak je de facto mnohem sobečtější, a protože je volný čas vzácný, tak je čtenář i hamižnější. Proč by se však člověk měl rozdat jen pro druhé? A nemá snad odpočinek blahodárné účinky? Má, proto ho (snad) propaguje i Jan Keller.  


Stát a anděloslavismus
Jan Keller je milovníkem silného státu, ale je nutno podotknout, že pokud se lidé na trhu chovají - jak tvrdí - hamižně a jsou sobečtí, tak se tak budou chovat i jako úředníci a politici spravující stát. Na hamižné a sobecké lidi, tak budou dohlížet opět hamižní a sobečtí lidé. Jistě Keller počítá možná s tím, že na lidstvo bude dohlížet on nebo jeho kamarádi, přičemž předpokládá, že on sám a tito nebudou hamižní a sobečtí. Tím však narušuje svoji představu o tom, že lidé jsou jen hamižní a sobečtí. Možná doufá, že je nadčlověk anebo anděl. Ale tak tomu jistě není, a tento andělský původ státních úředníků a politiků je jen nedoloženou náboženskou vírou. Sám profesor Keller to ostatně popírá v relativně povedené kapitole zvané "Koprupce" ze své knihy "Abeceda prosperity" [10]. Můžeme také říci spolu s F. A. von Hayekem, že na vrchol byrokratického aparátu se dostanou spíše ti nejhorší.  

 

 

[1] Keller, s. 83-84.
[2] Ibid, s. 84.
[3] Sojka, s. 60.
[4] Ibid, s. 61.
[5] Ibid, s. 60-61.
[6] Ibid, s. 61.
[7] Böhm von Bawerk, s. 115.
[8] Ibid, s. 118.
[9] Ibid, s. 118.
[10] Keller, s. 56-57.
 


Literatura:
1. BÖHM-BAWERK, v. E. Základy teorie hospodářské hodnoty statků. Praha: Academia 1991.
2. KELLER, J. Abeceda prosperity. Brno: Doplněk 2010, ISBN 978-80-7239-249-0.
3. SOJKA, M. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team 2010, ISBN 978-80-87109-21-2.