Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozprava o původu peněz (I/IV)

10. 4. 2017

Vládci vytvořená měna
Pro vznik peněz existují dvě teorie. První říká, že se peníze vyvinuly z barterové směny. Druhá tvrdí, že peníze vytvořil stát. O teorii vzniku peněz skrze činnost státu se lze dočíst například toto: "Podle chartalistů jsou peníze naopak velmi úzce spjaty se státem a jeho autoritou: penězi se stává cokoli, co stát akceptuje při platbě daní. Hyman Minsky přímo říká: “Každý může vytvořit peníze, problém je zajistit, aby je ostatní přijímali.” Toho umí dosáhnout právě stát, když stanovuje daň. Z čeho vychází tedy hodnota dnešní koruny nebo dolaru? Proč má hodnotu právě pro vás? Nikoli proto, že si za ni můžete koupit potraviny, oblečení, auto, … To vše si (teoreticky) můžete koupit i za eura nebo dolary. Proč právě koruna, a nejen pro vás, ale proč má hodnotu i pro majitele sámošky, kde nakupujete, pro vašeho kadeřníka nebo operátora? Odpověď je snadná: musí platit daně." [1]. Tato tvrzení jsou dokládána i neexistencí barterové ekonomiky: "Na rozdíl od metalistické teorie, podle níž vedl barterový obchod ke vzniku mincí a ty se vyvinuly v papírové peníze s nuceným oběhem a nakonec číselné záznamy na harddiscích, chartalisté tvrdí, že vývoj šel v opačném směru: původně mezi sebou lidé zúčtovali pomocí záznamů, až poté vznikly mince a k barteru se lidé vrací [jak je možné se vracet k něčemu, co prý neexistovalo?, pozn. autora] jen když peníze selžou (když je stát v chaosu, např. Rusko v 90. letech 20. století), nebo barter funguje jen za určitých okolností, např. mezi cizinci, kteří si nedůvěřují a jsou potenciálními nepřáteli. Podle antropoložky Caroline Humphrey z Cambridge “nikdy nebyl popsán žádný čistý a jednoduchý případ barterové ekonomiky, nebo toho, že by z ní vznikly peníze; veškerá dostupná etnografie naznačuje, že žádná taková věc nikdy neexistovala.” [2]. Nicméně jeden z problémů vládci vytvořené měny představuje skutečnost, že nevysvětluje běžnou směnu mezi vzdálenými oblastmi bez jednotné vlády v pravěku a ve starověku. Přičemž to, že se řada materiálů ocitla na stovky i více kilometrů daleko od místa svého původu je velmi dobře doloženo. Tímto se zde nyní budeme i obsáhleji zabývat. Takováto situace totiž nutně znamená, že nějak si lidé museli tyto materiály ze vzdálených oblastí mezi sebou směňovat a museli si je také směňovat za něco. Doložením dálkového původu některých materiálů, zároveň totiž dokládáme existenci obchodu a tedy i směny mezi oblastmi a lidmi, kteří žili pod různými vládami či asi spíše v rácmi různých kmenů a rodů.

 

Svoboda a vlastnictví od Ludwiga von Misese jako kniha

 

Poznámky k ekonomické kalkulaci a frakční bankovnictví jako podvod" jako kniha

 

Starověk
Pro starověkou Mezopotámii v době sumerských tzv. městských států platí, že: "Nebyl zde žádný kámen na jihu a málo ho bylo na severu, a nebyly v Mezopotámii doly na kovy, oba materiály tak musely být dováženy." [3]. Mezoptámci získávali kolem roku 2250 před Kristem většinu jejich mědi z Maganu (dnešní Omán) přes Dilmun (pravděpodobně Bahrajn). V Maganu se mohli dobře setkávat s obchodníky z údolí Indu, ktěří měli obchodní post v Sutkagen Dor na pobřeží naproti Ománu. Zdroj cínu, který se v Mezopotámii nevyskytoval, je více nejasný, ale zřejmě pocházel z toků stékajících z Afgánských hor. Nebyl by to velký problém, protože lazurit nalézaný v Mezopotámii, datující se od pozdního 4. tisíciletí před Kristem, má je jediné místo, kde se tento polodrahokam nachází, v Badaskhanu v severovýchodním Afganistánu. Je to stejně daleko jako pravděpodobné zdroje cínu. Doprava se děla zřejmě přes údolí Indu a po moři [4]. Z toho však plyne, že případné peníze anebo nějaké zboží muselo být přijímány druhou stranou dobrovolně a nikoliv nuceně. Druhá strana jistě neplatila žádné daně vládcům nad první stranou. Ani Akkadská říše (23. a zejména 24. století před Kristem), či vláda třetí Urské dynastie (21. století před Kristem) nebo Starobabylonské říše (19. až 17. století s vrcholem zejména v 18. století), nikdy do zmíněných oblastí zdrojů materiálu nesahaly. Podobně obchodovali mezi sebou jednotlivé říše nebo národy či různá nesourodá území později [5]. Kolem roku 670 před Kristem se do tzv. úrodného a civilizovaného půlměsíce dopravovala pryskyřice ze Sáby tj. dnešního Jemenu, cín putoval z Británie a jantar od Baltského moře a podobně. Ovšem opět platilo, že žádná z tehdejších říší (Asyrská říše, řecké státy, Kušitská říše) do daných končin nesahala [6]. Přirozeně podobně tomu bylo i v dalších letech.  

 

[1] Peša.
[2] Ibid.
[3] Wiltshire, s. 19.
[4] McEvedy, s. 34-35.
[5] Ibid, s. 44-45.
[6] Ibid, s. 56-57. Je pravdou, že přesný rozsah těchto a jiných říší není často zcela jasný, ale v těchto případech jde o zdroje surovin umístěné ve značné vzdálenosti od předpokládaných hranic říší.

 

Celý text viz ZDE.