Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podníkání v ČR je právem jen pro vybrané? (I/II)

20. 6. 2016

Pro naši dobu je příznačné, že člověk má celou řadu práv. Vedle přirozených práv, jako je právo na život, na svobodu vyznání anebo vytrácející se právo na svobodu projevu. Máme i právo na práci, na lékařskou péči, právo na sociální zabezpečení atd. Jak je to však s právem na podnikání? Formálně existuje možnost svobodně podnikat, ale ve skutečnosti tomu tak není. O tom je tento článek zabývající se zákonem o živnostenském podnikání.

 
Živnosti
Živnosti jsou rozděleny dle zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání do čtyř skupiny: A) živnosti řemeslné, je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v § 21 a 22; B) živnosti vázané, je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v příloze číslo 2 k tomuto zákonu, není-li dále stanoveno jinak; C) živnosti volné, u kterých není jako podmínka provozování živnosti odborná způsobilost stanovena, a konečně za D) existují živnosti koncesované, které jsou uvedené v příloze číslo 3 k tomuto zákonu [1].


Řemeslné živnosti aneb potřebujeme spoustu času
Odborná způsobilost se pro řemeslné živnosti prokazuje dle § 21 dokladem nebo doklady o: "A) řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru vzdělání, B) řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příslušném oboru vzdělání, nebo s předměty odborné přípravy v příslušném oboru, C) řádném ukončení vyššího odborného vzdělání v příslušném oboru vzdělání, D) řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti studijních programů a studijních oborů, E) uznání odborné kvalifikace, vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, nebo F) získání všech profesních kvalifikací tak, jak jsou pro odpovídající povolání stanoveny v Národní soustavě kvalifikací." [2]. Čili shrnuto potřebujete nejprve několik let či mnoho měsíců (kvalifikace) studovat abyste mohli vůbec řemeslnou živnost vykonávat. To platí i v případě bodu F) Národní soustavy kvalifikací (viz dále).


Dále v § 21, odstavci (2) se píše, že občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie může prokázat odbornou způsobilost též tím, že: A) u živností uvedených v části A přílohy č. 1 k tomuto zákonu doklady podle § 7 odst. 5 písm. b), c) nebo e). Za B) u živností uvedených v části B přílohy č. 1 (barvení a chemická úprava textilií a čištění a praní textilu a oděvů) k tomuto zákonu doklady podle § 7 odst. 5 písm. b), c), f) nebo h) A nebo za C) u živností uvedených v části C přílohy č. 1 (hostinská činnost, kosmetické služby a pedikúra, manikúra) k tomuto zákonu doklady podle § 7 odst. 5 písm. j), k), l) nebo m)." [3].
Co nám tedy říká § 7 odstavec 5? Třeba v případě živností uvedených v části A, což je mimo jiné mlékárenství, pekařství, cukrářství, pivovarnictví a sladovnictví, zpracování kůží a kožešin, zpracování kamene, obráběčství, zámečnictví, nástrojářství, truhlářství, podlahářství, zednictví, malířství, lakýrnictví, natěračství, opravy silničních vozidel a holičství, kadeřnictví jde o to, že odbornou způsobilost může občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie prokázat též doklady o odborné kvalifikaci, které osvědčují, že předmětnou činnost vykonával v jiném členském státě Evropské unie, a to: "b) po dobu 3 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně tříleté vzdělání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, c) po dobu 4 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně dvouleté vzdělání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, e) po dobu 5 po sobě jdoucích let ve vedoucím postavení, z toho nejméně 3 roky v odborné funkci s odpovědností za nejméně jedno oddělení závodu, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně tříleté vzdělání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu [4]. Samozřejmě podobně zní písmeno f), h), j), k) a l) [5].


Schválně jsem - v případě řemeslných živností - zde uvedl takové, které řada lidí ovládá i bez formálního vzdělávání a předepsané praxe. Lidé si soukromě vyrábí mlékárenské výrobky (třeba sýry), pečou, vyrábí si domácí pivo, opravují zámky, zdí si své domy, dělají nábytek na míru pro svůj byt či dům, barví a lakují a opravují si starší auta, čiští a perou textil a oděvy, hostí jiné, provozují pedikůru a manikůru apod. Totéž dělají pro své příbuzné a kamárady, což zákonům nevadí, protože v případě zákonů jde jen o prodej služeb a výrobků za peníze. Přičemž však výrobek nízké kvality může být také poptáván, zvláště pokud bude k mání za nízkou cenu. Pivo, nábytek či manikůra nízké kvality si totiž mohou klidně na trhu najít nenáročné kupce. Kupci je totiž ohodnotí ex ante anebo ex post (což má vliv na další ex ante rozhodování) velmi nízko a budou za ně ochotni zaplatit jen málo peněz. Důležité je také to, že člověk se prací učí a postupně je schopen svoje výrobky a služby vylepšovat. Výrobce málo kvalitního piva, nábytku či poskytovalet málokvalitní pedikůry může být za rok či dva roky s kvalitou mnohem výše. Samozřejmě může i nastat situace, kdy nebudou lidé ochotni zaplatit téměř nic a nabízející prostě neuspějí a zkrachují aniž je na to potřeba jakýkoliv zákon. Tak se naštěstí stane i s těmi řemeslníky, kteří dnešní požadavky sice formálně splňují, ale jinak mají, jak se říká, obě ruce levé.


Mimochodem srovnejme toto s některými živnostmi ve volných živnostech: výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků, výroba koksu, surového dehtu a jiných pevných paliv, výroba chemických látek a chemických směsí nebo předmětů a kosmetických přípravků, výroba a hutní zpracování železa, drahých a neželezných kovů a jejich slitin nebo výroba hnojiv či výroba motorových a přípojných vozidel a karoserií [6]. Čili čištit a prát textil a oděvy jen tak bez vzdělání a praxe nesmíte, ale vyrábět je už klidně ano. Totéž se týká kosmetických služeb na jedné straně a výroby kosmetiky na druhé straně. Nebo oprav motorových vozidel a jejich výroby. Dále uvedení některých právě zmíněných živnosti do volných živností je jen formálním aktem, protože je silně nepravděpodobné, že někdo bude řemeslně vyrábět koks anebo dehet či hutnit železo či vyrábět auta. Takovéto aktivity lze dnes provozovat jen za cenu obrovských investic, protože sice lze kopat někde ve svahu uhlí a hutnit si v pecích alá středověk železo, ale takové věci budou pak stěží prodejné. Zdá se, že tu panoval určitý záměr, kdy můžete volně dělat mimo jiné i to, co v podstatě dělat jakožto chudší podnikatel nemůžete.


Jistá úleva panuje jen pro ty občany, kteří vystudovali podobný čili příbuzný obor: Doklady prokazující odbornou způsobilost podle § 21 mohou být nahrazeny doklady o: "A) řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, B) řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, C) řádném ukončení vyššího odborného vzdělání v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, D) řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné příbuzné oblasti studijních programů a studijních oborů, E) řádném ukončení rekvalifikace pro příslušnou pracovní činnost, vydaným zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, nebo zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo F) vykonání šestileté praxe v oboru [7]. V jakém oboru (v původně studovaném anebo nově nastoupeném?) musí být příslušná praxe, není z dikce zákona úplně zřejmé, ale nejspíše jde o praxi v novém oboru činnosti. Z písmene F) pak plyne, že jako zaměstnanci  - i bez vystudování příbuzného oboru - se musíte vykázat minimálně šesti roky praxe, což je docela dlouhá doba, abyste mohli získat živnostenské oprávnění pro řemeslné živnosti. Přechod do jiného podobného odvětví, který je asi tím prvním řešením, po kterém člověk šáhne v případě problémů s prací, je tak stížen. Nedivme se pak, že náš trh práce je strnulý.

 

Poznámky:
[1] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) (dále jen zákon č. 455/1991 Sb.), § 19 a 26. (Zákon je k nalezení třeba zde: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-455).
[2] Ibid, § 21.
[3] Ibid, § 21 a Příloha č. 1 k zákonu č. 455/1991 Sb.
[4] Příloha č. 1 k zákonu č. 455/1991 Sb. a Ibid, § 7, odstavec 5, písmena b), c) a e).
[5] Ibid, § 7, odstavec 5, písmena f), h), j). k) a l).
[6] Příloha č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb.
[7] Zákon č. 455/1991 Sb., § 22.