Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nedokonalé a asymetrické informace X: Dějepis podle státu a nedokonalé informace

11. 6. 2014

Běžně se říká, že nedokonalé a asymetrické informace znamenají v mezilidských vztazích (směna, kooperace apod.) problém, který je nutný řešit pomocí státních zásahů. Čili zřejmě lidi jsou nedokonale a asymetricky informováni, ale pokud se lidé stanou voliči, politky a úředníky, tak má u nich dojít k nějaké kvalitativní změně a mávnutím proutku se začne řešit nedokonalost a asymetrie v informacích. Nevím jaká to změna má být, ale rozhodl jsem se podívat na to, jak si stát poradí s nedokonalými a asymetrickými informacemi. Zakoupil jsem tedy nedávno knihu „Dějepis pro střední školy“ od autorské dvojice profesor V. Čapek a docent J. Pátek. Dějepis jsem zvolil proto, že se v něm celkem slušně vyznám. Musím říci, že jsem nestačil divit. Zde je celá řada „dokonalých“ informací, která tato učebnice, jejíž autoři mají vědecké a státem uznané tituly, podává.

 

Novověk a osvícenství

Autoři tvrdí, že dle merkantilismu prý blahobyt země spočívá v přebytkovém státním rozpočtu. Vývoz měl být tedy větší než dovoz [1]. Je poněkud záhadou jak souvisí přímo mezistátní obchod (vývoz a dovoz) se státním rozpočtem, možná tak v nějaké čistě socialistické ekonomice to může být pravda. Každopádně zásadou merkantilismu bylo to, že obchodní bilance měla být aktivní [2]. To mělo dle představ merkantilistů do země přivést drahé kovy (zlato a stříbro). O kus dále se dozvíme, že habsburská mnohonárodnostní monarchie byla složena z alpských zemí, a z českého a uherského království [3]. Ponechme stranou to, že v 16. století nemá moc smysl mluvit o národnosti a podívejme se na to, co to bylo tehdy České království. České království byly toliko Čechy. Jaksi nám pak chybí Morava, Slezsko a obojí Lužice. Přesto habsburská monarchie (přesněji spíše konglomerát monarchií) zahrnovala i tyto vedlejší české země (nebo vedlejší země Koruny české) Dle wikipedie: "České království, či Království české, vzniklo povýšením Českého knížectví na království. Do roku 1918 se jednalo o plný oficiální název Čech. Označení by nemělo být zaměňováno s termínem Země Koruny české, což bylo soustátí všech historických českých zemí." [4]. Přičemž sami autoři jinde používají pojem české země [5].

 

O situaci pro porážce na Bílé hoře se dočteme, že nastaly ohromné majetkové přesuny. Konfiskáty se levně prodávaly a obohatili se na nich přivrženci krále. Tento postup rozvrátil hospodářství a vyvolal státní bankrot. Hodnota mince klesla na 1/10 původní úrovně [6]. Je pravdou, že ohromné majetkové přesuny mohou vést k dočasnému zmatku a poškodit hospodářství, stěží však mohou vést k tak vysoké inflaci. Je nutné totiž vědět, že v této době působily další významné faktory, které mají potenciál vést k poškození hospodářství, státnímu bankrotu a inflaci. Předně šlo o velké výdaje na vedení války a dále o velké zlehčování měny, které vyústilo v radikální snížení hodnoty obíhajících mincí (císař pronajal panovnický mincovní regál skupině šlechticů, která se takto obohatila) a vedla k vyhlášení tzv. velké kalády (fakticky šlo o státní bankrot) roku 1623. Tržní hodnota tolarů byla snížena až na pouhou 1/12 původní nominální hodnoty [7]. Kuriózní je mapa Evropy z roku 1648 na straně 79. Vpravo dole najdeme velkou říši, která je popsána názvy jako Rumélie, Bulharsko, Valašsko, Osmanská říše, Sedmihradsko apod. Vše v jednotné velikosti a v jednotném fontu. Neznalý čtenář bude tápat, který že stát to vlastně je. Snad jen když uvidí stejně velký název „Maďarsko (pod Tureckem)“, tak mu to může dojít. Jde samozřejmě o Osmanskou říši (Turecko). Já bych zde volil jednotný název státu a nikoliv hned dva různé názvy. Na mapě najdeme také uprostřed Apeninského poloostrova Církevní státy. Já jsem slyšel vždy o tom, že byl jen jeden [8]. Místo Maďarska by měly být na mapě spíše Uhry. Pozoruhodný je i horní pravý roh, kde najdeme Lotyšsko [9]. Na rozdíl od sousedního Estonska, které v té době existovalo ve formě Vévodství estonského pod švédskou nadvládou [10], žádné Lotyšsko tehdy neexistovalo. Místo něj bychom zde našly Livonsko (švédské Livonsko a polské Livonsko, též zvané Latgalsko či polsky Inflanty) a Kuronské (a Zemgalské) vévodství [11]. To už mohli na mapu napsat rovnou Slovensko či Ukrajinu. Na straně 80 se dozvídáme, že: "České baroko se s českým prostředím sžilo a dodnes tvoří významnou součást naší kultury. Stavby v Praze i v dalších městech, na venkově (např. v Holešovicích v jižních Čechách)..." [12]. Autoři omylem zahrnuli takzvané selské baroko 19. století pod barokní sloh, který probíhal v Evropě zhruba od roku 1600 do roku 1750 [13]. Naopak selské baroko: "...je stavební sloh lidové architektury, který se uplatnil převážně v jižních Čechách během 19. století. I když vychází z klasicistní a barokní architektury, jedná se o naprosto svébytný sloh. Objevuje se v době, kdy skutečné baroko bylo už historií. Nejstarší památky selského baroka pocházejí z 20. let 19. století, vrchol je asi v 60. letech." [14]. To bychom mohli zahrnout do baroka i novobarokní sloh či tzv. podnikatelské baroko.

 

Na straně 83 učebnice se dočteme, že Marie Terezie: „Povzbuzovala průmysl... uvolňovala obchod, zavedle společnou tolarovou a zlatkovou měnu (platila až do roku 1900, pak se přijala měna korunová)..." [15]. V realitě se za Marie Terezie zavedla konvenční zlatková měna, základní mincovní jednotkou se stal zlatý (ten byl ovšem ze stříbra). Název konvenční je odvozen od toho, že byla uzavřena měnová unie s Bavorskem (a některými dalšími knížectvími), jehož mince měly hmotností a zrnem mince (hmotnost drahého kovu v minci) výjma vyobrazení odpovídat těm rakouským [16]. Po bankrotu státu (loupeži na poddaných) v roce 1811 byla zavedena tzv. nová vídeňská měna a v roce 1857 byl zaveden zlatý rakouského čísla (1 zlatý konvenční měny = 2,5 zlatého vídeňské měny, 1 zlatý vídeňské měny = 0,42 zlatého rakouského čísla, čili 1 zlatý konvenční měny = 1.05 zlatého rakouského čísla). Přechodné období pro platnost předchozích měn trvalo více než dva roky (bankovky konvenční měny zmizely z oběhu do 31. 12. 1859) [17]. Název měny zahrnoval sice nadále slovo zlatý, ale šlo jinak o rozdílné měny, které měly v sobě rozdílné množství stříbra. Zlatníky rakouského čísla byly sice staženy z oběhu roku 1900 (teoreticky se s nimi dalo platit až do roku 1929), ale korunová měna byla zavedena už rok 1892 [18]. Proč to nezkrátit a závorku prostě nevyhodit, že?

 

Na straně 84 se zde dočteme o tom, že císař Josef II. zrovnoprávnil hlavní protestantskou církev i pravoslaví a židovství s církví katolickou, především v přístupu nekatolíků ke vzdělání a k výkonu dosud zakázaných povolání [19]. Netuším, co to má být hlavní protestantská církev. Oni totiž byly dvě. Wikipedie říká jasně: "Toleranční patent byl prvním krůčkem k nastolení náboženské svobody. Privilegované postavení si i po jeho vydání uchovala římskokatolická církev. Vedle ní však byla trpěna vyznání augšpurské (luterské), helvetské (kalvínské) a řeckopravoslavné (tzv. nesjednocení Řekové)." [20]. Slovo trpěno nás informuje o tom, že nešlo o úplné zrovnáprávnění jako takové, nekatolící podléhali některým znevýhodněním nadále (například regulace podoby jejich svatostánků). Císař provedl skutečně určitá zrovnoprávnění v případě Židů (zrušení označení Židů žlutým kolečkem na rameni, židovského mýta, jež platili Židé u městských bran, přístup ke vzdělání) [21]. Nicméně židovské náboženství bylo do jisté míry trpěno (zejména na některých šlechtických statcích) i před vydáním tolerančního patentu.

 

Dle učebnice v případě Francie konce 18. století: "Král Ludvík XVI. nebyl schopen pochopit, kam směřuje vývoj. Žil v izolaci starých představ o vládě a moci, i když mu jeho finanční ministři předkládali návrhy na nutné reformy. Král ale všechny obměny odmítal." [22]. Tolik dnes již zastaralý názor. Realita byla o něco jiná. Král se pokoušel o reformy, ty však narážely na odpor šlechty i členů královské rodiny. Král zaměstnal i na nějakou dobu Anne R. J. Turgota, který prováděl reformy. Musel ho pak pro velký odpor propustit. Podobně dopadli i jiní, kteří Turgota nahradili [23]. I když Ludvík XVI. jistě nebyl Josefem II. a reformy měly různou kvalitu, tak není možné tvrdit, že by všechny obměny odmítal, prostě se je mu nepodařilo prosadit. To vrhá poněkud zvláštní stín i na jeho absolutistickou vládu. Což dokládá i to, že návrhy jednoho z Ludvíkových dalších ministrů financí (šlo přesněji o generální kontrolory financí) Ch. A. Calonneho odmítlo shromáždění notáblů (privilegovaných osob) a přinutilo krále, aby Calonneho odvolal [24].

 

Průmyslová revoluce

Dále v učebnici narazíme na starý omyl, že parní stroj byl zkonstruován roku 1785 J. Wattem. Paradoxně nad tímto textem je obrázek parního stroje z roku 1767 [25]. Skutečnost byla jiná: "Dnes je vynález parního stroje obvykle připisován Jamesi Wattovi, který ho vynalezl v roce 1765. Ve skutečnosti Watt „pouze“ významně zdokonalil stroje Thomase Saveryho a Thomase Newcomena.". Roku 1785 dle wikipedie J. Watt pouze sestrojil vlastní typ parního stroje, když se parními stroji zabýval již mnoho let předtím [26]. Dále se v učebnici dovíme, že: "Technologické změny byly zpočátku spíše nástrojem k výrobě dalšího zboží než k uspokojování běžných zákazníků." [27]. Ano zpočátku se takto mohlo vyrábět zboží spíše jen pro bohatší části populace (čili „neběžné“ zákazníky), ale stěží je pravdou (výjma podnikatelských omylů a věřejně podporovaných výrob), že se vyrábělo jen pro výrobu dalšího zboží. Zboží a pro jeho výrobu sloužící výrobní statky se vyráběly za tím cílem, aby se pokud možno finální zboží spotřebovalo. Dále vývoj dle učebnice došel k tomu, že: "Výrobní pás a technologická změna [o potřebě úspor se tu člověk nic nedozví, pozn. autora] znamenaly revoluci ve světě práce, snížily důležitost kvalifikovaných řemeslníků, a tím i jejich relativní nezávislost. Přešlo se na opakované úkony. Nekvalifikovaná práce se začala méně odměňovat než práce kvalifikovaná..." [28]. To je poněkud nešťastná formulace neboť z ní plyne, že se nekvalifikovaná práce dříve neodměňovala méně než ta kvalifikovaná. Větší kvalifikovanost práce však umožňuje i větší produktivitu práce či její nasazení tam, kde nemůže být nekvalifikovaná práce nasazena, což vede k tomu, že kvalifikovaná práce nese větší mezní užitek a je tedy více ceněna. Samozřejmě to neplatí vždy a může dojít k tomu, že práce zůstane kvalifikovaná, ale mezní užitek z ní poklesne, což se právě stalo těm řemeslníkům. Tudíž ne každá kvalifikovaná práce je pak poptávána. Pokračujme však dále: "Nové metody výroby mohly však produkovat lacinejší zboží, relativně lepší kvality... avšak učinily zákazníky zcela závislými na předložené nabídce. Tím se objevil problém zachování principů svobodné volby a rovné příležitosti pro všechny." [29]. Nabízí se otázka a co konkurence? Zákazník se nemůže sebrat a jít poptávat zboží jinam? Nebo otázka toho, zda problém svobody volby dříve – tj. v době přísně regulované zpravidla cechovní výroby s omezeným výstupem produkce - neexistoval? A byly v době cechů rovné příležitosti, pokud vůbec byly?

 

Víte, že dle autorů učebnice v 2. polovině 19. století dokončily Spojené státy americké obsazení celého severoamerického kontinetu [30]? Nikde jsem však nenašel, že by USA kdy patřil celý severoamerický kontinent od Panamy po Kanadu. Zvláštní je následující formulace, která se vztahuje k Americké občanské válce: "V roce 1865 bylo poraženo hlavní město Konfederace Richmond, kde se geniální jižanský velitel R. E. Lee s 30 tisíci vojáky vzdal generálu M. S. Grantovi, nejlepšímu severskému veliteli, se 115 tisíci bojovníky." [31]. Kdyby šlo o (skutečný) mětský stát, tak by se dalo mluvit o jeho porážce jako o porážce města. Takhle to zní dost divně, poražena byla když tak Konfederace. Každopádně se Lee vzdal u vesnice Appomattox nějakých více jak 100 kilometrů od Richmondu [32]. Na stránce 107 najdeme mapku Rakouska-Uherska z roku 1867. Morava zde zahrnuje chybně celé Těšínské Slezsko a Rakouské Slezsko je o Těšínsko chudší. Hranice Rakouského Slezska se zemí Halič je chybně vyznačena přímo u Těšína, ve skutečnosti byla až u Bílska. Zvláštností je i to, že Dunaj v Horních a Dolních Rakousích je naznačen čerchovaně, zřejmě v této oblasti kolem roku 1867 občas vysychal [33]. Na stejné straně se dozvídáme, že rakouský císař a vláda si z možností absolustismu, dualizace anebo federalizace říše vybrali cestu dualizace říše, což bylo provedeno roku 1867 [34]. Nikde ani slovo o porážce ve válce s Pruskem (a Itálií) roku 1866 a o tom, že si nemohli již moc vybírat.

 

Na straně 104 se dozvídáme, že válka Pruska s Francií se konala roku 1870, ale ve skutečnosti trvala až do května roku 1871 [35]. Dozvíme se zde také, že Srbsko a Černá Hora dosáhly (v 19. století) autonomie na Turecku. Ve skutečnosti však Černá Hora byla samostatným územím již dávno předtím, Turkům se ho totiž nedařilo nikdy pořádně dobýt [36]. Věděli jste, že Nizozemsko hraničilo roku 1871 se Švýcarskem? Baleáry nebyly v té době součástí Španělska, ale zřejmě Afriky a že Dunaj končil tehdy v Bosně a dál nepokračoval? Černá Hora se někam vypařila. To vše tvrdí mapa Evropy zobrazující stav k roku 1871 [37].

 

První světová válka a tak dále

Pozoruhodná je mapa na straně 116: Svět v první světové válce. Svět na ní nenajdete, jen větší část Evropy s přilehlými územími. Legenda by mohla být doplněna o fakt, že bíle jsou označeny neutrální státy. Pozoruhodné je, že bitvy u Yprů se dle mapy odehrály na půdě neutálního Nizozemí. Kypr je naznačen jako území okupované ústředními mocnostmi, přestože formálně patřil před válkou Osmanské říši a byl pronajat Britům a jimi anektován roku 1914, poté co se Osmanská říše připojila k ústředním mocnostem. Neutralitu prý zřejmě vyhlásily i původně ruské (dnes estonské) ostrovy Hiiumaa a Saaremaa. Konečně neutralitu vyhlásila i evropská část Turecka s Istanbulem a několik původně tureckých (dnes řeckých) ostrovů u břehu Malé Asie [38]. Zajímavá fiktivní historie. Zajímavá je také informace o tom, že se Němci v roce 1918 pokusili o ofenzivu v Ardenách [39]. Autoři se téměř strefili, jen tuto událost omylem připsali místo k 2. světové válce už k 1. světové válce [40]. Na straně 132 učebnice se dočteme o ČSR, že: "V politickém životě předmnichovské republiky hrály značnou úlohu Německá sociální demokracie, Německá nacionální strana (DNP), dále Německá nacionálněsocialististická strana (DNSAP), která byla ve spojení s Hitlerovou fašistickou nacionálně socialistickou stranou (NSDAP) [41]. Šlo tedy o fašistickou anebo nacionálněsocialistickou stranu? Není v těchto pojmech nějaký rozdíl? Zajímavé je, že autoři uvedli počtem poslaneckých mandátů méně významné strany jako je DNP a DNSAP a zapomněli na strany, které nejenže získaly zpravidla více mandátů než tyto, ale měly své zástupce i v československých vládách: Německý svaz zemědělců (Bund der Landwirte) - ministr Franz Spina a Německá křesťansko-sociální strana lidová (Deutsche Christlichsoziale Volkspartei) - minitsři Robert Mayr-Harting a Erwin Zajiček (německá sociální demokracie měla například jen jednoho ministra). Na straně 133 učebnice se lze dočíst, že Sudetoněmecká strana (SdP): "V parlamentních volbách v roce 1935 se stala nejsilnější politickou stranou ve státě. Získala 1 milion 250 tisíc hlasů. Agrární strana si svou pozice udržela jen díky volební matematice (o jeden hlas)." [42]. Měly tedy agrárníci 1 250 001 hlasů? Nikoliv měly jen 1 176 593 hlasů, ale jejich strana dostala v poslanecké sněmovně 45 madátů, zatímco SdP si přišla jen na 44 mandátů [43].

 

Na straně 141 se čtenář dozví o nacionálně socialistickém puči z roku 1934 v Rakousku [44]. Nedozví se však vůbec o jeho neúspěchu, snad jen z implicitních náznaků dále v textu. Na stejné straně dále máme mapku s Česko-Slovenskem v letech 1938 - 1939. Zajímavostí je to, že dle legendy k této mapce Maďarsko nejprve zabralo sever a východ Podkarpatské Rusy (listopad 1938) a až pak (březen/duben 1939) teprve zabralo jih Podkarpatské Rusy (a Slovenska), který bezprostředně souvisí s maďarkým územím před rokem 1938 [45]. Realita byla samozřejmě přesně opačná [46]. Mobilizace československé vlády se setkala prý dle autorů s nadšenou podporou všeho obyvatelstva [47]. Jistě zvlášť německého obyvatelstva. Špatná je mapka "Druhá světová válka v Evropě v letech 1939 – 1941“: do území okupovaného Osou není zahrnuto Dánsko a estonské ostrovy Hiiumaa a Saaremaa. Sovětský zábor finského území v severním Finsku chybí a v severní Itálii (v oblasti Lombardie) se objevil nějaký mne neznámý malý stát [48]. Blokáda Leningradu dle autorů skončila v lednu roku 1943 [49], ve skutečnosti to bylo až v lednu roku 1944 [50]. Tzv. Tři králové českého odboje J. Balabán, V. Morávek a J. Mašín měli být dle autorů všichni popraveni [51]. Ve skutečnosti byl popraven J. Balabán a J. Mašín. V. Morávek zahynul (či spáchal sebevraždu) během přestřelky s gestapáky [52]. Konečně v květnu 1940 se dle autorů stal předesedou vlády ve Spojeném království W. Churchill a téhož dne časně ráno bez předběžného varování vpadla německá vojska do Holandska, Belgie a Lucemburska a zahájila útok proti Francii [53]. To, že šlo o 10. květen 1940 se zde člověk z textu nedozví. A to pomíjím fakt, že správný název přepadeného státu není Holandsko, ale Nizozemí.

 

Pravěk a starověk

Nahédl jsem namátkou ještě do jiné učebnice. Šlo o „Dějepis 6: Pravěk a starověk: učebnice pro základní školy a víceleté gymnázia“, schválilo MŠMT čj. MSMT-54983/2012-210 dne 4. 2. 2013 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Dějepis s dobou platnosti šesti let. Tuto učebnici jsem tu kritizoval již v V. části této volné série, a to za bezduché používání termínu městský stát. Co jsem zde našel problematického dále? Na straně 32 se tu píše, že nástroje a zbraně vyrobené z mědi byly měkké a rychle se opotřebovávaly. „Lidé ale dospěli časem k novému obejvu a začali mísit měď s jinými kovy. Zprvu s arzenem, později obvykle s cínem.“ [54]. Arzen (arsen) však není kov, nýbrž je „jen“ polokovem [55]. Dle učebnice: „Lidé se museli naučit hledat rudy, nerosty obsahující kov.“ Avšak jako ruda se označuje i hornina a nejen nerost (minerál). Ostatně je to napsáno i jinde na stejné straně této učebnice [56]. Zvláštní je tvrzení k době železné, že tehdejší hutníci tavili železnou rudu a připravovali železnou surovinu k dalšímu zpracování, ale zpočátku nedokázali přivést železo do tekutého stavu [57]. Pravdou je, že se občas podařilo přivést železo do tekutého stavu, ale takové železo (litina) bylo tehdy považováno za zmetek (sviňské železo), protože bylo díky velkému obsahu uhlíku příliš tvrdé a křehké a nedalo se kovat. Nebylo prostě k ničemu a tehdejší lidé z něho neuměli při výrobě uhlík (či jiné přísady) odstranit (například pomocí kyslíku) [58]. Nepovažuji za moudré používat pro periodizaci čínských dějin označení říše, jako je třeba říše Šang či říše Čou [59]. Takové tvrzení značí, že šlo o nějaký stát, přičemž tomu tak někdy nebylo. Třeba v případě pozdního Čou. Místo toho se v čínských dějinách hovoří o dynastiích, čili dynastie Šang či Čou [60]. Úsměvná je v této knize otázka pro studenty: „Jak se nazývá věda, která shromažďuje informace o událostech a lidech?“ [61]. Odpověď má být zřejmě historie či možná archeologie? Obě vědy se na stránkách před otázkou zmiňují. Každopádně těch věd může být ještě více. Třeba sociologie, demografie, ekonomie, politologie apod. Každá z nich shromažďuje informace o událostech a lidech. Nicméně celkově tato učebnice autorského kolektivu ověnčeného státními vysokoškolskými tituly pod vedením PhDr. R. Lovčího je o dva řády lepší než předchozí učebnice Čapka a Pátka.

 

Závěr

To by stačilo. Přečetl jsem asi pětinu „výtečné“ učebnice „Dějepis pro střední školy“ z pera profesora Čapka a docenta Pátka a ne všechny chyby, které jsem nalezl jsem tu prezentoval. Jistě mi nějaká chyba i unikla. Že někdo něco takového napíše je klidně možné (i když teda jeden autor se honosí titulem profesor a druhý docent), ale je s podivem, že to někdo ještě schválí.  Ale je tomu tak, protože na 4. straně učebnice se jasně píše: „Schválilo MŠMT č. j 20 078/2001-23 dne 14. 8. 2001 k zařazení do seznamu učebnic pro střední odborné školy s dobou platnosti šest let.“ [62]. I v druhé učebnici jsem nalezl některé chyby či nejasnosti. Lidé se státními vysokoškolskými tituli tedy napsali něco, co nese více či méně nedokonalé a chybné informace a úředníci a odborníci MŠMT to schválili. V těchto případech tedy stát (veřejný sektor) sám produkuje nedokonalé informace. I když určitě budou existovat i lepší učebnice dějepisu, je otázkou zda tato vyšší kvalita nebude dána spíše skutečným zájmem autorů, než státní kontrolou jejich práce.

 


[1] Čapek, s. 75.
[2] Česká wikipedie, heslo "Merkantilismus".
[3] Čapek, s. 76.
[4] Česká wikipedie, heslo "České království".
[5] Čapek, s. 77.
[6] Ibid, s. 78.
[7] Vondra, s. 15 a 23. Viz i zde http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=42335&s_lang=2&detail=1
[8] Čapek, s. 79 a Ottova encyklopedie, s. 154.
[9] Ibid, s. 79.
[10] Anglická wikipedie, heslo "Duchy of Estonia (1561–1721) ".
[11] Viz třeba zde: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Sw_BalticProv_en.png.
[12] Čapek, s. 80.
[13] Česká wikipedie, heslo "Baroko". Počátek baroka se u nás klade většinou do doby po Bílé hoře. Někteří autoři rozlišují mezi renesancí a barokem ještě tzv. manýrismus, baroko by pak bylo u nás věcí až 2. poloviny 17. století. Během 2. poloviny 18. století následuje klasicismus.
[14] Ibid, heslo "Selské baroko".
[15] Čapek, s. 83.
[16] Vondra, s. 26-27.
[17] Ibid, s. 32, 39-40. V knize se skutečně píše o loupeži.
[18] Ibid, s. 47-49.
[19] Čapek, s. 84.
[20] Česká wikipedie, heslo "Toleranční patent". Podobně viz i Čapka, s. 415.
[21] Čapka, s. 415.
[22] Čapek, s. 91.
[23] Česká wikipedie, heslo "Ludvík XVI.".
[24] Tinková, s. 41-43. Tamtéž i k reformním pokusům.
[25] Čapek, s. 101.
[26] Česká wikipedie, hesla "Parní stroj" a "James Watt".
[27] Čapek, s. 101.
[28] Ibid, s. 101.
[29] Ibid, s. 101.
[30] Ibid, s. 103.
[31] Ibid, s. 106.
[32] Anglická wikipedie, heslo "Appomattox, Virginia". Přesněji šlo o Appomattox Court House.
[33] Čapek, s. 107. Dunaj je vyveden chybně, a to stejným značením jako hranice zemí v Předlitavsku.
[34] Ibid, s. 107.
[35] Ibid, s. 104 a Česká wikipedie, heslo "Prusko-francouzská válka".
[36] Čapek, s. 104 a anglická wikipedie, heslo "Montenegro". Viz i Ottova encyklopedie, s. 169.
[37] Čapek, s. 105.
[38] Čapek, s. 116 a anglická wikipedie, heslo "Cyprus".
[39] Čapek, s. 119.
[40] Odkud Němci útočili v roce 1918 je patrné zde: česká wikipedie, heslo „Ludendorffova ofenzíva“, viz obrázek – to zelené vpravo jsou Ardeny, které tehdy byli celkem hluboko v německém týlu.
[41] Čapek, s. 132.
[42] Ibid, s. 133.
[43] Česká wikipedie, heslo "Volby do parlamentu Československé republiky 1935".
[44] Čapek, s. 141.
[45] Ibid, s. 141.
[46] Česká wikipedie, heslo "Podkarpatská Rus".
[47] Čapek, s. 142.
[48] Ibid, s. 143.
[49] Ibid, s. 146.
[50] Česká wikipedie. heslo "Obležení Leningradu".
[51] Čapek, s. 147.
[52] Česká wikipedie, heslo "Václav Morávek".
[53] Čapek, s. 144.
[54] Lovčí, s. 32.
[55] Česká wikipedie, heslo "Arsen“.
[56] Lovčí, s. 32.
[57] Ibid, s. 36.
[58] Souchopová, s. 25 a 27.
[59] Lovčí, s. 68.
[60] Viz česká wikipedie, hesla „Dějiny Číny“ a „Dynastie Čou“ nebo anglická wikipedie, heslo „History of China“. K „neříšskému“ období dynastie Čou viz třeba anglická wikipedie, heslo „Spring and Autumn period” aj. K periodizaci dějin Číny viz i Liščák, s. 214-220.
[61] Lovčí, s. 85.
[62] Čapek, s. 4. Tato učebnice je pořád v obchodech k mání.

 

Literatura:
• ČAPEK, V. a PÁTEK, J. Dějepis pro střední školy. Praha: Nakladateství Scientia 2001, ISBN 80-7183-237-5.
• ČAPKA, F. Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha: Nakladatelství Libry 2010, ISBN 978-7277-469-2.
• LIŠČÁK, V. Čína. Praha: Nakladatelství Libry 2002, ISBN 80-7277-109-4. 
• LOVČÍ, R. Dějepis 6: Pravěk a starověk: učebnice pro základní školy a víceleté gymnázia. Plzeň: Fraus 2013, ISBN 978-80-7238-545-4.
• SOUCHOPOVÁ, V. aj. Cesta železa Moravským krasem. Blansko: Technické muzeum v Brně aj. 2002, ISBN 80-239-0459-0.
• VONDRA, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4.
• TINKOVÁ, D. Francouzská revoluce. Praha: Triton 2008, ISBN 978-80-7387-138-3.
• Ottova encyklopedie A-Ž. Praha: Ottovo nakladatelství 2007, ISBN 80-7360-014-5.
• Anglická a česká wikipedie.