Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad "Zákonem" F. C. Bastiata II/II

2. 3. 2017

Socialismus
Socialismus (státní či komunální) je podle Bastiata založen na násilí: "Pokuste si představit Silou vnucenou formu práce, která by neomezovala Svobodu; Silou vnucený převod bohatství, jenž by neomezoval Vlastnictví. Nepodaří-li se vám to, pak přiznejte, že Zákon nemůže regulovat práci a hospodářství, aniž by zároveň neosnoval Nespravedlnost." [13]. Toto si nemůže nikdo představit. Socialisté se dle Bastiata chovají podobně jako zahradníci, kteří potřebují k úpravě výšky stromků sekyru, pilu, nůžky a kosíř, socialistický (a intervencionistický) teoretik potřebuje ke svému uspořádání společnosti Sílu, již nachází pouze v Zákonech; v celním zákonu, daňovém zákonu, zákonu o podpoře, zákonu o vzdělání. Tito teoretici vychází z předpokladu, že lidé sami o sobě postrádají jakýkoli zárodek akceschopnosti, nemají prostředků k tomu, aby byli soudní; nedostává se jim iniciativy; pokládají je za netečnou látku, pasivní molekuly, atomy bez života, nanejvýš za vegetaci lhostejnou k vlastnímu způsobu existence, způsobilou nabírat prostřednictvím vnější vůle a zásahů bezpočet více či méně symetrických, estetických, dokonalých forem [14]. Z této citace je toho patrné více, než jen postoj uvedených teoretiků k lidem. Je z ní implicitně jasně patrné, že Bastiat předpokládá, že lidé jsou jednající bytosti.


Důležitou skutečností, o které Bastiat ve svém "Zákoně" pojednává, je to, že řada předních myslitelů tehdejší doby a i dřívějších časů se více či méně klonila k socialismu nebo spíše intervencionismu. Bastiat cituje celou řadu slavných osobností a jejich bohulibých názorů, řekněme na to, jak řídit podlidi. Jde třeba o kněze, teologa, kazatele, politika a historika Jacquese-Bénigne Bossueta, arcibiskupa, teologa, básníka, politického myslitele Françoise Fénelona, politika a historika Louise Blanca nebo i slavného Charlese Louise Montesquieu či Jean-Jacquese Rousseaua [15]. Bastiat také chápal, že socialismus přesněji rovnostářství vede k bídě [16]. Rovněž tak Bastiat viděl, že s určitým druhem komunismu přišli původně bohatí lidé (například vlastníci pozemků a kapitalisté): "Protekcionismus byl předvojem komunismu; a dodávám, že byl jeho prvním projevem. Neboť co dnes požadují strádající vrstvy? Nepožadují nic jiného než to, co požadovali a obdrželi kapitalisté a vlastníci pozemků. Požadují, aby zákon zasáhl a rovnoměrně rozdělil, vyvážil, vyrovnal bohatství. Čeho ti první dosáhli prostřednictvím celnic, chtějí druzí získat prostřednictvím jiných institucí; zásada nicméně zůstává stejná - pomocí zákona jedněm brát a druhým to dávat; a jelikož jste to byli vy, vlastníci pozemků a kapitalisté, kdo tuto neblahou zásadu předložil ke schválení, nebuřte se, když větší ubožáci, než jste vy, požadují dobrodiní." [17]. Je zajímavé, že prakticky ve stejnou dobu na podobný druh komunismu upozorňoval i Karel Havlíček Borovský [18].  


Správně pojímaný individualismus
Existuje slaměný panák, kteří socialisté a intervencionisté používají pro kritiku libertariánství a klasického liberalismu. Tento panák je založen na představě poustevnického individualismu. Takový individualismus ovšem libertariáni a klasičtí liberálové nehájí (i když nic proti němu nemají). Jsou stoupenci dobrovolné spolupráce a voluntarismu, kdy si jednotlivec volí s jakými dalšími jednotlivci bude dobrovolně spolupracovat, z toho plyne to, co napsal Bastiat? "Socialisté mají za to, že bratrství, solidaritu, uspořádání, sdružování odmítáme a bezostyšně nám předhazují nálepku individualisté. Měli by vědět, že neodmítáme uspořádání přirozené, nýbrž to vynucené. Neodmítáme sdružování svobodné, nýbrž ty formy sdružování, co nám chtějí vnutit. Neodmítáme spontánní bratrství, nýbrž bratrství zákonné. Neodmítáme solidaritu seslanou Prozřetelností, nýbrž solidaritu nepřirozenou, během níž dochází k nespravedlivému přesouvání Odpovědnosti." [19].


Kalkulace
Nejzajímavějším překvapením, které jsem nalezl v Bastiatově stati "Vlastnictví a zákon" jsou věci, které se dotýkají ekonomické kalkulace. Nejde zde o nějaký rozsáhlý výklad, ale spíše naznačení určitého problému s ekonomickými propočty. Obecně základem ekonomické kalkulace je soukromé vlastnictví a svoboda podnikatelsky jednat [20]. Člověk si nemůže zaopatřit své potřeby bez práce a nemůže pracovat, pokud si není jist, že k uspokojení svých potřeb bude moci uplatnit plody své práce, píše Bastiat [21]. To, že majetek zůstane člověku, který ho vytvořil, je předpokladem k tomu, aby měl člověk vůbec motivaci podnikatelsky jednat a tedy i uspokojovat potřeby druhých. Za intervencí ze strany veřejného sektoru zde však vzniká problém s kalkulováním. Bastiat o představě, že vlastnické právo vychází ze zákona (tj. zákon může člověka o poctivě získané vlastnictví připravit) píše: "Důsledkem toho může zákonodárce pod vlivem společenských teorií, jimiž je prodchnutý, v jakékoliv chvíli přijít s dekrety převracejícími všechny průmyslové propočty." [22]. Ve svobodné společnosti by dle Bastiata platilo, že: "Člověk už se nebude muset obávat, že zákonodárná moc vydáváním dekretů učiní přítrž jeho snažení, překazí jeho propočty, zmate jeho prozíravost." [23]. Bastiat tedy chápal, že intervence deformuje ekonomické propočty jednajících lidí, tedy že znesnadňuje možnost provádět ekonomickou kalkulaci. Rovněž zde naráží na to, na co upozorňoval později F. A. von Hayek anebo právník Br. Leoni: rychle se měnící legislativa vede k tomu, že se právo stává nejistým čili, že panuje mezi lidmi právní nejistota.


Závěr
V 500 stránkové práci "Dějiny ekonomických teorií" od profesora ekonomie Milana Sojky se Bastiatovi dostalo jen jedné jediné okrajové zmínky při výkladu o J. B. Sayovi [24]. V krátkém díle "Vývoj ekonomického myšlení" od Roberta Holmana o něm nenajdeme zmínku žádnou [25]. Přesto si myslím, že Bastiat, od jehož narození si připomínáme v tomto roce 215 let, v některých věcech předznamenal vývoj ekonomické vědy o mnoho desítek let dopředu, zejména co se týká teorie veřejné volby [26] a částečně i ekonomické kalkulace. Minimálně mu nejde upřít to, že byl vůbec prvním ekonomem, který systematicky v řadě svých prací analyzoval dopady násilných systematických intervencí do jednání účastníků trhu. Předchozí badatelé z rané fáze klasické školy, někteří fyziokraté či katoličtí scholastikové tak činili jen někde a jen v případě některých intervencí a žádné ucelené pojednání na toto téma nepodali.

 

[13] Bastiat, s. 71.
[14] Ibid, s. 73.
[15] Ibid, s. 75 a dále.
[16] Ibid, s. 109.
[17] Ibid, s. 115. Dále viz i s. 122-123 nebo 127.
[18] Havlíček, s. 58-59.
[19] Bastiat, s. 72.
[20] Viz Poznámky k ekonomické kalkulaci.
[21] Bastiat, s. 102.
[22] Ibid, s. 110.
[23] Ibid, s. 111
[24] Sojka, s. 78.
[25] Holman.
[26] Srovnej s Modrý pták, s. 57.

 

Literatura:
• BASTIAT, Fr. Co je vidět a co není vidět: a jiné záhady ekonomie. Praha: Mises.cz 2016, ISBN 978-80-87733-29-5.
• CAPLAN, Br. D. Mýtus racionálního voliče: proč v demokracii vítězí špatná politika. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny 2010, ISBN 978-80-7422-056-2.
• HOLMAN, R. Vývoj ekonomického myšlení. Jinočany: H & H 1994, ISBN 80-85787-55-5.
• MODRÝ PTÁK, Ekonomické nepravidelníky. Praha: Stříbrný standard 2011.
• SOJKA, M. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team 2010, ISBN 978-80-87109-21-2.
• VON MISES, L. Liberalismus. Praha: Ekopress 1998, ISBN 80-86119-08-4.
• ZBOROVSKÁ, Z. Karel Havlíček Borovský: (1821-1856) : životopis, epigramy, novinové články. Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny 2008, ISBN 978-80-87302-00-2.
• Poznámky k ekonomické kalkulaci a Frakční bankovnictví jako podvod. Brno: Institut Eugena von Böhm-Bawerka 2016.