Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malá anketa a pozorování na téma darů mezi blízkými osobami

8. 10. 2015

Minulý rok (2014) jsem provedl malou anketu a pozorování mezi lidmi, které znám, ohledně darů. Anketa a pozorování mělo celkem čtyři tvrzení na téma, jaké dary lidé preferují dostávat. Tyto tvrzení jsou rozděleny do dvou skupin a jedné jejich kombinace. Tvrzení byla tedy o tom, co lidé preferují dostat a byla následující: A) Dostat peníze, B) Říci jaký dar chci a ten pak dostat, C) Dostat nějaký dar jako překvapení a D) Dostat část v penězích a část v nějakém daru jako překvapení.


Uvedená tvrzení jsem položil tedy několika lidem a ti měli odpovědět za sebe a za své nejbližší příbuzné, jako jsou rodiče, manželka, děti apod. Nezkoumal jsem, zda tyto odpovědí byly založeny na slovní demonstraci, co by se nejbližším příbuzným líbilo anebo na skutečné praxi (čili pozorování), která se mezi nejbližšími příbuznými provozuje. Za sebe považuji mnohem průkaznější druhou variantu. Slova v daný moment nic nestojí, ale provozovaná praxe má své finanční, fyzické a časové náklady. Ve slovech lidé budují vzdušné zámky, ve skutečné praxi jsou mnohem více při zemi. Na dary vůči jiným osobám jsem se záměrně neptal. Já sám jsem provedl pozorování ohledně svých blízkých (ovšem vím, že si někdy sami řeknou raději o peníze).


Jaké byly výsledky dle výše uvedených variant? Do varianty A spadlo 8 lidí, do varianty B 7 lidí, do varianty C 6 lidí a do varianty D 3 lidi. Celkem šlo tedy o 24 lidí. Výše jsem mluvil o dvou skupinách zkoumaných tvrzení. Skupina I zahrnuje varianty tvrzení A a B, protože tyto tvrzení jsou si velmi podobná. Nakonec je to obdarovaný, který určí, co dostane, nikoliv dárce. Drobné odlišnosti zde ovšem také jsou, proto jsme použil nakonec rozdělení této skupiny do dvou variant. Odlišnost spočívá v tom, že za prvé varianta B znamená úsporu času pro obdarovaného, protože dar, který chce obdarovaný, obstará dárce. Zároveň to znamená zřejmě trochu omezenější možnost výběru, protože obdarovaný asi nebude chtít po dárci, aby mu koupil něco, co dárce osobně nemá rád (třeba alkohol nebo cigarety či pařbu v hospodě), zatímco pokud obdarovaný dostane peníze, tak si něco takového může dopřát. Na druhou stranu ani varianta A není vůči této skutečnosti plně imunní, protože dárce se může vyptávat potom co, že si to obdarovaný vlastně pořídil. Do první skupiny tvrzení patří celkem 15 lidí. Skupina II zahrnuje variantu tvrzení C a je v ní tedy 6 lidí. Konečně do kombinace obou skupin (část daru v penězích a část jako překvapení) - varianta tvrzení D - spadají dle mého výzkumu jen 3 lidé. To, že jde o kombinaci předešlých dvou skupin netřeba vysvětlovat. Pokud to shrneme v procentním vyjádření tak dojdeme k následujícím údajům:


A.....33.3 %
B.....29.2 %
(Skupina I.....62.5 %)
C.....25 %
(Skupina II...25 %)
D.....12.5 %


Takový výsledek samozřejmě mnoho neznamená, zejména proto, a to že se mi nepodařilo sehnat více odpovědí a provést více pozorování. A ani pak by zřejmě moc neznamenal. Zajímavé však je, že dle tohoto mini výzkumu poměrně hodně lidí preferuje dostat (či dostává) peníze jako dar anebo si říci, co přesně chce, a jen menší část preferuje dostat (či dostává) dar jako překvapení, a to přesto, že jde o blízké příbuzné. Většina těch, co jsem se ptal pocházela z měst v České republice. Jiné rozlišení (věk, pohlaví) jsem nezkoumal. Ekonomii bývá někdy vyčítáno, že v ní jde jen o peníze. A právě dary jako překvapení - kdy tedy existuje riziko, že dar obdarovanému nakonec nebude moc k čemu - mezi blízkými, ale i neblízkými slouží jako důvod k poukazování ohledně toho, že život není jen o penězích anebo racionalitě ve smyslu přísné hospodárnosti. Je pravda, že někteří ekonomové se zabývají právě takto úzce vymezenou racionalitou a v penězích měřitelnými veličinami (ceny, zisky a ztráty). Ale vyčítat to ekonomii jako celku (jak to dělá třeba ekonom Tomáš Sedláček), je krajně odvážné. Ekonomie se zabývá i duševními příjmy. A také budování vztahů mezi příbuznými i "nepříbuznými" lidmi může být racionální v situaci, kdy dary mezi těmito osobami nemají pro obdarovaného přímo valný ekonomický přínos ve smyslu v penězích vyjádřitelné hodnotě. Klidně totiž může jít třeba o utužování vztahů, které bude mít přínosy v daleké budoucnosti, kdy třeba příbuzní či jiní lidé podpoří člověka v nouzi.


Ale o to tu v prvé řadě ani nejde, spíše je zajímavé, že tato výtka moc neplatí, alespoň v námi zde zkoumaném případě. Důvody proč tomu tak je, mohou být různé, od náhody, po tradice, zvyky, nové trendy apod. Jistě budou existovat pro České země i výzkumy s opačnými závěry, ale jak už to u takovýchto výzkumů lidského chování (psychologie) bývá, tak jejich výsledky mohou být v čase a na různém místě odlišné. Nějakou obecnou teorii z nich lze obtížně vydestilovat.