Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ten, kdo aspoň trochu sleduje posledních několik let americké hospodářství, ví, že v USA není vše tak, jak má býti. Ekonomika Spojených států, jakkoliv si vede lépe než ekonomika řady zemí Evropské unie, se více méně již několik let potácí nepříliš daleko od vod stagnace a zachraňují ji jen rostoucí federální výdaje. I ty však mají své skryté náklady. Jednou položkou v těchto nákladech je i hrozba vyšší cenové inflace (o peněžní inflaci ani nemluvě). Na ni má hospodaření státu významný (byť ne zcela přímý) vliv. A navíc se zdá, že je z hlediska ekonomické situace poměrně jedno zda u vesla sedí Demokraté nebo Republikáni (rozdíly mezi nimi panují především v kulturních otázkách a mnohem méně v ekonomických záležitostech). 

Začněme prvně u hospodaření USA jako státu, což znamená u hospodaření americké federální vlády. Americké ministerstvo financí vydalo dne 11. září 2025 zprávu, dle které výdaje federální vlády opět v srpnu narostly, dosáhly nejvyšší úrovně za posledních 30 měsíců. Deficit federální rozpočtu k měsíci srpnu dosáhl druhé nejvyšší rekordní úrovně. Byl překonán jen deficitem k srpnu roku 2024. Administrativa presidenta Donalda Trumpa aktuálně nemá, dle komentátora amerického Misesova institutu Ryana McMakena, žádný plán pro významné omezení výdajů. Jen oslavovala jako velké vítězství nárůst vybraných daní. Dle McMakena existují ale dobré důvody proč předpokládat to, že celkové daňové výnosy začnou klesat, jak se zhoršuje situace ohledně zaměstnanosti. To znamená pokles výběru daně z příjmu (včetně daně ze mzdy) a z cel. „Když příjmy začnou klesat – jak se nevyhnutelně děje během fáze hospodářského poklesu – můžeme očekávat, že uvidíme to, že deficity rychle narostou. Příjmy z cel, které jsou jen malým procentem celkových příjmů, toto nezmění. … Během srpna, federální daňové příjmy lehce meziměsíčně narostly o 5,8 miliardy dolarů na 344 miliard dolarů. Naneštěstí federální výdaje narostly během stejné doby o 59 miliard dolarů na celkových 689 miliard dolarů. Jinými slovy, útrata byla téměř dvojnásob tak velká jako příjmy, a tak deficit v srpnu narostl na 344 miliard dolarů, což je největší [měsíční, pozn. autora] deficit od března roku 2023, tedy před 30 měsíci.“ Od doby složení přísahy presidentem Trumpem byly zatím měsíční federální příjmy průměrně ve výši 442 miliard dolarů. Srpnový údaj je tak mnohem nižší než tento průměr. To koresponduje se zhoršující se situací na trhu práce. Třeba suma výplat ve výrobě za poslední tři měsíce klesla o sedm miliard (1). Před 30 měsíci panovala podobně rozhazovačná administrativa demokratického presidenta Joea Bidena. Pokud se podíváme na meziroční vývoj, tak je obrázek o trochu příznivější. Výdaje narostly o 2,5 miliardy dolarů a příjmy o skoro 38 miliard dolarů. To vedlo k mírnému vylepšení srpnového rozpočtového deficitu ve srovnání s dobou před rokem. Ale to není dostatečné na změnu trajektorie ročních deficitů. McMaken odhaduje deficit federální rozpočtu (ten připravovala ještě administrativa J. Bidena) koncem fiskální roku ve výši dvou bilionů dolarů. To je nejhorší číslo od roku 2021 (2). Rekordní deficity z let 2020 a 2021 měl na svědomí „rekordman“ Biden. Konkrétně roku 2020 šlo o deficit ve výši 3,124 bilionu dolarů a roku 2021 o deficit ve výši 2,71 bilionu dolarů. Tehdy šlo o stimuly spojené s kovidem (3). Ale nejde tu jen o rozhazovačnou politiku presidenta Trumpa (2.0) a presidenta Bidena. Ale jde i o rozhazovačnou politiku předchozích presidentů (včetně Trumpa 1.0) hlavně po roce 2000.  

Graf: Celkový deficit za každý fiskální rok, prvních 11 měsíců, v milionech dnešních dolarů

Pokud to shrneme, tak celková fiskální situace ve Spojených státech se zhoršuje. Za sedm měsíců od doby, kdy Trump složil v lednu svoji presidentskou přísahu, narostl celkový federální dluh o 1,2 bilionu dolarů a dosáhl tak rekordní hodnoty více jak 37,4 bilionu dolarů (4)!!! Bavíme se tedy o sumě asi 770 bilionů korun! Za rok 2024 dosáhl hrubý domácí produkt České republiky zhruba 8 bilionů korun! Dluh je tak 96 x tak velký jako roční HDP celé České republiky. Předpokládá se, že celková výše zadlužení USA bude za rok 2025 činit nějakých 122 % amerického HDP (5). Tím se USA ocitají na předních místech v poměru vládního dluhu k HDP. Konkrétně na osmém místě. Nalézají se tak ve společnosti notorických dlužníků jako je Itálie, Řecko či Francie. Nebo válkou sužované Ukrajiny! Taková míra zadlužení má samozřejmě nějaké dopady. Třeba platbu nemalého úroku. MacMaken uvádí, že: „Během srpna vyplatila federální vláda 111 miliard dolarů na úrocích na federálním dluhu. To je více, než co federální vláda vyplácí ministerstvu obrany (78 miliard dolarů) a jen o 32 miliard méně než, co federální vláda vydává na sociální zabezpečení. V meziročním srovnání jsou placené úroky nyní o 7,2 procenta vyšší, když v předchozích letech také vzrostly. Jinými slovy federální dluh pomalu pohlcuje daňové příjmy, ty musí být rostoucí měrou vynakládány na placení úroků, a které pro současné daňové plátce nepředstavují žádnou přidanou hodnotu.“ Z tohoto úhlu pohledu je docela pochopitelné, že Bílý dům tlačí na snížení úrokových sazeb americké centrální banky Federálního reservního systému (Fed). Během příštího roku musí americké ministerstvo financí refinancovat americký dluh za více než devět bilionů dolarů (6). Fed nakonec skutečně dne 17. září 2025 svojí úrokovou sazbu snížil o 0,25 procentního bodu na 4,25 %. A očekává se do konce roku její další snížení. 

Platí, že Fed tradičně nakupuje a prodává státní dluhopisy s cílem ovlivnit peněžní zásobu a úrokové sazby. Běžně Fed nakupuje státní dluhopisy od bank. Většinou jednou týdně při operacích na volném trhu. Tak se zvyšuje peněžní zásoba v ekonomice ve prospěch vlády a jejich přátel. Státní dluhopisy se tak dostávají přímo do Fedu. Další cesta je následující: pokud si banka potřebuje půjčit od Fedu peníze pomocí repo obchodu, musí poskytnout jako záruku (jako kolaterál) podkladové aktivum, tj. cenné papíry. Philipp Bagus k tomu píše: "Fed při repo obchodech obyčejně akceptuje jako podkladové aktivum americké státní dluhopisy. Fed tak zabezpečuje neustálou poptávku po státních dluhopisech; banky totiž vědí, že jsou při úvěrech akceptované jako záruka. Celé schéma vypadá následovně. Banky s privilegiem držet jen částečné rezervy vytvoří peníze z ničeho. Za část nově vytvořených peněz nakoupí státní dluhopisy - protože Fed akceptuje tyto dluhopisy jako kolaterál anebo jich může od bank přímo koupit. Následkem nákupu státních dluhopisů bankovním sektorem dochází ke snížení výnosů na dluhopisech a vláda platí za svůj dluh nižší úroky." (6). I v tomto případě se státní dluhopisy dostávají přímo do Fedu, protože výpůjčky komerčních bank jsou často trvale obnovovány (čili jak se říká přerolovány) (7). Nejde o jediné dvě metody, které přivádí státní dluhopisy do Fedu, ale pro účely tohoto článku se po dalších metodách nemusíme pídit. Co je podstatné, je to to, že hodně amerických federálních dluhopisů končí u americké centrální banky, čili přesněji řečeno u Fedu končí nějaká část těchto federálních dluhopisů. No a díky tomu federální vláda vlastně za tyto Fedem držené dluhopisy neplatí v podstatě žádné úroky. Respektive je platí Fedu, ale Fed je jen agenturou ovládanou právě federální vládou. I jeho šéfa jmenuje americký president, stejně jako členy Rady guvernérů (zde se souhlasem Senátu). No a tato vládní agentura posílá své zisky do rozpočtu federální vládě. Pokud na úrocích získá od vlády dost peněz, zase je pošle vládě do federálního rozpočtu: „Aby bylo státnosti dokonáno, čistý zisk Fedu (po odečtení všech jeho nákladů) putuje do státní kasy. To vlastně znamená, že úroky, které stát Fedu zaplatil za vydané státní dluhopisy putují zpět státu, šikovné.“ (8). Šikovné to opravdu je, jde o tak trochu ekonomické perpetum mobile na účet ostatních držitelů peněz. Nicméně i tak řada federálních dluhopisů končí v jiných rukou než u Fedu. A u nich je samozřejmě potřeba platit úroky skutečně. Plus někdy, ale není to moc časté, Fed nemá zisky, ale naopak vytváří ztrátu (9). Tehdy by do federálního rozpočtu neměl nic posílat. Čím vyšší deficit federálního rozpočtu, a čím vyšší zadlužení daného státu, tím vyšší je risiko nárůstu peněžní, a pak i cenové inflace. Roste risiko toho, že Fed začne uvolněnou fiskální politiku akomodovat. V případě USA lze dokonce říci, že tím, že Fed dost často přímo nakupuje federální dluhopisy (viz výše), dochází k akomodaci fiskální politiky ihned při nákupu dluhopisu Fedem. Monetizace státního dluhu je dnes docela běžná – viz ZDE. 

Přičemž cenová inflace v USA poslední dobou vykazuje růst. Za srpen dosáhla podle poslední zprávy amerického úřadu pro statistiku práce (US Bureau of Labor Statistics) tato hodnoty 2,9 % meziročně. Za posledních osm měsíců je tak nejvyšší. Meziměsíčně oproti červenci 2025 narostla o 0,38 %, což je za posledních osm měsíců také nejvyšší růst. Dále: „Pokud se podíváme na jádrovou inflaci u spotřebních cen, která neobsahuje kolísající ceny jídla a energií, situace není lepší. Meziročně narostla tato inflace o 3,1 procenta, nejvyšší růst za posledních sedm měsíců a nad 3,05 procentním růstem v červenci. Meziměsíčně narostla jádrová inflace v srpnu o 0,34 procenta, nejvyšší růst za posledních osm měsíců . To posunulo jádrovou inflaci ještě dále od Fedem arbitrárně zvoleného cíle dvou procent.“ Vedle spotřebitelských cen rostou i jiné ceny, jak plyne z údajů samotné federální vlády. Rostou třeba ceny aktiv jako jsou ceny nemovitostí, zlata, bitcoinu a akciový index S&P 500, všechny se pohybují poblíž historických maxim (10). Tento všude po světě známý index byl dne 2. ledna 2025 na úrovni 5 871 bodů a dne 22. září 2025 už na úrovni 6 696 bodů. To je nárůst od začátku roku o nějakých 14 %. Cenová inflace má tedy poměrně robustní základy. To vůbec nevypadá na to, že by měl Fed snižovat své úrokové sazby. A přesto ke snížení sazeb během září došlo a do konce roku čeká se další snižování sazeb, jak jsem již výše podotknul. Jak napsal ekonomický komentátor Ryan McMaken ještě před rozhodnutím o snížení úrokových sazeb: „Pokud Fed sníží ve středu cílovou úrokovou míru federálních fondů, budeme vědět, že pro Fed není opravdu důležitá cenové inflace. Na čem skutečně Fedu záleží je zajištění toho, aby ministerstvo financí mělo přístup k levnému úvěru, a zároveň se pokouší politicky pomoci vládě v dočasném zvýšením počtu pracovních míst pomocí stále vyšší míry měnové inflace.“ (11). Zaplavení drhnoucího trhu nově vytvořenými penězi ostatně předpokládá keynesiánská ortodoxní ekonomická teorie. 

A měnová inflace se dříve nebo později promítne i do růstu cen čili cenové inflace, pakliže produkce bude růst málo či bude dokonce stagnovat a za předpokladu, že lidé nezvýší své peněžní zůstatky. Suma sumárům USA mají nakročeno k o něco vyšší míře inflace, než jsme byli dosud zvyklí. Dostane se tak zadostiučinění Paulu Krugmanovi, který volal po vyšší míře inflace už ve své knize „Návrat ekonomické krize“, která vyšla roku 2008. Zde mimo jiné píše: „… jedna z věcí, které mohou ekonomiku vytáhnout z pasti likvidity, je očekávání inflace, které lidi od hromadění peněz odrazuje. Jakmile začneme brát past likvidity vážně … nemůžeme se vyhnout závěru, že očekávání inflace je v zásadě dobrá věc, protože pomáhá dostat se z této pasti ven. … Už dlouho se také prosazuje myšlenkový proud, který učí, že mírná inflace může být dokonce nezbytností, jestliže má monetární politika bojovat s recesemi. Přesto museli zastánci inflace odedávna svádět boj s hluboce zakořeněným názorem, že stálé ceny jsou za všech okolností žádoucí, že prohlubovat inflaci znamená vytvářet nebezpečné stimuly.“ (12). Samozřejmě o nějaké cenové stabilitě nemůže být ani řeč, pod ní se běžně v moderní ekonomii rozumní růst cenové inflace kolem 2 % ročně. Stěží by toto někdo jako Krugman nemohl nevědět. Logicky tedy by měla být cenová inflace dle Krugmana vyšší, 3 nebo 4 % nebo i více pocent? Uvidíme.     

(1) McMaken, R. The Federal Deficit Surges again as Trump Spending Accelerates [online, 2025]. Dostupný z (přístup IX/2025): https://mises.org/mises-wire/federal-deficit-surges-again-trump-spending-accelerates.
(2) Ibid.
(3) Ibid.
(4) Ibid.
(5) https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_government_debt (přístup IX/2025).
(6) McMaken, R. The Federal Deficit Surges again as Trump Spending Accelerates [online, 2025]. Dostupný z (přístup IX/2025): https://mises.org/mises-wire/federal-deficit-surges-again-trump-spending-accelerates.
(7) Monetizace státního dluhu není výjimkou, ale je pravidlem [online, 2024]. Dostupný z (přístup IX/2025): https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/monetizace-statniho-dluhu-neni-vyjimkou--ale-je-pravidlem.html.
(8) Federální rezervní systém (Fed): Jak funguje a k čemu slouží centrální bankovní systém USA? [online, 2024]. Dostupný z (přístup IX/2025): https://finex.cz/federalni-rezervni-system-fed-jak-funguje-a-k-cemu-slouzi-centralni-bankovni-system-usa/.
(9) Fed projected to turn profitable again after three years of losses [online, 2025]. Dostupný z (přístup IX/2025):  https://www.piie.com/research/piie-charts/2025/fed-projected-turn-profitable-again-after-three-years-losses.
(10) McMaken, R. Price Inflation Rose Again in August, but Fed Doesn’t Care [online, 2025]. Dostupný z (přístup IX/2025): https://mises.org/mises-wire/price-inflation-rose-again-august-fed-doesnt-care.
(11) Ibid.
(12) Krugman, P. Návrat ekonomické krize. Praha: Vyšehrad 2009, str. 70. Past likvidity představuje zjednodušeně řečeno situaci, kdy jsou nominální sazby centrální banky velmi nízké a už je nelze dále snížit a lidé přesto i nadále preferují držet hotovost.