Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podpůrný a hudební spolek zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně ve světle svých stanov

2. 11. 2015

Úvod
Nedávno jsem v katalogu Moravské zemské knihovny našel "Stanovy Podpůrného a hudebního spolku zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně" (přesněji jde o členskou knížku, která stanovy spolku obsahuje). Tyto stanovy byly schváleny zemskou politickou správou dne 24. června 1927. Spolek dle těchto stanov byl spolkem pohřebním: "Spolek zavádí úmrtní podporu dnem 1. července 1927 pro svoje členy a jich manželky.".1 Patrné je, že spolek existoval i dříve. Z toho by se dalo dedukovat, že jeho podpůrné zaměření bylo původně možná jiné. Roku 1926 vstoupil v platnost totiž zákon o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (přijat 1924). Pojištění se vztahovalo na všechny námezdně zaměstnané osoby a i domácí dělníky (ale ne na samostatně výdělečně činné osoby).2 Do té doby byly obligatorně pojištěny jen některé kategorie zaměstnanců. Například proti úrazu dělníci v tovární výrobě a hutích (včetně výkonného úřednictva) a v některých dalších odvětvích jako např. v loděnicích. Podobné to bylo v případě pojištění proti nemoci.3 Pojištěni byli i zaměstnanci v živnostech.4 Atp. Je tedy docela možní, že námi zkoumaný spolek na tuto skutečnost reagoval a změnil své zaměření na pohřební spolek. Ať to bylo tak či jinak, tak každopádně jde o jednu z dobrovolných svépomocných pojišťovacích aktivit, které byly za první republiky běžné, a které po většině zanikly s rozvojem státu blahobytu. Jak název napovídá, byli členové spolku zaměstnanci Československých státních drah.


Cíle spolku
Cíl spolku byl zřetělně definován v § 1 zmíněných stanov: "Sídlo své má v Brně a jeho účelem jest: dáti pozůstalým po zemřelém členu podporu, obstarati hudební doprovod a věnec na rakev.".5


Členstvo spolku
Spolek se skládal od roku 1927 jen z členů činných. Zatímco dříve existovali i členové podporující. Dále: "Za člena může přistoupiti zaměstnanec Č. S. D. ať ve službě aktivní nebo na odpočinku i manželka a ženy v železniční službě zaměstnané do stáří 45 let. Po úmrtí manžela neb rozvodu zůstává manželka dále členem až do eventuálního nového provdání se, platí-li příspěvky dále. Zaměstnanci a jejich manželky ve stáří 46-50 let mohou se přihlásiti za člena, mají však jen nárok na hudební doprovod při pohřbu.".6 Jak je patrné, tak byl z pojistných důvodů věk přístupu ke spolku omezen. To se však netýkalo těch, kdo přistoupili do spolku před svým 45. rokem života. Dále platilo, že za členy nemohou býti přijati zaměstnanci neb jejich manželky, trpící nezhojitelnou nemocí a původně zřejmě i ti, co se nalézali v těžké nemoci.7 I v tomto případě byla možnost pojištění omezena respektive pojistit se u spolku nemohli chronicky nemocní lidé. V § 4 stanov jsou definovány povinnosti členů, především se zde pojednává o příspěvcích: "Členové, kteří dluhují příspěvky 3 měsíce, nemají nárok na podporu a ostatní spolkové výhody. Kdo tři měsíce dluhuje příspěvky, pokládá se za vystouplého. Spolek není povinen o dlužné příspěvky členy upomínati.".8 Okruh působnosti spolku se omezoval na Velké Brno a stanice, kde hudba může bez překážek a včas přistavena býti.9 V případě vyloučení ze spolku se mohl vyloučený člen odvolat ku valné hromadě. Ve spolku existoval i smírčí soud. Do něho si mohla každá strana sporu zvolit čtyři členy smírčího soudu. Tito si pak ze svého středu zvolili předsedu. Rozhodovalo se většinou hlasů a v případě rovnosti hlasů byl přijat návrh, pro nějž se vyslovil předseda. V případě nutnosti se obě strany mohly odvolat k valné hromadě, proti jejímuž nálezu nebylo již odvolání.10 Spolek měl samozřejmě výbor. Ten se skládal z deseti členů a sedmi náhradníků. Mimoto valná hromada volila dva revisory účtů. Platilo, že: "Hodnosti předsednictva jsou čestné, odměnu pokladníkovi stanoví však valná hromada.".11


Příjmy spolku
Dle § 5 stanov se jmění spolku sestávalo ze zápisného, příspěvků a darů. Zápisné bylo logicky odstupňováno dle věku účastníků pojištění, tak jak s věkem stoupalo riziko úmrtí. Do 25 let věku činilo zápisné 2 koruny, do 30 let 5 korun, do 35 let 10 korun, do 38 let 15 korun, do 40 let 20 korun a do 45 let 30 korun. Mezi 46 až 50 lety života šlo o 10 korun, ovšem s tím, že nebylo pohřebné vypláceno (viz výše).12 Pravidelné měsíční příspěvky činily od 1. ledna 1927 dvě koruny měsíčně (ty se platily ještě i v roce 1935 a i později, spolek existoval dle pramene ještě v roce 1945).13


Výdaje spolku
Velmi zajímavý je tento spolek ohledně svých výdajů. Zajímavý je proto, že stanovy z hlediska výdajů nepočítají pouze s rizikem, ale s nutností čelit čas od času nejistotě. § 8 "Práva členů" uvádí: "Zemře-li člen neb členka, bude pozůstalým vyplacena kvóta dle stavu spolkového jmění usnesená každoročně valnou hromadou. V případě vypuknutí nakažlivých nemocí neb zemře-li člen na poli válečném vyplatí se pozůstalým podpora dle usnesení mimořádné valné hromady.14 To jsou celkem významné okolnosti, protože to ukazuje na schopnost spolku se učit z minulosti. Vypuknutí nakažlivé nemoci anebo válečné události samozřejmě zvyšují míru úmrtí a tedy i náklady pro spolkovou pokladnu. Nicméně i v době míru, měly výdaje odpovídat příjmům spolku, což se odráží v tom, že pozůstalým bude vyplacena kvóta dle stavu spolkového jmění usnesená každoročně valnou hromadou. Toto opatření mělo za úkol vyrovnat výdaje spolku s jeho příjmy. Tím se řešil problém s případným deficitem, který jiné spolky čas od času postihoval. Je pravdou, že výše podpory se tak stávala poněkud nejistou, což mohlo mít vliv na ochotu se takhle pojistiti. Na druhou stranu, spolek měl pravděpodobně desítky či stovky členů a podpora se aktualizovala jednou ročně (možná někdy častěji), což činilo situaci ve spolku pro jeho členy poměrně přehlednou a dopředu odhadnutelnější. 


Bohužel k výši podpory se ze zkoumaného pramene nic nedovíme. Jak bylo uvedeno, podpora měla sloužit k úhradě nákladů na pohřeb zemřelého člena a zároveň zůstavit nějaké peníze (podporu) pro pozůstalé pro nesnadný začátek po úmrtí blízké osoby.


Hudba
Jak plyne z názvu spolku, tak námi zkoumaný spolek měl samozřejmě hudbu: "Hudba jest povinna hráti při pohřbu člena spolku bezplatně ve Velkém Brně a nejbližším okolí. Členům této, kteří požívají z titulu služebního mimořádné příjmy, o které jsou zkráceni, budou tyto příjmy hrazeny z pokladny spolkové... Z hudebníků zastupuje ve výboru tuto kapelník a jeden člen.".15 To celkem jasně ukazuje, že zde nešlo jen o pojištění, ale význam měla i jakási vzpomínka na zemřelého a rozloučení s ním.  To je podtrženo i věnováním věnce zemřelému na rakev.


Závěr
Podpůrný a hudební spolek zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně představoval jednu z dobrovolných svépomocných pojišťovacích aktivit, které byly za první republiky běžné, a které po většině zanikly s rozvojem státu blahobytu. V tomto příspěvku jsme si na základě stanov spolku přiblížili jeho činnost, členstvo, příjmy, výdaje a hudbu. Zvláště zajímavý se tento spolek jeví z pohledu výdajů (výše podpor), které reflektovaly existenci nejistoty a zároveň jejich výše byla svázána s výší spolkového jmění, tedy s výší příjmů spolku. To naznačuje, že pro námi zkoumaný spolek byla důležitá jeho finanční stabilita, a také to že bylo možné tento požadavek (pokud byl požadován) na finanční stabilitu přímo zakotvit do stanov spolků.

 

1 Stanovy Podpůrného a hudebního spolku zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně. Brno: Knihtiskárna A. Šmerek a spol. 1927 (uloženo v Moravské zemské knihovně), § 7.
2 Ne až tak divoký "divoký" kapitalismus. Praha: Ludwig von Mises Institut 2014, s. 171.
3 RÁKOSNÍK, J. a TOMEŠ, I. Sociální stát v Československu: právně-institucionální vývoj v letech 1918-1992. Praha: Auditorium 2012, s. 72-3. Dle týchž autorů měli být železničáři pojištěni obligatorně proti nemoci a úrazu od roku 1888 respektive od roku 1894.
4 MÁLKOVÁ, K. Vývoj živnostenské otázky v rakouském Slezsku 1859-1914. Bruntál: Muzeum v Bruntále 2010, s. 107-108.
5 Stanovy Podpůrného a hudebního spolku zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně. Brno: Knihtiskárna A. Šmerek a spol. 1927 (uloženo v Moravské zemské knihovně), § 1.
6 Tamtéž, § 2 a 7.
Tamtéž, § 2.
Tamtéž, § 4.
9 Tamtéž, § 7.
10 Tamtéž, § 10 a 15.
11 Tamtéž, § 13.
12 Tamtéž, § 5 a 6.
13 Tamtéž, § 7.
14 Tamtéž, § 8.
15 Tamtéž, § 17 a 18.

 

Původně vyšlo v tištěné verzi ZDE.