Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ne až tak „divoký“ divoký kapitalismus aneb špacír několika městy divokého kapitalismu

27. 6. 2014

Pokud se někdo zeptá, jaká byla sociální péče v dobách tzv. divokého kapitalismu (tj. období zhruba od 1. poloviny 19. století do roku 1914), tak se mu zpravidla dostane odpovědi, že byla nedostatečná, a že existovaly sem tam chudobince, chorobince a sirotčince a žebrota. Jen ti znalejší zaznamenají i existenci nějakých svépomocných aktivit [1]. Skutečnost však byla mnohem rozmanitější. Tehdejší pozorovatel - slavný ekonom K. Engliš - uvedl ve své práci "Chudinství v království Českém na počátku XX. století" následující odhad: "Kdybychom mohli určiti chudinská vydání spolků, které čítají dobročinnost ke svým vedlejším úkolům, dospěli bychom dojista k výsledkům, které by postavily chudinství spolkové rovnocenně po bok péči veřejné." [2]. Dle zjištěných a neúplných dat činily totiž výdaje soukromého chudinství 26,8% celkových výdajů na chudinství v Čechách. Protože od doby K. Engliše výzkumy na téma sociální péče té doby mnoho nepokročily. Částečnou výjimku tvoří soukromé pojištění - pro přehled viz Řihák. Dá se tedy stěží o kvantitativních ukazatelích říci něco bližšího, než řekl zmíněný Engliš (řada dat nebyla ani tehdy zaznamenána, řada jich zřejmě podlehla zkáze anebo leží neobjevena v archivech). Následující článek tady bude spíše pokusem o nástin, který má za cíl alespoň částečně přiblížit rozmanitost sociální péče včetně přístupu ke vzdělání v době tzv. divokého kapitalismu na Moravě. V potaz vezmu i volněji s těmito související aktivity, jako třeba konzumní spolky a stavební družstva, která také měla za úkol zlepšovat sociální postavení jejich členů. A to s přesahem do doby první československé republiky. Sledovat budu jak dobročinné, tak svépomocné aktivity. Protože shromážděných údajů je velké množství, rozhodl jsem se příspěvek pojat jako procházku po několika moravských městech a případně jejich okolí. Je nutné ještě uvést, že Morava na rozdíl od Čech neměla centralizovaný veřejný systém chudinství, ale veřejná péče o chudé zde spočívala na bedrech jednotlivých obcí [3].

 

Statistika
Nejprve však trochu statistiky. Roku 1869 (tj. krátce po vydání spolkových zákonů) na Moravě evidovaly úřady 80 podpůrných spolků v nemoci, 21 dobročinných spolků včetně dobročinných školských spolků, 53 konzumních spolků, 28 vzdělávacích spolků a 134 čtenářských spolků [4]. Roku 1880 a 1890 (v závorce uvedeny údaje pro rok 1890) to bylo, při změně evidovaných kategorií, 337 (482) podpůrných spolků v nemoci, z nichž bylo 205 (303) spolků vysloužilců, dále 7 (8) penzijních spolků, 99 (150) dobročinných spolků včetně dobročinných školských spolků, 68 (68, zde však statistika zřejmě nepracuje se stejnými kategoriemi) konzumních spolků a společenstev a 40 (102) vzdělávacích a 160 (318 čtenářských spolků [5]. V některých případech - například spolky pro podporu v nemoci, penzijní spolky a dobročinné spolky - Morava ve statistikách znatelně zaostává za více průmyslovými Čechami, a to i při zohlednění rozdílného počtu obyvatel. Problémem těchto statistik není jen to, že i jiné spolky se mohly, vedle své hlavní aktivity, věnovat dobročinnosti a svépomoci (viz Engliš výše), a že statistiky jsou neúplné a pracují s různými kategoriemi, ale i to, že řada spolků měla filiálky. Tak například vzdělávací spolky měly roku 1890 1555 filiálek, podpůrné spolky v nemoci 27 filiálek a dobročinné spolky 334 filiálek [6]. Co se týče dobročinných spolků, tak je nutné uvést, že tyto: "...byly určeny do značné míry k podporování chudých žáků a studentů, pro stravování chudých školních dětí aj. ... Patřily sem, ale také různé spolky proti žebrotě, pro zřizování lidových kuchyní, ale rovněž tak spolky pro podporování propuštěných trestanců… azyly pro osoby bez přístřeší ... rovněž ale Červený kříž…." [7]. Pokud by nás zajímali dělnické spolky, tak dělnických nemocenských a pohřebních spolků bylo dle statistiky z roku 1893 na Moravě 62, zaopatřovacích a dobročinných dělnických spolků bylo jen 5, vzdělávacích a čternářských spolků 85 a konzumních spolků 15. V následujících letech pak došlo k boomu v zakládání dělnických spolků. Údaje za  filiálky dělnických spolků bohužel chybí [8]. 

 

To jsme však vyčerpali převážně svépomoc a jen část dobročinnosti. Co však nadace, odkazy nebo dary? Ty se zřejmě statistickému státnímu šetření nepodrobovaly. Autor si alespoň není vědom existence nějaké takové statistiky. V literatuře se objevují jen dílčí statistky. Tak například ve Fulneku bylo ke konci 19. století asi na 40 nadací v úhrnné sumě 132 tisíc zlatých [9]. Pro Olomouc před 1. světovou válkou se uvádí: "Obecní vydání na sociální péči sice vzrůstalo také, ale nebylo v žádném poměru ani k zámožnosti města, ani k soukromé a spolkové dobročinnosti … Za to přejímá obec dřívější úkol církve a opatruje nadace a fondy svěřené, jichž počet vzrostl na 90 s více než 2 miliony korun fondového jmění (r. 1918)." [10]. Pojďme však od statistik dále. Nejprve však jedno upozornění: na tehdejší společnost je nutné hledět z její perspektivy a nikoliv z naší. To mimo jiné znamená, že na ni musíme hledět i z pozice tehdejšího blahobytu a nikoliv z hlediska dnešního blahobytu.

 

Prostějov
Naši procházku zahájíme v jednom z větších moravských měst (kvůli rozsahu příspěvku jsem rezignoval na uvedení Brna, Olomouce a některých dalších měst s velkým rozsahem zkoumaných aktivit), konkrétně v středomoravském Prostějově. Ten byl ve sledovaném období rostoucím průmyslovým městem. Roku 1830 měl 8 tisíc obyvatel, roku 1890 již 20 tisíc obyvatel a roku 1910 dokonce již 30 tisíc obyvatel. Již od roku 1733 ve městě působila nemocnice milosrdných bratří s 20 lůžky, která sloužila zejména méně majetným obyvatelům. Řád zde měl i lékárnu. I když ve městě vznikla později městská nemocnice (z počátku s nevalnou pověstí; pracovaly v ní řádové sestry), působila nemocnice milosrdných bratří i nadále (později za městskou nemocnicí zaostávala – zřejmě myšleno v rozsahu a vybavení). V letech 1896-8 byla rozšířena o 60 lůžek a modernizovalo se i její zařízení. Ve městě existoval městský chudobinec, ten však město zajišťovalo fondem z odkazů několika mecenášů. Když město v letech 1896-1906 budovalo městský sirotčinec, využilo i odkaz jedné zdejší mecenášky. V oblasti sociální otázky se tak město snažilo propojovat veřejné peníze s těmi soukromými. Ve městě bychom dále našli v letech 1902-13 spolek lidové kuchyně, který zajišťoval levnou stravu pro chudé. „Velkou úlohu na tomto poli [je myšleno pole sociální péče, pozn. autora] sehrávaly také aktivity nemocenských a podpůrných spolků (v roce 1907 14 sdružení).“ Pokud bychom navštívili zdejší početnou židovskou komunitu, tak bychom zde zaznamenali dobročinný spolek "Chewra Cadischa" (ten sloužil i jako pohřební spolek) a dobročinný spolek židovských paní. Židovský učenec a lékař v nemocnici milosrdných bratří zde pak založil židovský chorobinec a chudobinec (jinde se píše o starobinci). Autoři dějin Prostějova soudí, že město se začalo zajímat o sociální otázky ke konci 80. let 19. století, ale: "Celkově však péče spočívala na bázi dobročinnosti a významnou roli hrály charitativní a podpůrné spolky…” [11].

 

Co se týká školství a přístupu ke vzdělání, tak se v Prostějově angažovalo převážně samo město. I na tomto poli zde však vznikly dobrovolné aktivity. V době kdy bylo město pod německou správou, zde roku 1871 Češi založili soukromou čtyřtřídní reálku. Ta byla nejprve vydržována zdejší záložnou a po jejím zrušení (skrz úřady) "Maticí školskou", která školu vydržovala z příspěvků a soukromých prostředků. Roku 1880 přešla škola do zemské správy [12]. Na stavbu židovské obecní školy zde pak přispěl mecenáš [13]. Vedle toho bychom ve městě našli od roku 1853 čtenářský spolek, který z darů systematicky budoval knihovnu, od roku 1867 konzumní dělnický spolek, od roku 1907 spolky pro stavbu laciných a zdravých dělnických bytů anebo i zřejmě katolickou "Nemocensko-invalidní pokladnu Jana z Boha"[14].

 

Nový Jičín
Pojďme však do menšího města. Tímto městem je v té době průmyslové a rozvíjející se severomoravské město Nový Jičín. Je však o poznání menší než Prostějov. Roku 1869 zde vykazují 8,8 tisíc obyvatel a roku 1900 již 12 tisíc obyvatel. Zdroj ze třicátých let zde uvádí spolek "Okresní péče o mládež", který vydržoval sirotčinec, a který vznikl roku 1913. Tento spolek se staral vedle sirotků také i o vánoční nadílky, obědy pro studenty atd. Zřejmě provozoval i poradny pro matky, které jsou v tomtéž materiálu zmíněny (což bylo právě u těchto spolků velmi obvyklé). Objevili bychom zde špitál u sv. Ducha založený již roku 1534, vdovskou nadaci z roku 1836 a Nadační dům M. Grossmannové [15].

 

Jiný zdroj uvádí, že zdejší sirotčinec vznikl roku 1894 díky štědrosti jedné mecenášky, která se tak rozhodla učinit na památku svého manžela. Tato dále věnovala 34 tisíc K na rozšíření tohoto sirotčince, zatímco sbírka přinesla na tentýž účel zbylé peníze do částky 150 tis. K. Město vybudovalo vlastní zaopatřovací ústav, ale vzápětí ho odevzdalo nadaci a již na jeho provoz nic nepřispívalo. Výstavbu chorobince město financovalo částečně z odkazu. Na rozšíření téhož zařízení pak věnovali známí velkovýrobci klobouků Hückelové 40 tisíc K [16].

 

Díky "Ústřední matici školské" zde vznikla česká šestitřídní obecná škola. Na spolkovém základě byly vydržovány na tehdejším soudním okrese Nový Jičín dvě německé mateřské školy a pokračovací škola. Konstatována je zde i řada spolkových knihoven [17].

 

Frenštát pod Radhoštěm
Co však nějaké upadající město? Takovým městem byl jinak docela průmyslový Frenštát pod Radhoštěm. Roku 1869 měl přes 6,5 tisíce obyvatel, ale roku 1900 již jen něco přes 5,7 tisíce obyvatel. Relativní pokles počtu obyvatel byl pak ještě vyšší, pokud si uvědomíme vysoký populační růst ve sledované době. Co bychom zde našli z charitativních akcí? Roku 1842 zde jistý obchodník odkázal 3 tis. zlatých na postavení nemocnice, 4 tis. zlatých na 4 lůžka pro nemocné a z úroku 1 tisíc zlatých měli být jednou ročně podporováni chudí. Další odkaz ve výši 100 zlatých učinil zdejší farář. Již od 18. století zde působil Horní špitál pro 16 osob, který měl roku 1865 jmění 2 754 zlatých. Soukromé nadace a odkazy ve Frenštátě spravovala obec. Z těch větších jich zdroj připomíná pět, a to včetně nadace na ošacení dětí a nadace z r. 1834 ve výši 4 tisíce zlatých na stipendia. A dále nadace kupce Vávry z roku 1815: na ošacení chudých školáků, na lékaře a léky pro chudé, pro studenty, pro učitele, pro podílení starých mužů atd. Na městském chudobinci se vedle města podílí i zdejší "Občanská záložna", vedle toho jsou zaznamenány dva odkazy, z nichž jeden byl určen na zřízení jednoho lůžka a druhý z roku 1907 ve výši 3 tisíce K na nákup vhodného pozemku. Roku 1864 bylo zdejšímu veřejnému chudinskému fondu odkázáno 2,2 tisíce zlatých. Zdejší sirotčinec pak vznikl kolem roku 1907 jednak díky daru 6 tisíc K a za druhé díky sbírce mezi občany. Dále bychom zde natrefili na "Odbor jubilejní zemské jednoty lidumilů" založený roku 1899. Tento odbor odváděl příspěvky zemské jednotě lidumilů na vydržování útulny pro opuštěné děti [18].

 

A co školství v upadajícím městě? Vedle již výše uvedených aktivit, byla ve Frenštátě roku 1859 z darů a sbírky rozšířena zdejší zřejmě obecná škola o 4. třídu chlapeckou a 3. třídu dívčí. Jistou dobu zde fungovala soukromá reální škola, jejíž zakladatel byl však pronásledován ze strany úřadů pro národní agitaci a politickou činnost. Neúspěchem skončila v l. 1872-3 vyšší dívčí škola, o kterou nebyl dostatečný zájem. Ujala se zde však výuka ručních ženských prací. Dále zde existoval od roku 1894 spolek sv. Ludmily k podpoře chudé školní mládeže. Ten rozdával v zimě školákům zdarma obědy - například v zimě 1904-5 to bylo 13 798 obědů. Od roku 1887 zde byl místní odbor "Ústřední matice školské", který odvedl do roku 1906 7 576 K. Zdejší Sokol daroval roku 1902 obci vhodný pozemek na výstavbu školy [19]. Jiný zdroj uvádí sbírky a odkazy a dobrovolné příspěvky, jako jeden ze zdrojů stavby budovy zdejší školy. Dále financování školního výletu pro 550 žáků dámským komitétem a sbírkami, spolek na podporu školy, divadelní představení školní mládeže ve prospěch učebních pomůcek a charitu ve prospěch studentů a chudých [20].

 

Ze svépomocných aktivit bychom našli ve městě od roku 1871 pohřební a podporovací spolek, který měl roku 1902 již 3 217 členů, další podporovací spolek založený roku 1879 (dle materiálu v podstatě svépomocnou nemocenskou pokladnu) a spolek vojenských vysloužilců od roku 1874 (na okrese byly 2 další). A co se týče vzdělávání, narazili bychom zde na spolkovou knihovnu, jež se později stala základem obecní knihovny [21].

 

Břeclav
Co však zkusit nahlédnout do nějakého méně průmyslového města? Města s významným podílem zemědělské výroby a služeb? Takovým městem byla rozvíjející se Břeclav, ležící v úrodné nížině na jihu Moravy, která je a i tehdy byla významným železničním uzlem. Roku 1869 vykazuje město 3,6 tisíce obyvatel, ale roku 1890 již 6,4 tisíce obyvatel.

 

Ve městě bychom našli spolek Červeného kříže. Od roku 1923 ženský farní humanitární spolek Ludmila, který prováděl sbírky na chudé děti a zvláště na podpory pro nezaměstnané v době hospodářské krize. O 7 let později vznikla místní skupina "Organizace židovských žen", která mimo jiné pomáhala chudým židovským dětem [22]. V okolí Břeclavi bychom se mohli setkat s pozoruhodnou nadací na věno pro nevěsty a spolkem lidumilů [23].

 

Pozoruhodný byl v tomto městě rozvoj soukromého školství. Roku 1883 zde byla zřízena česká trojtřídní obecná škola, na niž poskytli peníze dva mecenáši. Roku 1882 zde vznikl odbor německého školského spolku "Schulverein" a jím vydržovaná mateřská škola a o rok později mateřská česká škola "Ústřední matice školské". Od roku 1910 bychom zde při procházce narazili na českou měšťanskou školu "Matice břeclavské" a o dva roky později i na její zbrusu nové budovy za 140 tisíc K, přičemž peníze byly získány ze soukromých zdrojů a úvěru, za který ručili členové matice. Podobně byly soukromě financovány učební pomůcky, vybavení, provoz a péče o mládež (obědy pro přespolní zdarma) [24]. V blízkém Podivíně bychom našli od roku 1899 hospodářskou školu okresního hospodářského spolku. Po roce 1848 tamtéž přispěl značně na stavbu zdejší školy i samotný kníže Lichtenštejn, někdejší majitel panství. Byla zde i nadace pro 2 studenty. Dále bychom našli v Břeclavi od roku 1903 dívčí pokračovací průmyslovou školu, vydržovanou spolky (ovšem s veřejnou dotací) a v l. 1900-9 soukromé německé gymnasium, později převzaté do státní správy [25]. Vysoký počet soukromých aktivit v oblasti školství byl v tomto městě dán vedle zájmu o vzdělání i zápasem mezi Čechy a Němci.

 

Ze svépomocných aktivit jsem zaznamenal, že první podpůrný spolek zde vznikl již roku 1881, později jich zde bylo více, dále zde byly spolky vojenských vysloužilců a spolky pohřební, důsledně rozdělené dle národnosti [26]. Dále čtenářský spolek "Břetislav" s knihovnou a čítárnou a "Ženský vzdělávací spolek Libuše". V Podivíně pak spolek vysloužilců a dva spolky s knihovnami [27].

 

Žďár nad Sázavou
Co však upadající a převážně zemědělské a řemeslnické město skoro bez průmyslu? Takovým městem byl západomoravský Žďár nad Sázavou. Ten měl roku 1870 3,7 tisíce obyvatel a roku 1890 již jen 3,2 tisíce obyvatel (v té době se ovšem skládal Žďár ze dvou samostatných částí Žďár-město a Žďár-zámek). Co bychom zde tedy našli? Roku 1857 koupil jistý obchodník dům pro městský chudobinec a navrch odkázal ještě 2 tisíce zlatých. Od roku 1912 zde působil sirotčí spolek (pozdější spolek Okresní péče o mládež), který se staral o sirotky. Díky jedné nadaci mohl tento umístit do nadačního domu dětský domov s útulkem pro matky a kojence, mateřskou školu a lékařskou poradnu pro matky. Spolek ročně vydával 7 tisíc Kč na ošacení dětí a 4 tisíce Kč na stravu pro asi 700 dětí. Od roku 1922 zde vznikl odbor "Masarykovy ligy proti tuberkulose", který zdarma léčil chudé tuberkulosní pacienty, vedl dispensář, prováděl preventivní prohlídky a léčbu dětí atp., roku 1934 však pro nedostatek členů zanikl. Od roku 1924 zde vznikl Spolek čsl. červeného kříže, který mimo jiné též konal preventivní prohlídky dětí a podporoval občany postižené neštěstím [28].

 

Kolem roku 1872 bylo zřízeno několik nadací na podporu zdejší školy nebo chudých žáků. Roku 1899 vznikl polévkový ústav. Od roku 1870 působila ve městě Žďáře nedělní hospodářská škola "Novoměstské hospodářské okresní jednoty" s bezplatným vyučováním [29]. Se vzděláním souvisí i knihovny. Spolkových knihoven existovalo na okrese několik. Navíc veřejná knihovna ve městě byla roku 1907 také založena spolky. Místní odbor Národní jednoty (pro jihozápadní Moravu) provozoval i několik "kočovných" knihovniček [30].

 

Co svépomocné aktivity? Vedle již výše uvedených bychom zde narazili od roku 1920 na legionářskou jednotu, která se zabývala (jak bylo časté) převážně svépomocí, a to mimo jiné podporováním v nouzi a péčí o sirotky po legionářích. Dalším případem svépomoci byla družstva pro stavbu domků [31].

 

Litovel
Ne všude je však posvícení. Příkladem může být v té době převážně zemědělský Litovel, kde se v literatuře uvádí jen německý pohřební spolek [32]. A dále v letech 1882-5 česká matiční obecná škola, mateřská škola a místní odbor "Ústřední matice školské" [33].

 

Závěr a několik poznámek
Z výše uvedeného je zřejmé, že existovaly v době tzv. divokého kapitalismu a první československé republiky rozsáhlé soukromé aktivity v oblasti sociální péče a sociální otázky vůbec. Tyto byly založeny na dobročinnosti a svépomoci a dotýkaly se také přístupu ke vzdělání. Patrné je, že církev měla důležitý, ale ne převládající význam [34]. To zda bylo město prosperující nebo upadající nemělo dle mých zkoumání válný význam pro soukromé aktivity. Patrné také je, že sem tam se některé aktivity neudržely a zanikly, ale jiné působily desítky let. Běžné bylo spojování soukromých aktivit s působením veřejné správy [35]. Velkou výhodou soukromých aktivit byl ten fakt, že nebylo nutné přesvědčovat v politickém procesu příslušné autority, ale že stačilo prostě danou aktivitu provést [36]. Lidé tak nebyly ani závislí na mínění většiny těch, co mohli volit. Na druhou stranu se někteří snažili své soukromé aktivity převést do veřejné správy, a tím na účet daňových poplatníků (to se týká především škol). Za pozornost stojí, že lidé provozující dobročinné a svépomocné aktivity zpravidla pomáhali někomu v jejich okolí (například v daném městě, soudním okresu atp.) – tj. někomu koho znali. Mohli tak lépe posoudit stav potřebnosti a možnost zneužívání pomoci a podpory. Nerozhodovali se tak říkajíc z tepla kanceláře. Navíc některé z aktivit – jmenovitě spolky – znamenaly pro členy další bonus: například vzdělávání, výchovu k šetrnosti a někdy i střídmosti, sportovní aktivity, pořádání kulturních akcí, někdy popíjení (často kritizovanému) atd. Spolky také vytvářely jistý pocit sounáležitosti. Rozhodování prováděné skoro vždy z tepla kanceláře a nevytváření sounáležitosti patří naopak k znakům veřejných systémů sociální péče.

 

Celkově se zdá, že období tzv. divokého kapitalismu nebylo zdaleka tak divoké. Na rozvoj poměrně rozsáhlých soukromých aktivit v oblasti sociální péče a sociální otázky vůbec, mělo jistě vliv poměrně nízké zdanění (tj. malý vytěsňovací efekt), kdy lidem zbývalo na jejich aktivity více peněz. Dále pak menší či žádná aktivita veřejné správy v těchto otázkách a malá propagace této aktivity.

 

Důvodů pro účast na dobročinných anebo svépomocných aktivitách může být nepřeberné množství. Zatímco svépomoc má pro účastníka přímé výhody, u dobročinnosti tamu tak být může, ale nemusí. Důvody pro účast na dobročinnosti můžou sahat od pouhé radosti z poskytování pomoci až po získání prestiže. A právě příklad prestiže nám umožňuje pochopit schopnost svobodné společnosti "donutit" alespoň část i více sobeckých občanů k provozování dobročinnosti. Jak uvádí autoři citovaných dějin Nového Jičína: "Dobročinnost a charitativní práce byly tehdy společensky velmi ceněny, uznání a zároveň očekávání okolí závislé na míře společenské prestiže motivovaly členy významných rodin ke vstupu do takovýchto organizací… Jména dárců a výše příspěvků uveřejňoval lokální tisk, čímž vlastně dárce motivoval k poskytování štědrých darů, neboť nikdo se nechtěl nechat zhanbit a přijít do řečí pro lakotu či malé cítění s potřebnými.“ [37].

 

[1] Loewenstein, s. 26.
[2] Dvořák, s. 45; Království české = Čechy.
[3] Janák, s. 74; Pouze od roku 1887 zde existovaly zemské stravovací stanice (Janák, s. 423). Obecně lze říci, že na venkově byly rozdílné formy charity a svépomoci, mnohdy pocházející z předešlé éry.
[4] Ibid, s. 143.
[5] Ibid, s. 144.
[6] Ibid, s. 147; Bohužel tyto údaje se vztahují k Českým zemím a nikoliv jen k Moravě. Do vzdělávacích spolků je také zahrnuta i část školských spolků, které jsou jinak zahrnuty do kategorie dobročinné spolky.
[7] Ibid, s. 151.
[8] Ibid, s. 156.
[9] Turek, s. 194; Na tak malé město je to neuvěřitelné číslo a bude se zřejmě jednat o výjimečnější stav anebo také ne - historie je více či méně nejistá.
[10] Nešpor, s. 278; Ne každá nadace a fond byly svěřeny do péče obce. V případě Olomouce tomu tak vždy nebylo, zejména pokud šlo o české aktivity, protože až do roku 1918 ovládali radnici v Olomouci Němci.
[11] Bartoš, s. 17, 57, 50, 33 a Bartková, s. 39; Mezi nemocenské a podůrné spolky je započítána i okresní nemocenská pokladna, kterou by jsme správně neměli započítat – tj. spolků bylo 13.
[12] Bartoš, s. 30-1.
[13] Bartková, s. 39.
[14] Bartoš, s. 17, 15, 58 a 84; Doba vzniku pokladny není uvedena
[15] Severa, s. 89-90; Spolek "Okresní péče o mládež" byl soukromou aktivitou, nikoliv aktivitou okresních úřadů! Zmíněný Nadační dům spadal pod městský chudobinec. Vedle toho je zde uveden ještě jeden špitál bez uvedení zřizovatele a vydržovatele.
[16] Jurok, s. 204-5.
[17] Severa, s. 87-9.
[18] Felix, s. 115-7, 146, 149 a 151.
[19] Ibid, s. 142-3, 149 a 148.
[20] Zbavitel, s. 33-4, 25, 11, 32 a 67.
[21] Felix, s. 62 a 146 a Zbavitel, s. 49; Spolky vojenských vysloužilců měly i podpůrnou funkci. Některé z nich navíc byly sami podporovány dobrodinci.
[22] Kordiovský, s. 516 a 518.
[23] Noháč, s. 178.
[24] Kordiovský, s. 340-1.
[25] Noháč, s. 105, 194, 178 a 131.
[26] Kordiovský, s. 516.
[27] Noháč, s. 132 a 178.
[28] Svoboda, s. 166 a 168; U posledně jmenovaného spolku lze předpokládat nějakou menší veřejnou dotaci.
[29] Ibid, s. 170-2; Zdá se, že hospodářská škola působila jen 2 roky (anebo student absolvoval školu za 2 roky ?).
[30] Ibid, s. 103 a 167-8.
[31] Ibid, s. 168 a 146; Jedno z družstev ovšem obdrželo po 1. světové válce státní záruky.
[32] Pinkava, s. 123.
[33] Weigel, s. 16; Možná však jen autoři považovali zde probíranou problematiku za nezajímavou anebo neměli dostatečné podklady. Přístup toho kterého autora má pro příspěvky tohoto druhu klíčový význam.
[34] Měla však velký význam v případě nemocnic a při vzdělání dívek.
[35] U některých z výše uvedených příkladů lze očekávat i nějaké - byť většinou menší - veřejné dotace.
[36] Někdy však kladly některé převážně lokální úřady těmto aktivitám překážky, a to zejména u zřizování škol. Čeští historici zaznamenávají zpravidla jen překážky kladené německým vedením měst, ale je možné, že podobně se chovala i česká zastupitelstva. Bohužel se také zdá, že německým soukromým aktivitám věnují naši historici často méně prostoru a také více zřejmě preferují psát o školství než o dobročinnosti.
[37] Jurok, s. 205.

 

Poznámky:
1. K = rakouská koruna, platná u nás od roku 1892, kdy nahradila rakouský stříbrný zlatý (platný od roku 1858 s obsahem 11,11 g stříbra). Poměr mezi rakouskou korunou a stříbrným zlatým byl: 2 K=1zlatý. Rakouská koruna byla nahrazena po první světové válce korunou československou (Kč). Do roku platil na našem území zlatý tzv. konvenční měny (11,69 g stříbra).
2. Pro srovnání uveďme, že v roce 1870 stálo kilo masa 59 krejcarů a chleba 12 krejcarů, roku 1890 to bylo 61 krejcarů a 11,3 krejcaru a roku 1910 73 krejcarů (1,46 K) a 15 krejcarů (0,30 K) (údaje jsou pro Prahu) – viz Dvořák, s. 51.
3. Dispensář = výdejna léků.
4. Některé z uvedených údajů mohou časem projít revizí, tak jak budou pokračovat případné výzkumy. Můžou se také objevit nové skutečnosti. Historie je do určité míry více či méně nejistá.

 

Literatura:
1. Bartková, H. Prostějov. Praha-Litomyšl: Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-854-6.
2. Bartoš, J. aj. Prostějov: dějiny města. 2. Prostějov: Město Prostějov 1999, ISBN 80-238-4511-X.
3. Dvořák, L. Institucionálně-historická analýza počátků nemocenského pojištění v českých zemích na přelomu 19. a 20. století. Diplomová práce. Praha: VŠE 2008.
4. Felix, J. Frenštátský okres. Brno: Garn 2008 (původně vydáno roku 1908).
5. Janák, J. Morava v národním a politickém ruchu 19. století. Brno: Matice moravská 2007, ISBN 978-80-86488-03-5.
6. Jurok, J. a Baletka, T. Nový Jičín. Praha: NLN 2011, ISBN 978-80-7422-078-4.
7. Kordiovský, E. aj. Město Břeclav. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2001, ISBN
80-7275-025-9.
8. Loewenstein, B. Každý svého štěstí strůjcem? Chudoba: evropské percepce a praktiky In: Dějiny a součastnost. Číslo 1, ročník XXXIV. Praha: O. s. pro podporu historické literatury a časopisu Dějiny a současnost – Nakladatelství Lidové noviny 2012, ISSN 0418-5129.
9. Nešpor, V. Dějiny města Olomouce. Brno: Musejní spolek v Brně 1936.
10. Noháč, J. Břeclavský okres. Brno: Musejní spolek v Brně 1911.
11. Pinkava, V. Litovelský okres. Brno: Musejní spolek v Brně 1903.
12. Řihák, H. Potřebujeme povinné pojištění? Aneb jedna historická zkušenost [online, 2012]. Dostupný z (přístup 02/2012): http://www.mises.cz/clanky/potrebujeme-povinne-pojisteni-aneb-jedna-historicka-zkusenost-548.aspx
13. Severa, V. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně 1933.
14. Svoboda, J. F. Žďárský okres. Brno: Musejní spolek v Brně 1937.
15. Turek, A. Fulnecko. Brno: Musejní spolek v Brně 1940.
16. Weigel, B. a Černý, N. Dějiny města Litovle. Přerov: vlastním nákladem 1937.
17. Zbavitel, A. Z dějin frenštátského školství. Frenštát pod Radhoštěm: vlastním nákladem 1940.