Bydlení dělníků versus vesničanů v dlouhém 19. století podruhé IV
4.4 Bydlení vesničanů na Blanensku
Nyní se přemístíme na Blanensko. Zde šlo a jde o oblast pahorkatiny až vrchoviny. Využijeme opět Katalog lidové architektury od Antonína Kuriala, ale tentokrát právě pro okres Blansko. V tomto katalogu se nacházejí také dosti podrobné plánky domů. Bohužel o dost hůře čitelné, než v případě okresu Třebíč.
V obci Bořitov u Černé Hory je zde uveden dům čp. 53. Stavení bylo jen dvojdílného typu bez komory a sloužilo jako výměnek. Síň je velice malá, stěží nějak využitelná, malinká místnost s otevřeným ohništěm je asi černou kuchyní. Tyto nebudeme počítat do obytné plochy. Jizba měla hliněnou podlahu. Rozměry jizby jsou 4.3 x 3.6 x 1.85 m a pec zabírá dle odměření 1.1 x 1.3 m. Plocha jizby je tak asi 14 m2 a její objem 26 m3. Při dvou obyvatelích (jde o výměnek) připadá na osobu 7 m2 obytné plochy a 13 m3 objemu, pec ovšem nesahá až po strop, a objem je tedy o ve skutečnosti něco vyšší.65
Dům kameníka ve městě Boskovicích čp. 95 na Horním předměstí je sice patrový, ale obytné bylo evidentně jen první patro. V tomto případ šlo o bydlení řemeslníka na venkovském městě. Světnice má rozměry 4.4 x 4.34 x 2 metry a pec dle odměření asi 1.5 x 1.5 m. Světnice tak má tedy plochu asi 17 m2 a objem 34 m3. Kuchyň má rozměry 4.3 x 2.83 x 2 m a pec má rozměry 1.82 x 1 metr. Kuchyně má tedy plochu asi 10.5 m2 a objem 21 m3. Celkově jde tedy o 27.5 m2 obytné plochy a o 55 m3 objemu.66 Při pěti obyvatelích, tak na osobu připadá 5.5 m2 obytné plochy a 11 m3 objemu, respektive o něco více, protože pec nedosahuje ani zdaleka ke stropu.
Další chalupou je čp. 70 v Cetkovicích (u Velkých Opatovic). Stavení má světnici o rozměrech 4.66 x 3.77 x 2.37 metru, pec má 0.8 x 1.5 metru. Její plocha je tedy asi 16.4 m2 a objem 40 m3. Světnice měla jako podlahu pouze dusanou hlínu! Síň je celkem prostorná, a proto s ní budeme počítat, obnáší rozměry 1.74 x 4.66 x 2.37 metru a má tedy plochu asi 8.1 m2 a objem 19.2 m3. Jako podlaha je tu opět dusaná hlína. Komora má rozměry 1.38 x 4.47 metru a výšku zřejmě také 2.37 metru. Plocha komory je tak 6.2 m2 a její objem 14.6 m3. Ovšem tato komora nemá žádné okno.67 Celková obytná plocha je 24.5 m2 bez zahrnutí komory a 30.7 m2 s komorou. Objem je 59.2 m3 respektive 73.8 m3. Při pěti obyvatelích, tak na osobu připadá asi 4.9 m2 obytné plochy pokud nepočítáme s tím, že komora byla obytná, a 6.2 m2, pokud komora obytná byla. Objem je asi 12 m3 na osobu bez komory a asi 14.8 m3 s komorou, respektive o něco více, protože pec nedosahuje ani zdaleka ke stropu.
Chalupa v Míchově-Podolí (u Jimramova) čp. 16 je příkladem jednoduché a úsporné dispozice drobného chalupnického (chalupník by typicky čtvrtláník či osmiláník a pozemky ho ještě s rodinou dokázala uživit) domku. Světnice má rozměry 4.75 x 3.3 x 2.15 m a pec zabírá dle odměření asi 1.3 x 1 m. Síň je dosti velká a má rozměry 3.45 x 2.2 x 2.15 metru a pec z ní zabírá dle odměření asi 1.5 x 0.7 m. Poměrně malá komora obsahuje tentokrát neobvykle schodiště na půdu a vstup do sklepa, z toho důvodu ji tentokrát nepočítám, supluje tak de facto síň. Obytná plocha světnice je asi 14.4 m2 a její objem je 31 m3. Síň má plochu 6.5 m2 a objem 14 m3. Celkem jde tedy o 20.9 m2 a 45 m3.68 Při pěti obyvatelích by připadalo na obyvatele 4.2 m2 obytné plochy a 9 m3 objemu.
Chalupnická chalupa v Úsobrně (u Velkých Opatovic) čp. 47 má jizbu o rozměrech 4.24 x 5.32 x 2.25 metru. Pec zaujímá plochu dle odměření 1.5 x 0.8 m. Plocha jizby je tak 21.4 m2 a objem 48.2 m3. Černou kuchyni nepočítám. Síň je dosti malá a obsahuje schodiště, má rozměry asi 2.11 x 1.93 x 2.25 m, pro jednou ji však započítám. Její plocha je 4 m2 a objem 9.2 m3. Komora je bez pořádného okna a její zem byla tvořena hlínou. Rozměry jsou 3.73 x 2.7 x 2.45 m. Její plocha je 10.1 m2 a objem 24.7 m3. Celkem jde tedy o 35.5 m2 obytné plochy domu a 82.1 m3 objemu.69 Při pěti obyvatelích připadalo na obyvatele 7.1 m2 obytné plochy a 16.4 m3 objemu, ovšem za podmínky, že komora byla obývána.
4.5 Bydlení vesničanů na Šumavě očima spisovatele Karla Klostermanna
Dílo tohoto populárního spisovatele jsem již citoval v mé předchozí stati na toto téma. Jeho dílo je sice beletrií, ale samotný Klostermann zůstával skromně v pozici toho, který zprostředkovává lidem příběhy, o kterých se doslechl anebo je sám prožil.70 Dle spisovatele samého: "Neumím naprosto vynalézat ani typů, ani povah, ani událostí; toho daru se mi nedostalo. Osoby jež předvádím svým čtenářům existovaly; a co ve svých románech a povídkách vypravuji, se také stalo; já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil; je-li v tom realismus, tož jsem realistou.". Spisovatel považoval své dílo, jakožto doklad pro kulturní a společenské poměry na Šumavě jeho mládí a mužného věku.71 V knize "Vzpomínky na Šumavu II: Sbírka rozptýlených pamětí" uvádí Klostermann to, jak v době práce bydlely lesní dělnice: "Celý den se dřely v lese; na nocleh vykázal jim jakýs lidumil hajný starou rozbortěnou chalupu z níž kapradí a les vyrážely. Rozbitými, prázdnými okny sypal se sníh, děrami stěn a stropu dula vánice.".72 Podobný případ jako předchozí: "Tyto pracovnice - bylo jich asi dvacet - dostaly za obydlí polospadlou chýši v lese, kde i přespávaly na vlhkém seně a namačkány jako kdysi obyvatelé podpalubí na otrokářské lodi... Sníh i voda zatékala špatnou střechou a několik hodin ženy ležely na ledovém bahně.".73 Kloním se spíše k tomu, že jde o extrémní příklady, ale běžné bydlení lesních dělnic a dělníků na venkově muselo být v době práce skutečně jen velmi provizorní. Nicméně podobně provizorní obydlí jistě bylo i na stavbách železnic té doby.
4.6 Pár vět k bydlení vesničanů v Jizerskohorském podhůří
K bydlení vesničanů v Jizerskohorském podhůří použijeme příklad Vratislavic nad Nisou (dnes součást Liberce). Starý vratislavický dům byl podlouhlý, uprostřed jej na dvě části dělila chodba na obytnou světnici a na chlév, na nějž navazovala kůlna či stodola. Chalupa měla malá okénka, nízké dveře a místo podlahy byla často jen udusaná hlína či pár prken.74 Tedy nic moc.
5. Závěr
Výše uvedené údaje můžeme spolu porovnat. Pro dělnické bydlení a bydlení obyvatel velkých měst z řad nižších vrstev jsme získali tyto hodnoty: 3.9 až 6.7 m2; 4 až 6 m2; 4.5 až 8.75 m2; 4.7 až 7.2 m2; 3.9 až 8.8 m2; 11.4 m2; 9.2 m2; 4.6 až 5.2 m2 /13.3 až 15.6 m3; 4.1 m2 / 12.3 m3; 7.5 m2; 3 až 6 m2; 1 až 3 m2; 4.6 m2; 7 až 9 m2; 10.2 až 12 m2; 12 m2 a 10 až 11 m2 obytné plochy na osobu. Průměrujeme-li uvedené plochy dojdeme k hodnotě asi 6.8 m2 (u výše uvedených rozptylů bereme v úvahu pouze obě krajní hodnoty - tj. pro příklad 3.9 a 6.7). U obytného prostoru jde asi o 14 m3, ale údajů o objemu prostoru bylo získáno velmi málo. Nezahrnuty jsou společné prostory, ovšem v některých případech není jasné, zda jsou do bytů zahrnuty či nezahrnuty předsíně anebo zda tyto vůbec existovaly. Také není jasná situace se zděnými sporáky či kamny (i když kamna jsou a bývala poměrně malá). Mírný vliv má i zaokrouhlování. Dozorecké a úřednické byty uvedené v citovaných materiálech jsem neuvažoval. Rovněž nejsou zahrnuty tzv. kasárna, která představovala ubytovny pro dojíždějící dělníky a horníky s hromadnými ložnicemi. Tito lidé však měli nějaké jiné bydlení jinde.
Pro bydlení obyvatel z řad venkovských nižších vrstev (bydlení celoláníků, půlláníků čili velkých sedláků uvedené v citovaných materiálech jsem neuvažoval) jsme získali tyto hodnoty: 6.1 až 6.7 m2; 4.2 až 5.8 m2; 5.2 až 5.7 m2; 2.2 až 2.7 m2; 4.2 až 4.5 m2 / 9.4 až 10 m3; 7 m2 / 14.2 m3; 2.65 až 6.6 m2 / 6.2 až 15.5 m3; 5 až 5.8 m2 / 11.1 až 12.8 m3; 7.4 m2 / 16.3 m3; 4.95 až 10.2 m2 / 15.4 až 25.2 m3; 4.7 až 6.2 m2 / 10.2 až 13 m3; 7 m2 / 13 m3; 5.5 m2 / 11 m3; 4.9 až 6.2 m2 / 12 až 14.8 m3; 4.2 m2 / 9 m3; 7.1 m2 / 16.4 m3. Průměrujeme-li uvedené plochy dojdeme k hodnotě asi 5.5 m2 (u výše uvedených rozptylů bereme v úvahu opět pouze obě krajní hodnoty). U obytného prostoru jde asi o 13 m3. Opět nějaký menší vliv má nepřesnost zaokrouhlování, a pak nebrání v potaz malých nepravidelností v plánech staveb. Nicméně na nějaké desetině metru zde nebazírujeme. Určitou výhodou mohlo být to, že venkovská chalupa mohla svému obyvateli patřit (nájmy se ovšem také na vesnici vyskytovaly), zatímco dělníci v koloniích a činžácích často bydleli v nájmu. U výše uvedených bytů, domů a chalup dělnická obydlí a obydlí nižších vrstev ve velkých městech poráží na plochu obydlí vesnických nižších vrstev. U obytného prostoru (objemu) je tomu obdobně, ale za dělnická obydlí a obydlí nižších vrstev ve velkých městech nemáme dostatek údajů. Z výše uvedených informací o obydlích se také zdá, že dělnická obydlí a obydlí nižších vrstev ve velkých městech byla o něco lépe vybavena (podlahy, vodovod aspoň v chodbě, elektřina, někde i splachovací záchod, pekárny atd.) a byla zdá se i modernější než obydlí vesnických nižších vrstev (zde někdy dusaná hlína, malá okna, chlévy přímo v domě apod.). Pro srovnání u v této stati uvedeného státního hornického bydlení šlo o 7.3 m2 a 9 m2 obytné plochy na osobu. Dnes dosahuje obytná plocha na obyvatele 18 m2.75 Rovněž je patrné, že k nízké kvalitě bydlení tehdejší doby přispěly zvyky jejich obyvatel, což platí jak pro rozvíjející se průmyslová města, tak i pro vesnici. Bytový fond ve městech byl ovšem navíc negativně postižen státní regulací cen bydlení za 1. světové války a první republiky.
Poznámky:
1 Matoušek, O. aj. Základy sociální práce. Praha: Portál 2012, ISBN 978-80-262-0211-0, s. 116.
2 Loewenstein, B. Jak integrovat chudé? In. HLAVAČKA, M. aj. Chudinství a chudoba jako sociálně historický fenomén: ambivalence dobových perspektiv, individuální a kolektivní strategie chudých a instrumentária řešení. Praha: Historický ústav 2013, ISBN 978-80-7286-225-2, s. 36.
3 Jemelka, M. aj. Ostravské dělnické kolonie. I., Závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy. Ostrava: Filosofická fakulta Ostravské univerzity 2011, ISBN 978-80-7368-953-7, s. 216 a 218.
4 Tamtéž, s. 214.
5 Tamtéž, s. 213.
6 Tamtéž, s. 215-216.
7 Tamtéž, s. 251.
8 Tamtéž, s. 251.
9 Tamtéž, s. 253-254.
10 Tamtéž, s. 253-254.
11 Tamtéž, s. 253-254.
12 Tamtéž, s. 249 pozn. 623.
13 Vondra, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4, s. 50-51.
14 Jemelka, M. aj. Ostravské dělnické kolonie. I., Závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy. Ostrava: Filosofická fakulta Ostravské univerzity 2011, ISBN 978-80-7368-953-7, s. 336-337 a 340.
15 Tamtéž, s. 336 a 340.
16 Tamtéž, s. 340.
17 Tamtéž, s. 386.
18 Tamtéž, s. 387 a 389.
19 Tamtéž, s. 386-387.
20 Tamtéž, s. 387-388.
21 Česká wikipedie, heslo "Praha" a "Ostrava" a Jakubec, I. aj. Dějiny hospodářství Českých zemí: Od počátku industrializace do konce Habsburské monarchie: Svazek I-II. Praha: Univerzita Karlova 2007, ISBN 978-80-246-1035-1, s. 88.
22 Holubec, St. Lidé periférie: Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době. Plzeň: Západočeská univerzita 2009, ISBN 978-80-7043-834-3, s. 104.
23 Tamtéž, s. 102.
24 Tamtéž, s. 111.
25 Tamtéž, s. 112.
26 Navrátilová, Al. Život v rodině ve střípcích poznání a vzpomínek. In. Pospíšilová, J. aj. Děti v Brně. Brno: Doplněk 2015, ISBN 978-80-7239-322-0, s. 16.
27 Tamtéž, s. 24 a 25.
28 Tamtéž, s. 61.
29 Nosková, J. Dětství v Brně ve 20.-40. letech 20. století ve vzpomínkách jeho německých obyvatel. In. Pospíšilová, J. aj. Děti v Brně. Brno: Doplněk 2015, ISBN 978-80-7239-322-0, s. 106 a 109.
30 Potůček, J. a Potůčková, V. Slavné stavby Jindřicha Freiwalda. Foibos Books 2015, ISBN 978-80-87073-88-9, s. 20-21.
31 Pavlíková, M. aj. Zaměstnanecká sídliště v severních Čechách mezi lety 1918-1938. 2. díl: Firemní kolonie a státní domy. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem 2016, ISBN 978-80-85036-65-7, s. 80-84.
32 Tamtéž, s. 88-93.
33 Tamtéž, s. 112-119.
34 Tamtéž, s. 112. Blíže viz i Englová, J. K sociální politice velkých průmyslových závodů v druhé polovině 19. a na začátku 20. století. In. Studie k sociálním dějinám 6. Kutná Hora-Praha-Opava: CLEO, pracoviště historické sociologie Kutná Hora, ISBN 80-86224-15-5.
35 Rákosník, J. aj. Sociální stát v Československu: Právně-institucionální vývoj v letech 1918-1992. Praha: Auditorium 2012, ISBN 978-80-87284-30-8, s. 285.
36 Tamtéž, s. 287.
37 Holubec, St. Lidé periférie: Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době. Plzeň: Západočeská univerzita 2009, ISBN 978-80-7043-834-3, s. 108.
38 Tamtéž, s. 108-.109.
39 Hazlitt, H. Ekonomie v jedné lekci. Praha: Liberální institut 1999, ISBN 80-902701-2-3, s. 123.
40 Tamtéž, s. 124.
41 Pavlíková, M. aj. Zaměstnanecká sídliště v severních Čechách mezi lety 1918-1938 1. díl: Státní hornické kolonie. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2014, ISBN 978-80-85036-54-1, s. 62-63.
42 Tamtéž, s. 66.
43 Tamtéž, s. 86-88.
44 Bahenský, Fr. aj. Velké dějiny zemí Koruny české: Tematická řada: Lidová kultura. Praha-Litomyšl: Paseka 2014, ISBN 978-80-7432-000-2, s. 152-153.
45 Tamtéž, s. 153.
46 Tamtéž, s. 153.
47 Tamtéž, s. 154.
48 Vondra, R. České země v letech 1792-1848: Formování novodobého českého národa ve věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. Praha: Nakladatelství Libri 2013, ISBN 978-80-7277-503-3, s. 240.
49 Kovářová, V. a Kuča, J. Venkovské stavby na moravském Horácku. Tišnov: Nakladatelství Sursum a Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě 2009, ISBN 978-80-903008-3-5, s. 29.
50 Tamtéž, s. 29.
51 Tamtéž, s. 97 a 113.
52 Tamtéž, s. 99, 101 a 105.
53 Tamtéž, s. 193, 203 a 205.
54 Tamtéž, s. 75 a 116.
55 Tamtéž, s. 74.
56 Tamtéž, s.90.
57 Tamtéž, s.91.
58 Tamtéž, s.114.
59 Kurial, An. aj. Katalog lidové architektury. Část desátá, Okres Třebíč. Brno: Barrister & Principal 2015, s. 16-20.
60 Tamtéž, s. 53-55.
61 Tamtéž, s. 60-62.
62 Tamtéž, s. 66-67.
63 Tamtéž, s. 86-87.
64 Tamtéž, s. 92-95.
65 Kurial, An. Katalog lidové architektury. Část 4, Okres Blansko. Brno: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1979, s. 22-23.
66 Tamtéž. s. 24-25.
67 Tamtéž. s. 32-33.
68 Tamtéž, s. 40-41.
69 Tamtéž, s. 44-45.
70 Klostermann, K. aj. Vzpomínky na Šumavu. II, Kniha rozptýlených pamětí. Strakonice: Hrad 2012, ISBN 978-80-901372-5-7, s. 12.
71 Tamtéž, s. 28-29.
72 Tamtéž, s. 62.
73 Tamtéž, s. 199-200.
74 Řeháček, M. a Polda, P. F. Vratislavice nad Nisou: Kniha druhá. Liberec: Nakladatelství Petr Polda ve spolupráci s městským obvodem Liberec-Vratislavice nad Nisou: 2012, ISBN 80-905590-2-8, s. 10.
75 Rákosník, J. aj. Sociální stát v Československu: Právně-institucionální vývoj v letech 1918-1992. Praha: Auditorium 2012, ISBN 978-80-87284-30-8, s. 298.