Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bydlení dělníků versus vesničanů v dlouhém 19. století podruhé I

15. 5. 2018

1. Úvod
Dost často se soudí, že divoký kapitalismus 19. století znamenal masové zbídačování obyvatelstva. Lze se to například dočíst v knize "Základy sociální práce" od O. Matouška a kolektivu: "V 19. století dochází v důsledku industrializace k rozvoji měst a zbídačování širokých vrstev obyvatel.".1 Přičemž však třeba B. Loewenstein píše obecně, že vznikající průmysl chudobu nevytvořil (naopak chudobě nabízel práci). Avšak nová bída byla zřetelnější než stará, protože se koncentrovala na tovární regiony. Byla stupňována tím, že se do nich hrnuly nejen části vzrostlé vesnické chudiny, ale také obyvatelé zvláště zaostalých zemí, v Anglii především Irů.2 O to zde ale přímo nejde. My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici. Doplníme tak stať, kterou jsem na dané téma napsal již dříve (rok 2015). Ještě je nutné dodat, že tam, kde není znám počet obyvatel bytu či domu, jsem volil modelovou rodinu o pěti osobách (rodiče plus tři děti). V tehdejší době na jedné straně byla vysoká porodnost, na druhé straně starší děti dříve opouštěly rodinný krb a navíc panovala ještě celkem vysoká dětská úmrtnost (ta zejména před rokem 1900). Budeme se tu také zabývat hojně dobou první republiky.

 

2. Bydlení dělníků a nižších vrstev ve velkých městech


2.1 Hornické a dělnické kolonie v Ostravě
Nyní se podíváme na bydlení horníků a dělníků v některých hornických a dělnických koloniích v Ostravě (respektive přesněji ve městech a obcích, které jsou dnes součástí Ostravy). Využijeme k tomu knihu "Ostravské dělnické kolonie I: Závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy" od Martina Jemelky a kolektivu.


Kolonie jámy Jindřich
Podíváme-li se na v této knize presentovanou kolonii jámy Jindřich, tak získáme tyto údaje o počtu obyvatel v jednotlivých domech a počtu bytových jednotek: dělnické domy postavené v letech 1869 až 1871 (čp. 391 atd.) měly 4 byty a dle strany 216 v nich měl byt k roku 1861 přibližně 30 m2. K roku 1871 zde ovšem není plocha bytu zmíněna, proto budeme počítat s tímto údajem 30 m2. Minimální počet obyvatel v roce 1890 byl v domě 18 osob, maximální 31, průměr byl 23 osob na dům (domy dělnické čp. 391 až 408A). Na osobu tak připadalo 6.7 m2 plochy bytu pro minimální počet obyvatel (30 m2 / (18 obyvatel / 4 byty)), pro maximální počet to bylo jen 3.9 m2 a pro průměr 5.2 m2. Roku 1900 byl minimální počet obyvatel 20, maximální 30, průměr byl tehdy 24. Na jednoho obyvatele tak připadalo 6 m2 plochy bytu pro minimální počet obyvatel, pro maximální počet to bylo 4 m2 a pro průměr 5 m2. Hodnoty se tedy prakticky oproti roku 1890 nezměnily.3 Uvedené hodnoty by ovšem měly být o něco nižší kvůli odečtu případného zděného sporáku anebo kamen.


Dále se zde můžeme dočísti další zajímavé informace k této kolonii. Dle šetření z roku 1925 bylo 54 % bytů nehygienických - tj. 68 bytů, z toho bylo 55 vlhkých, 13 mokrých, 17 zanedbaných a 48 špatně větraných, dostatečný počet lůžek byl jen v 23 rodinách.4 Znehodnocení závodního bytového fondu bylo ovšem způsobené mimo jiné nejen použitými stavebními materiály a postupy, ale také zvláštními civilizačními návyky obyvatel bytů. K těmto zvláštním návykům patřil třeba chov vepřů a koz, nepokryté stoky mezi domy, do kterých se vylévaly škopky a nočníky atd.5 Zdá se, že obyvatelé se přinesli některé "civilizační" návyky ze svých venkovských domovů. To je mimochodem patrné i z výše citovaných údajů ... 17 zanedbaných a 48 špatně větraných ... bytů. Za tyto problémy lze stěží vinit podnikatele a těžířstva. Popis z roku 1929 uváděl následující vybavení domů v kolonii: zásobování vodou z komunálního vodovodu města Moravské Ostravy: vodovodní výpustky uvnitř měly většinou jen úřednické byty, zatímco pro dělnictvo byly zřízeny vodovodní výpustky na chodbách domů, které byly společné pro dvě až sedm rodin anebo byly výpustky v exteriéru kolonie pro 20 až 30 rodin; elektrické osvětlení bylo zavedeno do všech obytných domů v kolonii, součástí kolonie byl pekárna a udírna. Součástí každého domu bylo hospodářské zázemí, skládající se z malé zeleninové zahrádky a šopy s chlívkem pro uskladnění otopu, sena a pro chov drobného domácího zvířectva. Po roce 1900 docházelo k postupnému zlepšování standartu bydlení u nově stavěných bytů, rozměry průměrné obytné plochy dělnického bytu rostly, zatímco roku 1861 činily 30 m2, roku 1908 34 m2 a 1914 již 42 m2.6  


Osada jámy Jiří
Zajímavostí je, že v Jiřské kolonii měly dělnické byty k dispozici zeleninové zahrádky s průměrnou plochou 35 m2, úřednické rodiny dokonce 100 m2, a ke všem bytovým jednotkám náležely vedlejší budovy pro chov vepřového dobytka, drůbeže nebo pro ukládání uhlí a dřeva na otop.7 Nešlo však o tak výjimečnou věc. Pro srovnání v době "vlády" lidu zde byl k roku 1959 popsán špatný stav jednoho bytu: prohnilé podlahy, houbou napadené a vlhké zdi, zcela chybějící dveře mezi předsíní a kuchyní a poničené vstupní dveře. Byt na ploše 17 m2 obývalo šest osob, z nichž jedna měla TBC, problémy se v této osadě vyskytovaly i později.8


Pro osadu jámy Jiří získáme z knihy tyto údaje o počtu obyvatel v jednotlivých domech a počtu bytových jednotek pro domy postavené roku 1889 (čp. 271B atd.): obytná plocha bytu bez půdy a sklepa: 30.6 m2, počet bytových jednotek 4, minimální počet obyvatel roku 1890 byl v domě 14 osob, maximální 27, průměr byl 23 osoby. Na obyvatele tak připadalo 8.75 m2 plochy bytu pro minimální počet obyvatel (30.6 m2 / (14 obyvatel / 4 byty)), pro maximální počet to bylo 4.5 m2 a pro průměr 5.3 m2. Roku 1900 byl minimální počet obyvatel 17, maximální 26, průměr byl pak 21. Na obyvatele tak připadalo 7.2 m2 plochy bytu pro minimální počet obyvatel, pro maximální počet to bylo 4.7 m2 a pro průměr 5.8 m2. Hodnoty se tedy v této osadě o něco zlepšily.9 Uvedené hodnoty by ovšem měly být o něco nižší kvůli odečtu případného zděného sporáku nebo kamen.


Dosti podobná byla situace pro domy postavené v letech 1893 až 1898 (čp. 902 atd.): obytná plocha bytu bez půdy a sklepa byla 30.92 m2, počet bytových jednotek byl 4. Minimální počet obyvatel byl roku 1900 takový, že v domě bylo 14 osob, maximální byl 32 osob a průměr byl 22 osoby. Na obyvatele bytu tak připadalo 8.8 m2 bytu pro minimální počet obyvatel (30.92 m2 / (14 obyvatel / 4 byty)), pro maximální počet to bylo 3.9 m2 a pro průměr 5.6 m2. O 10 let později ovšem na byt připadalo skoro 7 obyvatel a proto průměrná plocha na osobu tak klesla na 4.4 m2. Došlo zde tedy ke zhoršení situace v bydlení.10 Uvedené hodnoty by ovšem měly být o něco nižší kvůli odečtu případného zděného sporáku nebo kamen. Lepší byla situace u dvou domů postavených v letech 1899 až 1900 (čp. 1137 a 1163): obytná plocha bytu bez půdy a sklepa byla ca 41.35 m2 (byty se plochou nepatrně lišily) a počet bytových jednotek byl 8. Počet obyvatel byl roku 1900 takový, že v domě bylo 29 osob. Na osobu tak připadalo 11.4 m2 bytu. O 10 let později ovšem na byt připadalo asi 4.5 obyvatele a průměrná plocha na osobu klesla na 9.2 m2. I zde tedy došlo zde ke zhoršení situace.11 Šlo však i nadále o slušná čísla. Opět platí, že uvedené hodnoty by měly být o něco nižší kvůli odečtu případného zděného sporáku nebo kamen.


Jistě zajímavou informací je výše nájemného v této osadě. Nájemné činilo k roku 1910 za dělnický byt o světnici a kuchyni v přízemním domě 72 korun ročně, nájemné v bytech o obytné kuchyni, komoře a světnici 98 korun ročně, v dozoreckém bytě o kuchyni, komoře a třech obytných místnostech již 480 korun ročně.12 Mzdy byly kolem roku 1910 u dělníků 50 až 75 K měsíčně. U horníků bych však očekával o něco vyšší mzdu. Pro zajímavost kolem roku 1910 stál bochník chleba nějakých 32 haléřů, litr mléka asi 30 haléřů, husa stála asi 10 K a kuře přibližně 2 K, košile byla asi za 2,40 K, pánský oblek stál už ovšem 24 až 48 K.13 Lze tedy říci, že bydlení v této osadě bylo pro dělnické profese poměrně dost levné.


Kolonie U Dubu
Další kolonií ke které najdeme v uvedené knize podrobné informace je kolonie U Dubu. K domům z roku 1869 se zde píše: "Částečně podsklepené domy této kolonie měly na bočních kratších frontách představeny zděné předsíně se světlíkem, jimiž se vstupovalo do samostatně přístupných bytů o průchozí kuchyni (3.80 x 4.10 m = 15.60 m2) se zděným rohovým sporákem a menší komoře (1.90 x 4.10 m = 7.80 m2) se sklepním prostorem pod podlahou a dřevěnými schody na půdu. Kuchyně a komora měly po jednom okně a světlá výška obytných místností činila 3 m (sklep byl vysoký 1.90 m, půda 2.40 m).". Byly tedy poměrně slušně vybavené, ovšem byl zde problém s vlhkostí, a to i přesto, že se podlaha v bytech nacházela 30 cm nad úrovní terénu. Byla zde i zeleninová zahrádka a zázemí pro chov drobného domácího zvířectva.14


Pro kolonii u Dubu získáme z knihy tyto údaje o počtu obyvatel v jednotlivých domech a počtu bytových jednotek: domy postavené roku 1868 (čp. 421A, 422 až 425): obytná plocha bytu bez půdy, sklepa a tentokrát i předsíně: 23.4 m2 a objem bytu 70 m3, počet bytových jednotek v domě byl 4. Minimální počet obyvatel roku 1900 (tento rok je velmi podobný roku 1890) byl v domě 18 osob, maximální 21, průměr byl asi 20 osob na dům. Na obyvatele bytu tak připadalo 5.2 m2 obytné plochy bytu (23.4 m2 / (18 obyvatel / 4 byty)) a 15.6 m3 prostoru bytu pro minimální počet obyvatel (23.4 m2 / (18 obyvatel / 4 byty)*3 m výšky). Analogicky pro maximální počet obyvatel to bylo 4.6 m2 a 13.3 m3 a pro průměr 4.7 m2 a 14 m3. O 10 let později (jeden z domů byl tehdy již stržen, místo něj vznikl jiný větší, s kterým tu ovšem nepočítáme) ovšem na byt připadalo 5.75 obyvatel a průměrná plocha na osobu klesla na 4.1 m2 a objem byl nyní jen 12.3 m3. Došlo zde tedy k určitému zhoršení situace. Uvedené hodnoty by ovšem měly být o něco nižší kvůli odečtu zděného sporáku. Chybí zde však plocha předsíně.15 Autor k tomu uvádí, že: "Zatímco hodnoty průměrné plochy na osobu z let 1890-1921 svědčí o velmi omezeném komfortu bydlení, v úrovni zabydlenosti na dům a byt kolonie U Dubu nedosahovala hodnot ostatních ostravských hornických kolonií a blížila se dnes akceptovatelným hodnotám: na dům, resp. byt připadalo průměrně 19 / 4.75 osob v roce 1890, 19.8 / 4.95 osob v roce 1900, 27.8 / 5.8 osob v roce 1910 a v roce 1924 26.2 / 5.5 osoby.".16


Kolonie dolu a koksovny František
Poslední detailněji popsanou kolonií v knize je kolonie dolu a koksovny František. "...všechny domy v koksárenské kolonii měly záchody uvnitř domů, byly napojeny na kanalizační síť a zásobovány pitnou i užitkovou vodou. V hornické kolonii byla voda zavedena většinou v podobě prameníků na chodbách, nebo vodovodních výpustek mimo dům". Dále: "Suché záchody byly v hornické osadě součástí vedlejších hospodářských přístavků, které také plnily úlohu chlévů a žump. Kromě již popsaného dodejme, že podle T. Myslivce byly všechny domy vybavené elektřinou, většina proudu pocházela z vlastní produkce a jen část z městské elektrárny. V roce 1922 byl uprostřed hornické osady zřízen nákladem 30 000 Kč malý sad, určený jako hřiště pro děti zaměstnanců. Obyvatelé hornické kolonie měli k dispozici již zmíněnou pekárnu...".17 Vše uvedené platí zřejmě pro 20. léta 20. století. V roce 1900 obývalo tuto kolonii s 36 domy a 138 byty 728 obyvatel, čili 5.3 obyvatele na byt, vezmeme-li plochu bytu z plánku na straně 387 - plocha bytu v pavlačovém domě čp. 866 s pokojem, kuchyní, spíží a předsíní: 40 m2 - dostaneme orientačně 7.5 m2 plochy bytu na osobu (40 m2/5.3 obyvatel). Později se situace o dost zhoršila, tehdy obývalo 52 domů o 211 bytech 1338 obyvatel, čili 6.35 osoby na byt, pokud by v bytě domu čp. 866 bydlelo tolik lidí, tak by na osobu připadalo už jen 6.35 m2 plochy bytu.18 Je zde uvedeno i pár zajímavostí, roku 1913 byl hlášen špatný stav jednoho bytu, kde byl sklep používán jako výminek! Zkoumání z roku 1925 uvádělo vlhkost bytů, obyvatelé sami nedbali čistoty kolem domu, žádalo se tehdy mimo jiné i řádné vytápění a větrání bytů a udržování čistoty okolí domů.19 Jak je z toho patrné, tak určitý podíl na stavu domů a bytů měli tedy i samotní jejich obyvatelé. Zajímavé také je, že v době vlády údajné sociálně spravedlivé společnosti se mohla objevit zpráva z března 1951: "Byt se nachází v přízemním podsklepeném domku. Byt je neslunný a mokrý až do výše 70 cm, všude usazena plíseň a houba. Prádelny ani záchodů není. Půda je následkem poškozené střechy mokrá, okapových rour není.". K podzimu roku 1969 se uvádí trhliny na domě čp. 709 až 2 cm široké a přízemní byty mají venkovní zdi promočeny do výše oken následkem vzlínání zemní vlhkosti zdivem. K červeneci 1962: vlhkost do výše jednoho metru v ložnici, málo světla, zápach a prach ze závodu (elektrárna a koksovna), zatékání dešťové vody a tak dále.20