Brněnské svépomocné spolky ve světle jejich stanov I.E
Svépomocný fond dělnictva První brněnské strojírenské společnosti v Brně "Lucovka"
Zatímco předchozí spolky čítaly svoji historii na roky či i desítky let, nyní se dostáváme ke spolku, který fungoval jen krátce začátkem 20. let 20. století. Svépomocný fond dělnictva První brněnské strojírenské společnosti v Brně "Lucovka" sídlil dle svých stanov v Brně na Olomoucké ulici. Účelem spolku bylo: "Spolek má za účel podpůrné podporování dělnictva závodu První Brněnské strojírenské společnosti v Brně "Lucovka" v nemoci a v pádu úmrtí. Učni jsou z tohoto fondu vyloučeni." [78]. Šlo tedy o podporu, která měla doplňovat zákonné povinné pojištění v pádu nemoci. Příspěvky do fondu činily jednu korunu týdně, příjmy dále mohly doplňovat dary, odkazy atd. Dále platilo, že: "Členem spolku může býti každý v závodě "Lucovka" První brněnské strojírenské společnosti v Brně pracující dělník mimo učně, jenž se zaváže zachovávati stanovy jakož i usnešení schůzí spolkových a výborových sezení, dbáti kolegiální cti a řádně platiti předepsané příspěvky spolkové." [79]. Hledělo se zde tedy i na určitou řekněme morální zachovalost členů spolku. Dle poskytovaných podpor měl být účel spolku širší než dle účelu spolku uvedeném v § 2. Podpory se měly udělovat v pádu onemocnění, v případě úrazu, v případě ošetřování v nemocnici, v případě léčení v ústavech odborných a v případě úmrtí člena pohřebné [80]. Tím se tento spolek z velké části kryl s povinným dělnickým nemocenským a úrazovým pojištěním. Poskytoval podpory jako doplněk k tomuto pojištění. V případě onemocnění existovala karenční lhůta 21 dní nemoci. V případě hospitalizace v nemocnici nebo léčebném ústavu byla karenční lhůta dva dny [81]. Opět zde vidíme snahu brát při udílení podpor v potaz aktuální výši jmění spolku a příjmů, a tak zajistit finanční stabilitu spolku: "Výše podpory ustanoví se spolkovým výborem od případu k případu dle pohotovosti jsoucích peněžních prostředků." [82]. Tyto okolnosti ukazují, že spolek nebyl součástí povinného pojištění, což je dáno i tím, že podpora v nemoci měla přestávat dle stanov ve stejný den, kterým se zastavují zákonité podpory vyplácené příslušnou okresní nemocenskou pokladnou. Výše pohřebného se měla stanovit také s ohledem na pohotové peněžní prostředky, a to případ od případu [83].
I tento spolek (již pro čtenáře nepřekvapivě) rozlišoval mezi zasloužilými a nezasloužilými chudými: "Nemocným, kteří si nemoc přivodili zaviněným účastenstvím při rvačce neb podobně neb jejichž nemoc se prokáže, co bezprostřední následek opilství se podpory neposkytují; pokud ale ze své mzdy musí živiti rodinné příslušníky, s nimiž bydlí ve společné domácnosti, přiznává se těmto příslušníkům poloviční podpora." [84]. Tedy příslušníkům rodiny a nikoliv nezasloužilému dělníkovi.
V současném systému povinného nemocenského pojištění (to není povinné pro osoby samostatně výdělečně činné, čili živnostníky), alespoň formálně platí, že nárok na nemocenské pojištění nemá pojištěnec, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost [85]. Výše nemocenského za kalendářní den je snížena na 50 % jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce (mimo sebeobranu či pomoc napadenému), jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků a psychotropních látek nebo při spáchání úmyslného trestného činu neb úmyslně zaviněného přestupku [86]. Jde tedy o formulaci mírnější než v případě zde uvedených spolků. Navíc v případě spolků bylo případné dokazování jednoduší, stačilo místní šetření osob, které pojištěného a jeho okolí znali, a pak smírčí soud a případné rozhodnutí valné hromady. V systému státního nemocenského pojištění bude dokazování uvedených skutečností obtížnější a kontrola méně častější. Na nějakou morální zachovalost vyjma rvaček a opilství se tu pak nehledí vůbec.
Vraťme se ke spolku. Dále platilo, že vyloučen ze spolku mohl být ten, kdo se neoprávněně snažil získat podporu lživými údaji nebo oklamáním funkcionářů, paděláním průkazních listin spolkových, nevrácením neoprávněně přijaté podpory, způsobil-li spolku hmotnou škodu nebo poškodil-li jakýmkoliv způsobem zájmy spolkové." [87]. Správu spolku obstarávala valná hromada, dále výbor spolku a revizoři. Ve výboru měli zasedat dva důvěrníci dělnického sboru První brněnské strojírenské společnosti, dva členové výboru nemocenské okresní pokladny v Brně a jeden zástupce jmenovaný zaměstnavatelem [88].
V roce 1921 měl padnout návrh na podporování vdov a sirotků po dělnících. A i návrh na podporování v nemoci případně od prvního dne [89]. Předsedou spolku byl na ustavující schůzi spolku zvolen vzorkař Julius Havelka ze Židenic a jednatelem montér Adolf Sedlák z Brna [90]. Spolek tento nevydržel dlouho. Zdá se, že členstvo odešlo někam jinam [91]. Je ale možné, že vhledem k existenci povinného nemocenského pojištění se ukázal být zbytečným. Ale ještě k září 1921 měl spolek prý mít 1 140 členů a spolkové jmění přes 33 tisíc korun československých. Na podporách bylo vyplaceno už 33 119.20 Kč a příjmy činily přes 66 tisíc Kč. Na spolek přispíval i zaměstnavatel [92]. To je poměrně dost členů a i finančních prostředků, což nenasvědčuje na náhlý zánik spolku vlivem náhlého masového nezájmu. Spíše členstvo přešlo jinam. Přechod členstva jinam a tedy rychlý zánik podporuje i ten fakt, že na valné hromadě ze dne 1. června 1922 se mělo jednat o likvidaci svépomoci v pádu nemoci a o návrhu na přistoupení k penzijnímu pojištění První brněnské strojírny "Vaňkovka" [93].
Závěr
V tomto rozsáhlém příspěvku jsme se zaměřili na popsání krátké historie několika úspěšných i jednoho neúspěšného svépomocného spolku v době Rakouského mocnářství a tzv. první republiky, se zaměřením především na účel spolků, příjmy a jejich získávání, podpory a správu spolků. Dále jsme zjistili, že spolky striktně rozlišovaly zasloužilé a zachovalé potřebné od těch nezasloužilých, přičemž ti nezasloužilí nemuseli dostat vůbec žádnou podporu. A konečně jsme zjistili i to, že existence čekacích a karenčních lhůt, tj. lhůt, kdy od svého vstupu do spolku mohl začít jeho člen čerpat pojištění v případě sociální události a lhůt, které uplynuly mezi vznikem (nahlášením) sociální události a výplatou podpory, byly zcela běžné. Pomoc se tedy neposkytovala jako bezpodmínečná a lidé si byli vědomi toho, že sdílení části nákladů sociální události tím, kdo je jí postižen, redukuje zneužívání této podpory. Lidé jakožto členové svépomocných spolků, které si sami spravovali, netrpěli neznalostí dopadů zneužívání pomoci a jejího bezpodmínečného poskytování či racionální iracionalitou, tak jak ji popisuje ekonom Brian Caplan (viz jeho knihu Mýtus racionálního voliče). Důvodem bylo to, že náklady na tyto politiky by dopadaly přímo a zřetelně na členstvo spolku, které však nemělo možnost, jak tyto náklady přenést dále na třetí strany. To je také hlavní rozdíl oproti fungování dnešního univerzálního politického systému nemocenského, sociálního a zdravotního pojištění.
[78] MZA, B26, 2542, sg. 1200, Stanovy spolku svépomocného fondu dělnictva První brněnské strojírenské společnosti v Brně "Lucovka", § 1. a 2.
[79] Tamtéž, § 3. a 4.
[80] Tamtéž, § 5.
[81] Tamtéž, § 5.
[82] Tamtéž, § 5.
[83] Tamtéž, § 5 s 6.
[84] Tamtéž, § 7.
[85] Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, § 25, písmeno a).
[86] Tamtéž, § 31.
[87] MZA, B26, 2542, sg. 1200, Stanovy spolku svépomocného fondu dělnictva První brněnské strojírenské společnosti v Brně "Lucovka", § 8.
[88] Tamtéž, § 9. a 11.
[89] MZA, B26, 2542, sg. 1200, Vyhláška ze dne 29. 3. 1921.
[90] Tamtéž, Oznámení policejnímu ředitelství v Brně, ze dne 5. 8. 1920.
[91] Tamtéž, Protokol ze dne 16. 4. 1926.
[92] Tamtéž, Policejní ředitelství, čís. 3007 pr.
[93] Tamtéž, Oznámení řádné valné hromady na den 1. června 1922.