Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brněnské svépomocné spolky ve světle jejich stanov I.D

8. 1. 2016

Podporovací spolek obchodních sluhů, soukromých sluhů a dopravních dělníků pro Moravu

 

Podporovací spolek obchodních sluhů, soukromých sluhů a dopravních dělníků pro Moravu měl dle stanov z roku 1911 za sídlo tehdy zemské hlavní město Brno. Jednací řeč měla být zpravidla česká. Působnost spolku se stanovila na celou Moravu [60]. Spolek byl zřízen pro mnoho účelů - měl: pečovat o úpravu pracovní doby, opatřovat bezplatně zaměstnání svým členům, zakládat spolkové knihovny, kooperovat se spolky, jež sledují stejné cíle, zřizovati odbory spolkové (vzdělávací, zábavní) a filiálky po celé Moravě. Dále, účelem spolku, který nás zajímá nejvíce, bylo zabezpečovat zaopatření svého členstva pro případ nezaměstnanosti, stáří nebo neschopnosti ku práci, podávati v tomto směru petice a žádosti k příslušným úřadům. Podpora je však výslovně konstatována jen v případě nezaměstnanosti. Významnou funkcí spolků, kterou moderní státní pojištění zcela postrádá, bylo: "Pěstovati pospolitost mezi členy a starati se o poučení svých členů, pořádati přednášky, schůze členské, výlety, zábavy a divadelní představení." [61]. Touto funkcí tedy bylo družení, pospolitost a poučení.


Příjmy spolku se sestávaly z následujícího: "a/ Zápisné a týdenní příspěvky členů řádných, b/ Příspěvky členů mimořádných a přispívajících, c/ Mimořádné dary a odkazy k účelu spolku, výtěžky pořádaných zábav atd.". Počítalo se i s výlety a divadly a úroky [62]. Členy měl spolek řádné a přispívající. Členem se mohl stát každý 17-ti letý rakouský státní občan. Zajímavé je, že zde tedy nebylo trváno na profesi sluhy či dopravního dělníka. Důraz se kladl - jak jinak - na zasloužilé a zachovalé potřebné: "Výborem může býti vyloučen ten, kdo nepodrobil se výroku smírčího soudu, kdo poškozuje zájmy spolku neb kdo dopustil se nepolitického skutku trestního.". Vyloučený člen se mohl odvolat k valné hromadě [63].


Platilo se zápisné a příspěvky, přičemž členům, kteří nemohli bez vlastní viny platit příspěvky včas, mohla být výborem na požádání dobrovolně prodloužena lhůta platební. Členové ze spolku vystouplí, kteří se nově přihlásili, nemuseli platit zápisné [64]. "Podpory jež spolek svým členům poskytuje, jsou jen podpory v nezaměstnanosti. Výše těchto podpor určuje dle návrhu správního výboru a dle stavu pokladny valná hromada, pro každý rok dopředu zvlášť. Pakliže správní výbor dle daných okolností zezná, že podpory valnou hromadou stanovené nemožno nadále v určité výši vypláceti, jest oprávněn dle potřeby zvýšiti nebo snížiti obnos pravidelných podpor těchto, musí však ihned svolati mimořádnou valnou hromadu, kteréž by toto jednání své ku dostatečnému schválení předložil." [65]. Spolek tedy poskytoval podpory v nezaměstnanosti a dbal dle tohoto opatření na svou finanční stabilitu. Tento spolek, jako mnoho jiných svépomocných spolků znal čekací a karenční lhůtu. Jednak bylo nutné nejprve platiti příspěvky po nějakou určenou dobu, a pak až vznikl členu nárok na podporu v případě vzniku sociální události. A navíc podpora se členu začala vyplácet až po několika dnech nezaměstnanosti. Šlo o běžné opatření redukující zneužívání podpory, člen sám totiž nesl část nákladů dané sociální situace: "Podpora v nezaměstnanosti: Každému řádnému členu, který nepřetržitě po 9 měsíců členem jest, přísluší nárok v případě nezaměstnání na podporu ze spolkové pokladny, když prokáže, že již po 7 dní jest bez místa a že již tak dlouho u spolkového umisťovacího odboru jest zapsán." [66]. Tehdy za Rakouska-Uherska žádné povinné pojištění v nezaměstnanosti neexistovalo [67]. Šlo tedy o dobrovolné pojištění. A opět je zde rozlišení na zasloužilé (zachovalé) a nezasloužilé potřebné: "Členu, který bez vážných důvodů práci opustil svévolně aneb pro hrubé porušení propuštěn byl, může býti správním výborem podpora zmenšena neb vůbec odepřena." [68]. Dále platilo, že pokud některý člen na základě nepravdivých udání bez práva podporu přijímal, a tím spolek poškodil, měl do stanovené lhůty podporu vrátit, a pokud ji nevrátil, měl být výborem vyloučen [69]. Co se týká podpor je doloženo, že spolek za První světové války daroval ze zábavy 21 korun manželkám členů spolku válkou postižených [70].


Jak již bylo řečeno, spolek nahrazoval i dnešní úřad práce: "Zprostředkování práce obstarává správní výbor, u něhož má každý řádný člen povinnost se hlásiti a opatření zaměstnání požadovati. Každý člen ze spolkové pokladny podporovaný jest povinen správním výborem mu oznámené místo přijmouti, ovšem jest-li se s jeho schopnosti shoduje." [71]. Správu spolku tvořila valná hromada, správní výbor a výbor dozorčí. Správa spolku se skládala z předsedy, místopředsedy, pokladníka, jednatele a pěti členů výboru. Schůze výboru se měla odbývat jednou za měsíc [72]. Smírčí soud byl tak říkajíc klasický: každá strana sporu si zvolila po čtyřech delegátech a tito dohromady zvolili svého rozhodčího čili předsedu jako devátého. "V případě úředního rozpuštění spolku připadá veškeré jmění dětské útulně sirotků v Brně. Falkensteinerova ulice číslo 31." [73]. Spolek se připomíná ještě roku 1920.


V archivních materiálech se nachází k tomuto spolku ještě několik oznámení na c. k. policejní ředitelství. 23. července 1911 chtěl spolek pořádat velkou letní slavnost u Habánů na Šmerlingově třídě č. 29 v Brně. Čistý výnos měl být věnován ve prospěch podpůrného spolkového fondu. Program se skládal z hudby, tance, tomboly, házení kroužků, střelnice, bufetu a žertovné pošty [74]. 17. září 1911 měl spolek pořádat Hodový mumraj [75]. 2. června 1912 pořádal zahradní zábavu ve svých spolkových místnostech u Habánů na Šmerlingově č. 33 (sic!) s programem hudby, tance, žertovné pošty a házením kroužků. Vstupné mělo do zahrady činit 20 haléřů, taneční odznak měl být za 40 haléřů [76]. A podobně.


Předsedou spolku byl jistý František Kousal, jednatelem Václav Vorlíček. Funkcionáři spolku a jejich náhradníci pocházeli z Brna a jeho nejbližšího okolí. Celo moravské zaměření spolku se zřejmě řádně neprojevilo. Zajímavé je, že v dozorčím výboru zasedal i knihař a malíř. Do spolku se skutečně zřejmě mohli přihlásit i lidé jiných profesí (viz §6. stanov výše). Spolek si zažádal u policejního ředitelství o povolení užívat svůj spolkový odznak, který tvořila stříbrná kotva v červeném poli s českým a německým názvem spolku [77]. Spolek tedy nebyl moc národnostně orientován, byť jeho dokumenty jsou v češtině. Dodejme, že zřejmě tehdy nešlo nosit bez povolení paranoidních policejních c. k. úřadů ani neškodný spolkový odznak.

 

[60] MZA, B26, 2533, sg. 872, Stanovy (Podporovacího spolku obchodních sluhů, soukromých sluhů a dopravních dělníků pro Moravu), § 1.-3.
[61] Tamtéž, § 4.
[62] Tamtéž, § 5. a 11.
[63] Tamtéž, § 6.
[64] Tamtéž, § 7.
[65] Tamtéž, § 9.
[66] Tamtéž, § 9.
[67] Kodymová, P. Historie české sociální práce v letech 1918-1948. Praha: Univerzita Karlova-Nakladatelství Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2256-9, s. 25.
[68] MZA, B26, 2533, sg. 872, Stanovy (Podporovacího spolku obchodních sluhů, soukromých sluhů a dopravních dělníků pro Moravu), § 9.
[69] Tamtéž, § 9.
[70] MZA, B26, 2533, sg. 872, Oznámení na c. k. policejní ředitelství v Brně, nedatováno.
[71] MZA, B26, 2533, sg. 872, Stanovy (Podporovacího spolku obchodních sluhů, soukromých sluhů a dopravních dělníků pro Moravu), § 10.
[72] Tamtéž, § 12 a 17.
[73] Tamtéž, § 21 a 22.
[74] MZA, B26, 2533, sg. 872, Oznámení na c. k. policejní ředitelství v Brně, ze dne 13. 7. 1911.
[75] Tamtéž, ze dne 9. 9. 1911.
[76] Tamtéž, ze dne 28. 5. 1912.
[77] Tamtéž, zde dne 23. 5. 1911 a 26. 12. 1911.