Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 12. 2015

Brněnské svépomocné spolky ve světle jejich stanov I.C

Spolek křesťanských knihtiskařů na Moravě zvaný Melantrich


Spolek křesťanských knihtiskařů na Moravě vznikl v letech 1907 až 1908 secesí od knihtiskařské organizace "Ústředního spolku knihtiskařův a písmolijců moravských" ovládané sociálními demokraty. Secese měla poměrně dost dramatický průběh. Spolek byl orientován křesťansko-sociálně a rozešel se až roku 1939. Zdá se, že důvodem pro secesi byl ten fakt, že někteří členové knihtiskařské organizace ovládané sociálními demokraty se stali členy a pak i funkcionáři "Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva", což se nelíbilo sociálním demokratům. Ti se na valné hromadě ústředního spolku z 18. srpna 1907 usnesli vyzvati křesťanskosociální typografy k vystoupení ze všeodborového sdružení [28]. Tento požadavek byl odmítnut, což prý vedlo k tomu, že: "Rozhodná a mužná tato slova zle rozlítila socialistické diktátory v typografické organizaci. Opovážlivost nepodrobit se rozkazům socialistických násilníků měla býti potrestána...". Výbor ústředního spolku se rozhodl dne 29. srpna 1907 dotčeným členům všeodborového sdružení zastaviti veškerá členská práva [29]. Reakce přišla v podobě vystoupení křesťansko-sociálně orientovaných dělníků z ústředního spolku. Nastal prý boj, při kterém se sociální demokraté uchýlili k teroru a násilí. Dle citované zprávy se zásadní rozdíly netýkaly hospodářské stránky dělnické, zde měli být snahy stejné a očekávala se i spolupráce na tomto poli ("...podáme ruku i svým protivníkům k součinnosti..."), ale: "Rozdíly ty však dělily nás v nazírání na otázky národní a kulturní, které ve smyslu protičeském a protikřesťanském byly do odb. organisací soc. demokraty zavlečeny a byly též příčinou jejich - rozbití.". Odmítnut byl i třídní boj [30]. Čili stanovisko z ústředního spolku vystouplých členů bylo křesťanství, vyrovnávání sociálních rozdílů a český nacionalismus. Nová organizace měla na začátku 33 členů a k roku 1912 už 84 členů, kteří pracovali v šesti tiskárnách, zatímco původně šlo jen o jednu tiskárnu [31]. Jak to viděla druhá strana, nevíme, ale odborářské násilí (odborářský teror) nebylo v té době úplně neobvyklé. I když křesťanskosociálně orientovaní členové ztratili své příspěvky vložené do ústředního spolku, mohli si celkem jednoduše založit svůj vlastní spolek. Dovede si čtenář představit, jak by mohl vystoupit ze státního nemocenského (jen živnostník i dnes může od tohoto pojištění odstoupit) či jiného pojištění, pokud by nesouhlasil s tím, kdo a jak toto pojištění ovládá?


Dle stanov z roku 1908 měl spolek působnost pro celé markrabství moravské, později na celé Československo. Své sídlo měl ve městě Brně [32]. Účelem spolku bylo vzdělávati členy a pečovat o jejich hmotné postavení dle křesťanských zásad společenských, a to pořádáním vzdělávacích přednášek, seznamováním členů s různými zákonnými prostředky, vyšetřováním poměrů dělnictva knihtiskařského a sestavováním výkazů o těchto poměrech, podáváním peticí úřadům a sborů zákonodárným, vyjednáváním se zaměstnavateli o mzdě a ochranných opatřeních pro dělnictvo, bezplatným zprostředkováváním práce členstvu, opatřováním bezplatné právní ochrany, vydáváním spisů, letáků, časopisů a jiných tiskovin v mezích zákonů (s vyloučením obsahu politického a nábožensky sporného), zakládáním knihoven a čítáren atd. Konečně i: "podporovati členy a jejich rodiny v případech nezaviněné nouze. Valná hromada určí, jaká podpora a po jak dlouho se poskytovati má; v jednotlivých případech rozhoduje výbor dvoutřetinovou většinou se zřetelem na jmění spolku. Podpory tyto jsou ryze lidumilné, nezištné a nežalovatelné." [33]. Spolek byl tedy spolkem podpůrným, odborářským a vzdělávacím současně. Tak jako u jiných spolků nebyla výše podpor tupě dodržována, ale brala ohledy i na stav jmění spolku. Toto opatření zajišťovalo větší finanční stabilitu spolků, s kterou bývaly dříve u spolků někdy potíže. Peněžité prostředky se měly opatřit: "a) zápisným a příspěvky členů, jichž výši určuje valná hromada; b) příležitostnými příjmy, jako dary, odkazy, výtěžky zábav, divadel a pod.; c) sbírkami mezi spolkovými členy." [34]. Členstvo spolku bylo zakládající (dar alespoň 100 korun jednou provždy), přispívající (placení ročního příspěvku daného valnou hromadou včetně majitelů knihtiskáren, kteří za každého u sebe zaměstnaného člena odvádí příplatek k jeho příspěvkům, roku 1912 byl příspěvek 10 korun ročně), řádné (tím se mohl stát každý vyučený knihtiskař, písmolijec a litograf, o jeho přijetí rozhodoval výbor dvou třetinovou většinou) a čestné (za zásluhy o spolek). Právo na podporu a hlasovat příslušelo jen členům řádným. Pakliže by byl člen zakládající anebo připívající zvolen do některé z funkcí, což bylo stanovami umožněno, tak pak měl hlasovací právo, jako člen řádný [35].


Opět zde narážíme na rozdělení mezi zasloužilé (zachovalé) a nezasloužilé potřebné, vyloučen dvoutřetinovou většinou výborem mohl být ten, kdo jednal vědomě proti stanovám, vědomě zájmy spolku poškozoval nebo povinné příspěvky byv jednou opomenout přes dva měsíce dlužil. Výbor však mohl stanovit členu, který se ocitl ve zvláštním nepředvídatelném stavu nouze, mimořádné lhůty na splátky příspěvků [36]. Správu spolku vykonával vedle valné hromady osmičlenný výbor, dozorčí rada, smírčí soud a závodní pokladníci. Pokud by se spolek zrušil, tak veškeré jeho jmění mělo připadnout na dobročinné podniky ve prospěch bývalých členů a jejich rodinných příslušníků, pokud by snad něco zbylo a do roku se zřídil spolek s podobnými tendencemi, tak se mu mělo zbylé jmění odevzdati [37]. Totéž uvádějí stanovy spolku z 15. února 1914, které jsou, ale rozšířeny o paragraf o odbočkách a skupinách. Nejméně 15 členů spolku v témže místě nebo blízkém okolí mohlo vytvořit odbočku, pokud bylo členů méně než 15, mohla se zřídit skupina. Odbočka se vyznačovala většími pravomocemi než skupina. Spolek změnil také svůj název na "Melantrich", spolek knihtiskařův a písmolijců českoslovanských v Rakousku [38]. Jiří Melantrich byl českým tiskařem a nakladatelem v 16. století.


Funkcionáři spolku zvolení na valné hromadě 5. dubna 1908 pocházeli většinou z Brna, předsedou byl tehdy zvolen Adolf Smékal a jednatelem Karel Soukup [39]. 25. května 1919 zvolení funkcionáři pocházeli taktéž většinou z Brna a jeho okolí, ale nově i z Olomouce, předsedou byl tehdy Bedřich Bezděk a jednatelem Josef Fleischinger [40]. Bedřich Bezděk byl pak dlouholetým předsedou spolku a vedle toho i politikem a po roce 1918 poslancem Národního shromáždění.


Nyní přejdeme k výši příspěvků a podpor. Dle spolkového podpůrného řádu byla výše příspěvků v V. třídě (Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva českoslovanského) 1.55 korun týdně a 10 haléřů měsíčně. A u třídy knihtiskařské šlo o 2 koruny týdně a 10 haléřů měsíčně [41]. Invalidní podpora pak byla týdně 8 korun po pětiletém členství, 9 K po 10 letech, 10 K po 15 letech, 11 K po 20 letech, 18 K po 25 letech a 15 K po 30 letech. Po 30 letech šlo de facto už o podporu starobní. Pohřebné bylo od 100 korun po 13 týdenním členství až do 950 korun po 20 letém členství. Za zemřelou manželku se platilo 50 korun, a to po 15 letém členství. Sirotek měl dostávat po pětiletém členství otce 4 koruny měsíčně a po 10 letém členství otce 8 korun měsíčně, a to až do 14 let věku respektive do dokončení zákonné návštěvy školní. Sirotci, kteří byli ošetřováni na veřejné útraty, neměli, dokud tato skutečnost trvala, nároku na tuto podporu. Po skončení této skutečnosti a dovršení 14 roku života dostali místo toho 100 korun [42]. Podpora v nemoci se měla vyplácet jen členům v třídě knihtiskařské po 13-ti týdenním členství, a to 1.80 koruny denně po dobu 365 dní, a pak 1.20 koruny denně po dobu ještě 182 dní. Po pětiletém členství byla podpora 2.60 koruny, a pak 1.20 koruny. Spolek měl i čekací lhůtu při znovu onemocnění, ta činila 13 týdnů a v pádě vyčerpání celé podpory pak 26 týdnů. Onemocnělý se měl ihned hlásit u pokladníka a musel si dát týdně (!) stvrdit svou neschopnost lékařem, pokud mohl si pro podporu přijít, musel tak učinit. Ovšem platilo, že i v době nemoci platil člen spolku v třídě knihtiskařské měsíční příspěvek ve výši 1 koruny týdně a 10 haléřů měsíčně [43]. Dodejme, že to, že se nemocný člen spolku, který si byl schopen dojít pro podporu, musel přijít ukázat, bylo jistě částí kontroly toho, zda je skutečně nemocný. Z dalších pramenů však plyne, že vlastní spolek příliš nemocenské podpory nevyplácel, to dělalo Všeodborové sdružení. Další podporou měla být podpora v nezaměstnanosti ve výši 2 koruny denně po 100 dní, ovšem až po zaplacení 52 plných příspěvků týdenních. Další podporu v nezaměstnanosti mohl člen dostat až po zaplacení příspěvků za 26 týdnů. Dále existovala mimořádná podpora cestovní a stěhovací, ta druhá činila 1.20 koruny denně, nejdéle po dobu 180 dní do roka [44]. Velmi důležité je pro naše zkoumání předposlední odstavec "Podpůrného řádu": "Každý podporovaný podléhá kontrole spolkové a musí se všem nařízením výboru a valné hromady podrobiti jinak mu může býti podpora zmenšena, nebo i vůbec odňata." [45]. To ukazuje na rozlišování mezi zasloužilými a nezasloužilými potřebnými.


Pro srovnání uvádím několik cen z doby kolem roku 1910 v Českých zemích. Bochník chleba stál nějakých 32 haléřů, litr mléka asi 30 haléřů, podobně stál kilogram kvalitní pšeničné mouky, kilogram cukru stál 82 haléřů, 60 vajec (kopa) od asi 3.50 do 4 korun, kuře stálo kol 2 korun. Košile asi 2.40 koruny a pánské boty byly za 12 korun. Platy dělníků se pohybovaly zhruba mezi 50 až 75 korunami měsíčně [46].


Přehled činnosti za první pětiletí 1907-1912 uvádí různé příjmy za roky 1908 až 1912, před založením spolku bylo nastřádáno (darováno) 1 343.04 rakouských korun, zápisné činilo za uvedené roky 237 korun, členské příspěvky pak zdaleka nejvíce, a to 13 372.40 korun, příspěvky do mimořádného fondu 2 309.20 korun, příspěvky členů zakládajících byly 700 korun, tiskařský fond u Všeobecného sdružení měl příjem 722.23 korun, 1 296.88 korun přinesly úroky z uložených peněz, dary pak 742.80 korun atp. Zábavy vynesly jen 286.46 koruny a to jen za roky 1908 a 1909, pak se zřejmě od nich upustilo. Atd. Vydání spolku za roky 1908 až 1912 bylo následující: úmrtní podpory 1 400 korun, sirotčí podpory 328 korun, z mimořádného fondu 160 korun, pohřebné za zemřelou manželku 100 korun, 18 433.44 korun zůstalo uloženo v peněžních ústavech, 467.66 korun v poštovní spořitelně, správní výlohy činily jen 698.23 korun. Atp. [47]. Spolek v tomto období především akumuloval finanční prostředky, většina podpor tvořilo pohřebné a sirotčí podpory. Tuto druhou podporu pobírala po celé čtyři roky (1909 až 1912) dcera jednoho ze zemřelých členů, a to v proměnné výši od 64 do 96 korun za rok. Šlo tedy v té době primárně o pohřební podporu, výdaje z mimořádného fondu dále ukazují na výdaje spojené zřejmě s nějakou nečekanou nouzí u jednoho dlouhodobě nemocného člena a výdaj 40 korun na přesídlení. Nejvyšší pohřebné činilo 850 korun, další pak 450 korun a nejnižší jen 100 korun, pohřebné za manželku činilo pak 50 korun [48]. Uvedené je poněkud v rozporu s výše citovaným "Podpůrným řádem", který uvádí jiné částky pohřebného (430 a 750 nebo 950 korun). Zároveň je také zřejmé, že nemocenské podpory se ve skutečnosti skrze spolek v té době téměř nevyplácely, ač to "Podpůrný řád" připouští a peníze na to spolek dozajista naakumuloval. Podpora v nezaměstnanosti za uvedenou dobu vyplacena nebyla.


K 31. prosinci 1912 činily vklady na vkladních knížkách a v poštovní spořitelně celkem 17 856.93 rakouských korun. Spolek držel tyto své rezervy hned ve čtyřech finančních ústavech, velmi pravděpodobně z důvodu bezpečnosti! Nevěšel tedy vše, jak se říká, na jeden věšák. Celkem jmění spolkové činilo 18 737.50 koruny [49]. V přehledu činnosti za první pětiletí 1907-1912 je i finanční zpráva knihtiskařské skupiny při Všeodborovém sdružení křesťanského dělnictva českoslovanského za roky 1907 až 1912. Z ní plyne, že se tato skupina zaměřovala na podpory v pádu nemoci (podpory bylo za 12 091 korun za uvedené roky) a jen okrajově jinými podporami (v nezaměstnanosti, cestovné a úmrtí) [50]. Nejspíše zde jde o povinné nemocenské pojištění továrního dělnictva. Za tovární provoz se považovala úzu výroba vybavená stroji, či dle některých jiných historiků šlo o provozy s více než dvaceti zaměstnanci (při užívání strojů a dělby práce) anebo zaměstnanců (pomocníků) v živnostech. Obojí se datuje do 80. let 19. století. Zajímavé ovšem je, že doba vyplácení nemocenské podpory překonávala zákony nařízenou minimální dobu 20 týdnů pro dělnické nemocenské pojištění. U pojištění pomocníků (zaměstnanců) v živnostech byla tato zákonná doba minimálně 13 týdnů [51]. U Všeodborového sdružení nemocní pobírali podporu i déle jak jeden tisíc dní [52]. Tj. déle než 142 týdnů a déle než uváděl "Podpůrný řád". Šlo tedy pravděpodobně o povinné nemocenské pojištění s dobrovolně delší dobou pobírání podpory, než zákony ukládaly. Jisté to úplně není, teoreticky možné je, že šlo jen o nějaké doplňkové pojištění. Pak by však jeho výše (viz "Podpůrný řád" výše) byla poměrně vysoká, což nezní moc reálně. Byť knihtiskaři patřili mezi dělníky k nejvíce kvalifikovaným a dobře vydělávajícím. Ve spolkové zprávě za rok 1912 se píše následující: "Svépomocně podpůrná akce naší organisace je dvojí: podporování spolkem a podporování Všeodb. sdružením. Na účet spolku jdou podpory úmrtní, sirotčí, vdovcům příspěvky pohřební za zemřelé manželky a invalidní; na účet Všeodborového sdružení podpory nemocenské a úmrtní (na kterouž úmrtní podporu platí se zvláštní měsíční příspěvek 10 hal). Kromě toho pro zvláštní případy je zřízen mimořádný fond." [53]. Těžko lze tedy případ nemocenského pojištění u tohoto spolku rozsoudit a není ani jasný důvod pro poměrně komplikované dělení na spolek a Všeodborové sdružení, respektive sekci knihtiskařskou u tohoto sdružení. Nějaký důvod zde však jistě být musel.


Počty členů spolku se rozšiřovaly, jak šel čas. Roku 1912 byla po střetu se sociálními demokraty obsazena členy křesťansko-sociální organizace knížecí arcibiskupská knihtiskárna v Olomouci a Brněnská tiskárna v Brně. Koncem roku 1912 měl spolek 76 členů. Členů křesťansko-sociální (?) organizace bylo pak celkem 84: 56 v Brně, 16 v Olomouci, 8 v Třebíči, 3 ve Strážnici a 1 v Uherském Hradišti [54]. Mezi zakládající členy spolku patřil Fr. S. Bauer, kardinál a olomoucký arcibiskup; Fr. K. hrabě Seilern, velkostatkář; T. Šilinger, kněz, zemský a říšský poslanec a novinář nebo dr. P. Vychodil, kněz, spisovatel, vědec a ředitel benediktinské knihtiskárny v Brně [55]. Na zemřelé členy se pamatovalo jejich výslovným uvedením ve spolkových zprávách [56].


I v případě nemocenského pojištění bral tento spolek ohledy na rozdělení na zasloužilé a nezasloužilé potřebné, protože zpráva za rok 1912 příznivě hodnotí pokles podpor nemocenských vlivem přísnější kontroly nemocných. Přes český národovecký charakter spolku, tento přátelsky spolupracoval s německými křesťansko-sociálním svazem typografickým "Gutenberg" [57].


Spolek "Melantrich" působil i za první republiky. Ústředí měl spolek v Brně, dále měl sedm místních plateben a členstvo pracovalo v 10 závodech. Členstvo organizace se nacházelo v Brně, Olomouci, Opavě, Moravské Ostravě, Valašském Meziříčí, Strážnici, Boskovicích a ve slovenské Trnavě. K 31. prosinci 1924 měl spolek respektive celá organizace 140 členů, z toho čtyři zakládající a jednoho přispívajícího. Předsedou spolku byl opět Bedřich Bezděk [58]. V posledních letech své činnosti se ovšem již spolek zabýval odborářskými úkoly, zprostředkováním míst a podporou invalidní. Od 1. ledna 1939 spolek již nevykonával svoji činnost. Plánovaně se měla veškerá činnost přenést na Odborový svaz dělnictva a zaměstnanectva grafického při Všeodborovém sdružení křesťanského dělnictva a zaměstnanectva v Brně. Bedřich Bezděk byl předsedou spolku až do roku 1938. V roce 1939 byl spolek vymazán z rejstříku spolků [59]. Délkou své činnosti přes 30 let šlo o spolek velmi úspěšný. A jak je vidno i dějiny spolku můžou být dramatické.

 

[28] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Přehled činnosti za první pětiletí 1907-1912, s. 3 a 4.
[29] Tamtéž, s. 4-5.
[30] Tamtéž, s. 5-6.
[31] Tamtéž, s. 6.
[32] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Stanovy: Spolku křesťanských knihtiskařů na Moravě z 20. 2. 1908, § 1.
[33] Tamtéž, § 2.
[34] Tamtéž, § 3.
[35] Tamtéž, § 5. a 6.
[36] Tamtéž, § 8 a 7.
[37] Tamtéž, § 9 a 14.
[38] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Stanovy: "Melantrich", spolek knihtiskařův a písmolijců českoslovanských v Rakousku z 15. 2. 1914, § 13 a 1.
[39] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, oznámení c. k. policejnímu ředitelství v Brně ze dne 7. 4. 1908.
[40] Tamtéž, oznámení policejnímu ředitelství v Brně ze dne 30. 5. 1919.
[41] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Podpůrný řád, s. 1.
[42] Tamtéž, s. 1-2.
[43] Tamtéž, s. 2-3.
[44] Tamtéž, s. 3-4.
[45] Tamtéž, s. 4.
[46] Vondra, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4,  s. 50-51.
[47] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Přehled činnosti za první pětiletí 1907-1912, s. 8 a 9.
[48] Tamtéž. s. 10.
[49] Tamtéž, s. 11.
[50] Tamtéž, s. 13.
[51] Machačová, J. Pojištění dělnictva v průmyslových oblastech českých zemí 1848-1914 (II. Po přijetí zákonů o povinném úrazovém pojištění a nemocenském pojištění). Slezský sborník 88-1990-II., s. 195 a Málková, K. Vývoj živnostenské otázky v Rakouském Slezsku 1859-1914. Bruntál: Muzeum v Bruntále 2010, ISBN 978-80-87038-13-0, s. 108.
[52] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Přehled činnosti za první pětiletí 1907-1912, s. 14-15.
[53] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Zpráva za rok 1912, s. 23. Informace z doby konce činnosti spolku (rok 1939) hovoří o dvojím závazném členství a placení dvojích příspěvků, jak ve spolku, tak ve Svazu křesťanského dělnictva a zaměstnanectva grafického při Všeodborovém sdružení křesťanského dělnictva a zaměstnanectva v Brně (Policejnímu ředitelství v Brně, dne 30. 5. 1939).
[54] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Zpráva za rok 1912, s. 22.
[55] Tamtéž, s. 29.
[56] Tamtéž, s. 24 a 30.
[57] Tamtéž, s. 23 a 27.
[58] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Zpráva za rok 1924.
[59] MZA, B26, 2589, ČJ. 79615, Policejnímu ředitelství v Brně, dne 30. 5. 1939.